Ivan Štern: Zaorálek? Maláčová? Sociální demokracie byla ztracena už dávno
Vliv na pokřivenost české politické scény má i skutečnost, že zde citelně chybí levice. Za tu, jak ještě vysvětlím, nepovažuji sociální demokracii Jany Maláčové a Lubomíra Zaorálka, ale ani sociální demokracii z let minulých, kdy v ní hlavní slovo měli lidé jako Zeman, Špidla, Gross anebo Paroubek.
Politika původní sociální demokracie ještě z dob rakouské monarchie a prvních let první republiky dokládá, že její těžiště nebylo v otázce sociální, ale ve snaze člověka emancipovat natolik, aby se stal bytostí svobodnou a za sebe zodpovědnou.
Rozřešení sociální otázky, nepochybně důležité, pro ni nebylo cílem, ale cestou ke svobodnému člověku. Rozdávat sociální dárky dovede kdejaký politický omezenec, včetně populistů, komunistů a fašistů.
Text je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční. Autorem je publicista Ivan Štern.
Sociální demokracie od samotných svých počátků sázela na parlamentní demokracii. Byla přesvědčena, že demokracie je jediné uspořádání společnosti, které dokáže být sociálně spravedlivé. Díky demokracii trvale udržitelná sociální spravedlnost tak i v lidech z nejnižších sociálních vrstev, vůbec nejvíce ohrožovaných existenční i existenciální nouzí, dokáže udržet přesvědčení o blahodárnosti demokracie a svobody.
Trvalá závislost na státu
Nebyla to po listopadovém převratu česká sociální demokracie, která by byla líčila nově koncipovaný sociální stát jako trampolínu, díky níž existenčně postižený jedinec nejprve klesne pomalu až k samotnému dnu, aby byl vzápětí vymrštěn vzhůru a dostal tak novou šanci svobodného rozvoje, ale pravicový ministr práce v Klausově vládě, Jindřich Vodička. Představil veřejnosti pojetí sociálního státu, které odmítalo proměnit jej ve stát zaopatřovací. Šlo přitom o starý sociálně demokratický koncept.
Dodnes v Česku obecně rozšířená politická nevzdělanost má za to, že kdokoli, kdo hlásá nezbytnost sociálních dávek, patří k levici.
Katastrofální nedostatek politického vzdělání v řadách obnovující se sociální demokracie (šlo veskrze o absolventy večerní univerzity marx-leninismu, nyní polepšené normalizační komunisty) vedl k tomu, že toto po výtce sociálně demokratické pojetí sociálního státu sociální demokraté přisoudili politické pravici.
Sami se vrhli na jeho poněkud jednodušší tvorbu, na stát zaopatřovací. Nevadilo jim ani, že v lidech potřebných vytvářel trvalou závislost na státem poskytované sociální péči. Dodnes v Česku obecně rozšířená politická nevzdělanost má za to, že kdokoli, kdo hlásá nezbytnost sociálních dávek, patří k levici.
Byla to právě sociální demokracie, která už koncem 19. století měla zkušenosti s lidmi z nižších sociálních tříd. Nedělala si o nich iluze, že by za střípek sociální pomoci v situaci krajně nouzové nebyly s to zapřít i vlastního bratra. Zavrhnout to, co nabízí demokracie, by pro ně za takových okolností byla a dodnes je hračka.
Pokud mají naopak dospět k trvale svobodné a za sebe zodpovědné existenci, je nutné pro ně trvale vytvářet nezbytné sociální podloží, které jim zaručí potřebnou míru sociálního bezpečí. Předseda německé sociální demokracie, Franz Müntefering v nultých letech našeho století ten stav nazýval „schopností ke svobodě“.
Typickým příkladem, kterak dosáhnout žádoucí schopnosti ke svobodě, je pracovně-právní systém, zavedený dánskými sociálními demokraty. Výrazně zpružnil a sociálně narovnal poměry na trhu práce. Známe jej pod názvem „flexicurity“. Systém umožňuje dávat výpovědi bez udání důvodu a s okamžitou platností. Brání tak zapouzdření a neblahému zatuhnutí pracovních vztahů v podniku, vedoucích nakonec k poklesu výkonnosti a produktivity práce.
Každý, kdo dostane takovou výpověď, se okamžitě stává klientem státní pracovní agentury. Jemu přidělený agenturní pracovník spolu s ním vypracuje individuální plán zpětného návratu. Plán počítá s obdobím maximálně dvou let. Během nich klient agentury dostává od státu nezkrácenou původní mzdu. Dva roky proto, že jde o nejkrajnější dobu, kdy propuštěný zaměstnanec třeba z důvodu nepotřebnosti jeho kvalifikace, má na zvládnutí nové, na trhu žádané profese. Další měsíce jsou pak jen marněním času.
Přidělený pracovník agentury je nadto hmotně zainteresován na tom, aby svého klienta zpátky na trh efektivně dostal co nejdříve. Čím dříve, tím vyšší je jeho odměna. Často se daří vrátit propuštěného zaměstnance ještě v průběhu prvního měsíce. Jde o sociální systém, který se nese v duchu: pomůžeme ti, aby sis nakonec na nohy pomohl sám (Vodičkova trampolína).
Poctivý sociální demokrat
Česká ideologicky omezená pravice si ze systému vybrala pouze výpověď bez udání důvodu. Ten zbytek jí zaváněl socialismem. Nedošlo jí, že bez toho zbytku napomůže na trhu práce vytvářet pouze armádu nezaměstnatelných nezaměstnaných. Nakonec vděčných za každé vlídné a všeslibující slovo pronesené populisty, komunisty anebo fašisty.
Na tom, že si nakonec vykoledovali Maláčovou se Zaorálkem, mají rozhodně lví podíl vlastní politické odpovědnosti. Jejich odchody ze strany mně nejen nedojímají, naopak mně naplňují pocitem bezmezné trapnosti.
Němečtí sociální demokraté v rámci reformy sociálního státu Agenda 2010 vytvořili nástroj, který má čelit reprodukci sociálního vyloučení u dětí sociální vyloučeností nejvíce ohrožovaných. Jde o školy s celodenní péčí. Na ně nyní má v Německu každé dítě zákonný nárok. V průběhu školního dne až do páté odpolední tu probíhá nejen výuka, ale i příprava na následující školní den, včetně kulturního a sportovního vyžití. Dítě, které je poměry v rodinném prostředí „odrazováno“ od vzdělávání, přijde tak vzdělání na chuť a má šanci se vyvázat z dosavadního „osudového“ předurčení.
V kontrastu k tomu lze uvést jednoho z čelných českých sociálních demokratů, Vladimíra Špidlu. Jako ministr práce v Zemanově vládě se proslavil tím, že by lidi postižené či jinak hendikepované býval nahnal do ústavů, do „lidojemů“. Péče o ně je tam přece soustředěná, tudíž i levnější. Naštěstí mu to neprošlo.
Další sociální demokratka Petra Buzková jako ministryně školství místo aby využila poklesu počtu žáků ve školách a zaváděla třídy maximálně o patnácti dvaceti jedincích a vydupala si pro to na vládě peníze navíc, kvalita výuky by se tak přece výrazně zvedla, začala školy rušit a sjednocovat do megalomanských „žákojemů“. Způsobila, že se kvalita výuky naopak znatelně zhoršila.
Sociální demokraté, jako jsou Petra Buzková, Martin Netolický či Jiří Dienstbier a další, subjektivně o sobě přesvědčení, že jsou oněmi poctivými sociálními demokraty, a že proto činí správně, když Janě Maláčové a Lubomírovi Zaorálkovi ukazují záda v souvislosti s jejich námluvami s komunisty a podobnou politickou verbeží, doslova překypují úžasem nad vlastní ušlechtilostí.
Místo toho by si měli sypat popel na hlavu, kam tu původně ctihodnou demokratickou a svobodomyslnou stranu přivedli tím, že se včas nevzepřeli hrobařům typu Zemana, Grosse a Paroubka a že jen kdesi v koutě možná pohoršeně brblali, majíce za to, že to je nejspíš ten pravý projev sociálně demokratické ušlechtilosti.
Na tom, že si nakonec vykoledovali Maláčovou se Zaorálkem, mají rozhodně lví podíl vlastní politické odpovědnosti. Jejich odchody ze strany mě nejen nedojímají, naopak mně naplňují pocitem bezmezné trapnosti.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Hranice svobody projevu: když nenávist a zášť ohrozí život a zdraví jiných
Trump uzavřel s Lukašenkem „velkou dohodu“. Nevděčný úkol, ale vězni jsou propuštěni
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Byl jsem dlouholetý sociální demokrat, pracoval jsem v odborech. Už jen průnik Cechoamericana byl zvláštní, krátce na to byl poražen M. Zemanem, který se také vyhýbal odborum.Byla to vrcholna,éra CSSD, vstup do NATO a EU. Následovala éra, karieristu, nebudu jmenovat, to byl již sesup a zjevilo se ANO. A objevila Maláčová se svým upadkovym západním pojetím.Zaoralek je český, levicak se znalostmi M-L. Jeho postoj k Ukrajině je přijatelný, nepapouskuje nazory, jak cela sféra, současného estabilishmentu. To se nemusí vyplatit, národ toho má plné zuby. Situace se změnila druhým nástupem prezidentaUSA D. Trumpa. To neni normalni co předvádí Rutte, když bylo sestřelen let MH17, byl premiérem a tak se pokračuje po krivolake cestě, která nikam nevede. USA a Cina si dělí svet. Nechci to napsat naplno, ale Trump je demiurg, ti ostatní jsou jen špatní herci, včetně našich predstavitelu. Nastane zbrojení, nemám nic proti kvalitní armádě, ta se obtížné hledá. A tak se budeme plácat v dlouhé volební kampani, nastala situace kdy prozapadni demokratka a levicak Zaoralek jdou společně s komunisty, mohou i uspět u pí Konečne, to už není má parketa. Miliardář Babis vyhraje, ale jestli bude premiérem, to je otazník. Jdeme do velmi turbulentnich období a, nemáme na to lidi, jen levicový teoretik Zaoralek ví která, bije. Prozretelnost mu dala šanci na FF. Sociální demokracie je zbytkova strana v absolutní hodnote.
Kdo nejvíc plače nad ZÁMĚREM (žádná nová jednání mezi Stačilo a SOCDEM zatím neproběhla) dua Maláčová – Zaorálek? No přece vládní progresivisté.
Kdo ohlásil odchod ze SOCDEM? Postavy, které mají svým progresivistickým směřováním největší podíl na jejím hlubokém úpadku a ztrátě voličů.
Dienstbier, Poche, Netolický ad., ti mají k soc. dem ideálům odstup měřitelný ve světelných letech, Jestliže odejdou, dá se konstatovat, „hostitel se zbavil parazitů.
Kdo má dnes obavu, z naprosto marginální KSČM oproštěné od třídního boje s poměrně krotkým konzervativním soc.dem programem? Polovina EU část stran vládní koalice prohlašující se za pravicové jsou mnohem radikálnější levičáci. Mají MOC a jde z jejich nápadů strach. To tihle amatérští komunistobijci nevidí, nevnímají? Mají koule jen na to bojovat s dávno mrtvou předlistopadovou KSČ. Tam jim NIC nehrozí.
Pokud se STAČILO! a SOCDEM dohodnou, a uskuteční záměr jít do voleb společně, je šance, že tu postupně vznikne levice bez nánosu progresivizmu s programem hájit zájmy zaměstnanců a všeobecně – pracujících.
To hájení přehnaných zájmů a požadavků zaměstnanců reĺativně nedávno vyhnalo podnikatele do Číny nad čímž dnes kde kdo běduje. Stále platí “ Kdo chce moc, nemá nic“.
… do Číny „vyhnal“ podnikatele trh – ten je neosobní a nelze mu nařídit (tak to je jakýsi výklad tržních dogmatíků) a ten „trh“ se zaměstnanců neptal.. Že dnes mnohé vlády hořekují nad tím, že „doma už nic není“, no to bylo zaspání těchto vlád, ale i ten trh se může obracet zpět… Před několika lety na ČT 24 hovořil majitel Koh-i-nooru Č.B. Vlastislav Bříza st., že už Čína je pro ně (Koh-i-noor) drahá a budou se vracet do Evropy, přesněji do Bulharska, kde tehdy byly mzdy nižší než v té Číně.. Tedy nezoufat…
Tak tak, soudruh Sobotka dávno pohřbil soc. demokraty .. Pol. str. Stačilo s p. Konečnou si nemůžou dovolit nasadit si veš do kožichu v podobě so.anů.
Velmi dobrý článek, konvenuje mým názorům, neměnným už poměrně hluboko od tzv. devadesátek. Taky jsem ČSSD od časů Zemana nepovažoval za skutečnou liberální levicovou stranu, ale jenom za vehikl vezoucí k moci postkomunistického populistu Zemana a jeho partu politických podnikatelů. Ale stejně tak jsem ODS nikdy nepovažoval za skutečnou liberální pravicovou stranu, ale rovněž za vehikl vezoucí k moci populistu Klause a jeho partu politických podnikatelů. Hra na „standardní západní“ politický systém postupně zkrachovala, Zemanovi i Klausovi spadly masky a jejich strany postupně podlehly náporu tvrdších populistů s otevřeně autoritativními sklony táhnoucími nás zpátky na Východ. Příklady Slovenska a Maďarska by nás měly varovat!
Nechce se jí makat rukama. Už jí bylo dost. Maláčová neměla ani roušku jako Hamáček a stačí si najít zpětně její výroky a nyní leze do Stačilo? Ta by letěla jako raketa.
Mimochodem, ona už ta úvodni část je sporná. Jestli tedy tou úlohou sociální demokracie historicky nebyly právě ty sociální podpory ad hoc (protože před tím se nevyplacely zadné). Ovsem potom jednotlivcům nechat tu svobodu na této úrovni zustat(což je i dnes tolerované), a nebo se je snažit i různými prostředky tlačit a řídit aby se co nejdřív zařadíil do pracovního systemu – jak popisováno v článku na příkladech Finska a pod.
A nebo tedy řešit příčiny propadu děsiveho propadu české sociální demokracie za 10 let ca na desetinu podpory voličů mezi už téměř nevolitelne strany. A ptát se zda se na tom nepodepsala spíše ta správná média, která si to vyřizovala se Zemanem,jehoz spojení s levici aj sociální demokracii taky připomínala pořád.
Až teďy doslova k žhavympokousi událostem, když se Maláčová a Zaoralek pokoušeji získat pozice na kandidátkach Stačilo!. Což je nový nevyzkoušený experiment,ovsem ta volební matematika je poměrně jednoduchá. Stačilo nepotřebuje elity SOCDEM, ale hlasy jejich voličů. Ti se musí rozhodnout zda půjdou za Dienstbierem a dalšími do zapomnění, a nebo za Malâčovou a do parlamentu.
Hezké a poučné zamyšlení, o těchto kořenech SOCDEM jsem neměl ani páru. Pokud bych ale problém ČSSD stáhnul na nejnižší pragmatickou úroveň, je zřejmé, že strana pod vedením tohoto hustého dua směřuje do nicoty. Maláčová ani Zaorálek nepochopili, že opakováním hesel, která zde pronáší extrémisté a populisté žádné politické body nezískají. Proč taky chodit za kováříčkem, když člověk může rovnou za kovářem! Jejich jediná cesta je nabídnout úplnou modernizaci strany, která tak nebude něco ve stylu komunistů s lidskou tváří, ale progresivní (ve smyslu pokroku a modernizace) stranou skandinávského typu. Témat, která historicky SOCDEM patřila a jsou zde opomíjena by se krásně mohli chytit a vyprofilovat se na nich – dluhové pasti a exekutorská mafie, bydlení, nutnost razantní reformy důchodů, a tikající časované bomby ve zdravotnictví, které přijdou se stárnutím populace. Žádné konstruktivní náznaky z jejich směru nejsou slyšet, tím spíš, když špičku ČSSD tvoří zastydlý svazák a prodejná ***** Zaorálek a „co je to za plytké otázky, kde na to vezmeme“ Maláčová.
Nepřítel ČSSD nesedí ve Strakovce, ale na Chodově a tam si také musí přijít pro hlasy.
Pokud se chce ČSSD vrátit na politickou mapu, musí nabídnout moderní uvěřitelnou levici, která osloví voliče, kteří nevolí vládu, ale mají omezené možnosti – buď zkáza s Burešem, nebo katastrofa s extrémisty. V současné podobě ČSSD žádnou racionální alternativu nenabízí a to je největší problém české levice 🙁
Hrobařem sociální demokracie je Miloš Zeman, který v honbě za mocí se s Klausem začal dělit o komunisty, národovce a tuneláře.
Považuje-li Ivan Štern hrobaře Zemana, Paroubka a Grosse – tedy (kromě Grosse) politiky, kteří dosáhli ve volbách dosud nejlepších výsledků, tak nevím jestli říká pravdu… Sociální demokracii u nás měl „vzkřísit“ Jiří Horák, který se kvůli tomu na chvíli „vrátil“ z USA, aby pak po prvních volbách – a žalostném výsledku, to „položil“ a zmizel zase do USA – toho ale Ivan Štern vynechal (otázkou by bylo proč ?). A dále pokud tedy Ivan Štern kritizuje-li sociální demokracii – tedy tak nepřímo i jednotlivé sociální demokraty, že se „soustředí“ pouze na různé dávky od státu, tak zapomíná – či vůbec neví, že jak tady byl nastaven systém „kapitalismu“ hned po převratu. A porovnávat to se systémem soc.demokracií na západě, tak to také nejde, protože tam se systém postupně utvářel a kultivoval několik desítek let, aby tady kapitalismus měl fungovat natotata – tedy u nás se s postupným časem kultivace nepočítalo a místo toho ten korvetní kapitán Vodička „nadiktoval“ dávky, které pak zcela domrvil ambiciozní Jaromír Drábek z TOP O9 (a kde tomu je mu dnes konec ?). A do dávkového extrému je to dovedeno i dnes, kdy na systému dávek je snad vázáno až 1/3 občanů – což je tedy zoufalost… Chce-li moudrý Ivan Štern toto kritizovat pouze na sociální demokracii, tak má tmu před brýlemi, protože na dávkách byl náš návrat kapitalismu přímo založen.. Že pak k nicotnosti sociální demokracie u nás přispěli takoví její „hráči“ typu Špidly, Sobotky, Buzkové, Netolického, Dienstbiera, Štěcha a mnoho podobných (třeba Petříček aj.), tak to bylo na dlouhé vyprávění… Zaorálek a Maláčová alespoň bojují…
Na mnohé autorovy výhrady k politice soc.dem. mám jiný názor, některé důvody jejího politického úpadku opomíjí (např. šíleně rozbujelou korupci), ale naprosto souhlasím, že současný úprk bývalých „socdem VIP“ je neuvěřitelně trapný.
Socani jsou trapní jako celek.
Čssd potřebuje restart, bohužel v dnešní době nikdo o ni nejeví zájem,maximálně tak o její voliče.
Tím že se dala do holportu ze Stačilo,má šanci znovu povstat z popela.Tímto tahem vlastně překazila plány vládní koalice,která počítala s jejími propadlímy hlasy.Má šanci se dostat do parlamentu.Je to určitě lepší než Piráti…
Když se socani dali do „holportu“ s burešem, tak je bureš vysál. O tom jak dopadl v minulosti socanský holport s komoušema nemluvě. Socani si nepomůžou, pomůže to leda komunistickým zločincům pracujícím pro masového vraha z Kremlu.