V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojeného království ze dne 16. dubna 2025 aktivisté oslavovali definici ženy jako osoby s „biologickým pohlavím“. Foto: Profimedia

Ivan Kytka: Jak se britští soudci stvořitelé rozhodli definovat ženu

Napsal/a Přítomnost 28. April 2025
FacebookXPocketE-mail

Nejstarší demokracie světa se musela spolehnout na moc soudní v jednom ze základních úkonů; totiž jak pro účely práva a legislativy upravující rovnoprávnost obou pohlaví definovat ženu.

Po měsících či dokonce letech, kdy odmítali vstoupit do debaty politici, britský Nejvyšší soud rozhodl, že jednoznačně určující je biologické pohlaví při příchodu člověka na svět.

V kostce šlo o to, zda se legislativa vylučující diskriminaci vztahuje také na transsexuály, kteří projdou „tranzicí“ k ženskému pohlaví, cítí se, žijí a jsou společností přijímáni jako ženy. Antidiskriminační ustanovení ostrovního právního řádu se však na ně nevztahují a do budoucna vztahovat nebudou.

Kolik je tu žen?

Verdikt z poloviny dubna vyvolal v Británii nejvzrušenější společenskou debatu od loňského pokusu prosadit (zatím neúspěšně) v parlamentu eutanázii.


Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční. 


Soudci tedy odhlédli od faktu, že nejméně 50 000 Britů se cítilo či cítí ve svém přírodou předurčeném pohlaví nepohodlně a nesví. Lékařská věda označuje takovou situaci výrazem genderová dysforie; popisuje ji jako stav úzkosti, který člověk zažívá, protože se jeho pohlavní totožnost liší od té, která mu byla přiřazená při narození.

Někdy natolik, že v Británii podstoupí chirurgický zákrok či alespoň hormonální léčbu, aby získali úřední potvrzení, že na ně má společnost (včetně zaměstnavatelů) pohlížet jako na (biologické) ženy.

Nejvyšší soud vyšel vstříc do té doby spíše neznámému sdružení Skotsko pro ženy, které protestovalo při pohledu zvenčí proti zdánlivé banalitě; totiž aby transženy „nezabíraly“ biologickým ženám místa ve správních radách veřejných institucí a veřejně obchodovaných firem. Kampaň podnítila také legislativa skotské vlády pod vedením bývalé premiérky Nicole Sturgeonové.

Zákon měl umožnit komukoliv změnit či deklarovat své pohlaví jen a jen na základě jeho či jejích osobních preferencí. Návrh schválil na jaře 2022 skotský parlament. O pár měsíců později ho však zablokovala centrální vláda konzervativního premiéra Rishiho Sunaka.

Pokud bychom k verdiktu britského Nejvyššího soudu (jakkoliv vzdálený a neobratný je) hledali příměr, je to, jako by Česká ženská lobby protestovala proti tomu, že české transženy přebírají místa určená ve správních radách a ve správních orgánech ženám. Potíž je v tom, že Česká republika nemá doporučené či předepsané kvóty na procenta žen v řídicích funkcích.

Velké britské korporace dobrovolně usilují například o čtyřicetiprocentní zastoupení žen ve správních radách. Ve dvaadvacetičlenném britském vládním kabinetu zasedá polovina žen. V České republice je podle studie Women in the Boardroom (z roku 2021) ve vedoucích pozicích jen něco málo přes 17 procent žen. V české vládě zasedá žena jediná – Jana Černochová v roli ministryně obrany.

Zastánci práv transsexuálů

Zatímco vynesení rozsudku zabralo soudcům jen několik málo minut, jeho dopad bude řešit Británie zřejmě dlouhé měsíce, ne-li roky. Předurčenost biologického pohlaví z moci soudní například nejspíše zakáže vstup transženám do barů vyhrazeným exkluzivně pro lesbičky, vstup na ženské veřejné toalety nebo do šaten ve fitcentrech a plaveckých stadionech a v dalších sportovních zařízeních.

Transženy nebudou patřit na ženská nemocniční oddělení či útulky pro ženy trpící domácím násilím. Rozhodnutí Nejvyššího soudu také rozdělili informovanou veřejnost: „Každý ví, podle čeho lze určit pohlaví a že ho také nelze změnit. Zvítězil selský rozum a návrat k realitě,“ prohlásila mluvčí jedné z lobbistických organizací.

Zastánci práv transsexuálů však považují verdikt za krok zpět. Může vrátit Británii do období temna, kdy byla práva transsexuálů omezována či popírána. A kdy se stávali nejen terčem posměchu, ale také fyzického násilí, včetně vražd.

„Ať už šlo o záměr, či nikoliv, hlásit se dnes v Británii otevřeně k transkomunitě bude po tomto verdiktu mnohem těžší. A z toho jde strach,“ tvrdí ostrovní zastánci práv transsexuálů.

Tlak na jasné vymezení práv transžen vyvolalo několik ojedinělých případů, kdy se muži procházející tranzicí k opačnému pohlaví (či ještě před tím) dopustili sexuálního násilí na ženách. Soud ve Skotsku řešil případ, kdy se 31letý transsexuál dopustil – ještě před tranzicí – znásilnění.

Verdikt a osmiletý trest odnětí svobody Ilsy Brysonové vedl pak k zákazu umisťovat transženy do ženských oddělení věznic. Ochránci práv transsexuálů a specificky ochránci práv transžen upozorňují, že rozhodnutí soudu zvýší izolaci, latentní diskriminaci a růst počtu trestných činů z nenávisti vůči nim.

Před dvěma lety vyvolal zděšení případ sadistické vraždy šestnáctileté transdívky Brianny Gheyové, k smrti ubodané 28 ranami nožem. Dva stejně staří teenageři byli za svůj čin odsouzeni k doživotnímu vězení.

První proměna v ženu

Alespoň v britském kontextu je přinejmenším nepřesné považovat debatu o právech transsexuálů za výraz bezmezné či přehnané „uvědomělosti“ při ochraně slabších či zranitelných členů společnosti. Probíhá ve veřejném prostoru nejméně uplynulých sto let. Organizace Historic England před časem zdokumentovala zřejmě vůbec první známý případ změny pohlaví na světě.

Angličanka z aristokratické rodiny Laura Maud Dillonová (1915–1962) dovedla ženský veslařský tým Oxfordské univerzity ve 30. letech minulého století k opakovaným vítězstvím, než ve čtyřicátých letech podstoupila nejdříve hormonální léčbu a později rekonstrukci genitálií.

V roce 1944 získala rodný list jako muž. Michael Dillon pak vystudoval medicínu a působil jako lodní lékař v obavách, že jeho totožnost vyjde najevo a stane se předmětem veřejného opovržení.

Proměnou z muže na ženu prošel jako první původně Robert, později Roberta Cowell (1918–2011). Ještě jako muž patřil mezi úspěšné automobilové závodníky a během druhé světové války létal jako vojenský pilot Spitfiru, než koncem 40. let začal žít jako žena – prošel hormonální terapií a podstoupil rekonstrukci genitálií, včetně invazivních chirurgických zákroků.


Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)