Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Írán už nestojí o autoritářský režim. Lidé ho mají dost, touží po svobodě

REPORTÁŽ. „Chci poprosit svět, prosím podpořte nás, naše lidi, naši revoluci, nepodporujte naši vládu. Myslete na Íránce v ulicích. Lidé chtějí demokracii. Nevyměňte podporu lidských práv za ropu a plyn.“ Slova, která zazněla v centru Berlína, kam se na osmdesátitisícovou demonstraci sjeli Íránci a jejich podporovatelé z celé Evropy. I v německé metropoli se hrálo o budoucnost země, která desetiletí trpí pod autoritářským režimem a nyní se snaží zvednout hlavu.

Íránci už nechtějí islámský režim, probíhá tam revoluce a svět by ji měl podpořit, znělo minulý víkend na obří demonstraci v centru Berlína. Přijelo kolem 80 tisíc lidí, Íránců žijících v exilu po celé Evropě, aby podpořili protesty probíhající v jejich rodné zemi. Přímo v Íránu se podle aktivistů k protestům přidávají také lidé pracující v ropném průmyslu, zaměstnanci továren a drobní podnikatelé. Spolehlivé informace o situaci v zemi však chybí. Internet v Íránu je zablokovaný a média cenzurovaná.

Arshah přijel z Íránu do Německa před třemi lety. „Lidé v Íránu jsou vzdělaní, díky internetu mají mnohem lepší povědomí o světě. Proto věříme, že tentokrát už k demokratické změně dojde,“ věří mladý student. Foto: Tereza Engelová

„Řekněte její jméno!“ vyzývá účastníky berlínské demonstrace jedna z jejích organizátorek a tisíce úst jí unisono odpovídají: „Mahsa Amini!“ „Zakřičte ho ještě hlasitěji!“ burcuje davy žena z pomalu projíždějícího vozu s tlampačem a bulvárem berlínského parku Tiergarten se jako refrén známé písně nese ve vlnách jméno Mahsy Aminiové.

22letá Kurdka se stala v posledních šesti týdnech symbolem protestů, které v Íránu spustila její zářijová smrt. Kvůli špatně nasazenému šátku ji zatkla takzvaná mravnostní policie a její brutální zacházení dívku stálo život.

„Zabili tak mladou ženu, protože jí koukaly zpod šátku vlasy. Lidi to hrozně rozčílilo, její smrt zafungovala jako rozbuška. Nejdřív začaly protestovat ženy ve velkých městech, ale postupně se přidávali i lidé z menších měst. Teď už je to skutečná revoluce. Její heslo zní: Ženy, život, svoboda. Svým způsobem je to feministická revoluce,“ říká 25letý Ashah, který na berlínskou demonstraci přijel s několika přáteli z Düsseldorfu.

Žije tam třetím rokem, z Íránu odjel jako student a zpět se bojí vrátit kvůli účasti na několika demonstracích. „Mám obavu, že by mě zatkli rovnou na letišti. Můj bratr je v Íránu a účastní se všech protestů, teď vůbec nemáme tušení, co se s ním děje,“ odpovídá Ashah částečně i na otázku, jestli původně ženské hnutí odporu podporují i muži.

„Islámští nacisté“

„Vidíte, kolik je mužů dnes na téhle demonstraci, a v Íránu je to podobné. Heslo: Ženy, život, svoboda vyznává tolik lidí. V ulicích íránských měst vidíte velmi statečné dívky a muži je podporují. Buď chodí také demonstrovat nebo alespoň troubí z auta a tak dále,“ popisuje atmosféru v rodné zemi. Sám přijel demonstrovat, protože chce, aby islámský režim konečně padnul.

„Írán už přes čtyřicet let okupuje radikální režim. Já je označuji jako islámské nacisty. Když nakombinujete radikální islám a nacistické smýšlení, vyjde vám Íránská islámská republika,“ vysvětluje, proč v rukou třímá transparent, kde je íránský nejvyšší vůdce Alí Chámeneí po boku Vladimira Putina a Adolfa Hitlera.

„Náboženské elity potlačují nejen práva žen, ale také práva LGBT a jiných etnických nebo náboženských skupin. Cítí se jim být nadřazeni. Úplně jako Hitler, jen v muslimském provedení,“ říká Ashah s tím, že světu a především Blízkému východu by se značně ulevilo, kdyby se podařilo islámské fundamentalisty svrhnout: „Íránský režim podpořil Rusko ve válce na Ukrajině, dělají špatné věci v Sýrii, v Jemenu. Na Blízkém východě se děje plno hrozných věcí, které přímo souvisí s politikou naší vlády. Pokud padne, významně to zlepší situaci na celém Blízkém východě,“ domnívá se Arshah.

Naši konverzaci poslouchá německý důchodce, který nepřišel přímo podpořit demonstranty, ale měl prý kdysi přítelkyni z Íránu: „Ta mi vysvětlila, že Alí Chámeneí je pro věřící Íránce v podstatě následovník proroka Mohameda, proto ho nikdy nesvrhnou. Lidé na venkově se nebudou bouřit proti svému vůdci, ta revoluce, jak říkáte, nemá reálnou šanci na úspěch,“ vysvětluje mladému Arshahovi.

Ten ale vidí situaci jinak: „Tak to bylo před dvaceti lety, teď už ne. Proti režimu se bouří i lidé na venkově. Lidé v Íránu žijí pod velkým tlakem. Vláda spravuje zemi tak otřesně, že lidé jsou chudší a chudší, mají se stále hůř a jsou z toho vyčerpaní. Z ekonomické situace, ale především nedostatku svobody. Prostě už chtějí změnu, máme velkou naději,“ oponuje staršímu Němci Arshah.

Vlasy jako paraple

Stojíme kousek od Braniborské brány a park před námi mezitím zaplňují další tisíce lidí. Jejich transparenty, některé velmi nápadité, se vzdouvají jako vlny ve zdánlivě nekonečném oceánu těl. Míjí mě velmi šik oděná blondýnka v černém klobouku, které se nad hlavou vznáší paraple z dívčích copů. Originálním způsobem tak naráží nejen na odkryté vlasy íránských dívek, jejich zabíjení během demonstrací, ale také stříhání kadeří, které se stalo symbolem vyjadřování sympatií s protestujícími ženami v Íránu.

„Přijely jsme sem říct hodně nahlas – Femme, Vie, Liberté – Ženy, život, svoboda. Chceme říct ne islámské republice. Stačilo to,“ říkají důrazně íránské umělkyně, které do Berlína přijely z Paříže. Foto: Tereza Engelová

„Přijeli jsme z Paříže. Já jsem umělkyně a chtěla jsem tímto apelovat na všechna ženská hnutí, neziskové organizace, aby pomohly svým hlasem zastavit zabíjení dívek a žen v Íránu,“ říká žena íránského původu, která žije ve Francii v exilu. Stejně jako její kamarádka, která třímá loutku v životní velikosti s portrétem ajatolláha Chámeneího:

„Přijely jsme sem říct hodně nahlas – Femme, Vie, Liberté – Ženy, život, svoboda. Chceme říct ne islámské republice. Fotka Chámeneího je tam proto, že už nechceme islámskou republiku. Stačilo to,“ říkají důrazně íránské umělkyně.

Zmíněné heslo se střídavě v perštině, němčině i angličtině ozývá z tlampačů, které poklidně kráčející účastníky protestu občas „nakopnou“ melodiemi oblíbených perských revolučních písní. Pomalu se začíná stmívat, demonstrace už trvá čtvrtou hodinu, ale lidí neubývá.

„My jsme sem přijeli až z Finska,“ říká mi 26letý Cyrus. Z Helsinek, kde žije jako politický uprchlík, dorazil společně s otcem. „Chtěli jsme být hlasem íránského lidu. Chtěli jsme ukázat světu, že v Íránu je revoluce a že potřebuje všechnu podporu. Íránská vláda zablokovala internet a lidé tam nemají hlas. My jim ho musíme před zbytkem světa dát,“ vysvětluje Cyrus, proč s otcem měli potřebu přijet do Berlína na demonstraci, která se místo plánovaných 50 tisíc účastníků rozrostla na víc než 80 tisíc.

Podle Cyruse je nutné, aby se v Íránu oddělilo náboženství od státu a politiky: „Většina lidí, co tu vidíte, jsou Íránci, co chtějí zpátky domů. Pokud režim padne, chci se vrátit co nejdřív do Íránu a pomoct tam budovat svobodnou společnost.“

Nekupčete s námi

„Přes 40 let vládne v Íránu náboženská forma diktatury. Vláda zasahuje do každého aspektu života. Přikazuje lidem, kam můžou nebo nemůžou chodit, co smějí nebo nesmějí říkat, co můžou nebo nemůžou nosit na sobě. A ti, kteří se proti tomu ozvou, jsou uvrženi do vězení. Ta jsou teď přeplněná politickými vězni,“ popisuje Cyrus svůj pohled na situaci v rodné zemi.

Podle něj už mají lidé režimu dost a chtějí svobodu. Sám volá po sekulární demokracii. Navzdory varování různých analytiků, že protesty nakonec vláda i tentokrát brutálně potlačí, tak jako se jí to povedlo už v letech 2009, 2018 i 2019, vidí Cyrus šance na pád islámského režimu jako reálné.

„V roce 2019 režim protesty potlačil velmi brutálně. Během tří dnů zabili kolem 1500 lidí, zablokovali zprávy, zemi úplně odstřihli. Rozdíl mezi rokem 2019 a současnými protesty je ale v mezinárodní podpoře. Svět teď reaguje, zajímá se o nás. Vidí, že pokud by v Íránu došlo ke změně režimu, bude to ve výsledku znamenat mnohem stabilnější Blízký východ,“ neopouští naděje íránského politického uprchlíka.

Cyrus s otcem přijeli na demonstraci z Finska. V exilu žijí jako političtí uprchlíci. Jakmile by došlo k pádu islámského režimu, chtěli by se vrátit domů. Foto: Tereza Engelová

Výzvy k podpoře protestujících Íránců a k izolaci islámských vládnoucích elit mezinárodním společenstvím zaznívají i mezi skandujícími účastníky berlínské demonstrace. I když řada z nich přišla s maskami na obličeji nebo obličejem částečně zahaleným ze strachu, aby se jim režim nemstil v případě cesty za příbuznými.

„Omlouvám se, nechci se nechat fotit, ani říkat své jméno. Mám v Íránu rodinu a potřebuji za nimi občas jet, ale chci, abyste věděla, že ty protesty už dávno nejsou o hidžábu. Jsou o svobodě. Lidé mají kleriků dost. A není to jen generace Z, protestují lidé z ropných společností, továren. Není to už povstání mladých, ale celé společnosti a potřebujeme podporu z celého světa,“ říká mi zhruba 40letá žena s rouškou přes ústa.

Podle ní by měl Západ s íránským establishmentem úplně přerušit kontakty a nevyjednávat ani obnovení dohod o jaderném programu z roku 2015, jež by mohly vést k možnému uvolnění podmínek na vývoz íránské ropy. Podobné důvody zmiňuje emotivně na konci našeho rozhovoru také mladý Arshah.

„Chci poprosit svět, prosím podpořte nás, naše lidi, naši revoluci, nepodporujte naši vládu. Myslete na Íránce v ulicích. Lidé chtějí demokracii. Nevyměňte podporu lidských práv za ropu a plyn. Děkuji.“

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

15 komentářů

  1. Marek Čech napsal:

    Ve velkých městech ano. Ale co venkov? Nejvíc Íránců žije právě na venkově a tam je pozice náboženských vůdců velmi silná. Podobné snahy tady byly za vlády Páhlavího. A jak to dopadlo?

    • A.S. Pergill napsal:

      Podle některých informací z Íránu se konečně trochu dává do pohybu i ten venkov.

  2. Toky napsal:

    Vyjadřovat podporu je bohužel na dvě věci. Jestli to chcete, musíte to udělat v Iránu.

    • A.S. Pergill napsal:

      Tady jde spíš o politiky EU, kteří jsou ochotni tu Íránskou totalitu za trochu předraženého plynu a ropy podporovat. Ti jsou asi cílem této demonstrace a podobných akcí.

  3. petrph napsal:

    Tempora mutantur et nos mutamur in illis, jak říkají latiníci.
    Pro tu připomínku my jsme byli 40 let pod totalitou komunismu, i od nás utekla spousta lidí na Západ, ale nepamatuju se že by se snad sjížděli do světových metropolí a tam prováděli podobné hromadné protestní demonstrace A o tom že by tam na náměstích měli vyřvávat s tlampači :
    „.. Řekněte její jméno!“
    a tisíce úst unisono odpovídat:
    „Milada Horáková“..
    to by je taky těžko napadlo. As by jim i jen místní úřady naznačily, aby se, i jako migranti chovali slušně, když už je přijali.

    Nebo to snad dělali špatně? Měli to snad vyřvávat i naši disidenti společně s Havlem? Třeba by nám Západ tu svoboděnku přinesl dřív, na zlatém pdonose?? Sakulajda., že na to nepřišli, kvůli tomu by se snad měly přepsat učebnice, jací to byli hlupáci..

    • A.S. Pergill napsal:

      Jenže tehdy byla studená válka a státy, kam naši emigranti uprchli, braly československý režim jako nepřítele, a ne jako někoho s kým sympatizují a jsou ochotni ho podporovat (jak je to v případě současných západních států a Íránského režimu).

  4. skeptik napsal:

    Vzpomínám, jak v druhé polovině sedmdesátých let Íránci s nadšením vítali Ajatoláha Chomeiního a dštili oheň a síru na západ. Íránci mi připadají jako poněkud mírně popletení a zmatení. Vždyť mají co chtěli.

    • A.S. Pergill napsal:

      Doporučuji komixovou knihu Persepolis, kterou napsala a nakreslila mladá studentka, která nakonec před Chomejního režimem emigrovala (a měla štěstí, že se jí to podařilo).

      • skeptik napsal:

        Jenže drtivá většina těch ostatních neemigrovala a nejen že zůstala, ale Chomeiního oslavovala.

        • A.S. Pergill napsal:

          Těžko mohli dobrovolně oslavovat někoho, kdo je vyhnal z vysokých škol (a pokud už byly hotové, zlikvidoval jim profesní kariéru) a zabalil je do chodících stanů. Nicméně je jasné, že supertotalitní režim takové oslavy zvládne levou zadní.
          Jistěže by třeba pro Němce nebyl problém zorganizovat demonstraci Židů za právo nosit žlutou hvězdu, jako organizují muslimové demonstrace žen za právo chodit ve stanu, nicméně to nedělali, což je důkaz, že byli o něco civilizovanější.

          • skeptik napsal:

            Ti vyhnaní z vysokých škol ani zdaleka netvořili drtivou většinu. A o té drtivé většině jsem psal. Nemluvě o tom, že i mezi těmi nevyhnanými vysokoškoláky, kterých byla většina, se oslavovatelů Chomeiního našla spousta, Pergille.

    • Richard Švehla napsal:

      Tak Vám Íránci „připadají jako poněkud mírně popletení a zmatení“?
      To tedy sedí, od Čecha, příslušníka národa, jenž si – jako JEDINÝ v historii lidstva – zvolil komoušskou vládu ve svobodných volbách.

      • skeptik napsal:

        Máte pravdu Richarde, to ale nemělo být důvodem, aby Íránci takovou chybu po 32 letech opakovali. My jsme za svoji chybu tvrdě zaplatili. Íránce to teprve čeká.

      • A.S. Pergill napsal:

        1. volby nebyly svobodné.
        2. nebyla to komunistická vláda, dokonce v ní ani komunističtí ministři neměli převahu (kdyby všichni nekomunisté z ní podali v únoru 1948 demisi, vláda by byla padla)
        3. hlasy pro komunisty zajistila jednak Mnichovská dohoda, jednak osvobození většiny našeho území sověty (netakticky a nesmyslně dohodnuté v Jaltě)

  5. Jiří napsal:

    Velmi fandím statečným Íránkám a Íráncům v jejich těžkém boji za svobodu. Zúčastnil jsem se i demonstrace před velvyslanectvím Íránské Islámské Republiky s vědomím toho, že budu šmírován a zaevidován pracovníky ambasády a dokud ten současný islámsko-fašistický režim ajátolláhů nepadne, tak se do Íránu nepodívám. Měl jsem to štěstí se tam před lety podívat a už tehdy mi situace připomínala vzdáleně naše normalizační období 80.let. Peršané jsou velmi kultivovaní a vzdělaní lidé, navíc velmi pohostinní, přesto mi bylo jasně dáváno najevo abych si dával pozor na to o čem a s kým mluvím (takovéto drzý jazyk, brzy ruzyně), přesto mně odvaha a chuť komunikovat ze strany Íránců s cizincem z prohnilého a dekadentního západu velmi zasáhla u srdce. Írán je země prastaré, kulturní a vyspělé civilizace, která mnohé věci a vynálezy dala světu. Starověkou perskou civilizaci se svým zoroastriánstvím a náboženskou tolerancí zásadně pozměnil islám, ale ta šíítská větev islámu je v zásadě kupodivu tolerantní, více mystická, poutnická a srostlá s perskou identitou, než jak to vypadá ve finálním teokratickém diktátorském provedení ajátolláhů. Zcela určitě nebyla vláda Šáhinšáhů v perské historii nějakou rajskou zahradou, spíše vždycky tíhla k autokracii a tyranii, ale přesto dávala Íránu pozitivní impulsy včetně poslední vlády Šáha Pahlavího. Dnešní vláda ajátolláhovské teokratické diktatury je o mnoho horší a brutálnější než byla diktatura posledního Šáha.

Přidávání komentářů není povoleno