KOMENTÁŘ. Češi pro sebe a své rodiny udělají nejlíp, když přestanou věřit tomu, že se o ně stát postará. Socialistické jistoty s kapitalistickými výnosy by chtěl každý, ale bohužel, takhle to funguje jen málokomu, a většinou jen chvilku.

Až skoro trapné tahanice o státní příspěvek do stavebního spoření jen podtrhují, že všechno, co je ve financích postavené na státu a dotacích z dlouhodobé perspektivy kulhá a nedá se na to spolehnout.

Ke konci roku evidovaly stavební spořitelny více než 3,2 milionu kontraktů ve fázi spoření. Stát do systému dá čtyři miliardy ročně, střadatelé padesát miliard korun. Celkově nyní ve stavebních spořitelnách leží 330 miliard korun a na úvěry šlo 360 miliard korun.

Statisíce střadatelů, zejména starších lidí, spoří přes „stavebko“ dětem, prý aby měly lepší start do života. Nejde jim tedy o levný úvěr na čtvrtstoletí, ale čistě a jen o stabilní, jisté spoření. Jenže stavební spoření už dlouho není ani spořením.

Stavebko může být cestou k lepšímu úvěru. U stavebního spoření totiž rozdíl mezi spořicí a úvěrovou sazbou nesmí přesáhnout tři procentní body. Úrokové sazby tedy jen výjimečně překračují 4 %.

Stavební spořitelny mají pravdu v tom, že stát neumí distribuovat úvěry. Koneckonců je už ani nedělá, státní půjčky mladým na bydlení jsou minulost.

Je tu čas ořezávání

Z pohledu spoření jako takového už ale opravdu stavebko dohrkalo na konečnou. Když v roce 1993 začal platit zákon o stavebním spoření, stát každému střadateli přispíval 25 % z ročního vkladu, maximálně 4 500 Kč. Podmínkou bylo spořit pět let.

Myslet včas na důstojné stáří

• Státní rozpočet je kriticky přetížený.
• Do roku 2050 bude naše populace stárnout. Po celou druhou polovinu 21. století bude v České republice žít 2,5krát více seniorů než dětí.
• Deficit státního rozpočtu dosáhl za dva měsíce letošního roku 120 miliard. To dříve býval výsledek za celý rok.
• Nejrychleji rostoucí položkou výdajů jsou výdaje na důchody, v únoru letošního roku byly o pětinu vyšší než loni
• Mnozí ekonomové a politici tvrdí, že bez zvýšení daní to nepůjde
• Komu záleží na úsporách a na tom, aby měl důstojný důchod, tak si musí vzít starost o své peníze do vlastních rukou a nespoléhat na stát.
• Z dlouho a pracně odkládaných úspor do penzijních fondů může zbýt tak na stravenky.

Za jedenáct let se státní podpora snížila na 15 % z ročního vkladu, maximálně na 3000 Kč. Vázací doba se prodloužila na šest let. Trh stavebka se sice propadl o dvě třetiny, ale zájem o úvěry neklesal. V roce 2011 se státní příspěvek srazil na 10 % z výše ročního vkladu, maximálně 2000 Kč.

Teď chce ministr financí Zbyněk Stanjura tisícovku ke starým smlouvám, a nulu u nových.

Stavební spořitelny tvrdí, že bez státního příspěvku jejich systém fungovat nebude. A to i když příspěvek tvoří jen ani ne deset procent celkového ročního přísunu peněz.

„Pro výhodné úvěry na bydlení potřebují stavební spořitelny levné zdroje financí, a to jsou právě tyto vklady se státní podporou,“ vysvětluje předseda Asociace českých stavebních spořitelen a šéf stavební spořitelny ČS Libor Vošický.

Co je doma, to se počítá

Připouští, že vláda se může rozhodnout, že už nedá nic. Je to zkrátka politické rozhodnutí. V takovém případě podle Vošického vlastníci bank rozpustí infrastrukturu stavebních spořitelen do svých bank, a už budou poskytovat jen standardní, běžné úvěry. Já si tak říkám: no a?

Ovšem stavební spořitelny se nemusí bát o svůj krajíc chleba, protože vláda jim vymýšlí už nový byznys, respektive ho dávno vykolíkovala evropská administrativa a Evropský parlament.

Povinné zateplování domů a jejich osazování soláry do deseti let a masivní „zelené“ dotace na energetické úspory. Takže zde máme nové tržiště, a opět postavené na dotacích. Stavební spořitelny se určitě neztratí.

Kdo ostrouhá jsou ti, kteří spoří dětem či vnukům, i další klienti, kteří ani tak ze stavebka nechtějí „levný“ úvěr, ale právě jen si spořit. Nenaspoří totiž reálně nic, ať už vláda pustí onu zoufalou tisícovku u starých smluv nebo ne. Je to už jedno.

Na otázku, co bude s vklady ve stavebních spořitelnách bez státní podpory, šéfové stavebních spořitelen uklidňují, že se nic neděje, že vklady ohrožené nejsou, a lidé si budou spořit dál. Spořit?! Za takových podmínek je jistějším spořícím produktem vlastní polštář.

Skutečně spořit se ale dá klidně i s málem, ale má to být pravidelně. Střadatel nemusí být závislý na tom, které dotace jsou zrovna v módě; každý rok se třepat jaká bude či nebude ona spásná podpora; bát se, že přijde o všechny své úspory při každém pádu nějaké banky za oceánem či za humny.

Každý dobrý hospodář totiž rozkládá peníze na různé hromádky a věří hlavně tomu, co je hmotné. Pozemky, domy a byty se škrtají hůře než virtuální peníze na účtech finančních institucí. A i u zlatých a stříbrných mincí doslova platí, že co je doma, to se počítá.

Autor je český investor