KOMENTÁŘ. Když se objeví nové IPO (první veřejná nabídka akcií), bývá kolem ní obrovský zájem. Média píšou o jedinečné příležitosti, investoři se bojí, že jim uteče další hvězda a makléři mají plné ruce práce. Přesto patřím k těm, kteří se novým emisím akcií spíše vyhýbají.

Možná i proto, že jsem měl možnost poznat celý proces z druhé strany. Před lety jsem se účastnil příprav společnosti Fortuna na vstup na burzu v době, kdy ji vlastnila investiční skupina Penta.

Viděl jsem, kolik práce, analýz a marketingu IPO předchází. A také jsem pochopil jednu důležitou věc: prodávající o firmě vždy ví více než kupující a jím určená cena je pro něj výhodná.

IPO znamená Initial Public Offering, tedy primární veřejnou nabídku akcií. Jde o okamžik, kdy soukromá firma poprvé nabídne své akcie veřejnosti na burze. Díky tomu může získat kapitál od investorů na další růst.

Proces je v zásadě jednoduchý. Firma se rozhodne vstoupit na burzu, stanoví počet nabízených akcií a jejich cenu. Investoři si akcie koupí a následně se titul začne veřejně obchodovat. Firmy přitom k IPO vedou různé důvody. Potřebují peníze na expanzi, chtějí snížit zadlužení, zvýšit prestiž nebo umožnit původním akcionářům prodat část jejich podílu.

Výhody a rizika z pohledu obou stran

Pro firmu je IPO často velmi atraktivní. Získá nový kapitál a publicitu. Zakladatelé nebo dosavadní investoři mohou část svého majetku proměnit v peníze, aniž by museli prodávat celou společnost. Pro investory představuje IPO možnost koupit akcie firmy v rané fázi veřejného obchodování. Pokud se společnosti daří, mohou na růstu výrazně vydělat.

Jenže každá mince má dvě strany. Z pohledu kupujícího existuje několik rizik. Cena po IPO může rychle klesnout. Nově obchodované firmy bývají velmi volatilní. A někdy se ukáže, že ocenění bylo příliš optimistické.

Právě zde se dostávám ke svému osobnímu postoji. Do akcií ve fázi IPO neinvestuji. Důvod je prostý: majitel firmy má více informací než běžní investoři a cena nových akcií není výsledkem dlouhodobého střetu nabídky a poptávky. Je to cena, kterou si přeje prodávající a kterou se mu podaří trhu prodat. Není to úplně tržní cena. Je to vyjednaná cena.

Nejsem v tomto názoru sám. Warren Buffett patří mezi největší kritiky IPO. Upozorňuje, že při primárních emisích „jsou všechny pobídky na straně prodávajících“. Berkshire Hathaway za více než půl století prakticky nové emise nekupovala.

Charlie Munger opakovaně zdůrazňoval, že je lepší kupovat kvalitní firmy za rozumnou cenu než podlehnout příběhu a nadšení kolem nové emise. Peter Lynch tvrdil, že investor musí dokonale rozumět tomu, do čeho investuje. Nestačí kupovat akcie jen proto, že jsou populární. Benjamin Graham zase upozorňoval, že firmy často vstupují na burzu právě ve chvíli, kdy jsou „nejžhavější“ a mohou dosáhnout co nejvyššího ocenění.

Společný jmenovatel jejich přístupu je jednoduchý: nekupovat IPO kvůli hypu, ale pouze tehdy, pokud investor rozumí byznysu a cena dává smysl.

CSG: euforie i tvrdé vystřízlivění

Dobrým příkladem je letošní vstup společnosti CSG podnikatele Michala Strnada na burzu Euronext Amsterdam. CSG vstoupila na burzu 23. ledna 2026 za upisovací cenu 25 eur za akcii. Investoři přijali největší obranné IPO v historii velmi pozitivně. Hned první obchodní den se akcie obchodovaly kolem 32 eur, tedy přibližně o 28 procent výše.

V následujících dnech titul vystoupal až na historické maximum 35,50 eura za akcii. To představovalo zhodnocení přibližně 42 procent oproti ceně IPO. Pak ale přišlo vystřízlivění.

Na jaře zveřejnil fond Hunterbrook Capital kritickou zprávu a oznámil short pozici na akcii. CSG tato tvrzení odmítla, přesto následoval prudký výprodej. Na začátku května se akcie krátkodobě propadly až na 13,62 eura, tedy asi o 45 procent pod upisovací cenu a o více než 60 procent pod historickým maximem.

V posledních týdnech se akcie obchodují kolem pod 15 eur za kus. Oproti ceně IPO jsou tak stále přibližně o 40 až 45 procent níže. Vývoj CSG ukazuje, že ani firma působící v atraktivním odvětví obranného průmyslu není imunní vůči přehnaným očekáváním a následným prudkým výkyvům.

IPO není automaticky špatně. Jen je potřeba opatrnost. Ne každa IPO je špatná investice. Některé firmy dokázaly po vstupu na burzu vytvořit svým akcionářům mimořádné bohatství. Přesto si myslím, že drobný investor by měl být opatrný. Ve světě investic bývá často výhodnější kupovat kvalitní společnosti, které už mají za sebou několik let veřejného obchodování, než se nechat strhnout nadšením kolem nové emise.

Burza totiž nabízí tisíce příležitostí. A když si mohu vybrat mezi situací, kdy mají obě strany podobné informace, a situací, kdy prodávající drží v ruce většinu karet, volím raději tu první.