POZNÁMKA. Apartmán na Šumavě, v Jizerkách, Krkonoších a už i třeba na krušnohorském Plešivci stojí více než běžný byt v Praze. Výtečná investice, takový horský byt. Úžasně se pronajímá. Proto také ceny tolik vyletěly, ale čeho je moc, toho je příliš. Přecpaná horská střediska mohou brzy řadu lidí přestat bavit, a to i ve světle zdražování. Alespoň mne už tedy bavit přestala.

Je to vůbec odpočinek, když člověk musí v Bedřichově zápolit o místo k zaparkování ještě zoufaleji než v centru Prahy?

Hory se ohromně změnily. Rád jsem už jako kluk jezdil do Krkonoš. Letos jsem byl po dvouleté pauze na Luční boudě a děkuju, už ne více. Fronty ke stolu, fronty na záchody. Obsluha arogantní. Guláš za tři stovky.

Ať si klidně stojí pět set, když je taková fronta na porci za 300. Mnozí to dají, ale ať si tam pak hostů váží. Je tam ale tak narváno, že host je jen kus.

Uděláme si selfíčko, zlato!

Cestou na Sněžku se táhl had lidí. Připadal jsem si jako na přestupní stanici metra. Dámy na vysokých podpatcích, hlavně se nahoře vyšpulit a vyfotit pro sociální sítě. To vše doprovází hned několik hudebních stylů z přenosných reproduktorů, občas letí na zem nějaký ten odpadek.

Panorama je pořád nádherné, to ano. Ale v takovém mumraji si mám kupovat garsonku za šest, nebo taky deset milionů? Nebo si ji jen pronajmout? Fakt ne.

Většina míst v Krkonoších, na Šumavě a v Jizerkách je přes víkend přecpaná lidmi víc než v Praze. Ještě nedávno byl klid v Krušných horách, jak jsem zde psal předloni před druhou vlnou covidu. Už ani tam to ale neplatí všude.

Boží Dar je také už přecpaný, v Loučné pod Klínovcem probíhá zběsilá výstavba na zelené louce. Na horách se přitom nemusí dělat jen nová výstavba, ale stačí využívat i chátrající objekty. A že jich tam je. Třeba v Abertamech vedle luxusního apartmánového domu stále stojí objekt zničené fabriky…

Díky, dřevorubče

Najdou se ještě pořád kouzelná, nezkažená místa. Kouzelná jsou i proto, že zde není mnoho pozemků na prodej, že se neparcelují na čtyřicet řadovek nebo tu nerostou horské činžáky.

Jedno takové místo jsem našel u bývalé obory v Novém Fojtově. Klid a nefalšovaná atmosféra.

Podtrhuje ji hospůdka místního dřevorubce. Často vyjíždí do lesa s koněm. Svérázný, silný muž zde s radostí peče buchty a povídá si s lidmi. Žádné tlačenice, ale srdečnost, v kamnech praská dřevo, hovor plyne, pivo chutná a jedna buchta opravdu nestačí. Tady člověk chce být, projet se na kole, na běžkách, jít na procházku se psem. Nejen o víkendu.

Lyžáky a školy v přírodě

A o to jde především. Víkendoví turisti vlastně nic moc nepřinesou kromě nárazových velkých tržeb. Má smysl nabídnout aktivity a možnosti hostům i mimo hlavní sezónu.

Kromě toho chybí kvalitní zázemí pro lyžařské výcviky, pro školy v přírodě.

Nemusí se ale zastavovat tolik cenný volný prostor. Proč k tomu nevyužít objektů bývalých základních škol? Například bývalá škola v Ryžovně už využití našla, jako stylová hospůdka. To v obci Suchá se naopak v objektu bývalé základní školy realizoval nový vrt na vodu, základ všeho. A třeba přijde brzy čas, kdy i zde bude znovu slyšet dětské dovádění.

Autor je český investor.