Spali v holém bytě na matračce, studovali a makali, jinak neměli skoro nic a měli se rádi. Pak udělali kariéru, děti, postavili dům, koupili několik pěkných aut. Odcizili se, ona či on nebo oba si našli milence či milenku a šli od sebe, v lepším případě v tichosti. Peníze samy o sobě nejsou nic. Jsou jen prostředkem k něčemu dalšímu. Neměly by být cílem. Viděl jsem to kolem sebe už několikrát.

Říká se, že čas jsou peníze, ale myslím si, že spíše peníze jsou čas. Umožňují nemít existenční starosti a být více s těmi, kdo nám za to stojí, s rodinou.

Nemít peníze je složité, ale mít peněz až příliš je velmi zavazující a málokdo to ustojí. Skutečný hráč ví, kdy hru ukončit či přestoupit na jinou, třeba volnější trať.

Vydělával miliony, zemřel jako bezdomovec

Můj velmi dobrý kolega prodal většinový podíl v úspěšné firmě působící v oblasti investic. Budoval ji dvacet let. Nebyl to ale prodej za momentálně co nejvyšší cenu.

Prodal firmu někomu, o kom je přesvědčený, že ji pozvedne do vyšší ligy. Nechal si ve firmě podíl 20 %. Za pět let bude tento podíl mít nepochybně větší hodnotu než teď celá firma. Teď se může věnovat jiným projektům a už v klidnějším režimu. Sedí na milionech, ale nezbláznil se z toho.

S oblibou říká: mám jedny záda, stačí mi jeden dům a jedna postel. Jeden zadek, tak mi stačí jezdit jedním autem. A k nedělnímu obědu si dám jeden řízek, dva stejně nesním. Zůstal nohama na zemi a dál poctivě pracuje.

Někdy bývají lidé šťastnější, jdou-li nahoru, než když už na vrchol vystoupají. Jistý obchodní zprostředkovatel byl velmi úspěšný; firmy, pro které pracoval, si ho cenily. Jenže najednou po padesátce přišla na svět dvojčata. Muž nestíhal rodinu i obchody. Začal pomáhat doma, vařil, pral, uklízel. Vyhořel, obchody vyschly. Jeho žena si ho ale přestala vážit a utekla mu.

To jiný před dvaceti lety velmi úspěšný podnikatel v energetice a lesnictví vydělával spolu s manželkou miliony měsíčně. Sehrané duo doma i v kariéře.

Jenže muž se zamiloval do povětrné ženy. Úplně mu zatemnila úsudek. Manželku odškodňoval tím, že jí posílal několik set tisíc měsíčně. Jenže jeho odběratelé časem přišli na to, že zakázky předražuje a zavřeli kohoutky penězovodů. Milenka se mu vysmála, o poslední miliony v úsporách přišel. Zemřel jako bezdomovec.

Zlaté mince z čokolády

Kupované vztahy jsou jak zlaté mince z čokolády. Brzy se rozpustí a zbude jen staniol.

Před lety jsem spolupracoval se stavebním podnikatelem z Prahy. V osmnácti práskl doma dveřmi. Pronajal si pumpu. Před více než dvaceti lety koupili s parťákem skomírající firmičku na interiéry. Vytáhl ji mezi špičku.

Nebyl ani tak znalec technologií, nebyl ani kdovíjak zručný, ale když se zakousne, nepustí a umí počítat. Vstával každé ráno ve tři, čtyři hodiny. Na stavbách vždy přesně v dohodnutý čas. A ostrý na zaměstnance. Puntičkář. Však si také pak mohl dovolit říct o vysoké ceny. Jeho firma dělala kanceláře pro velmi známé firmy a rekonstrukce bytů pro velké šéfy.

A doma? Manželce pořizoval věcičky za statisíce. Brzy se odcizili, v domácnosti čas od času velké scény. Tak měl milenku, ona milence. Společnici také kupoval drahé věci, vozil ji luxusním autem, ostatně o auto se nemusela strachovat ani manželka. Milence to ale bylo brzy málo. Chtěla ho přece celého. Pustil jí k vodě. Přišla jiná…

Konečná se blíží

Nejvíce nadějí vkládal do syna. Dal ho na vrcholový sport. Viděl se v něm. Investoval do špičkových trenérů. Jenže už v šestnácti to kluk dělat nechtěl, na tréninky chodil jen kvůli tátovi. A bál se ho. „Dávám mu peníze a on je nevděčný,“ postěžoval si občas otec.

Zjistil, že je vlastně úplně sám. Kluk šel svou cestou, úplně jinou, než si táta vysnil.

„No co, vztahy mi moc nejdou, ale aspoň mám peníze, ty mě nezklamou,“ zažertoval občas stavební podnikatel. Přes sociální síť si našel krasavici, která pracuje na vysokém korporátním postu. Pořád je samý kurz sebezdokonalování.

„Je dost psychiatrická, já to prostě přitahuju. Strašný scénky na dovolený, strašný. Ukrutně žárlí, a je šílená z toho, že stárne,“ svěřil se po čase. Jsou ještě spolu, ale jak říká, tenhle vlak brzy dojede do konečné. Úspěšný, ale sám.

Skutečné štěstí?

Nejhorší je ztratit kontakt s dětmi. To se může stát i ve zdánlivě spořádané rodině. Děti jsou přitom to nejsmysluplnější, pro co žít. Jsou hnacím motorem.

Hloupá je ale opičí láska. Pořád je před něčím chránit a kupovat jim, vše, co by si mohly přát, a ještě to ani nevyslovily. Čas, který dospělému v dospívání dítěte uteče, se už nikdy ničím nedá dokoupit, prohádané okamžiky mezi rodiči něčím přeslazeným zalepit.

A když lidé nemohou mít své vlastní děti, nic jim nebrání dát kus svého srdce, času a třeba i prostředků dětem, které nemají nikoho blízkého nebo jim osud dal do vínku velká trápení.

Štěstí je velká mozaika složená z mnoha drobných střípků. Není to jedna velká věc, není to album z luxusních dovolených. Skutečné štěstí není hmotné.

Úspěšné investice jsou pořád jen prostředek k životu. Peníze by neměly být cílem našeho snažení.

Investice není cíl, ale prostředek

– Lidi si pletou spoření, investování a spekulaci. Z těch, co si spořili, se někdy nevědomky stávají spekulanti. Nemají správné investiční návyky a myslí si, že bitcoin nebo prašivý dluhopis je stejná jistota jako vkladní knížka.

– Investování neslouží ke zbohatnutí. Kdo chce víc, nemá nic. Vysoké výnosy investic s sebou nesou i vysoká rizika.

– Investováním lze peníze rozmnožovat. Nemělo by se to ale stát naším cílem.

– Neplést si investici se spotřebou. Nová kuchyňská linka není investice, jak se někdy říká. Investice je to, co ponese příjem, až budeme staří, aby bylo co v té kuchyni vařit.

Autor je český investor.