Photographe Paris France on Foter.com, zdroj

Facebook, Google a spol. versus tvůrci obsahu. Jde o miliardy, ne o cenzuru internetu

Napsal/a Robert Břešťan 23. března 2019

Posledního půlroku mají evropští lobbisté nebývalou žeň. V Bruselu se řeší vpravdě globální zákon, který má šanci změnit podobu internetu i médií na dlouhé roky dopředu. Nejen v Evropské unii.

Na jedné straně slyšíme výkřiky: pozor, jde k nám cenzura, na straně druhé varování, že tohle je asi poslední šance, jak dostat peníze od těch, kdo na obsahu parazitují, k těm, kdo obsah skutečně vytvářejí.

Hodně peněz, hodně času

Jde o změnu autorského zákona, takzvaného copyright law, a především pak o dva jeho konkrétní články – mají čísla 11 a 13 a budí značné emoce. Zejména proto, že jsou s nimi spojeny obrovské finanční zájmy.

Na jedné straně nadnárodních technologických gigantů jako jsou Facebook a Google a jiní takzvaní „agregátoři obsahu třetích stran“, na straně druhé zájmy umělců a vydavatelů.

První návrh směrnice se objevil již v roce 2016, teď jde souboj do finiše. Hlasovat se má začít v úterý 26. března ve 12.00. Oběma stranám jde o hodně a do lobbingu daly hodně peněz i času.

Zapojují se i Češi. Aktivní je zejména Pirátská strana, jejíž zástupci opakují, že „některé části směrnice  přinášejí cenzuru a omezení svobody internetu“.

Z hlediska médií je zásadní článek 11. Ten ve stručnosti říká, že ti, co obsah sami neprodukují, jen využívají tvorbu třetích stran – typicky třeba Google News nebo Facebook – musí začít platit těm, kdo obsah reálně vytvářejí, tedy médiím.

Takto na podporu směrnice vystoupili evropští novináři a umělci:

Podobný zákon v minulosti přijalo například Španělsko. Na jeho případě se ale ukazuje, že pro změnu je zapotřebí síla, tedy společný postup celé EU. Firma Google totiž ve Španělsku na opatření reagovala tak, že svou službu Google News, kam „padají“ zprávy z nejrůznějších serverů, v zemi zrušila.

I kdyby ale směrnice prošla, neznamená to automaticky, že každé médium může slavit. Je totiž možné, že by se třeba Google dohodl jen s velkými vydavatelskými domy a menší média by měla i nadále smůlu.

Kdo má více munice

Je však docela dobře možné, že bouchat bude šampaňské hlavně v centrálách Google, Facebooku a spol. Lobbistický uragán, jaký v Bruselu spustili, nemá, ani podle insiderů, úředníků i samotných europoslanců, mnoho obdob.

Snaží se pochopitelně i druhá strana, ale je jasné, na čí straně je „více munice“. Zastáncům změny tak nemusí stačit ani těžké váhy uměleckého světa. V Bruselu orodovala i řada známých umělců, mezi nimi Paul McCartney, Sting nebo Coldplay.

Na tomto grafu americké výzkumné agentury Pew Research je dobře vidět, u koho „internetové peníze“ (příjmy z digitální reklamy) především končí:

I proto, že peníze jdou jinam než k těm, kdo obsah reálně tvoří, média musí škrtit výdaje, snižují velikost redakcí, ubývá kvalitní časově náročné žurnalistiky ve prospěch rychlých „klikacích“ zpráv. Toto prostředí přeje fake news a dezinformačním a konspiračním serverům, kde se „zprávy“ jednoduše vymýšlejí.

Odpůrci změny opakují, že jde o snahu omezit internet, blokovat obsah, cenzurovat, či zdanit pouhé odkazy na články. Změny by jistě přišly (a jak je zvykem v Česku, nejhloupější nápady by vznikly až při takzvané národní implementaci), rozhodně ale nehrozí to, co sugerovali čeští tvůrci Wikipedie, když na první jarní den českou Wikipedii na den vypnuli. Možná by dalo „wikipedistům“ více práce korektní zdrojování, ale link nerovná se přebraný obsah.

Podstatou změny je najít míru toho, co ještě lze od třetích stran, tedy od tvůrců obsahu, takzvaně překlopit, a co už je za hranou citace. Takže by nikdo nezapovídal třeba ani sdílení článků na Facebooku.

Kompromisní podoba směrnice ostatně přímo říká, že se autorské právo „nevztahuje na hyperlinky a na nekomerční a soukromé sdílení publikací individuálními uživateli“.

Podle vzoru Spotify

Pro média méně zásadní je článek 13, který řeší duševní vlastnictví autorů. Princip je ale podobný: proč by měl kupříkladu YouTube mít příjmy z reklamy třeba z toho, když někdo nahraje na server právě vysílaný a draze zaplacený seriál České (či jakékoli jiné) televize?

Firmy by měly mít podle navržené úpravy mechanismy, které nelegální nahrávky odhalí a budou pak řešit s držiteli práv to, jak budou postupovat. Pro některé podnikatelské záměry typu českého serveru Ulož.to by to nepochybně mělo dosti zásadní důsledky. Nejde však o permanentní filtrování obsahu internetu či cenzuru, jak varují odpůrci.

Že by někdo běžným uživatelům zakazoval vytvářet třeba takzvané gify, či za ně pak vymáhal platby, je účelově šířený nesmysl.

Zastánci změny dávají za příklad model švédského Spotify ve srovnání s kanálem YouTube patřícím Googlu. Podle Mezinárodní federace hudebního průmyslu IFPI ročně z jednoho uživatele Spotify jde držitelům autorských práv 20 dolarů, ale z YouTube jenom jeden dolar. Což je samo o sobě dosti výmluvné.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

4 komentáře

  1. „Mezinárodní federace hudebního průmyslu IFPI ročně z jednoho uživatele Spotify jde držitelům autorských práv 20 dolarů, ale z YouTube jenom jeden dolar. Což je samo o sobě dosti výmluvné.“ Skoro jako kdyby na YouTube lidi neposlouchali jen hudbu.

  2. petrph napsal:

    Ale to bude nějaký omyl ne?
    Přece Google nikoho o nic neokrádá, protože zveřejňuje ve svém vyhledávačích pouze nadpis a kratičký 3 řádkový výřez z článku (kolem toho hledaného výrazu) – a hlavně tedy odkaz, kterým se uživatel přesune na autorskou stránku, kde si článek přečte – a tam taky autoři textu mají svou reklamu za kterou sami inkasují.
    Ve skutečnosti – v klasickém byznys modelu by to mělo fungovat obráceně, majitelé těch webů by měli platit provize ze své reklamy Googlu za to že jim přivádí na jejich weby čtenáře.
    Ale co čekat od neomarxistické EU, že si vymýšlí přímo levičácké manýry.. Jisitě, jistě, zatím se prý drobní (a střední?) uživatelé internetu nemusí čeho bát, to se přece týká -zatím- pouze nadnárodních vydřiduchů… Tedy – zatím.. To přece říkali komunisté před únorem 1948 taky…

    Btw – samozřejmě že Google má celosvětově největší zisky z internetové reklamy – jenomže nikoliv té o kterou by někoho okrádal, leč tu kterou si zájemci přímo u něj pro zobrazení v jeho vyhledávači objednávají..

    • philk napsal:

      Jen k té reklamě na autorských stránkách: Google tvrdí, že se s autory dělí v poměru 30 % (Google) : 70 % (majitel stránek). Bohužel to nejde nikde zkontrolovat, realita je taková, že když chci inzerovat já, stojí mě proklik desítky korun, za kliknutí na reklamu na mých stránkách dostávám koruny.

  3. Pavel Liska napsal:

    „Kompromisní podoba směrnice ostatně přímo říká, že se autorské právo „nevztahuje na hyperlinky a na nekomerční a soukromé sdílení publikací individuálními uživateli“. Takže na tu Wikipedia jako komerční sdílení by se to pravidlo vztahovat mohlo. Nebo Wikipedia není komerční? Toť otázka. Jinak vcelku chápu, že pokud bych náhodou vyplodil třeba literární bestseller a nějaký server vydělával na jeho šíření bez mého souhlasu, taky by se mi to nelíbilo. O to asi v principu jde. Vlastnické právo nebo anarchistické svobody. Chtělo by to asi nějaký celoplanetární OSA….

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama