Dříve černá sanitka či jehly v sedačkách, dnes fake news. Rozeznáte realitu od fikce?
Co myslíte, mohou si Islanďané online ověřit, zda náhodou omylem nejdou na rande se svým příbuzným? Islanďanů je jen něco málo přes 300 tisíc, jejich příjmení se tvoří z křestních jmen rodičů a nepoznají tedy snadno, zda se náhodou nebudí vedle bratrance či sestřenice…
Otázka, zda informace, že projekt „Íslendingabók“ skutečně kvůli hrozícímu krvesmilstvu mapuje obyvatele Islandu až do doby před 1200 lety, je pravdivá, nebo lživá, je jedna z dvanácti částí nového českého projektu zaměřeného na mapování fake news, hoaxů a městských legend. Respektive toho, nakolik jim kdo podléhá.
Na projektu „Pravda nebo lež? Realita nebo fikce?“, za nímž stojí společnost T-Mobile, spolupracuje i Petr Janeček, etnolog Filozofické fakulty UK a autor úspěšné série Černá sanitka. Mezi spolupracovníky je i vedoucí Studia nových médií na FF UK a předseda Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka a web Manipulátoři.cz.
„Lidé věří nesmyslům od nepaměti. Je úplně jedno, jestli jde o jehly v sedačkách MHD, únosy lidí na orgány černou sanitkou, nebo o příběhy spojené se současností. Rozdíl je pouze v tom, jak se tyto městské legendy šíří,“ vysvětluje Petr Janeček.
Pozor, černá sanitka
Cílem projektu je posbírat data a zjistit, čemu lidé věří, čemu ne a jak se výsledky liší podle vzdělání, věku, regionu či velikosti místa bydliště.
Účast v testu je anonymní. Své znalosti, vědomosti či odhad si můžete vyzkoušet ZDE. Po každé odpovědi se ihned nabízí vysvětlení, jak je to doopravdy.
Dotazník obsahuje dvanáct stručných příběhů ve formě krátkých novinových článků a lidé mají za úkol poznat, co je pravda a co lež.
Některé texty jsou pravdivé, byť obtížně uvěřitelné, jiné zase vypadají důvěryhodně, a přitom jde o typické fake news. Po ukončení testu organizátoři vyhodnotí, jak si vedly různé regiony, vzdělanostní, věkové a další skupiny.
Není to tak jasné
To, že výsledky nemusí být zcela samozřejmé, potvrzuje pilotní test z loňské podzimní konference TEDxPrague. Testu se zúčastnilo 171 lidí a i přes to, že šlo o skupinu lidí s vyšším vzděláním a zájmem o dění kolem sebe, výsledky nebyly úplně pozitivní.
(Varování, pokud si chcete text vyzkoušet „naslepo“, níže uvedený odstavec nabízí správnou odpověď na dvě z otázek, pozn. red.)
Třeba to, že varování Policie ČR před hrou Modrá velryba je nesmysl, protože taková hra neexistuje, správně uvedlo jen 38 % účastníků. Stejně překvapivá byla víra ve smrt studenta Martina Šmída během 17. listopadu 1989. Polovina účastníků označila tuto legendu jako pravdivou.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
6 komentářů
Jak tak čtu, i tu „nápovědu “ v závěru, tak si říkám, jestli by ti výzkumníci nemohli test rozšířit a poptat se třeba na dosti podstatnou otázku z posledních dní
„Byla Zakázka na elektronické dálniční známky utajována z důvodů požadavků BIS? “ , aby bylo opravdu všem jasno…
O co totíž právě jde, média (jakákoliv) s určitou mírou nepřesnosti pracovala a pracují vždycky. Z různých důvodů..(Na některá z nich, i s odstupem můžeme být hrdi, jiným se zasmát,.–)
Ale jestli se to dnes řeší vzájemným vytrhaváním citátů, urážením, kádrováním a udáváním, tak se obávám, že samotná existence fake news není to co tuto mediální společnost tíží..
* dejme tomu, v otázce ke Hře Modrá velryba není v kontrolovaném článku o Varování policie ČR ani písmenko. Tuto informaci „vybalili“ zkoušející až ve svém vysvětlení, asi aby ukázali jací jsou ti respondenti hlupáci…
Dosáhl jsem 11 z 12. Protože jsem věděl, co chtějí soudruzi slyšet (číst).
Je tam řada sporných věci:
-Černá sanitka na způsob známé legendy asi neexistuje, ale lov vlastních obyvatel či cizinců na orgány se provádí v řadě totalitních zemí docela běžně. Jinak jedním ze zdrojů byl údajný „lov“ pionýrek, prováděný autem pracovníky NKVD pro Beriju, který je pak znásilňoval, mučil a zabíjel. Podle některých historiků v tomhle zrno pravdy je.
– V případě mléka se jednalo o recyklaci neprodaného mléka na sušené, případně další mléčné výrobky (a byla to realita za socíku, dnešní stav neznám).
– Jehly se skutečně vyskytovaly. Ony v řadě prostředků MHD byly buď jakési polštářky, které šly propíchnout zespodu, případně se jehla dala umístit do škvíry v polstrování. A kam se nevešla vzhledem k délce, tam se ohnula do pravého úhlu (lze v prstech).
Byl jsem v 80. a 90. letech členem protidrogové komise v Brně, a tam se nálezy takovýchto jehel občany, nebo policií, nebo úklidovými četami v MHD, řešily. Dalším (a opět reálným) problémem byly nastražené jehly na dětských pískovištích.
– Okno je strašně známé kvůli tomu, že za to dotyčný dostal Darwinovu cenu (myslím, že to bylo i ve stejnojmenném filmu).
Nicméně vím o případu, kdy ženijní náčelník léta nosil coby praktickou a názornou výuku motostřelců, přímo dle Komenského, protitankovou minu a před vojáky po ní skákal. Účelem bylo předvést, že po minovém poli protitankových min může pěchota bez rizika útočit. Až se po létech (bral pořád tu samou) unavené pero promáčklo a on se i s vyučovanými vojáky odpálil.
– Zpráva o smrti Martina Šmída byla fake (byť není jasné, kdo je její primární zdroj). Na druhou stranu jsem ale slyšel nebo četl od mnoha odborníků na traumatologii velký podiv, že ta četná těžká zranění z Národní nebyla „doplněna“ nějakou mrtvolkou, že to prostě statisticky nesedí. Je otázka, zda tehdy STB měla dost sil, aby vedle rozšíření zprávy o mrtvém studentovi a jeho imitování svým člověkem mohla zamést pod stůl skutečný smrťák.
– Teroristka. Možná byla inspiraci jedna z klasických povídek o Bigglesovi od velbloudích stíhaček, kde se tento motiv vyskytuje.
– U té modré velryby považuji za problém (z hlediska pravdivosti) to, že takové skupiny, které se hecují k sebevraždám nebo alespoň silně rizikovému chování, skutečně existují, akorát to nemá ten atraktivní název.
Jednou jsem zabloudil na stránky diskusní skupiny anorektiček a tam to bylo stylem „ty při 180 centimetrech výšky vážíš 25 kilo? To seš teda cvalík! Měla bys trochu zhubnout.“ Proti tomu je ta fiktivní Modrá velryba beránčí vrnění.
Některé otázky testu mohou mít obě odpovědi pravdivé, třeba ta o tom právníkovi, co se zcela hloupě zabil pádem z 24. poschodí, protože jako neodborník netušil, že pevnost skla a odolnost upevnění rámu okna do stěny, jsou dvě různé věci, tedy že, co se nedá vylomit najednou, může se „vyviklat“ opakovaným namaháním. Správná odpověď pak závisí na volbě hlava-orel a je dílem náhody, což nevypovídá nic o správném úsudku testovaného a tak by v testu být neměla.
Naproti tomu, třeba to s tím mlékem nutně musel každý, po krátké úvaze, označit jako nepravdu, protože odporuje logice, aby si výrobce označoval nějak svůj podvod s recyklovaným mlékem a umožnil tak jeho odhalení.
O hře Modrá velryba se pak psalo nedávno, snad loni, nebo předloni, takže není těžké pravdu v paměti vyhledat. Navíc, představa, že dnešní děti jsou tak hloupé a zblblé, odporuje obecné zkušenosti.
Stejně jako, kdo jednou viděl škvora obecného živého nebo mrtvého a má jen trochu pojem o tom jak to v lidském uchu vypadá (z přírodovědy na základní škole), tak mu musí být nesmyslnost tvrzení o proštípnutém ušním bubínka jasná.
Ovšem jak to je s tím e-shopem na elektronické dálníční známky, na to lze odpovědět snadno takto : Existovala, či existuje, nějaká tajná služba, která když by mohla získat přístup k informacím o občanech včetně podoby, by tuto možnost nechtěla využít?
Jestli bych k tomu par poznámek. Tím se totiž dostáváme k meritu věci o tom jak (lze či nelze) rozeznávat fake news,.
Zda „může být pravdivý“ a nebo je/není pravdivý (do posledního písmenka).
Protože – pokud jenom „může být pravdivý“ i nepravděpodobné věci se dějí. Ale pak jsou věci, které by se dít neměly – na základě nějakých buď vědeckých zákonů, technických či právních norem, To by dokázal správně odhadnout jen odborník, který by navíc mohl upozornit, jaká jiná (kontrolní, bezpečnostní) opatření tomu měla zabránit a proč třeba selhala. A ani ten by to neudělal na základě přečtení článků, ale až na základě vypracování znaleckého posudku, třeba za několik měsíců,.
No a pokud by se mělo řešit, zda skutečně je/není pravdivý, to ani bohužel nikdo (jen po přečtení) článku) posoudit nemůže. To je pouze otázka důvěry čtenáře ke zdrojům- (protože si to sice může ověřovat u jiných zdrojů, ale i ty nejsou zcela jisté. \Co je ale pro něj rozhodující , zda je vůbec pro něj potřebné si tu pravdivost ověřovat, a to pouze pokud je osobně pro ně ta informace důležitá.
Btw – ještě k oné zmíněné „. zakázce na elektronické dálniční známky“, máte sice pravdu, jenže tím se dostáváme k důležitému rozkolu. Totiž, zda mohl čtenář předpokládat, zda je ten projekt předražený a utajený protože
a) Se ve státní správě krade
b) Je ve státní správě bordel
c) Státní bezpečnostní služba se chce mít (se souhlasem politiků) nelegitimní přístup k informacím o občanech..
A to se obávám, že po tomto špektáklu se potvrdilo že platí a) b) i c) současně :), tak aby s tím ovčané počítali i do budoucna,,,
U toho škvora je to jasné, ty „kleštičky“ slouží ke vzájemnému zachycení partnerů během páření. Nicméně stalo se mi před několika lety, že mi do ucha vlezl nějaký dřevokazný brouk, vyrušený zničením svého „obydlí“. Zvukovod asi považoval za vhodný otvor. Vypudit se mi ho podařilo až následující den.
Fake news.