KOMENTÁŘ. Domácí porody: ano, nebo ne? Může dula vést domácí porod? A co porodní asistentka, ta může přijít z nemocnice k rodičce domů a provést domácí porod? Více otázek, než odpovědí je u právního institutu domácího porodu. A nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu do toho nevzneslo vůbec jasno. Mnohé otázky zůstávají.

Na nejvyšší soud se obrátila s dovoláním obviněná porodní asistentka, která byly u nižších soudních instancí uznána vinnou z přečinu usmrcení z nedbalosti. Neuspěla – soud dovolání verdiktem z 8. dubna zamítl.

Šlo o to, že navzdory opakovaným výzvám svých lékařů, se rozhodla pro vlastní domácí porod, a to i s nebezpečnou polohou pro plod, kterým je porod koncem pánevním.

Nakonec skutečně porodila doma bez jakéhokoliv odborného dohledu. Důsledkem bylo, že její novorozené dítě přišlo na svět s těžkým poškozením mozku, bylo sice následně převezeno do nemocnice, ale po několika týdnech zemřelo.

Soud zdůraznil, že „každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě a zdraví jiného“.

Kdo to je vlastně dula?

Při domácích porodech může být k dispozici rodičce takzvaná dula. Ta ovšem není definována jako zdravotnický pracovník a nemůže v plné výši nahrazovat porodní asistentky v návaznosti na poskytovatele zdravotních služeb.

I dula pak může nést trestně právní odpovědnost, pokud překročí své kompetence a začne aktivně, „odborně“, zasahovat do právě probíhajícího domácího porodu.

Dula má totiž jen roli psychické a případně fyzické pomoci budoucí matce, a to jak v domácích podmínkách, tak v podmínkách zdravotnického zařízení.

Domácí porody nejsou definovanou klasickou zdravotní službou. Tou je až vedení fyziologického porodu za přítomnosti porodní asistentky v prostorách poskytovatele zdravotních služeb.

Dula může provázet matku před a během porodu, po něm může krátkodobě nahradit případného nepřítomného (nefungujícího nebo neexistujícího) biologického otce, aby budoucí matka měla pocit, že má v někom bezprostřední psychickou a fyzickou oporu.

Může ale vykonat domácí porod – v podmínkách stanovených dopředu rodičkou – školená porodní asistentka? Z právního pohledu ani zde nepůjde o poskytování zdravotních služeb, tak jak to popisuje zákon o zdravotních službách.

Vedení porodu jakožto zdravotní službu sice porodní asistentky poskytují, ale pouze a jen u poskytovatele zdravotních služeb, přímo k tomu zřízených a vybavených zdravotnických zařízeních.

Přesto porodní asistentky mohou vést domácí porody v laických podmínkách. Podmínkou (obvykle těžko splnitelnou) je dostatečné technické zdravotnické vybavení, takové, které je k dispozici při klasických porodech ve zdravotnických zařízeních.

Ještě donedávna platilo (v září 2024 pokuty zrušil verdikt Ústavního soudu), že pokud by porodní asistentka v domácích podmínkách poskytovala přímo zdravotní služby bez těchto technických zařízeních, hrozila by jí pokuta až do výše jednoho milionu korun.

I tak je to stále poněkud zamotané: ačkoli domácí porody nejsou zakázané, ženy u něj nemohou legálně využívat pomoci porodní asistentky, jako oficiálního zdravotnického pracovníka.

Takže na jedné straně v českém právním řádu nejsou domácí porody nikterak zakázány, jsou tedy legální, na straně druhé zákonodárce ve svých souborných novelizovaných právních předpisech z roku 2012 domácí porody do legislativy nezahrnul.

Domácí porody proto nejsou definovanou klasickou zdravotní službou. Tou je až vedení fyziologického porodu za přítomnosti porodní asistentky v prostorách poskytovatele zdravotních služeb.

Právo nenarozeného dítěte

Ústavní soud ČR se už vyjadřoval k situaci, zdali budoucí matka má právo si sama zvolit formu domácího porodu pro své dítě.

Konstatoval, že porod představuje jedinečný a choulostivý okamžik v životě žen a otázka výběru místa a okolnosti porodu spadá pod ochranu jejich tělesné a duševní nedotknutelnosti, osobní autonomie a souvisejících reprodukčních práv.

Existuje výjimka, kdy nasciturus má jediné právo – právo dědické (případně náhrada újmy). Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to v tomto případě vyhovuje jeho zájmům.

V intencích nového rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je volba rodičky ohledně jejího místa a způsobu porodu již ne úplně absolutní, protože soudci stanovili, že tato volnost v rozhodování matky je omezena – končí tam, kde nastupuje povinnost k ochraně života a zdraví ještě nenarozeného dítěte.

Právní zástupce výše zmíněné obžalované ženy namítal, že plod dítěte před úplným narozením nemá právní osobnost. Ta se získává automaticky až narozením dítěte (a nelze o ni během života přijít ani se ji vzdát).

Což vede k zajímavé otázce, v kterém okamžiku se stáváme člověkem? A kdy je budoucí novorozenec již právně chráněn v břiše své matky, aniž by matka mohla takto sama i za něj rozhodovat? Početím, po čtyřech nebo pěti měsících od početí, porodem nebo snad až úředně vystavením rodného listu?

Nasciturus, neboli ještě nenarozené dítě, nemá žádné práva ani povinnosti, protože nemá právní osobnost, která se získává automaticky až jeho narozením. To se dočteme v platném Občanském zákoníku (účinnosti nabyl 1. ledna 2014): „Člověk nabývá právní osobnost narozením a pozbývá ji smrtí.“

Podobně to definuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 297/2012 Sb.: „Za narození živého dítěte se považuje úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina, bez ohledu na délku trvání těhotenství, jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje alespoň jednu ze známek života (srdeční činnost, pulzace pupečníku nebo nesporný pohyb kosterního svalstva), bez ohledu na to, zda byl pupečník přerušen nebo placenta připojena.“

Existuje výjimka, kdy nasciturus má jediné právo – právo dědické (případně náhrada újmy). Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to v tomto případě vyhovuje jeho zájmům. Za předpokladu vyvratitelné domněnky má se zato, že ještě nenarozené dítě se narodí živé.

Až pokud by se nenarodilo jako živé, hledí se na něj tak, jako by nezískalo žádné dědictví.

Nicméně shrnuto: domácí porody zůstávají legální, ale riziko trestní odpovědnosti je reálné, jak svým verdiktem ukázal Nejvyšší soud.

Autor je právník, zakladatel a majitel vzdělávací akademie Molinek Business Academy, s.r.o.