Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Akce výměna řidičského průkazu. Fotografie je z roku 2010, za deset let se ale prakticky nic nezměnilo. FOTO: Profimedia
,

Digitalizace po česku: papíry, razítka a fronty

Vyměnit si v hlavním městě – v „country for the future“, jak se Česko prezentuje – řidičský průkaz vyžaduje čas a slušnou dávku trpělivosti. Vrcholem digitalizace je možnost zarezervovat si předem termín, kdy lze přistoupit k přepážce – a podepsat papírové lejstro. Termíny bývají vybrané dlouho dopředu, méně šťastným či rychlým nezbývá než si frontu vyčekat. Totéž se opakuje při vyzvednutí již nového průkazu. 

Jako z vědeckofantastického filmu proto vypadá kupříkladu zkušenost z Finska: registrovat si nové vozidlo nebo si vyměnit řidičský průkaz on-line, bez hodinových front, bez zbytečného čekání a papírování. Pozoruhodné na tom je, že funkčnost služby zajišťuje firma se sídlem v Ostravě: česká pobočka severské IT korporace Tieto Evry. Ta zde v roce 2004 začínala s dvacítkou zaměstnanců, dnes jich má zhruba dva a půl tisíce.

„V Česku má veřejný sektor s digitalizací zpoždění,“ říká poměrně diplomaticky ředitel české pobočky Petr Lukasík. „Chybí nám strategie, plánování toho, co bude potřeba, jak bude celý systém vypadat, co je nutné propojit,“ dodává.

„Ta nejjednodušší digitalizace je, že vezmete proces, který dnes nějak funguje v papírové podobě, a jenom ho uděláte bezpapírové. Jenže to je jen malý posun. Lepší je se dívat na to, jaká je životní událost, kterou člověk potřebuje řešit, a celý proces k tomu přestavět. To je důvod, proč je ve Finsku digitalizace státní správy tak daleko, protože tak k tomu přistupují a jsou k tomu schopni připravovat rychle i legislativní podmínky. Je tam extrémní vůle veřejné správy digitalizaci dělat. Při zavádění nových služeb či povinností tam mají tam politiku digital-by-default, to znamená, že se to řeší v první řadě digitálně, vše je podřízeno té digitální službě.“


Rozhovor s Petrem Lukasíkem, ředitelem české pobočky Tieto Every, nabídne Hlídacípes.org ve čtvrtek 4. března 


Česko je naopak pozadu v zavádění digitalizace i tam, kde se k tomu vláda explicitně zavázala. O stavu digitalizace české státní správy dokonale vypovídá soupis slibů a jejich (ne)realizace, jak je zpracoval odborník na informační technologie Michal Bláha spolu s projektem Rekonstrukce státu.

Výstup lze shrnout do dvou vět: Většina ministerstev neplánuje v dalších čtyřech letech digitalizovat nic a jen minimum služeb má být dostupných na Portálu občana. Letos se dočkáme pouze dvou nových služeb týkajících se péče o válečné veterány a přímého zaopatření dospělých osob.

Říjen 2020, fronta před pražským registrem na Vyšehradě. FOTO: Portál Hlvního města Prahy 

Digitalizace na papíře

„Digitalizace zůstává prioritou spíše jen v programovém prohlášení vlády. Mezi hlavní příčiny patří zastaralá legislativa, roztříštěnost a decentralizovaný vývoj IT v rámci jednotlivých resortů. V Česku chybí centrální autorita, která by celou transformaci táhla kupředu, měla by dostatečné pravomoci a rozpočet, se kterým by mohla operovat. Nezbytnou podmínkou je ale i zajištění expertní personální kapacity. Ty ve státní správě chybí,“ shrnuje důvody pomalé digitalizace v Česku Ervín Hausvater, analytik Frank Bold a Rekonstrukce státu a jeden z autorů analýzy.

S první strategií budování eGovernmentu přišlo Ministerstvo vnitra v roce 2007, tedy před 14 lety. Na základě toho vznikla postupně kontaktní místa Czech Point, v roce 2009 byly spuštěny datové schránky a v roce 2012 začaly fungovat základní registry. Mnoho dalšího se ale od té doby nestalo. A to přesto, že si současná vláda Andreje Babiše napsala digitalizaci státu do seznamu svých priorit.

 

 

V jejím programovém prohlášení z roku 2018 lze tuto agendu najít na druhé pozici – hned za důchodovou reformou… Z osmnácti konkrétních vládních slibů týkajících se digitalizace státní správy byly podle analýzy Rekonstrukce státu splněny jen tři, a to ještě jen částečně.

„Česká digitalizace státu je přesto v porovnání s ostatními členskými státy Evropské unie stále výrazně pozadu. Digitalizace se protahuje, digitální služby pro občany přibývají želvím tempem a o (bohužel velmi omezených) možnostech eGovernmentu veřejnost často ani neví,“ shrnuje analýza.

„Stát umí většinu svých agend dělat nějakým způsobem digitálně už teď. Problém je ale v tom, že se žádným způsobem netransformují samotné procesy, většinou se jen překlopí papírová forma do elektronické. Služby jsou roztříštěné, uživatelsky nepřívětivé a stát o nich nedostatečně informuje,“ říká Ervín Hausvater.

Posunem by mohl být nástup takzvané bankovní identity. Tu začínají nabízet banky v rámci svého internetového bankovnictví, které většina uživatelů již dobře zná. Bankovní identita zaručí správnost údajů a umožní vstup například do Portálu občana. Jenže tím zatím uživatelská přívětivost končí.

„Uživatel si vybírá z desítky možností přihlášení, přičemž ne každá možnost zpřístupňuje stejné služby. Dostupných služeb je k dispozici jen několik desítek, většinou je ale jen odkazováno na weby dalších úřadů, které se svým rozhraním liší. Portál občana nefunguje jako zamýšlený centrální web státu, ale spíše jako rozcestník. Pokud občan vůbec o těchto možnostech ví, tato zkušenost ho může lehce odradit,“ konstatuje Hausvater.

Drahé a bez efektu

Na velmi omezený pokrok v digitalizaci státu upozorňuje v rámci svých kontrol opakovaně i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Například v kontrolní zprávě z července roku 2020 NKÚ konstatoval, že digitální služby státu přístupné na Portálu občana „využilo do konce roku 2019 pouze 0,5 % plnoletých občanů“. Náklady přitom přesáhly 300 milionů korun.

„Máme zákon o právu na digitální služby, máme přístup ke službám přes bankovní identitu, máme plán, kdy se jaké služby mají digitalizovat – nikdo se ale už občanů neptal, jaké potřeby mají oni. A podle toho to i vypadá,“ dodává Hausvater.

Podle Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI), v němž od roku 2014 Evropská komise hodnotí pokrok, jehož členské státy EU v oblasti digitalizace dosáhly, se Česko v roce 2020 umístilo na 17. pozici z 28 členských států. V kategorii digitálních veřejných služeb si ČR dokonce o dvě příčky pohoršila).

Digitalizace přitom úzce souvisí s efektivitou, dobrou správou a transparentností státu.

Kontrole ze strany veřejnosti mají napomáhat snadno dostupné informace a data o fungování státu (například evidence skutečných majitelů firem, majetková přiznání politiků, registr smluv, zveřejňování rozsudků), či tvorbě zákonů (registr lobbistů a lobbovaných, chystané portály eLegislativa, eSbírka). Realita je ale jiná.

Vrcholem tuzemské digitalizace je pro většinu lidí v podstatě jen možnost koupit si dálniční známku online. Na možnost vyřídit si takto například i v úvodu zmíněnou výměnu řidičského průkazu podle vzoru Finsko si budeme muset pravděpodobně ještě dlouho počkat.

České tendry? Nechceme

Základem, a také důvodem, proč je digitalizace v severských zemích na rozdíl od Česka tak daleko, je podle Petra Lukasíka důvěra. „Finsko je v tom asi nejdál. Finové jako občané věří vládě a úřadům, vláda věří lidem a lidé si věří navzájem,“ říká Lukasík. To podle něj přispívá i k rychlejší i jednodušší digitalizaci.

„Existuje tam například komunita, která pomáhá navrhovat, jak by měly být řešeny služby týkající se občanů a jejich životních událostí a jde skrz všechna ministerstva a skrz úřady. Tím pádem se skutečně může soustředit na službu samotnou a není izolovaným projektem pro jedno ministerstvo nebo jeden úřad,“ vysvětluje Lukasík, jehož společnost se soustředí právě na severské země a mezi klienty má právě i zástupce státního sektoru a spravuje některé centrální registry.

Kupříkladu údaje o vozovém parku Finů vede vládní dopravní agentura Trafi jako otevřená data. „Nejde tedy jen o to, že se digitalizuje agenda řidičských průkazů, ale o celou návaznou agendu. Když jsou ta data veřejná, do registru mohou přistupovat nejen lidé, ale třeba i autosalony. Vy pak koupíte auto a prodejce vás už automaticky zaregistruje. Když pak budete chtít auto prodat v bazaru, zase ho snadno a přímo na místě elektronicky přepíšete,“ vysvětluje Lukasík.

Přístup do registrů mají například i pojišťovny či stanice technické kontroly. A jakýkoli občan má podle SPZ právo si zjistit, kdo je majitelem auta. „A to jsme zase u té důvěry – protože u každého člověka a auta je automaticky nastaveno, že tato informace je veřejná. Pokud ale chcete, můžete si tuto možnost jako občan zrušit. Právě v tomto přístupu, důvěře že vaše data někdo nezneužije, jsme oproti severským zemím nejvíce pozadu,“ konstatuje Lukasík s tím, že jít do tuzemských IT tendrů se Tieto Every ani nepokouší, ani nechystá.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

8 komentářů

  1. petrph napsal:

    Kvituji, naprosto přesně, je tomu opravdu tak. Ovšem, když se budeme pídit po příčínách, tak narazíme právě na zmíněný ,zcela bezzubý Zákon o právu na digitální služby. Protože nechuť úřadů provádět jakékoliv změny se musí brát automaticky.

    On totiž ten zákon, jak je uvedeno v jeho závěru (par 14) , naopak přesouvá digitalizaci státní až do budoucnosti, takže bude naopak sloužit jako argument pro úřady proč samotné předčasně nedigitalizovat.
    A hlavně tam chybí dokonce to zásadní „přechodné“ ustanovení že veškeré nově zřizované úřední agendy musí být – vůči občanům digitalizované . Potom tedy tento zákon nemá žádný smysl…
    A vzhledem k tomu, že toto je jeden ze stěžejních úspěchů Pirátů, tak se připravme na to, že pokud se dostanou do vlády. bude to takový chaos, že i na současnou vládu pana Babiše, budeme vzpomínat s vděčností…

  2. Marek Loucký napsal:

    Digitalizace nabývá každým rokem na důležitosti a proto za naprosto tristní stav českého e-govermentu je z velké míry odpovědný vládní tandem ANO+ČSSD, který zde opanoval poslední dekádu.
    Bohužel digitalizací by se vše zjednodušilo, zrychlilo, zprůhlednilo a odhalily by se neefektivosti, špatná rozhodnutí, evidentní zlodějny a ztratila by se mlha za kterou je tak pohodlné se schovávat.
    A občan? Prosím Vás, co ten má úřadům do toho co mluvit a jak si vůbec může dovolit mít na státní správu nějaké požadavky! Tady máš lejstro, starej se sám a drž hubu a krok 🙁

    • petrph napsal:

      Bohužel, ani touto požadovanou digitalizací by se vůbec nic „.. nezjednodušilo, nezrychlilo, nezprůhlednilo“, touto cestou by se maximálně lidem ušetřilo pár desítek minut čekání ve frontě. Ať tedy v některých případech na úřadech (třeba u těch řidičáků), nebo na poště – protože úřady stejně většinu jiných rozhodnutí posílají občanům poštou Nic víc.
      .O tom co píšete Vy, ony stejně mají všechny úřady na většinu agend počítačové programy, ale ty jsou udělány právě jen aby evidovaly to co pro tu agendu požaduje zákon, nic víc.. A úředníci taky ani s nimi víc nestíhají..
      Na to aby se něco mohlo „.. zjednodušit, zrychlit, zprůhlednit, by se musel najít nějaký progresivní parlament a odhadem desítky tisíc zákonů prostě seškrtat a zrušit..

      • Marek Loucký napsal:

        Nevím, zda jsem se nevyjádřil špatně, ale máte námitky k něčemu o čem jsem se vůbec nezmiňoval.
        Digitalizace pochopitelně neznamená jen přebouchání kolonek z papíru do nějaké aplikace, což tak nějak odpovídá naší současné situaci a to se digitalizací pro 21. století rozhodně nazvat nedá. Je jasné, že musí dojít ke kompletnímu redesignu služeb státu. Státní správa má něco kolem 8000 IT systémů, z nichž mnohé si spolu povídají, ale rozhoně nebyly designovány na to, aby přinášely státní správě a občanům nějakou extra přidanou hodnotu a zrychlení procesů. Chyba byla již v počátku a proto digitalizace musí být stvořena od úplného základu, kde si řekneme jaké agendy jsou důležité, jaké ne, co potřebují jednotlivé složky státní moci od sebe navzájem, jaké služby potřebuje občan, atd.
        Bez razantních úprav v zákonech se to neobejde, to je evidentní. Není to lehký úkol, ale to není omluvou abychom jej neustále odkládali.

  3. A. S. Pergill napsal:

    Problém vidím v tom, že papírový dokument bude vždy hodnotnější než elektronický, protože ten má jen velmi krátkou životnost (v podstatě jakýkoli pokrok ve výpočetní technice znamená zrušení platnosti milionů – a možná i více – elektronicky podepsaných dokumentů). Dokud nebude vynalezen nějaký jiný postup zajištění autenticity elektronických dokumentů než věštění pomocí prvočísel, bude to vždy problém.
    Taky už proto, že v praxi použitelných prvočísel bude ubývat. Hustota prvočísel se totiž v číselné řadě zmenšuje, takže ubývání použitelných pro přílišnou malost je rychlejší než přibývání těch na opačné straně „pásma použitelnosti“, dané rozvojem síly výpočetní techniky.

    • petrph napsal:

      Jistěže ne a , tento problém byl znám od začátku. Ty elektronické podpisy mají skutečně i právně poměrně krátkou životnost takže se hodí právě a jen na aktuální potvrzení nějaké elektronické transakce. Nikoliv tedy že mohl sám o sobě osvědčovat platnost nějakého právního dokumentu v delší budoucnosti.
      Ovšem tedy, připomeňme že to jiné řešení samozřejmě je a poměrně prosté.Stačilo by – potom co by takový dokument byl takto v transakci ověřen el.podpisem, ho nahrát „někam“, kde by se právně garantovalo, že tam byl nahrán v ten určitý den – a nikoliv později.. Plus že nebyl později modifikován, což lze i pomocí přiloženého CRC kódu..
      Jen tedy připomínám, že tohle řešení se navrhovalo, už jako součást našich Datových schránek, že se tam budou i nahrávat i ty právní dokumenty, aby byly garantovaně trvale k dispozici. Ale pak se to zavrhlo, „prý“ to není potřeba…

      • A. S. Pergill napsal:

        Právě z toho důvodu, který uvádíte v posledním odstavci, jsou lidé, kteří u nás prosazují digitalizaci, naprosto nedůvěryhodní.

  4. Bacil napsal:

    Pohybuji se v obchodování se zahraničím a tam nejde vše digitalizovat když po Vás zahraniční partner nebo banka che doklad superlegalizovaný. Je několik postupů superlegalizace kde musíte oběhnout. Notáře, pokud je doklad v cizím jazyce soudního překladatele pak krajský soud nakonec ministerstvo spravedlnosti. V každé této instituci musíte mít kolek nebo peníze. Další možnost HK ministerstvo zahraničí a ambasáda daného státu.

Přidávání komentářů není povoleno