Společný dluh Evropské unie. Před měsíci to byla revoluční myšlenka, kterou jako první začala prosazovat koronavirem zasažená Itálie. Dnes je to realita. Co z toho vyplývá pro Česko?

Trvalo to pět dní plných jednání, ale lídři zemí EU se nakonec dohodli na novém evropském rozpočtu a fondu obnovy. Ten má unijním ekonomikám pomoci zvládnout ekonomickou krizi způsobenou pandemií koronaviru.

Dohoda lídrů EU je pro Česko vítězství, ale i tak trochu porážkou. Andrej Babiš totiž původně o žádný fond obnovy a o žádný společný evropský dluh nestál. Podle Babiše jsme na jeho vznik kývli jen kvůli tomu, že jsme chtěli vyjádřit svou solidaritu a pomoci ostatním členským zemím.

Fond obnovy bude financovaný z půjčky, pro kterou si Evropská komise jménem členských států půjde na finanční trhy. Úvěr ve výši 750 miliard eur pak naporcuje mezi jednotlivé země a do dohodnutých prioritních oblastí.

Text Anety Zachové vyšel původně na serveru Euractiv.cz, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje. 

Co dohoda přinese Česku?

Za úvěr bude EU ručit svým víceletým finančním rámcem, tedy dlouhodobým rozpočtem pro období 2021-2027 v hodnotě 1,074 miliardy eur. Drtivou většinu této částky tvoří příspěvky členských států ve výši zhruba 1 % hrubého národního produktu (HDP).

Česko bude ručit pouze svým příspěvkem do rozpočtu EU. Ten je, a v následující dekádě také bude, menší než částka, kterou Česko z evropského rozpočtu získává. Společný evropský dluh by tak pro ČR neměl představovat žádné finanční riziko. Je tedy třeba dát Babišovi za pravdu, když říká, že „základ je, že Česká republika se nezadlužuje a Česká republika nebude ručit za úvěry jiných zemí“.Lídři EU se shodli na tom, že EU bude mít v následujícím rozpočtovém období 2021-2027 k dispozici rozpočet ve výší 1,074 bilionu eur. K tomu přibude dalších 750 miliard eur, které si unie půjčí na finančních trzích.

Česko z celkové obří sumy 1,8 bilionu eur získá 35,7 miliardy eur (v přepočtzu nějakých 964 miliard korun, i když suma se mění s tím, jak se hýbe kurz koruny k euru). Pro srovnání – v současném víceletém rozpočtu 2014-2020 má ČR k dispozici o 101,55 miliardy korun méně. Oproti současnému končícímu období bychom si tedy měli polepšit.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Na rozdílu se podepsal i „dárek“ v hodnotě 42 miliard korun, který se Česku podařil vyjednat nad rámec stanovených kritérii pro rozdělení fondu.

Úspěchem je pro Česko i zajištění flexibility: jako jediná země EU přesouvat prostředky mezi fondy až do výše 25 % (o pět procent více než ostatní země). Bude tak mít volnější ruku při rozhodování o tom, do jakých oblastí peníze z evropského rozpočtu investuje.

Fond obnovy bude mít dle dohody dvě části – 70 % peněz se rozdělí v letech 2021-2022 na základě kritéria nezaměstnanosti a HDP. V roce 2023 se kritérium změní a zbývajících 30 % se naporcuje podle propadu HDP v roce 2020.

Do roku 2023 by měly členské státy rozhodnout o tom, kam konkrétně peníze z fondu obnovy půjdou. Finance se budou dle dohody vyplácet do konce roku 2026.

Co se nepovedlo

Dá se sice říct, že Česko na summitu uspělo, ale rozhodně ne ve všech oblastech. Premiér Babiš je například velkým kritikem tzv. rabatů, tedy slev na příspěvcích do rozpočtu EU. Rabaty jsou v podstatě finanční kompenzace pro státy, které by vzhledem ke svému bohatství platily do rozpočtu EU neúměrně více tomu, kolik by z něj ve výsledku čerpaly. Jedná se o Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Dánsko – tedy o tzv. šetřivé státy (bruselskou hantýrkou Frugals) plus Německo.

Premiér Babiš již před koronavirovou krizí prosazoval, aby EU tyhle slevy na příspěvcích zrušila, a tím ušetřila peníze. To se však bohatým státům nelíbilo. A to natolik, že si prosadily nejenom jejich pokračování, ale dokonce i navýšení.

V dohodě zůstal také velký důraz na evropskou klimatickou politiku. Minimálně 30 % celého rozpočtu chtějí lídři EU vynaložit v souladu s klimatickými závazky EU. Česku se takové omezení již odpočátku nezamlouvalo, ale nedokázalo na tom nic změnit.

Dalším sporným bodem jsou nové zdroje rozpočtu, tedy jakési celoevropské daně. Právě z nich chce EU svůj dluh ve výši 750 miliard eur splácet. Česko dlouhodobě bojovalo proti novým zdrojům, nakonec ale v dohodě jsou. Od 1. ledna začne v EU platit daň z nerecyklovaného plastového odpadu.

Komisi by také počátkem roku 2021 měla navrhnout mechanismus uhlíkového vyrovnávání při obchodech s třetími zeměmi a digitální daň pro firmy jako je Facebook či Google. Komise má také revidovat evropský systém obchodování s emisními povolenkami.

Dohoda dále otevírá cestu k ustanovení dalších vlastních zdrojů rozpočtu, jakými je třeba daň z finančních transakcí. Již ale nespecifikuje, kdy by měla Komise předložit konkrétní návrhy.

Pro mnohé země je zklamáním také méně ambiciózní rozpočet programu Horizon Europe, který podporuje evropskou vědu a výzkum. Původně chtěla Komise zajistit programu financování ve výši 80,9 miliardy eur z víceletého finančního rámce a k tomu přihodit dalších 13,6 miliardy eur z fondu obnovy.

Věda a výzkum nakonec získá 75,9 miliardy eur z rámce a jen pět miliard eur z nového fondu. Premiéru Babišovi však tento škrt nevadí, Česko se totiž dosud nenaučilo tento program řádně využívat. Což je samo o sobě velká škoda.

Další škrty by Česko mohly také mrzet – konkrétně se jedná o Fond spravedlivé transformace, který má pomoci uhelným regionům proměnit ekonomiku. Původně měl mít rozpočet 7,5 miliardy eur, po koronavirové krizi jej chtěla Komise přifouknout na 40 miliard eur a ve finále z něj bude fond s rozpočtem 17,5 miliardy eur.

Ani tento škrt Babišovi nevadí. Jedná se totiž o nový fond, pro který budou platit nová pravidla čerpání. Český premiér proto raději sází na již prověřené známé fondy, kterému umožňují využívat peníze flexibilněji.