Nový oficiální výklad dějin komunistické strany Číny vyzdvihuje „novou éru socialismu s čínskými rysy“ prezidenta Si Ťin-pchinga a naopak marginalizuje jeho předchůdce. Cílem je zakotvit éru vlády současného generálního tajemníka jako nadřazenou vůči předchozím obdobím, a zajistit tak Si Ťin-pchingovi do budoucna neotřesitelnou pozici vůdce, jakou měl před ním jen Mao Ce-tung.

Na nedávném 6. plenárním zasedání 19. ÚV KS Číny stranické špičky jednomyslně schválily novou rezoluci, která kodifikuje výklad dějin strany. Navazuje na předchozí rezoluce z let 1945 a 1981 a slouží jako závazný dokument k interpretaci stranických dějin, a tím i dějin Čínské lidové republiky.

V letošním roce komunistická strana Číny oslavila sto let od svého založení, a stranické dějiny tak byly v čínském politickém diskurzu v posledních měsících přirozeně jedním z hlavních témat. Kromě velkolepých oslav spustila strana kampaň ke studiu stranických dějin a začala aktivněji bojovat proti tzv. „historickému nihilismu“. Vznik nové historické rezoluce a její představení na 6. plénu ÚV bylo tak možno již dopředu očekávat.

Marginalizace předchůdců

Dokument s plným názvem „Rezoluce ÚV ke stoletému boji a velkým úspěchům strany“ v úvodu připomíná dvě předchozí historické rezoluce a uvádí, že „jejich základní body a závěry zůstávají platné dodnes“. První rezoluce z roku 1945 se vyrovnala s frakčními boji, které ve straně v prvních letech přetrvávaly, a vyzdvihovala sjednocující úlohu Mao Ce-tunga a jeho vliv na ideologii strany.

Druhá rezoluce z roku 1981, jež vznikla na počátku období reforem, zase reagovala na zdrcující zkušenost Kulturní revoluce, kterou rozhodně odsoudila. Rezoluce přiznávala Mao Ce-tungovu vinu při jejím rozpoutání, největší vina za její průběh ale padla na tzv. Gang čtyř, a strana tak mohla Maa dále i po jeho smrti uznávat jako velkého vůdce.

V obdobném duchu, i když velmi krátce, se o Kulturní revoluci a Maově roli v ní vyjadřuje i letošní rezoluce. Text připomíná i další historické omyly, jako Velký skok vpřed či přílišný rozsah kampaně proti pravici, jejichž hlavní příčinou bylo „odklonění od správné linie“.

Nová rezoluce dále navazuje výkladem období reforem, otevření se a socialistické modernizace, kde popisuje transformaci čínského ekonomického systému ve státem řízené tržní hospodářství. Si Ťin-pchingovi předchůdci Ťiang Ce-min a Chu Ťin-tchao jsou v této kapitole zmíněni jen krátce a příliš prostoru rezoluce nevěnuje ani strůjci reforem Teng Siao-pchingovi.

Podle komentátora Billa Bishopa je jistý odklon od Teng Siao-pchinga ve prospěch Si Ťin-pchinga patrný ve způsobu, jakým rezoluce referuje o jejich teoretickém přínosu k marxismu. Zatímco v případě Tengova období a vzniku teorie socialismu s čínskými rysy je „nový skok v adaptování marxismu čínskému kontextu“ přisuzován straně jako celku, v případě Si Ťin-pchinga rezoluce za použití stejné věty přiděluje úspěch již přímo jen generálnímu tajemníkovi.

Disciplína strany a myšlení

Většina textu se věnuje období po 18. sjezdu strany nazývanému „nová éra socialismu s čínskými rysy“ a vyjmenovává úspěchy strany a generálního tajemníka Si Ťin-pchinga v jejím „jádru“. Za jeden z největších Si Ťin-pchingových úspěchů rezoluce pokládá napravení chyb předešlého stranického vedení v podobě sjednocení stranické linie.

Toho se Si Ťin-pchingovi ve skutečnosti podařilo docílit především značnou kumulací moci a odstraňováním vnitrostranických oponentů skrze protikorupční kampaně. Při jejich popisu se v textu vyskytují konkrétní jména spojená s érou vlády Chu Ťin-tchaa, jako je např. Ling Ťi-chua či Po Si-laj, a rezoluce tak jasně spojuje korupci a „úpadek morálky“ ve straně s předchozím vedením.

Při velkém důrazu rezoluce na korupci a stranickou disciplínu není divu, že jedním z členů jejího přípravného výboru byl Čao Le-ťi, současný tajemník Ústřední komise pro kontrolu disciplíny, jejíž předchozí šéf Wang Čchi-šan byl strůjcem velkých protikorupčních čistek bezprostředně po Si Ťin-pchingově převzetí moci.

Strana podle rezoluce posílila i v oblasti ideového uvědomění a od 18. sjezdu strany v roce 2012 došlo k „zásadnímu posunu v ideologii a posílení důvěry členů strany a čínského lidu v čínskou kulturu“. Za ideologickým posunem v Si Ťin-pchingově éře stojí další ze spoluautorů rezoluce, vrchní stranický ideolog Wang Chu-ning, který se na tvorbě myšlení strany podílí už od dob vlády Ťiang Ce-mina a kromě „Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“ přispěl i ke vzniku předchozí koncepce „vědeckého rozvoje“ a teorie „trojího zastoupení“.

Jen krůček od Maa

Pod Wang Chu-ningovým dohledem dochází v posledních letech v Číně k transformaci, v rámci které strana zasahuje čím dál hlouběji do všech aspektů života včetně soukromého podnikání, vzdělání, vědy či kultury. Právě kultuře začala strana po Si Ťin-pchingově nástupu k moci věnovat zvýšenou pozornost a zahrnula ji mezi aspekty tzv. „komplexního pojetí státní bezpečnosti“, jehož cílem je chránit stranu a její legitimitu před vnějšími i vnitřními hrozbami.

V posledních měsících se tato snaha o „bezpečnost“ kultury projevuje přímými zásahy strany do populární kultury či výpady vůči mladým lidem snažícím se vymanit ze stresujícího koloběhu pracovního života.

Jak dodává Si Ťin-pchingův vysvětlující článek k rezoluci, dokument má sloužit především jako shrnutí úspěchů strany v uplynulých letech, zatímco se připravuje na splnění cílů pro další stoleté výročí. Tím bude rok 2049, kdy čínští komunisté oslaví sto let od svého vítězství v občanské válce a založení ČLR. Do té doby chce strana z Číny vytvořit „velkou moderní socialistickou zemi“, která bude podle slov rezoluce „globálním lídrem“ a „čínský národ se bude hrdě tyčit mezi národy světa“.

K dorovnání Si Ťin-pchingovy pozice s Mao Ce-tungem už nyní zbývá jen přejmenovat současné oficiální ideologie „Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“ na pouhé „Si Ťin-pchingovo myšlení“, stejně jako tomu bylo u Mao Ce-tunga.

K tomu s velkou pravděpodobností dojde příští rok během plánovaného 20. sjezdu komunistické strany Číny. Tam také Si Ťin-pching podle očekávání obhájí svoji pozici generálního tajemníka strany, a přeruší tak pravidelné obměny ve stranickém vedení institucionalizované po Kulturní revoluci s cílem zabránit soustředění moci v rukou jednoho vůdce.