Šéf Senátu Miloš Vystrčil pojede na Tchaj-wan.
PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia,

Česko by mělo být směrem k Číně chytřejší, Vystrčilova cesta na Tchaj-wan byznysu neublíží

Středoevropské země včetně Česka by měly prosazovat tvrdší postoj vůči Číně, doporučuje nově zveřejněná rozsáhlá studie projektu MapInfluenCE. Peking podle autorů používá v tomto regionu metodu cukru a biče ve snaze rozšířit svůj politický a ekonomický vliv. Obavy z dopadů na český byznys v Číně však prý nejsou na místě. Čínský „hněv“ totiž trvá jen zhruba dva roky.

„Čína vždy na začátku navazování vztahů začíná s cukrem. K biči se Peking uchyluje, pokud dotyčná země neplní přání Číny. Mezi příklady uplatnění ‚metody cukru‘ platí povýšení vztahů na úroveň strategického partnerství,“ upozorňuje Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky, která je zároveň jedním z autorů analýzy.

To zná i Česko, které podepsalo s Čínou strategické partnerství v roce 2016 při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze.


Text Lukáše Hendrycha vyšel původně na serveru Euractiv.cz, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje. Redakčně kráceno.


Mezi další metody, ke kterým se Čína v zemích V4 uchyluje, patří podle studie intenzivnější kontakty mezi čínskou komunistickou stranou a politickými stranami, nárůst počtu pozvání pro politiky do Číny či zřízení přímých leteckých linek mezi hlavními městy Visegrádu a čínskými městy. Jen Praha měla čtyři přímé linky, přičemž o vzniku páté se jednalo.

Dalším pilířem čínské strategie pro posílení vlivu jsou i v Česku dobře známé sliby mnohamiliardových investic.

„Příklady tohoto přístupu jsou víceméně stejné ve všech zemích Visegrádu, na které jsme se zaměřili, liší se jen mírou, do jaké je druhá země přijímá nebo o ně usiluje a hloubkou těchto kontaktů,“ upřesnila Karásková.

V Česku Peking sází na bič

Autoři studie upozorňují, že v České republice se více než v jiných zemích Peking rozhodl uplatňovat rovněž i „metodu biče“. To souvisí s tradičně silnější opozicí vůči čínské politice, než je tomu v jiných zemích V4.

Mezi tyto metody, kterými se Čína snaží vynutit své, patří podle odborníků třeba ignorování představitelů země, jež se vůči Číně „provinili“.

„O tom by mohl vyprávět například český velvyslanec Vladimír Tomšík, se kterým se Číňané odmítli setkávat v době, kdy zastoupení Prahy řešilo vypovězení smlouvy s Pekingem,“ připomíná Karásková.

Ignorace se ale týká i ministrů. Kupříkladu tehdejšímu ministrovi zemědělství Marianu Jurečkovi zrušila Čína plánovanou cestu do Pekingu poté, co se jeho stranický kolega a ministr kultury Daniel Herman sešel s dalajlámou.

Častá je podle autorů i strategie zastavování bilaterálních jednání, rušení přímých leteckých linek, rušení pozvání do Číny pro kulturní soubory, hrozby ukončení sponzoringu pro sportovní kluby či hrozby odvety proti českým firmám, které podnikají v Číně.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„Ta paleta nástrojů je poměrně široká a jejím cílem je vytvořit dostatečný tlak na představitele státu, aby automaticky brali v potaz čínská přání. Ostatně celá kauza kolem cesty předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila na Tchaj-wan ukazuje velkou řadu z těchto nástrojů ‚metody biče‘,“ uvedla Karásková.

Vystrčil před nedávnem potvrdil, že na Tchaj-wan koncem srpna opravdu vyrazí. Proti tomuto rozhodnutí se opakovaně vymezili prezident Miloš Zeman, předseda vlády Andrej Babiš i ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.

Argumentují přitom možným negativním dopadem této cesty na vzájemné ekonomické i politické vztahy Prahy a Pekingu. K explicitním výhrůžkám se v tomto ohledu uchýlila i samotná čínská vláda, a to především v dopise adresovaném bývalému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

„České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Tchaj-wanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje. Doufáme, že česká strana dodrží politiku jedné Číny a zruší tuto návštěvu a tím zabrání porušování čínsko-českých vztahů,“ stojí mimo jiné v dopise.

Ublíží jen tak, jak sami dovolíme

„My se domníváme, že tu vzniklo jakési podivné očekávání a strach z následků, které se ale reálně dotknou (pokud vůbec) jen velmi malého počtu subjektů. Jinými slovy, čínské hrozby budou jen tak reálné a dopady budou jen takové, jaké Číně dovolíme,“ upozornila Karásková.

Autoři studie připomínají, že Čína má tři možnosti, jak Česko „potrestat“ – vojensky, politicky a ekonomicky. Uplatnění vojenské moci podle odborníků nepřichází vůbec v úvahu. Pokud jde o politické následky, český velvyslanec prý možná bude nějakou dobu v Pekingu ignorován, ale jelikož Česko v mezinárodních organizacích nyní s Čínou žádné zásadnější téma neprojednává, nebudou škody pro české zájmy nikterak velké.

„Čínská nelibost by mohla postihnout Česko ekonomicky, ale pro nás je nejdůležitější obchod v rámci Evropské unie. Největšími investory jsou v Česku pořád Holanďané a Němci, z asijských investorů Jižní Korea a Japonsko,“ připomněla Karásková.

Postih se tak dá očekávat v případě českých firem, které působí na čínském trhu. Analytici ale upozorňují, že z těch velkých společností je jedna nominálně nizozemskou firmou, druhá je součástí německého koncernu (PPF a Škoda Auto, pozn. red.).

„To poslední, co by momentálně Čína chtěla dělat, je ještě více antagonizovat Německo, a tím i Evropskou unii,“ tvrdí odborníci z AMO.

I ze zkušeností z jiných zemí je známo, že čínský „trest“ netrvá věčně. „Z příkladu ignorace Norska poté, co čínský disident Liou Siao-po dostal Nobelovu cenu míru a exporty norských lososů měly problémy v Číně, víme, že ‚čínské potrestání‘ trvá obvykle plus mínus dva roky. Pak se vrací vše na začátek a hra začíná nanovo,“ dodává Karásková.

Formát 17+1 pomáhá Číně

Policy paper ovšem upozorňuje ještě na jeden nástroj šíření čínského vlivu. Tím je nabízení lukrativních pozic bývalým českým politikům či diplomatům ze strany čínských firem napojených na komunistickou vládu.

Autoři studie upozorňují, že tito zaměstnanci lobují za své nové zaměstnavatele, přičemž využívají své znalosti a rozsáhlé kontakty na těch nejvyšších místech v české politice.

Ve střední a východní Evropě se v souvislosti s rozšiřováním čínského vlivu hovoří i o platformě 17+1, jejíž součástí je také Česko. O tomto formátu se často mluví jako o „vyprázdněné skořápce“, nedávný audit vztahů s Čínou ale ukázal, že tomu tak není.

„Platforma je velmi živá a slouží k pevnějšímu ukotvení Číny ve střední a východní Evropě. Zvlášť vztahům mezi čínskými provinciemi a městy a jejich českými protějšky dosud nebyla věnovaná dostatečná pozornost, stejně tak jako kontaktům mezi čínskou komunistickou stranou a politickými stranami v regionu, vazbám na akademické prostředí, neziskový sektor nebo novináře,“ upozornila Ivana Karásková.

To ale neznamená, že by Česko mělo tuto platformu bez dalšího opustit. Podle autorů studie je naopak třeba být v jejím využívání „chytřejší“.

„Například tím, že Českko nenechá Číně tak široké pole působnosti, ale spojí se s ostatními středoevropskými a východoevropskými zeměmi (zejména členy EU) a bude prosazovat přes platformu vůči Číně své vlastní zájmy,“ uzavírá Karásková.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

8 komentářů

  1. Taoiseach napsal:

    Jsem přesvědčen, že snaha o „strategické partnerství“ je naivní iluze. Desetimiliónový stát nikdy nemůže být rovnocenným partnerem nejlidnatějšího státu planety. I kdybychom skutečně nějaké výhody získali, nepochybně za ně zaplatíme velkou cenu někde jinde.
    Jistě má smysl rozvíjet vztahy v kultuře a ve vědě, má smysl odstraňovat konkrétní překážky obchodu a investic. Ovšem o obecných podmínkách hospodářských vztahů může jednat pouze EU jako celek (zastoupená Komisí).
    V tomto smyslu je platforma 17 + 1 pěkně perverzní. Sdružuje totiž (jen) některé členské státy EU, státy, které o členství usilují a státy, se kterými máme společnou snad jen bolševickou minulost. To logicky nemůže znamenat nic jiného než rozdělování EU na nějaké podivné skupiny a oslabování její vyjednávací pozice.
    Dobrý příklad nám přitom dává Rakousko: zatímco u nás se žvaní o strategických partnerstvích s Východem, Vídeň si zcela bez humbuku vyjednala, že širokorozchodná trať bude končit ve Schwechatu.

  2. Nemec napsal:

    Vystrčilova cesta našemu byznysu jen prospěje. Navíc pan Vystrčil je jasný kandidát na příštího našeho prezidenta. Nenápadný člověk s vysokou inteligencí a morálními vlastnostmi , bez temného pozadí a jasně formulující své myšlenky. Neexistuji malé země. Existují jen zbabělé země jako byla naše za vlády bolševiků. A tou už jistě nechceme být ať se o to dnešní komunisti a Okamura s Babišem sebevíc snaží.

    • Oskar (hanák z hané) napsal:

      Do pozice nejzbabělejších zemí vůbec, nás , tedy předválečné Československo v manipulovali signatáři Mnichovské dohody – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) . Všechny ostatní události po tom datu, jsou jen zákonitým následkem oné „prvotní příčiny“. Všechny pozdější události, včetně současné situace v ČR.

  3. Petr Kaminsky napsal:

    1) Korektura – Českko. 2) Par znamych jmen – Tvrdik, Fule, Kohout. 3) Co kdybychom (kazdy ze sebe) omezovali nakup zbozi vyrobeneho v Cine? To by byla asi nejjednodussi cesta, jak vyjadrit nesouhlas. A pokud to tak zacne delat vice zemi, mozna se ten hlineny obr (komunisticky rezim v Cine) jednou zhrouti sam od sebe.

  4. vala napsal:

    Západ je v krizi a naše zemička bude tvrdě vystupovat proti Číně , to jste se snad zbláznili ?

  5. Dušan napsal:

    Kdo je dlouze shrbený, ten se stěží narovná.
    Kdo dlouze je vzpřímený, stěží shrbí.

  6. petrph napsal:

    A v tom je přece celý ten vtip. Ono neúměrné porovnávání „cukru a biče“, tedy ze strany politických oponentů Číny.
    Tak řekněme že ty argumenty v článku jsou správné „..Obavy z dopadů na český byznys v Číně však prý nejsou na místě. .. atd ..“..
    Jenomže, proč se sakra najednou o pár odstavců dál brečí o „zastavování bilaterálních jednání, rušení přímých leteckých linek, rušení pozvání do Číny pro kulturní soubory, hrozby ukončení sponzoringu pro sportovní kluby“, .To je přeci zcela obvyklé i časté i na našich (včetně EU) trzích a vztazích, že se takové rušení ´děje (z různých důvodů) -a od té „zlé Číny“ se to snad dá očekávat. Nepojedou, nepojedou, můžou jet třeba do Němec (jestli je tam budou chtít a tu cestu někdo zaplatí), nebo dělat kulturní kulisu v Praze Chvilkařům :)))
    No a pokud jde o tu cestu na Tchajwan, řekl bych že Číně diplomaticky ani tak nevadí že tam náš zástupce Senátu letí (ať si tam letí, stejně nic nevyřeší), ale že je kvůli tomu řadu měsíců tady předem propagandisticky oslavován našimi vřp médii jako nějaký „politický?/morální vítěz“ nad Čínou. I když té to nijak neuškodí…
    Ostatně, kdo si zagooglí v našich médiích, tak se dočte že pan Kubera vloni v listopadu plánoval při své cestě navštívit jak Čínu, tak i Tchajwan – a v obou těch státech jednat. Tak jestli našim čínobijcům nevadilo právě to…

  7. Pavel Liška napsal:

    Jen krátce…. Naše dceřinná firma ( společný podnik ) je zastoupením jednoho světového taiwanského koncernu. Prezident a CEO tohoto koncernu byl dokonce poradcem předchozího taiwanského prezidenta. Pro tento taiwanský koncern je čínský trh klíčový a s Čínou ve velkém obchodují a udržují korektní vztahy.
    To jen na dokreslení situace . Názor ať si na vše udělá každý sám. Z mého pohledu je ta mediální smršť a hysterie okolo cesty jednoho představitele ČR na Taiwan směšná.
    Mám to nejvíce za zlé novinářům, kteří nemají nic lepšího na práci, než naskakovat na tyto vděčné mediální hrátky a omílat je pořád dokola. Politici se na tom pak jen zviditelňují a pár měsíců se neřeší skoro nic jiného. No jo, když to mlení hubou nám jde líp než nějaká opravdu smysluplná činnost….

Přidávání komentářů není povoleno