Čínské jídlo, památky, kultura, bohaté dějiny a „krásy komunismu“ – škála témat, která se Peking snaží v Česku představovat a propagovat, je poměrně pestrá. Má to své příčiny a důvody přesahující snahu o budování dobrého obrazu země. „Čínské příběhy“ proto vedle konzumentů vybraných médií sleduje i kontrarozvědka BIS.

Jaroslav Tvrdík už zase létá do Číny, baví se s čínským premiérem a zkouší domlouvat návrat přímého leteckého spojení s Čínou. Zní to jako zpráva několik let stará, z doby, kdy prezident Miloš Zeman a jeho věrní, stejně jako velcí byznysoví hráči v čele s PPF otevřeně kopali za čínské zájmy v Česku (a své v Číně).

Tvrdík, byť je vedle šéfování pražské Slavii (již před koncem roku čínská CITIC Europe Holdings prodala miliardáři Pavlu Tykačovi ) i šéfem Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce, ale už nemá zdaleka tak unikátní roli jako kdysi. A také stav vzájemných česko-čínských vztahů je dnes úplně jiný než v době, kdy chtěl Zeman z Česka budovat „nepotopitelnou letadlovou loď“ čínských zájmů v Evropě.

Toto auto je tak krásné

Jak na nedávné bezpečnostní konferenci řekl ředitel BIS Michal Koudelka: „To, v čem jsme žili v době působení prezidenta Zemana, kdy si tady Číňané mohli dělat téměř co chtěli, to zmizelo.“

Zásadním zlomem byla podle něj cesta předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan, vypovězení partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem a naopak podepsání smlouvy z Tchaj-pejí v roce 2020.

„A samozřejmě i to, že byla firma Huawei u nás dána na černou listinu. To byly důležité věci a v tuto chvíli jsou tady Číňané stejně aktivní jako v ostatních zemích a my se tomu samozřejmě věnujeme. A až přijde správná chvíle, tak zasáhneme,“ říká Koudelka.

Na čínský vliv – i jeho proměnu – upozorňují tradičně i veřejně dostupné výroční zprávy české kontrarozvědky. „Čínští zpravodajští důstojníci a zástupci stranických organizací se zaměřují na ovlivňování veřejného mínění s cílem budovat pozitivní obraz Číny. K tomuto účelu Čína využívá i zavedenou spolupráci s některými představiteli českého mediálního prostoru,“ stojí například v té poslední za rok 2022.

„Jmenovat nemůžeme. Obecně řečeno je tu ale část médií, kde je možné vysledovat například pravidelné příjmy od čínské strany, obvykle prostřednictvím placené reklamy,“ říká mluvčí BIS Ladislav Šticha.

Čína se podle něj dlouhodobě zaměřuje na dvě oblasti. První je technologická špionáž a druhou je dlouhodobé vytváření a budování dobrého jména Číny jako země krásné, historické, kulturní a technicky vyspělé.

„To má pak své pokračování ve snaze se etablovat na Západě jako spolehlivý partner, který by měl mít přístup třeba k zajímavým technologickým projektům. Naopak je snaha potlačovat témata, která Čína komunikovat nechce, jako je třeba vztah k lidským právům, postup proti Ujgurům a podobně,“ doplňuje mluvčí BIS.

I když BIS konkrétní média jmenovat nechce, relativně čerstvým příkladem zůstávají třeba Literární noviny, respektive jejich web Literarky.cz. I když poslední autorský text – z pera komunistického politologa Oskara Krejčího – je z února loňského roku, texty o Číně jsou mladšího data.

Na webu je pro ně i speciální rubrika Reading China. Poslední text je o tom, jak se 15. listopadu 2023 „čínský prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) a americký prezident Joe Bidenem sešli k jednání, poobědvali a šli se se projít v panství Filoli v americkém San Francisku“.

Článek obsahuje i některé bizarní pasáže plynoucí zřejmě z otrockého překladu, například:

„To auto je tak krásné,“ prohlásil po setkání hlav států Číny a USA prezident Biden, když doprovodil prezidenta Xi Jinpinga do auta, aby se rozloučil. Prezident Xi Jinping vysvětlil, že je to čínské auto s názvem Hongqi (Chung-čchi). Prezident Biden přistoupil k autu a podíval se zblízka. Čím více komunikujeme, tím lépe a hlouběji můžeme porozumět.

Přestávka v barevném světě

Jiným příkladem je pořad Barevný svět na soukromém hudebním Rádiu Hey. Jak samo rádio na svém webu upozorňuje, vysílání pořadu bylo přerušeno ke konci dubna 2023. Zda bude spolupráce trvající od roku 2019 obnovena, jasné není, pořad to byl ale v mnoha ohledech pozoruhodný.

V rámci své studie Lokalizace čínských narativů v českém mediálním prostředí jej důkladně popsala Ivana Karásková z Fakulty sociálních věd UK.

I když se to český posluchač z vln rádia nedozví, jde o projekt Čínského rozhlasu pro zahraničí, který je pod přímou kontrolou Komunistické strany Číny.

Téměř třicetiminutový blok byl vysílán šestkrát týdně v podvečerních hodinách. Pondělní vysílání se věnovalo tradiční čínské medicíně, úterní pořad byl o čínské gastronomii, středa se obvykle zabývala čínskou architekturou, technologiemi a infrastrukturou. Ve čtvrtek byly na pořadu dne aktuality, pátek patřil moudrostem Dálného východu a v neděli se cestovalo „nejen za památkami UNESCO“.

Cílem Číny je podle Karáskové „usměrňovat mezinárodní veřejné mínění v pro Čínu problematických tématech jako je Tibet, Sin-ťiang, původ covid-19, perzekuce Ujgurů či vojenská přítomnost v Jihočínském moři a vytvořit příznivé prostředí pro rozvoj a vzestup Číny“.

Čína samozřejmě využívá digitální platformy jako je Twitter (X), YouTube, TikTok nebo Facebook. V České republice je na Twitteru i Facebooku aktivní čínské velvyslanectví. Prezentuje se nikoli přes politická vyjádření, ale přes krásy Číny, umění či zajímavosti a nové technologie

Z posledních příspěvků jde například o informace o čínských rychlovlacích („Čínské vlaky nabízejí cestujícím bezpečné a pohodlné zimní jízdy“), krásách zimy („Objevte Čínu“) nebo záběry z „tradiční čínské lampionové show“.