Česko-německá deklarace budí emoce i po letech. Jak čeští a němečtí politici oslaví 20 let od podpisu?
Jsou to dějinné paradoxy – jednou z hlavních postav akcí spojených s připomínkou 20 let od uzavření Česko-německé deklarace bude český premiér Bohuslav Sobotka, muž, který v roce 1997 hlasoval proti přijetí deklarace.
Proti hlasoval i Sobotkův současný šéfporadce Vladimír Špidla (Znění Česko-německé deklarace). Na chystaných akcích v Česku i v Německu připomínajících 20 let od podpisu komplikovaně vznikající deklarace to ale nic nemění.
„Zrádci“ na obou stranách
Deklarace budila ve své době značné emoce a protesty mezi politiky i veřejností na obou stranách hranice.
„Dostával jsem dopisy, že jsme zradili republiku, obrázky šibenice a podobně. Na druhé straně sudetští Němci totéž vyčítali Kinkelovi a Kohlovi, že je zradili,“ vzpomíná někdejší český diplomat Rudolf Jindrák, který byl u počátků vzniku deklarace již v roce 1994.
S odstupem času se ale postoje veřejnosti mění. Z průzkumů CVVM plyne, že v Česku ubývá lidí, kteří poválečný odsun německého obyvatelstva považují za spravedlivý. Zatímco v roce 2002 vysídlení Němců za spravedlivé označilo 64 procent Čechů a Češek, loni v listopadu šlo jen o 37 procent.
Hlavní akce spojené s deklarací budou dvě: 25. ledna v Berlíně a 30. ledna v Praze. V Berlíně má být potvrzeno prodloužení činnosti Česko-německého fondu budoucnosti o dalších deset let.
„Je to skvělá zpráva pro všechny, komu leží dobré česko-německé vztahy na srdci. Pro lidi z obou stran hranic tak bude i nadále snazší k sobě najít cestu,“ říká Tomáš Jelínek, ředitel Česko-německého fondu budoucnosti.
Vlády obou zemí už také schválili svůj příspěvek ze státního rozpočtu. Česká vláda už vloni v květnu na činnost fondu pro roky 2018 až 2027 vyčlenila 270 milionů korun (10 milionů eur) německá vláda přidá 25 milionů eur.
Fond původně vznikl kvůli odškodnění obětí nacismu, nyní se zaměřuje především na setkávání mládeže, kulturní výměnu, či třeba opravy kostelů v českém pohraničí, poskytování vysokoškolských stipendií, nově i udílení Česko-německé novinářské ceny.
Prohlášení dobrých vztahů
Ministři zahraničí Lubomír Zaorálek a Walter Steinmeier mají v Berlíně také podepsat společné Prohlášení k deklaraci.
„Prohlášení zhodnotí význam deklarace z dnešního pohledu a zreflektuje současný potenciál česko-německé partnerské spolupráce,“ říká k obsahu zatím neveřejného Prohlášení české ministerstvo zahraničí.
Jeho součástí má být i odkaz na stávající problémy Evropy s tím, že „s přihlédnutím k výzvám, jimž musí Evropa i naše země v současnosti čelit, je dobré mít dobré vztahy“.
Implicitně jde i o odkaz na uprchlickou krizi. Na to upozorňuje i Tomáš Jelínek: „Dnes už se lidé zdaleka tolik nepřou o minulost, ale aktuální témata, jako například migrace, přinášejí dostatek prostoru ke vzájemnému nepochopení. Stoupá-li navíc počet různých falešných zpráv, je vlastní zkušenost a poznání o to důležitější. Jenom tak můžeme zjistit, že se vlastně na věci díváme v podstatě stejně a nic nám nebrání je i společně řešit.“
Bývalý dlouholetý velvyslanec v Německu, dnes člen poradního týmu premiéra Sobotky, ale neočekává, že by Prohlášení mělo vyvolat nějaké negativní reakce, jako se to stalo před 20 lety s česko-německou deklarací.
„Dnes je to již něco jiného. Lidé to myslím už dnes neberou tak, že Němci chtějí Čechům nějak ubližovat. Samozřejmě kritické hlasy na adresu německé kancléřky zaznívají z celé Evropy, zejména z té východní části. Navíc – u tématu migrace je řekněme deset zásadních bodů, jež chce unie naplnit, a my se s Německem neshodujeme v jediném, v kvótách,“ říká Jindrák. (Celý rozhovor na téma Česko-německé deklarace s Rudolfem Jindrákem nabídne HlídacíPes.org v nejbližších dnech, pozn. red.)
V rámci připomínek dvaceti let od podpisu má být v Praze předána novinářská cena Česko-německého fondu budoucnost a v Lichtenštejnském paláci se bude konat konference za účasti pamětníků vzniku deklarace.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Jenom taková – asi pro někoho drobná „vsuvka“, to je totiž špatné že „..S odstupem času v Česku ubývá lidí, kteří poválečný odsun německého obyvatelstva považují za spravedlivý.“
Protože ani v této deklaraci Česká republika nepřipustila ze své strany že by byl odsun nespravedlivý. Zde pouze
„..lituje, že poválečným vyháněním ..bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem“
a dále je zde velice podstatná formulace, kterou by měl znát každý český politik, každý novinář, ale vlastně každý občan.
„..každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.“..
Dělat v Česku něco jiného – a nechat si vnucovat (a propagovat) jednostranný německý názor o zločinnosti a nespravedlnosti českého státu v této věci, je (zejména u vysokých politiků) na úrovni velezrady..
Následkem násilného odsunu zahynulo mezi 25 tisíci (nejnižší odhady historiků) až prý snad 200 tisíci lidmi. A to vše až po válce! Přesné číslo nevíme, protože mnozí stále trvají na tom, že o tom se nesmí ani diskutovat.
Je sice vždy velmi diskutabilní hodnotit historické události současnými názory, nicméně, neexistuje žádný slušný člověk ani stát v celém světě, který by tohle mohl dnes schvalovat.
Můžeme jen mlčet a žasnout čeho jsou lidé žijící vedle sebe tisíc let schopni po vymytí mozků propagandou ač to dodnes probíhá na Blízkém Východě a nakonec i mnohem blíž.
Žonglovat s termínem „jednostranný německý názor“, natož s nějakou „velezradou“, je dosti cynické.
Ještě jednou opakuji naši omluvu z oné deklarace : “..lituje, že poválečným vyháněním ..bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem”
Takže ano, a souhlasím s Vámi, k těm skutečným obětem poválečné doby se hlásíme, těch litujeme, k těm nemělo dojít. Neexistuje pokud vím jediný rozkaz, který by je nařizoval jménem státu, dokonce řada z nich se vůbec nestala během odsunu. Diskutovat se o tom samozřejmě může, ovšem diskutovat znamená společně, oboustranně objektivně posuzovat fakta a argumenty. Nikoliv tedy na sebe mediálně řvát jednostranná tendenční propagační hesla – sám vidíte že mezi českým uváděným údajem 25 000 obětí a německým 200 000 je propastný rozpor který by se měl objektivně vyřešit – ale není o to stále zájem,stále si každá strana hájí svojí „pravdu“
A teď tedy přejděme k té druhé formulaci.Nevymyslel jsem si jí já, tuto formulaci dohodli a podepsali státníci Česka a Německa v oné zmiňované „Česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji“ z roku 1997. A tam skutečně stojí, cituji znovu „“..každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.”..
Takže prosím – k textu této deklarace vztahuji svá sloha o velezradě některých našich politiků, kteří přijímají a chtějí nám vnucovat ten německý názor na tuto věc. (JInak snad si rozumíme, že ten právní názor se netýká obětí, ale právního statusu odsunu jako takového.
A ještě tedy drobná poznámka, last but not least. Když tedy píšete o vymývání mozků. V poslední době, jak dobře víte, exponenciálně rostou počty islámistických teroristických útoků i počty jejich obětí. A jaké prosím k tomu máte právní vysvětlení evropských politiků, zejména německých? Inu, jak dobře víte, tak tvrdí že toto s migrací nemá nic společného, že to je práce skupinek fanatiků, a nedá se s tím v podstatě dělat nic, jenom si na to musíme „zvyknout“. To je ta druhá, správná cesta „slušných lidí“ o kterých píšete?
Já jen k této diskusi, když se tu hovoří o odhadu počtu obětí odsunu či chceme-li vyhnání Němců z ČSR po druhé světové válce, tak po velmi letmém prostudování informací ve Wikipedii (její české a německé verzi) bych dodal, že existuje jeden údaj o přesně 18 816 zjištěných obětech (z nichž prý 5596 bylo zavražděno, 3411 spáchalo sebevraždu, 1481 zemřelo při transportu, 705 bezprostředně po transportu, 629 na útěku, u 379 úmrtí nelze příčinu zjistit) – pravda, součet těch jednotlivých příčin úmrtí nedosahuje počtu těch uváděných prokázaných obětí. Podle české verze Wikipedie se dále cca 200 tisíc lidí pohřešuje – anebo se také, jako zase nezávislý údaj na výše předloženém, uvádí odhadovaný počet 24 000 až 40 000 obětí táborů, v nichž byli Němci dočasně internováni, od května 1945 do roku 1946 – – – V roce 1996 se komise německých a českých historiků shodla na tom, že o život v důsledku odsunu přišlo cca 20 až 30 tisíc čs. Němců. A v německé verzi Wikipedie (myslím, že heslo Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei) se také můžeme setkat s tím, že existují sice odhady až o 270 tisících obětech, ovšem s tím, že se mj. přehlíží přirozená úmrtí v průběhu odsunu.
Společná česko-německá deklarace je bezesporu nejdůležitějším a jediným bilaterálním skutečně státnickým činem české zahraniční politiky. Přesto, že k němu došlo naštěstí vlastně bez diskuze – zmíněná úprava názorů dnešního premiéra a ministra zahraničí, je to ho důkazem. Společně s mnohostrannými, svým způsobem vynucenými kroky, jako byly vstup do EU a NATO, dává českému státu smysl a základní konstrukci pro budoucnost.
Odplácet zvrhlý nacistický úmysl genocidy z doby války skutečnou českou nacionálně socialistickou genocidou poválečnou je podivnost, která bude deformovat českou demokracii ještě po desetiletí. Ale smůla, že fakta se i v českém kontextu postupně prosadí. A zbude jen povinnost přestat omlouvat zločiny.
Poválečnému odsunu předcházelo vyhnání Čechů ze Sudet po tzv.“Mnichovské dohodě“. Mnichovské dohodě předcházelo nedostatečně řešení postavení německé menšiny v předválečné Československé republice. Kde jsou kořeny -POČÁTKY PROBLÉMU?
Deklarace nastavila nový počátek vztahů a její tvůrci si zaslouží poděkování.
Na Vaší otázku kde hledat kořeny toho problému zkusím dvě odpovědi vyberte si.
Ta první, hranice mezi německými a slovanskými kmeny se ustálila tady – na hranici Šumava-Krušné hory. (Tím ustálila navíc myslím že slovanské kmeny dále na západ byly zlikvidovány.) Tudíž – na téhle hranici se bojuje mezi Čechy a Němci už přes tisíc let.Těžko odhadnut jak dlouho potrvá dočasné příměři EU , resp, tedy garance míru hlídané západními velmocemi v rámci NATO
A ta druhá, stala se skutečně chyba při nedostatečném řešení postavení německé menšin při vzniku ČR – ale to z toho důvodu,že Němci tehdy sami o postavení (jakkoliv právně uznané´) menšiny v ČR nestáli – už tehdy požadovali aby se toto uzemí bud připojilo k Německu – a nebo se vytvořil nový stát z německých území rozpadlé rakuské říše. Nic takového samozřejmě v té době nebylo politicky proveditelné. Versailská smlouva jakoukoliv pdporu Německa německým menšinám v okolních státech zakazovala.
Později se to sice dořešit mohlo, ale už to byla jednání na dlouhou dobu, možná desetiletí. A ve třicátých letech, už ty požadavky Němcl nevedly k narovnání v rámci státu, ale k nacionalistické separaci..
Víte, tvrdit že „..tato podivnost ,bude deformovat českou demokracii ještě po desetiletí.“ je skutečně podivné – ono totiž ta desetiletí už dávno uplynula. Od oněch událostí na konci války je přes 70 let.Tato událost už měla být dávno oboustranně zapomenuta a odpuštěna. Nikoliv že přestat omlouvat zločiny-ale zapomenout na ně, celé to uzavřít a už více neřešit. Což tedy právě ta deklarace udělala.
A pokud se to dnes připomíná, není to potřeba řešit tehdejší události, ale příznak dnešního rostoucího nacionalismu , který využívá všech argumentů – nejen těchto událostí po 2.světové. A bohužel dnešní český nacionalismus je jen součástí dnešního českého demokratického systému „catch as you can catch“, bez jakékoliv ochoty s oponenty pluraritně jednat a hledat nějaké smířlivé společné řešení..
Česko-německá deklarace je po dvaceti letech platnosti dokument,který dostal vzájemné vztahy obou států na velmi kvalitní úroveń.Samozřejmě jsou zátěže z minulosti na obou stranách.Nespravedlnosti vzniklé v obou válkách XX. stol. mezi oběma národnostmi,se ukázalo jako správné je neřešit a nezahrnovat do deklarace. Uplynulých dvacet let potvrdilo správnost deklarace, nejsou tak zatěžovány současné a budoucí vzájemné vztahy. To ,že budou další problémy mezi ČR a NĚMECKEM je jasné. Přijetí víc jak 1 mil. migrantů Německem je obrovská zátěž pro tento stát.Kancl. Merkelová rozhodla sama o jejich přijetí.ČR nemůže přistoupit na kvóty přerozdělení migrantů,může Německu jen pomoci při zajišťování bezpečnosti na hranicích obou států a do určité míry na požádaní Německa pomáhat zajistit bezpečnost proti teroristům. IS stát pronikl do Německa s přílivem migrantů a je to děsivé,jak naznačil končící něm. prez.Gauck.
„Česko-německá deklarace budí emoce i po letech.“ Není divu. Němci chtěli „Heim ins Reich“ a stálo je to výsledky práce mnoha generací, což je pro ně, mírně řečeno, mrzuté. Češi to po Němcích získali, mírně řečeno, rozfrcali, teď z toho mají špatné pocity a navíc strach, že Němci by mohli chtít zpátky, co tady nechali, ale Češi už to nemají, je to definitivně fuč a obě strany to ví. To je to, proč deklarace budí emoce i po létech.
oprava:Češi to, co po Němcích …