Česko jako krysí ráj. Vede se nám dobře, ale škodí nám pohodlnost
ROZHOVOR. „Lidé nejsou schopni se mezi sebou domluvit a v klidu uspořádat vzájemné vztahy. A je jedno, zda jde o spory v malé vesnici na Moravě nebo o dva miliardáře v Praze na Hanspaulce,“ říká soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.
Stav, s nímž se setkává ve své praxi soudce, je podle něj i odrazem celkové atmosféry ve společnosti. Šimka byl také vedoucím expertní skupiny v projektu Aspen Institut „Česko: Jak jsme na tom“.
Skupina nabídla sérii zajímavých doporučení (jejich soupis níže pod rozhovorem). „Může to znít jako bláznivé, ale myslím, že například volební cyklus by měl být delší. Mandát do Poslanecké sněmovny by byl třeba na šest let a do Senátu na devět. Zpomalili bychom tím politický provoz, dali více času na nutné změny. Ale chápu, že jde o doporučení z říše snů,“ říká mimo jiné Šimka v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
- Máte pocit, že se nám, Čechům, Evropanům a obecně západní civilizaci, vede dobře? Celková atmosféra, jak se ukazuje třeba i na brexitu nebo amerických volbách, jako by tomu neodpovídala…
Znáte experiment „krysí ráj“? Krysám zajistíte stravu a možnost se množit. V první až druhé generaci se mají skvěle a krys přibývá. Postupně ale mezi nimi začne převládat lenost, otrávenost a nakonec se jejich „civilizace“ hroutí. Nechci vykreslovat dramatické analogie, ale my se opravdu máme dobře. Zvládli jsme studenou válku, pak jsme měli po roce 1989 čtvrt století obrovských úspěchů, máme mír, žádná velká ohrožení, v zásadě nemáme problém.
Jsme si rovni, ale…
- A škodí nám naše pohodlnost?
Skutečně je otázka, zda nám nechybí nějaký velký cíl, k němuž máme směřovat. Levicový politolog by vám možná řekl, že problém je v rozevírajících se nůžkách mezi bohatými a chudými. Já si tím ale nejsem jistý. Podle všech dostupných statistických dat tu sice rozdíly jsou, a možná někde i rostou, ale i ti nejchudší se všude na Západě mají v podstatě dobře.
- Do toho ale roste popularita populistických a xenofobních stran. Může to být kvůli tomu, že když nám chybí cíl, tak hledáme alespoň nepřítele?
Problém je v tom, že pro stromy nevidíme les. Neuvědomujeme, že pro blaho celku musíme občas něco obětovat. Myslím, že spíše než materiálně-ekonomický nedostatek a krizi institucí tu máme sociálně-psychologický problém.
- Vy sice nejste sociální psycholog, ale jste soudce Nejvyššího správního soudu, kde by se tyhle negativní pocity měly zhmotňovat. Protože u vás se lidé mohou domáhat práv, na nichž se cítí být zkráceni veřejnou správou. Odráží se tedy nějak na nárůstu vaší agendy současná atmosféra ve společnosti?
Určitě se odráží. Budete se divit, ale významnou část naší agendy tvoří sousedské spory zabalené do hávu boje o stavební řízení, zda smím stavět to či ono. Jsou to stejně tak sousedské spory v malé vesnici na Moravě jako spory mezi dvěma miliardáři s vilami v Praze na Hanspaulce. Lidé se nejsou schopni domluvit, uspořádat v klidu vzájemné vztahy.
Karel Šimka
Vystudoval právo a politologii na univerzitách v Plzni, Praze a Passau. Působil nejprve jako civilní a exekuční soudce, od roku 2005 je soudcem Nejvyššího správního soudu. Již vícero let je členem jeho rozšířeného a kompetenčního senátu. Od roku 1998 externě vyučuje na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Vyučuje též ústavní právo na vysoké škole CEVRO Institut. Je či byl členem různých expertních skupin při ministerstvech spravedlnosti a financí.
- Platí v Česku rovnost před zákonem? Nebo je tu dělení na ose mocní a méně mocní, ti se správnými známými – ti bez známých…
Úplná rovnost nikdy nikde nebyla a nemůže být. Máte tu nerovnost danou tím, že si můžete najmout lepšího advokáta, nebo tím, že máte schopnosti o věcech lépe přemýšlet, lépe argumentovat. Pokud ale jde o férovost soudů, mám o České republice velké mínění. Jsem přesvědčen, že české soudnictví patří v rámci Evropy mezi nejméně zkorumpovaná. Vztahy a známosti jistě budou hrát nějakou roli, ale systémově to problém není. Budou to jednotky případů ročně, kdy někdo někomu něco zařídí neférovým způsobem.
- Ve studii Aspen Institutu je i pasáž, v níž kritizujete to, že v honbě za bojem proti korupci se k soudu dostávají špatně připravené případy, když budu citovat: „je na čase důsledněji čelit excesům, neprofesionalitě při vyšetřování a podávání obžalob nepodložených dostatečně silnými důkazy.“ Je to dané tou veřejnou poptávkou po trestech za korupci?
Nemyslím si, že by šlo o touhu vyhovět za každou cenu veřejné poptávce. Problém vidím v tom, že tu máme boj proti korupci ve vlnách. Nejprve se jak známo nešetřilo prakticky nic. Stíhaných za korupci bylo minimum, a buď v banálních případech, nebo bizarních kauzách typu Čunek. Od roku 2011 ale společenská poptávka vygenerovala změnu na Nejvyšším státním zastupitelství a začalo se šetřit. Někdy jsou k dispozici velmi silné důkazy získané ´v přímém přenosu´ jako třeba v kauze Rath. Pak ale máte případy staršího data a státní zastupitelství se je snaží zažalovat jen proto, že to tak nechce nechat. Myslím, že státní zástupci musí získat ještě jednu odvahu – nejen odvahu žalovat, ale i odvahu nežalovat. Přiznat si, že nemám dost důkazů a že nemá smysl v tom pokračovat.
- Jenže nesouvisí právě s tím ten negativismus? S pocitem, že velké ryby až na výjimky pořád unikají? Nebo se odsoudí a pak se jako Roman Janoušek ze zdravotních důvodů ocitnou zase na svobodě…
Jedna věc je, jaký je pocit lidí, a druhá, jaká je skutečnost. Žijeme v postfaktuální společnosti, kdy se lidé už ani nesnaží zjistit, jak se věci skutečně mají. Jestli totiž Janoušek skutečně vážně nemocný je, tak prostě nemá být ve vězení. To má platit i pro nejsprostějšího vraha. Mě by potěšilo, kdyby nějaký novinář udělal důkladnou investigaci – je Janoušek opravdu nemocný, nebo není? Nikdo to neudělal.
Volby na jedno kliknutí nechci
- Vedl jste expertní komisi jednoho z témat projektu Česko: jak jsme na tom. Nabídli jste tam řadu zajímavých doporučení pro oblast justice a veřejné správy. Doufáte, že z toho něco bude?
Doufám, že ano, protože ta závěrečná doporučení jsou velmi praktická a dají se zrealizovat. Jestliže jsou problémy pociťovány jako palčivé, a to jsou, tlak na jejich řešení tu dřív nebo později bude. Budou se hledat recepty a věřím, že se použije i něco z toho, co my tam píšeme. Ale jsou to obecná doporučení. Nenapsali jsme zákon o tom, že se mají třeba dělat pro stavby dálnic integrovaná povolení. To pak musí dát dohromady někdo, kdo se tím zabývá.
- Vy tam píšete i o zvláštním druhu „stability v důsledku neakceschopnosti“. Což je pojmenování faktu, že ve čtyřletém volebním období je ve skutečnosti poměrně málo času na koncepční a důležitá rozhodnutí. Znamená to, že byste doporučili prodloužit volební období?
Může to znít jako bláznivé, ale myslím, že volební cyklus by měl být delší. Mandát do Poslanecké sněmovny by byl třeba na šest let a do Senátu na devět. Zpomalili bychom tím politický provoz, dali více času na nutné změny. Ale chápu, že jde o doporučení z říše snů.
- Některé ty návrhy lze označit za utopické. Třeba to, že by se na otázkách dlouhodobého a strategického významu měla umět shodnout opozice i vládnoucí strany… To je takový Yetti české politiky. Nebo myslíte, že ne?
Myslím, že to nakonec tak nereálné být nemusí. Jsou věci, na kterých se umí shodnout levice i pravice. Tam patří síťová infrastruktura a energetika, na jejichž podobě se myslím shodne tak 70 % politického spektra. A když by se tohle povedlo, bylo by to dobře. Protože ty stavby opravdu nepostavíte rychleji než za nějakých osm, deset, patnáct let. V Německu jsou dlouhodobé závazné plány pro výstavbu infrastruktury a nezpochybňuje je pravice ani levice. Takže bych začal tímhle.
- Které z těch zhruba patnácti doporučení považujete naopak za nejsnáze splnitelné?
Relativně snadno jsou splnitelná právě doporučení týkající se dopravních staveb. Výslovně tam uvádíme, že kdyby se na začátku méně šetřilo a postavil se tunel pod Středohořím, tak dálnice D 8 stojí už deset nebo patnáct let. Tunel by byl drahý, ale dálnice by už dávno sloužila. My si prostě musíme umět říct, že někdy ten komfort za ty peníze stojí.
Dále v běžném fungování státu máte spoustu byrokratických omezení. Řada z nich přitom nevzniká proto, aby někoho chránila, ale naopak proto, že jsou pro někoho výhodná – omezují vstup na trh, dávají nějakou dotaci… Klíčové je to hlídat i na úrovni evropského práva, kde aktivní menšiny umějí velmi dobře hájit a prosazovat své zájmy.
- Ještě mne ve vašich doporučeních zaujalo, jak velmi zdrženlivě přistupujete k možnosti elektronizace voleb, elektronického hlasování – proč?
Zcela záměrně jsme to takto naformulovali. Nejvyšší správní soud je i volebním senátem a já mám velkou hrůzu z jedné věci – ze silné a celkové manipulace voleb. Zažívají to už krajské soudy v obecních volbách. Když do malé vesnice s velkými pozemky přihlásíte padesát šedesát nových obyvatel, kteří správně hlasují, máte územní plán té obce v ruce. A s elektronizací voleb byste mohl být schopen udělat něco takového ve velkém. Vzpomeňte na Věci veřejné a jejich elektronická referenda, tam se o manipulaci také velmi spekulovalo.
- Na druhé straně v Estonsku se elektronicky hlasuje a bere se to za zářný příklad…
Je to skvělé, ale jen do první velké krize. Nejsem striktně proti, ale stejně bych varoval před tím, aby se to nějak nadšeně zavádělo. Protože jakmile se objeví první takto zmanipulované volby, tak to naprosto delegitimizuje hlasovací a demokratický proces.
- Otázka také je, co by s výsledky voleb udělala i ta pohodlnost volby z domova na jedno kliknutí…
Přesně tak. Myslím, že demokracie má stát nějaké úsilí. I kdyby to mělo být úsilí nejet v pátek na chatu a dojít k volbám. Je to selekce mezi těmi, kdo se zajímají, a těmi, kdo se vůbec nezajímají a jen tak by si odklikli.
Výběr z doporučení studie Aspen Institutu – Česko: Jak jsme na tom? pro oblast výkonu veřejných institucí
— Užitečný by byl oficiální a závazný právní informační systém o platném právu zahrnující v provázané formě všechny zdroje práva na úrovni mezinárodní i národní.
— Průběžně analyzovat složitost, „úzká hrdla“ a jiné problematické momenty povolovacích a jiných podobných řízení a snažit se je odstranit. V rámci toho je vhodné pokud možno povolovat nové záměry jako funkční celky (např. častěji užívat tzv. integrovaná povolení známá z práva životního prostředí) a pokud možno najednou, nikoli po částech neschopných samostatného fungování či ve více řetězících se řízeních.
— Rovněž je nezbytné stále zkoumat, zda jsou vůbec povolovací, licenční, autorizační a jiné procedury nezbytné, zda vskutku něco důležitého ve veřejném zájmu chrání a zda nestačí soukromoprávní úprava (výkon vlastnického práva kontra ochrana před imisemi).
— Vhodná by byla průběžná analýza administrativní náročnosti života a podnikání z pohledu jednotlivců (lidí a firem) prováděná podle jednotlivých častých životních situací (např. stavba rodinného domu, plnění daňových a administrativních povinností malým podnikatelem, stavba komplexu bytových domů developerem, prodej auta z jednoho kraje do jiného či jeho dovoz z ciziny aj.).
— Speciálně v oblasti infrastrukturních projektů klást při jejich přípravě důraz na volbu takových řešení, která sníží pravděpodobnost odporu proti nim, a to i za cenu větších pořizovacích nákladů (vedení dálnic či městských obchvatů v tunelech zejména v blízkosti obydlených oblastí či skrz přírodně cenné lokality apod.)
— Provést „inventuru“ nejproblematičtějších oblastí právní regulace (nejspíše daně, stavebnictví) a pokusit se o jejich zjednodušení.
— V oblasti e-governmentu je třeba odstranit zaostávání v elektronizaci veřejných institucí
— Je třeba trvat na tom, že má-li již veřejná správa určité informace, nepožaduje je od soukromých osob a automaticky si je v rámci systému veřejné správy opatří; k tomu musí být informační systémy jednotlivých úřadů propojeny a umožnit koloběh dat, ovšem za důkladného sledování a zaznamenávání, kdo a kdy data čerpal a užíval a k jakému účelu.
— Na místě je prozkoumat možnosti vytvářet komplexní elektronickou identitu jednotlivce se zanesením nejrůznějších údajů, které mohou úřady potřebovat, na čipem vybavený občanský průkaz s kvalitní ochranou před zneužitím. Podobně stojí za zvážení prozkoumat možnosti elektronické rezidence zahraničních podnikatelů (např. po vzoru Estonska).
— Velmi opatrně je třeba přistupovat k eventuální částečné elektronizaci voleb, např. zavedením fakultativního elektronického hlasování v určitých případech. Je nutno eliminovat byť i jen stín podezření ze zneužití (např. kupčení s hlasy pomocí nákupu přístupových práv k elektronickému hlasování), neboť by byla podkopána legitimita voleb.
— Je třeba „normalizovat“ situaci v oblasti zadávání veřejných zakázek a boje proti korupci. Na jedné straně je třeba zachovat a podpořit emancipaci a odvahu, s jakou policie a státní zastupitelství v posledních letech šetřily korupční kauzy. Na druhé straně však je na čase důsledněji čelit excesům, neprofesionalitě při vyšetřování a podávání obžalob nepodložených dostatečně silnými důkazy.
— U veřejných zakázek umožnit zadavatelům vybírat i podle jiných kritérií než pouze podle ceny, na druhé straně po nich požadovat transparentní zadávací kritéria (ať již cenová nebo jiná) a jejich vyhodnocování, včetně zveřejnění co možná nejvíce informací o celé proceduře výběrového řízení.
— Je načase pečlivě vyhodnotit dosavadní přínosy a úskalí státní služby a snažit se najít taková propojení mezi ní a soukromou sférou, která by umožnila do veřejných institucí přijímat rychle a bez byrokratických překážek kvalitní profesionály i do nejvyšších pozic v rámci státní služby, bez nutnosti „odsloužit“ určitý čas na nižších pozicích.
— Zavést v rámci relevantních politických sil praxi dosahování širších dohod o základních strategických otázkách přesahujících rámec volebních cyklů, a to zejména v oblasti budování síťové infrastruktury, energetiky a klíčových otázek ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Jan Urban: „Na péči o Járu teď nemám.“ Chyba v novele bere peníze pěstounům
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Je to produkt této nenormální doby.Při čtení jeho žvástů se mi otevírá kudla v kapse.
Já tomu nerozumím, na jedné straně nám je vyčítána lenost a pohodlnost, na druhé straně jsou k lenosti a pohodlnosti nabádáni státní zástupci (státní zástupci musí získat ještě jednu odvahu – nejen odvahu žalovat, ale i odvahu nežalovat. Přiznat si, že nemám dost důkazů a že nemá smysl v tom pokračovat.)Dá se čekat od soudce Nejvyššího správního soudu něco jiného, než slizounké mudrování a lhaní si do vlastní kapsy ?
Ani já tomu nerozumím a obávám se, že stejně je natom autor, tedy ten soudce. Nechci se nikoho dotknout,ale „Výběr z doporučení studie Aspen Institutu – Česko“ se místy nebezpečně blíží tu onomu pověstnému „bla, bla, bla, …“, tu úsloví : „Neříkám tak, ani tak, ale na moje slova dojde“, nebo odpovědi na otázku :“ Narodil jste se – Ano, narodil“. Myslím, že nejcennější v celém povídání je poznámka, že i demokracie něco stojí. Ono i žít, něco stojí. Přinejmenším, by se měla stát volební účast povinnou a to pod citelnými sankcemi (aspoň do doby než si voliči zvyknou, že demokracie by neměla být cochcárnou!) Volby a volení pomocí moderních (a módních) technologií jako elektronická volba jedním kliknutím, ale i telefonická nebo korespondenční, jsou dobré pouze k tomu, aby poskytly“ jakobylegální“ prostor k machinacím s hlasy voličů. Volit by se mělo osobně, včetně kontroly identity voliče, prováděné osobně lidskou volební komisí. Přijímat potravu a vyměšovat musíme také sami, osobně a bez digitálních pomůcek. Žádný počítač se za nás „nenažere“ a ani „nevy…e“. Omlouvám se za příměr, možná příliš drsný .
Opomněl jsem napsat, že volby by se měly týkat kromě zákonodárných orgánů i soudců a státních zástupců, tedy všech „pilířů“ moci. Vyjmuty by měly být pouze služby státu občanům, jako policie, armáda a pod.
U armády možná ne, ale u policie určitě ano, tedy volit místního, krajského i celostátního šerifa. U soudců jakbysmet.
Prodloužení volebních cyklů na 5let pro sněmovnu a 6 let pro senát je odůvodněné . Nemusí být souběh voleb při předčasném pádu vlády.
Zajímavým efektem proti lenosti Statního zastupitelstva by mohla být „přímá volba státního zástupce“ v rámci voleb krajských, parlamentních , senátních.
Jednoduše lze řešit spoustu popsaných problémů tím, že v každém zákoně, kde rozhoduje nějaký úřad, bude striktně stanovena správní lhůta pro vydání stanoviska. A hned za ní věta: pokud úřad nevydá ve lhůtě nějaké rozhodnutí, je věc považována za schválenou. TAkže lempli z antimonopolního úřadu (např.) by dělali rychle a efektivně, nebo by tam ani nemuseli být. Němci to takto mají a státní správa tam překvapivě funguje, na rozdíl od nás.
Jenže, Němci nejsou Češi! Němci postrádají tu výrazně českou národní vlastnost, hledat (a nelézat) vždy nějakou obezličku – aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Realizace Vašeho nápadu, by přinesla většině českých státních úředníků velmi vítaný vedlejší příjem za nicnedělání.
Článek je jistě pravdivý ale já to vidím jednodušeji. Dnešní spokojenost člověka je úměrná jeho platu. Dnešní důchodci jsou na tom nejhůř protože se nepoměrně zvyšují platy k jejich důchodům, neustále se vymýšlí nějaké revize a poplatky včetně nenápadného zdražování prakticky všeho. EET teď zasáhlo další skupinu, která byla do nedávna spokojená, dnes znechucena.
Důchodci se sice nemají zdaleka tak dobře, jako např. v Rakousku, ale ti si v produktivním věku nevolili komunisty a pak nemuseli být loajální k normalizaci. Pro mnohé se to dá vzít jako trest za kolaboraci s bolševikem 😉
„Pro mnohé se to dá vzít jako trest za kolaboraci s bolševikem“ Ano, všichni kolaborovali s bolševikem (prosím jmenujte ho), jen „šašek“ spadl … Snad z višně nebo hrušky, nebo přímo z Nebe nebského. Nebo sním rodiče, cos bolševikem nekolborovali, očurávali ploty a meze?
Tím experimentem „krysí ráj“ se pane Šimka snad dá označit život soudců. V případě zodpovědného občana, tj. který vychovává děti při běžné mzdě (medián), se jedná o trvalé martyrium na hraně finančního bankrotu rodiny. Demografie mluví jasně. Vymíráme v posledních letech průměrným tempem 120 nenarozených dětí do vyrovnané populační bilance DENNĚ. je to vyvražďování národa. Jedná se o souběh zločinu genocidy (článek II, písmena c, d, vyhlášky č. 32/1955 Sb., o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia), kombinovaný s vlastizradou v případě podpory ilegální migrace. Cituji M. Hiršla (čas. Demografie 2004, roč. 46, str. 166 – 176): Přechod od daně ze mzdy na daň z příjmu fyzických osob znamenal DRASTICKÉ omezení daňového odpočtu z důvodu péče o nezaopatřené děti. Uvedená skutečnost výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí, zda vůbec mít děti a kolik …. Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými. Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že právě v letech 1994 – 1996 klesl počet narozených dětí v České republice o 30. tis. ročně, tj. o čtvrtinu, a dosáhl mimořádně nízké úrovně, KTERÁ SE OD TÉ DOBY TRVALE UDRŽUJE.
Proto dává ministr Chovanec na zaopatření imigrantů 750 milionů na příští léta. Na české děti by to zřejmě byla zmařená investice. Příjemci by si, místo zplození a výchovy dítěte, raději udělali dovolenou v Karibiku, Thajsku či jinde dle vlastního výběru.
„…i ti nejchudší se všude na Západě mají v podstatě dobře“, cituji z rozhovoru s panem Šimkou. Že je zde oním „Západem“ míněna hlavně ČR, je zcela jasné, ale je tu řada otázek. Kdo to jsou ti „nejchudší“ (třeba i bezdomovci?). Co vše, jaké všechny země si máme představit pod pojmem „Západ“? A jenom „všude na Západě…“? O opravdovém hladomoru se v posledních desetiletích, mimochodem, hovoří nanejvýš v souvislosti se subsaharskou Afrikou, a to ani ne celou. A s tím může souviset také otázka, co to je „v podstatě dobře“? – – – A aniž bych tím popíral, že problémy s chudobou jsou v řadě, i většině zemí světa mnohem, mnohem větší než u nás (!), proč zrovna této větě věnuji takovou pozornost? Protože to trochu jakoby zavání jedním z docela rozšířených pseudointelektuálních klišé. Na základě kterého např. host v rozhlasovém pořadu vypráví o své návštěvě Indie a zmíní se o masové chudobě a bídě, kterou tam viděl. A paní moderátorka mu položí takovou hloupou otázku: „A nemáte pocit viny, že žijete tady; ne tam?“ Tak to, prosím, ne. ČR má cca 10 milionů obyvatel, Indie přes miliardu. V každém případě existuje mnoho Indů, kteří jsou na tom materiálně lépe než mnozí Češi. Takže abychom se všichni cítili jako nějaké „ostudné vyžírky“, zatímco např. úspěšní indičtí podnikatelé si s klidným svědomím vegetili…? Nebylo by to absurdní?
Čerte, Vy jste pana Šimku, soudce Nejvyššího správního soudu dost dobře nepochopil. On samozřejmě ví, že bezprizorní (cudně dnes nazývaní bezdomovci) se „v postatě dobře“ nemají a že 1 milion domácností žije na hranici chudoby, ale přece to nemůže jen tak mírniks dírniks říct veřejně v rozhovoru, mohl by být dále tázán, co s tím dělat a to on sice ví, ale za nic na světě neřekne; to by musel říct, že bychom to všechno měli vrátit před listopad 1989 a začít znovu ale úplně jinak než tehdy. A on by, v takovém případě, asi nebyl soudcem Nejvyššího správního soudu. A tak říká: „… i ti nejchudší se všude na Západě mají v podstatě dobře.“ Je to jako když prezident Novotný(19.11.1957 – 28.3.1968) říkal : „V globále je všechno“ (myslel tím zboží, co v obchodech tehdy nebylo).
Plně chápu Vás. A tak se také pan Šimka chopil fráze, kterou by třeba použili jiní, kdyby chtěli říci, že to u nás, nebo na Západě, s tou chudobou (ale pro což by často, zdůrazňuji, sedl spíše pojem „zaostalost“ než jen normálně „chudoba“) není zase tak zlé jako například někde jinde. Ona se taková poukazování občas objevovala, objevují – a samo o sobě na tom není nic divného (protože zase klasifikovat ČR nebo její společnost jako nějak opravdu zaostalou ve světovém měřítku by také neodpovídalo realitě). Anebo konkrétně s tím Západem tady pan Šimka prostě též reagoval na předtím mu položenou otázku. Jinak samozřejmě, s tím jeho „čtvrt stoletím obrovských úspěchů po r. 1989“ a „žádnými velkými ohroženími“…???
Kristapane „soudcem Nejvyššího správního soudu“, členem expertní skupiny, která navrhuje m.j. “ volební cyklus by měl být delší. Mandát do Poslanecké sněmovny by byl třeba na šest let a do Senátu na devět. „..
Tento stát už vůbec nemá naději, další skupina mocných, která zcela otevřeně ignoruje ústavní principy tohoto státu.. Soudci mají být naprosto na politice nezávislý, a vůbec do politiky nemají mluvit.
Ano, pan soudce nejvyššího správního soudu má možná důvod ke spokojenosti, protože mu chybí banální selský rozum a elementární smysl pro spravdelnost, když se mu např. neotvírá kudla v kapse nad stavem soudnictví v ČR. Jestliže on sám neiniciuje přezkoumání vertiktu, který nařídil srážet důchodkyni až do smrti z penze splátky falešně vysoké vyměřené daně z prodeje nemovitosti (prokázaný podvod soudního znalce, který byl pro podvody zbaven znalectví), tak nemá sem co psát a být tázán na názor o stavu země a společnosti, potože sám nemá tu odvahu ( o které nám píše) s tím něco dělat ani ve svém resortu.
„Neuvědomujeme, že pro blaho celku musíme občas něco obětovat.“……. No to se mu povedlo. Neboli:“Dělníci v Česku. Jste žebráci. Ale uvědomte si, že je to pro vaše dobro…“