Post Bellum,

Být Němec bylo jako Kainovo znamení. Komunisté rodinu nepustili pryč, matka se oběsila

Napsal/a Post Bellum 8. června 2019

Měl jsem dva světy, vzpomíná v Příbězích 20. století na dětství v Sudetech Walter Sitte, rodák z německé protifašistické rodiny. Doma nacisty pohrdali, ve škole ale musel zpívat jejich hymnu. Rodina po válce neodešla do Německa a zažila šikanu od nových přistěhovalců v pohraničí. Když pak Sitteho rodiče odejít chtěli, komunisté už je nepustili. Jeho matka se proto ze zoufalství oběsila.

Před 74 lety řádili v českém pohraničí vojáci, partyzáni a příslušníci revolučních gard. Vyháněli Němce za hranice, vraždili, znásilňovali a kradli. Vedla je nenávist, touha po pomstě a majetku.

Po kapitulaci Německa 8. května 1945 začaly postupně vycházet v tehdejších médiích výzvy k „odgermanizování“. I to se stalo impulsem k násilí.

Dva světy

Walter Sitte se narodil v roce 1935 do sudetoněmecké rodiny žijící kousek od německých hranic v Hrádku nad Nisou. Jeho rodiče patřili k menšině, protože odmítali nacismus, pohrdali Henleinem a Hitlerem. Waltera vychovávali v katolické víře. Jeho strýc se stal farářem, teta vstoupila do kláštera, rodiče pravidelně chodili s dětmi do kostela.

Walter Sitte, první školní den (1941) Foto: Post Bellum

„Měl jsem dva světy. Ten doma, kde se o nacismu hezky nemluvilo, a ve škole, kde jsme před vyučováním zpívali nacistickou hymnu. Jako každý kluk jsem chtěl uniformu. Jednou jsem ztropil strašnou scénu před výlohou, kde měli uniformu Hitlerjugend. Maminka mi ji nechtěla koupit, ale protože jsem křičel a vztekal se, lidi si toho všimli, měl jsem ji druhý den,“ vypráví Walter Sitte, kterému se jako malému klukovi líbily nacistické atributy: vlajky, zdvižená pravice, uniformita a podobně.

Z období války si pamatuje několik dramatických obrazů. Třeba jak s tetičkou vítají na náměstí přijíždějící wehrmacht, stovky lidí skandují oslavná hesla, náměstí je vyzdobeno transparenty: „Heim ins Reich!“ (Domů do říše!).

Další obraz: tatínek opouští rodinu, jde do války. Walter v té chvíli nevěděl, jak statečně se jeho otec zachoval, když dostal povolávací rozkaz k jednotkám SS, ale odmítl. Za trest ho poslali do pracovní čety na východní frontu. Těžce ho ranili kdesi u Stalingradu, po zotavení se řízením mnoha náhod ocitl na západní frontě, kde se okamžitě vzdal Američanům. Domů se vrátil v srpnu 1945.

Gitler gapúúút!

Walterovi Sittemu se vybavuje ještě jedna vzpomínka z války, ze které ho dodnes mrazí. Maminka pláče a drží ho za ruku, z druhé strany jeho mladší sestřičku. Kráčejí spolu na gestapo, kde ho prý zavřou a pošlou do koncentračního tábora, tak mu to řekl blockleiter. Osmiletý Walter neměl strach, protože nevěděl, co je koncentrák.

Gestapu je udal uliční blockleiter, člen NSDAP, jistý Hán, který zjistil, že rodina na narozeniny Hitlera z okna nevyvěsila nacistickou vlajku. Na gestapu je přijal někdejší spolužák jeho maminky a poslal ji i s dětmi domů, ať dá za okno aspoň Hitlerovu fotografii. Konflikt s blockleiter urovnal.

Další obraz je už z konce války. V ulicích Hrádku na začátku května nikdo nebyl, většina úředníků a vojáků, kteří zahodili zbraně, utekli. Městečkem se za řinkotu a cvakání ráfku o dlažbu řítil na kole bez duší Rudoarmějec a křičel: „Gitler gapúúút! Gitler gapúúút!“ Za okamžik se vynořili v ulicích Hrádku vojáci Rudé armády.

 

 

„Na to nezapomenu. Hrůzostrašný pohled. Byli to šikmoocí Sibiřané. Šli beze slova, podél domů, husím pochodem. Jeden voják popadl moji sedmiletou sestřičku a odtáhl ji. Maminka vyběhla před dům a klekla si na kolena před nějakými vojáky.

Jednoho z nich důstojník zavedl na dvůr, kde jsem viděl, že ten Rus na moji sestru hodil hromadu ostnatého drátu. Nevím, co se dělo před tím, jestli ji znásilnil.

Ten důstojník vzal bičík s kuličkami na konci a zbil ho do krve, pak šel do našeho domu, prošel patra a zpátky dolu, na skříni objevil bábovku, ulomil si kus, maminka mu donesla hrnek mléka, to všechno beze slova a pak promluvil skoro plynnou němčinou, že mu za války zavraždili tři jeho děti a že nedovolí týrat děti. Ale že bychom měli odejít, že za nimi přijdou Češi, a to nebude hezké,“ vzpomíná Sitte.


Odsun Němců z Československa

Poválečnými prezidentskými dekrety byli vysídleni tzv. čeští Němci. Odešlo přes dva miliony občanů německého původu. Od poloviny května do září 1945 probíhal na mnoha místech tzv. divoký odsun. Tisíce Němců v pohraničí, hlavně ženy, děti a starší lidé, muži se ještě nevrátili ze zajetí nebo utekli, byli vyhnáni před dům, ponižováni, a bez zavazadel donuceni odejít za hranice.

Následným nařízením úřadů byly statisíce Němců uvězněny ve sběrných táborech a postupně donuceny odejít do Německa nebo Rakouska. Češi se při tom dopustili mnoha zločinů – vražd, znásilnění a krádeží. Historici zdokumentovali více než pětatřicet masakrů od května 1945 do konce roku 1946, během kterých zahynuly nejméně tři tisíce lidí. Největší masakr se odehrál v Postoloprtech, kde čs. vojáci postříleli přes 700 německých civilistů a na Švédských šancích u Přerova, kde čs. vojáci zavraždili téměř tři sta civilistů, z nichž většinu tvořily ženy a děti.

Ve sběrných táborech pro německé vysídlence umíraly stovky lidí hlady a na nemoci. Po válce lidové soudy vynesly 713 trestů smrti oběšením, z toho 475 Němců a 234 Čechů. 741 osob putovalo za zradu na doživotí do žaláře, asi 20 tisíc lidí bylo odsouzeno k menším trestům.


Táhněte do Německa!

Pár dní po kapitulaci Německa do Hrádku dorazily první hordy revolučních gard a vojáků. Walter si pamatuje, jak je v noci probudilo bušení na dveře, pak rána, jak je tři muži rozrazili:

Walter Sitte s matkou a sestrou (1940) Foto: Post Belllum

„Okamžitě ven! Táhněte do Německa! To bylo to divoké vyhnání, které se dneska tak zpochybňuje. Vyhnali nás ven, byli jsme jen v nočních košilích bez ničeho, dědeček a babička stáli před domem a klepali se zimou. Když se maminka bránila, řekli jí, že to máme přeci kousek, ať táhneme. Český soused pan Podhajský se tím rámusem probudil. Otevřel dveře a mávl na nás: ´Pojďte, pojďte!´A nechal nás u sebe. Pan Podhajský byl už zaměstnaný na národním výboru, takže nám pomohl a nic se mu nestalo,“ vypráví Sitte.

V srpnu 1945 se vrátil jeho tatínek z amerického zajetí. „Mamince řekl, ať se sbalí, že tady nezůstaneme, že musíme okamžitě do Německa. Maminka nechtěla, řekla, že je tady doma, že jsme my přeci nic Čechům neudělali, nebyli jsme fašisti, tak co se nám může stát,“ vypráví Sitte.

Komunistické úřady jim zabavily domek a vystěhovaly na okraj městečka do malého činžovního bytu. Tatínek musel do továrny, přišli o většinu majetku. Přistěhovalci jim nadávali, různě je šikanovali. Rodina žádala o povolení k vystěhování, ale už bylo pozdě, hranice komunistický režim uzavřel.

Žádosti jim úřady zamítaly s odůvodněním, že jsou nepostradatelní v továrně. Maminka se ze zoufalství oběsila. V dopise na rozloučenou se rodině omlouvala, že tenkrát tatínkovi odchod do Německa rozmluvila.

Chtěl být pilotem, skončil v kamenolomu

Walter Sitte se vyučil elektrotechnikem. Přál si z celého srdce být vojenským pilotem. Absolvoval teoretický výcvik, prošel náročnými fyzickými a zdravotními zkouškami, kde brali tři ze sta, jeho vybrali, a těsně než měl nastoupit k leteckému praktickému výcviku, zavolal si ho velitel:

„Na to nezapomenu. Zavolali mě přímo z letištní plochy, když už jsem takřka nastupoval do letadla. Velitel mi řekl, že za to nemůže, ale jsem nedostal doporučení, protože jsem Němec,“ vypráví Sitte, kterého právě kvůli této touze vydírali estébáci. Několikrát ho StB předvolala na výslech. Udavači o něm tvrdili, že je západním špionem, když mluví německy.

Během jednoho z tvrdých výslechů Walter Sitte vyskočil na okno a pohrozil, že jestli okamžitě nepřijde velitel, zabije se pádem z okna. Nezavřeli ho, ale vydírali a žádali o spolupráci. Nabízeli mu, že mu zařídí vysokou vojenskou školu, letecký výcvik a dohlédnout na to, aby se stal, jak si přál, vojenským pilotem. Odmítl a nastoupil do továrny a později do kamenolomu.

Kainovo znamení

V osmdesátých letech žil Walter Sitte v Šumperku. Pokusil se tu založit Kulturní svaz občanů ČSSR německé národnosti, jeho kontakty v Německu a Rakousku neušly pozornosti StB. Historik Tomáš Bursík prostudoval torzo z kádrového svazku Waltera Sitteho vedeného na původně prověřovanou osobu, později kandidáta tajné spolupráce a pak agenta Loma a Franze:

Walter Sitte (Foto: Post Bellum)

„Dochoval se jeho vlastnoručně podepsaný závazek agenta StB. V roce 1987 se s ním setkali celkem patnáctkrát, pan Sitte nadiktoval celkem dvaadvacet zpráv. Že by podával zprávy nějak pro StB zásadní, to prostě ze svazku nevyplývá. Zajímali je právě emigranti v Německu, Němci žijící u nás a podobně. Zajímavé je, že většina svazku byla uložena do archivu a částečně skartována ještě před listopadem 1989. Už o něj nestáli,“ vysvětluje historik Tomáš Bursík.

Walter Sitte se diví a rozporuje, že ho vedli jako agenta. Prý jim podepsal jen závazek mlčenlivosti. Přiznává, že se s nimi v osmdesátých letech scházel:

„Předvolali si mě, že jsem navedený od landsmanšaftu. Musel jsem se každé tři týdny hlásit, pak to prodlužovali na tři měsíce. Když jsem se nehlásil, tak si pro mě přijeli. Neměl jsem co říct, protože jsem nic nevěděl. Nebyl jsem žádný špion. Na jaře 1989 mě zprostili přihlašovací povinnosti. A já jsem jim při své blbosti řekl, že nechci být zproštěn této povinnosti. Já jsem chtěl do toho nějak vidět,. Začalo mě to bavit, pohrávat si s tajnou organizací. Ale od března 1989 už ode mne nic vědět nechtěli,“ vysvětluje Walter Sitte své kontakty se Státní bezpečností.

Všechno špatné, co v životě prožil, přičítá své německé národnosti: „Tohle Kainovo znamení jsem měl na čele prakticky život až do roku 1989,“ posteskl si Sitte.


Autor textu Mikuláš Kroupa působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou patnáct let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

21 komentářů

  1. vala napsal:

    V roce 1945 už byly komunistické úřady ? Také by bylo vhodné napsat o hrůzách 2.sv. války , kterou mají Němci jednoznačně na svědomí !!

    • ČERT napsal:

      No tak tady je to nejspíš míněno tak, že komunistické úřady až od roku 1948…
      Ale vidíte, teď jsem si vzpomněl, poměrně nedávno běžel v televizi takový dokument (úplně celé od začátku do konce jsem to nesledoval), ale bylo to odněkud z oblasti Šumavy a primárně o místní židovské komunitě, která byla právě za druhé světové války prakticky zdecimovaná, resp. ti, co přežili, pak odešli… Ale mluvila tam také taková paní, pamětnice, místní Němka, která z nějakých důvodů nepatřila k odsunutým, ale šikany se v tom roce 1945 ta její rodina také dočkala – třeba, že byli odvezeni někam na Nymbursko, kde museli pracovat prakticky jako otroci v zemědělství, resp. prakticky jako otroci byli na ty práce přiděleni, snad přímo sedlákům (úplně mimochodem, tohle byla docela běžná praxe např. i vůči slovenským Maďarům, kteří nemohli být odsunuti). A pak si teda chválila, jak se to tady vůči těm zbývajícím Němcům zlepšilo za Gottwalda oproti tomu, jak to bylo za Beneše (takhle přímo oba ty presidenty jmenovala).
      Tak ono to má samozřejmě zcela pochopitelnou logiku. Někdy do roku 1950 a dále se už ty protiněmecké nálady u nás asi celkem přirozeně poněkud „otupily“ ve srovnání s tím, jak to bylo v roce 1945.

    • Petr Randus napsal:

      Válka je vždy hrozná věc, a nejhorší je, že při ní se dějí křivdy. Dnes to hodnotíme podle dnešních parametrů, ale třena k té rodině – kluk v Hitlerjungen, táta bojuje u Stalingradu… na druhé straně je pravda, že jeden takový příběh není typický pro německé rodiny žijící v pohraničí – začněme střílením na českou pohraniční stráž, masová fašistická shromáždění, vypalování synagog atdatd. Když se kácí les… a tak to bylo, je a bude.

    • Karel napsal:

      To je sice pravda, ale zato existovaly tzv. Revoluční gardy. A byla to zvířata. Hojně se jejích řadách vyskytovali konfidenti gestapa, kteří se následně snažili umlčet případné svědky svých ohavných činů za protektorátu.

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    I když je to „srdcerváč“, ten článek, tak nestojí za komentář. Jsem totiž ročník 1933 a přes vyšší věk mně paměť slouží.

  3. Betty von Bahnhof napsal:

    všichni začínají od prostředka, nejdřív začli Němci, vyhnali Čechy z jejich domů, bytů a nastěhovali tam německé rodiny, nevím, co se pán diví. Po 45 tu komunisti rozhodně nevládli, ti se teprve vraceli z koncentráků, zmučení, ztýraní od Němců

    • Dee napsal:

      Nezapomeňte na Rudé gardy. To byly úřady, ale byli to gauneři. Sojený s rusama a komunistama. Měli jsme jednoho takového souseda, co za války práskal němcům, udal svýho tchána a mýho dědu Gestapu a hned po obsazení Rudou armádou byl hned na druhý straně. Co věcí si ten šmejd nakrad, z toho ta jejich rodina ještě donedávna žila. A v Praze. Pohraničí ani nechci domejšlet. A memento? Potomci toho šmejda taky hromaděj věci, v tom jsou stejný. Dneska už převážně jen bordel. Mám plán ten jejich barák koupit a to skřetí hnízdo srovnat se zemí. Tím by se mohla tato část dějin uzavřít i pro mne. I dnes, po téměř 70 letech, je to živé…

  4. Kerim napsal:

    Odsun Němců z Československa
    Poválečnými prezidentskými dekrety byli vysídleni tzv. čeští Němci. Odešlo přes dva miliony občanů německého původu. Od poloviny května do září 1945 probíhal na mnoha místech tzv. divoký odsun. Tisíce Němců v pohraničí, hlavně ženy, děti a starší lidé, muži se ještě nevrátili ze zajetí nebo utekli, byli vyhnáni před dům, ponižováni, a bez zavazadel donuceni odejít za hranice………………………….
    V r.1938 bez souhlasu a proti protestům došlo k obsazení pohraničí fašistickými germánskými vrahy národů a zrůdami…za podpory ANGLIE FRANCIE a ITÁLIE……došlo k největšímu vyhnání a exodu v historii Evropy a přesunu českých obyvatel ze staletí obývaného českého pohraničí do vnitrozemí a to jen s osobními věcmi…….fašistické gaunerské německé zrůdy UKRADLI české pohraničí až k labské nížině ukradli českou půdu pole domy chalupy stodoly domácí zvířata fabriky výrobní provozovny zkrátka všechno a to bez jakékoliv finanční náhrady……a když písničkář Karel Hašler napsal po tomto násilném vyhnání českého obyvatelstva z jeho půdy a majetku písničku CHALOUPKY POD HORAMI a další národní písně…tak po totálním obsazení protiprávní okupaci a ukradení ČSR českým občanům v roce 1939…byl poté Karel Hašler odvlečen do koncentráku a tam německými zrůdami ZAVRAŽDĚN spolu s mnohými dalšími českými masarykovými sokoly a literárním i společenskými českými osobnostmi. České židovské obyvatelstvo bylo okamžitě odvlečeno do vraždících továren koncentračních táborů…..Češi nebyli s němci ve válečném stavu pouze mizivé % v cizích armádách na východní a západní frontě a němci vyvraždili během 6ti let na 350tisíc občanů ČSR…a ti dnešní Češi co by chtěli zpochybňovat odsun němců z ČSR a Benešovi dekrety kterými český prezident pouze plnil dohodu mazi SSSR o odsunu němců a maďarů z čech a slovenska tak takový čecháčkové znevažující benešovy dekrety jsou vlastizrádci a patří před soud
    Německý germánský národ rozpoutal v minulém století nejkrvavější světové války…nebýt válečných zrůdností německého národa nikdy by v Masarykem vybudované ČSR nedošlo k roku 1948 nikdy by ve volbách nezvítězili v ČSR komunisti, nikdy by nedošlom ke znárodnění soukromého majetku, k popravám v 50 letech…ČSR by měla špičkový těžký lehký potravinářský zemědělský textilní a obuvní průmysl, sedm automobilek, v Boce Kotorské by Škodovy závody nadále vyráběly zámořské lodě a ponorky, Avie by vyráběla dopravní letadla, stíhačky, zbrojní průmysl ČSR by byl na špičkové světové úrovni, česká koruna by dnes nadále byla jako za Masaryka v poměru 1: 1 k německé marce (a k euru)..a komunistická strana v ČR by byl dnes pouze pivní spolek z restaurace U Kaštanu s dnešními volebními preferencemi 0,001%..tak za to vám habsburkové fašouni henlajnovci germáni náckové za to vám moc děkujeme za fašismus a komunismus a budem vám od vraždy posledního přemyslovce Václava III.v r. 1306 stále lézt do zadku

    • Dee napsal:

      bohužel, nelze než souhlasit…

    • Gregor napsal:

      Když to tak spočítali těm Němcům po 1. válce, bylo taky všechno zcela jasné a přehledné. Jenom maršál Foch k tomu podotkl, „Tohle není uzavření míru, ale příměří na 20 let.“ Trefil se zcela přesně a za 20 let stál Hitler pod Eiffelovkou.

  5. Jan Matějovic napsal:

    Divoký odsun, podle slov pana Sitteho, nikdo dneska nezpochybňuje. Dnes se totiž zpochybňuje to, kdo koho začal vyhánět a zabíjet jako první… A jak napsal pan Oskar z Hané (můj dědeček byl také odtamtud)-článek jinak nestojí za komentář. Dědeček z tatínkovy strany je ročník 1925, minulý týden oslavil devadesát čtyři let a také mu pamět stále slouží.

  6. egoist napsal:

    V pořádku. Mohli by jste mi dát odkaz na alespoň jeden článek na vašich stránkách , který se zabývá pocity českých lidí pronáledovaných v pohraničí ordnery a posléze vyhnáni ze Sudet ? Děkuji. Stačí mi jen jeden ,abych uvěřil , že jste objektivní.

  7. werner kraus napsal:

    3000 mrtvych , nebo 30 000, mozna i vice.

  8. Ladislav napsal:

    Odsun Němců byl v pořádku a schválen vítěznými mocnostmi. Stále nám Německo dluží válečné reparace. V 39 roce nám zabavili letadla, tanky, děla, střelivo, kulomety, pušky, granáty atd. A pak od března 39 do dubna 1945 náš průmysl stagnoval pro Československo, ale vyráběl pro NACISTICKÉ NĚMECKO. Kolik by to bylo sta miliard a více ? A ty drobné, co dali jen 40% doživšich se lidí, co pracovali v Reichu byl výsměch. Pozůstalí nic nedostali ani za umučené rodinné příslušníky. Kdy nám to vrátíte Posselte, Merkelko?

  9. Ivan Fenz napsal:

    Proběhla informace, že sudetoněmecký landsmanšaft plánuje svůj každoroční sjezd či sněm do budoucna v Praze. Zřejmě to zde vyvolá pěkný cirkus. KSČM, SPD a jistě i jiní spustí „vlastenecký“ randál, aby se zviditelnili mezi zblblými voliči.

    Je ovšem známo, že Němci ( i odsunutí ) byli podrobeni okupačním režimem k denacifikaci. Opustili už před 70 lety totalitní praktiky pod vedením svých demokratů.
    Bohužel nám se taková možnost naskytla až po r. 1989 a stále probíhá ! Dnes pod vedením stran Babiše (práskač StB), Hamáčka, Filipa (práskač StB), Pitomia(český vlastenec), ti podporují vládu a navíc účinkuje extra lumen z Hradu (lumen bývala jednotka světla).

    • vala napsal:

      Už 30 tu vládnou kapitalisti , většina podniků patří cizincům , jsme německá kolonie , stát má obrovský dluh , chcete tu snad občanskou válku ??

  10. Frenki Hunter napsal:

    Vážení spoluobčané, v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939. Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky za znovuosídlení našeho po hraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou “čeští vlastenci”, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T.G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M.R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a POTRESTEJTE VŠECHNY PŘÍPADNÉ VLASTIZRÁDCE AŤ JE TO KDOKOLIV A V KTERÉKOLIV DOBĚ . Váš dr. Edvard Beneš (Praha, květen 1947)

  11. Vítězslav procházka napsal:

    Kdyby Němci nevraždili ,neznásilnovali , nekradli , nevyháněli , nedělali z nás pokusný králíky hezky seděli doma na prdeli tož by se jim to tentonoc nestalo!!!!

  12. petrph napsal:

    Jenom taková poznámka pro erudované vykládače historie. Možná kdyby vzali na vědomí právě tento scenář – napřed Němce vyháněli – a pak je nechtěli pustit (dosti obvyklý scenář té doby), dalo by se tehdejší období (a z obou stran) vykládat úplně jinak a klidněji, bez vzájemného osočování a nadávání do (dnešních) nacionalistů..

  13. Ivan Fenz napsal:

    Můj otec byl zatčen Gestapem a vyšetřován (mlácen) 4 měsíce v Kounicových kolejích v Brně od listopadu 1942 do března 43, pak byl odsouzen na 10 měsíců za malování vápnem proti Němcům. Německo- české spory z nacionálních pozic měly zlé následky. Znám něco z vyprávění otce (byl za protektorátu vězněný) o některých souvislostech. Před válkou zde byla menšinová něm. škola. Její ředitel (Němec Schatek) nevydýchal změnu po r. 1918 a upozadění něm.školy. Už od r.1933 započal s proněmecko – nacistickou výchovou chlapců v pokračovací večerní škole ve vedlejší vsi s něm. většinou. Po mnichovské dohodě se stala ta vesnice územím Říše. Všichni tamní mladíci se přihlásili do Wehrmachtu a většina jich skončila na Ukrajině. Němečtí sedláci tak přišli o syny. To nebylo všechno, Rudá armáda znásilnila dcery i mladší hospodyně (některé se oběsily). Třetí ranou byla Revoluční Garda, která inventarizovala majetek Němců propadlý republice podle dekretu. Čtyři majetní sedláci byli vyslýcháni, kde mají cennosti a zlato ( sedlácké „zlato“ je v majetku). Když prý zatvrzele mlčeli, byli odvedeni na obecní hliniště, tam rýčem a lopatou vykopali jámu a po posledním dotazu byli zastřeleni a zahrabáni. Četník, který se to dověděl, mařil vyšetřování, vstoupil do KSČ, stal se místním velitelem a vyšetřování po r. 1948 zastavil pro nedostatek důkazů. Aktéři těch skutků jsou dávno mrtví.
    Znám se s bývalým starostou (po r. 1990), který během své funkce přijal pár odsunutých z vesnice. Vstřícně, ale rezidua historie jsou prý stále patrná. To může účinně překonat jen čas a rozumné jednání. To bohužel mnohdy chybí.

  14. Leckov napsal:

    Při každé válce se dějí nespravedlnosti. Je dobré si je připomínat, aby se to neopakovalo, což je úloha pana Sitty. Ale to je z dnešního pohledu asi tak všechno.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama