Brýle jako Rambo a na krku poslední kulka. Estetika coby součást válečných konfliktů
„Ty vole, víš, co to je?! Vousatý týpek ve zbrani v Čečensku ukazuje na svůj zlatě vyšitý nápis na zelené pásce okolo hlavy. Alláhu Akbar, ty vole! To je arabsky, víš… To tě ochrání! Každá kulka tě mine…“ vzpomíná sociální antropolog a bývalý válečný reportér Radan Haluzík na dva roky strávené mezi aktéry etnických konfliktů v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze.
„Chceš odznak s (arménským epickým hrdinou z 9. století) Davidem Sasunským?! Národní zbojník, hrdina, podle něj se jmenuje náš oddíl. Ber, ber, budeš jako my! David Sasunský panečku! NA KONI…“
Co návštěva u oddílu v poli – to módní přehlídka doplňků válečné identity…
„Tak a teď to pověsím na zpětné zrcátko, ať naši kluci na postech vidí, že jsme Chorvati, a dají nám pokoj!“ říká jindy zase Chorvat, který mě veze z fronty do týla, když si za jízdy sundává z krku plastový katolický růženec. „Ne, že bysme se tady nějak modlili, to ne…“
Knihu Proč jdou chlapi do války Radana Haluzíka vydalo vydavatelství Dokořán. HlídacíPes.org ukázky z knihy zveřejňuje se souhlasem vydavatelství i autora.
Výše uvedené historické inspirace se odráží nejen v romantizující rétorice, ale i přímo v symbolice, a dokonce i výstroji rodících se paramilitárních struktur.
Zvláště v Jugoslávii, kam vynález elektronické obrazové reprodukce dorazil dříve než na Kavkaz, se to všude hemží nášivkami na uniformy, nálepkami, odznaky, vlaječkami, trikolorami a plakáty s donekonečna se opakujícími národními a patrioticko-válečnými symboly. Ty zdobí nejen kabáty, uniformy čepice a štáby našich hrdinů, ale i čelní skla a palubní desky jejich aut, která se pro mnohé z nich na čas stávají jejich druhými domovy.
Chorvatský červeno-bíle šachovnicový „starý národní“ erb a „starý chorvatský národní“ ornament pleter, srbský kříž se čtyřmi C, albánská černá dvojhlavá orlice, nějaká ta arabská súra z koránu u bosenských Muslimů, portréty starých hrdinů a desítky jiných symbolů – to vše vychází do ulic i do boje s našimi chlapci.
Arabština jako zaklínadlo
Na krku i v autech bojovníků národů, jež svou identitu nyní opět počaly definovat skrze křesťanství, se často objevuje kříž, u „katolických“ Chorvatů zdaleka viditelný růženec, u muslimů v Bosně i na Kavkaze pak třeba miniaturní korán, i když s opravdovou vírou má to všechno zatím často společného jen málo.
Kolem hlavy mnoha čečenských bojovníků, stejně jako u „muslimských brigád“ bosenské armády pak můžeme vidět velmi dekorativní zelený pruh s několika verši z koránu, který má inspiraci v íránském pasdaranu. Arabština, které v Čečensku nikdo a v Bosně téměř nikdo nerozumí, je zde však spíše (zatím) jen magickým zaklínadlem otevírajícím říši orientální imaginace a snů…
Kromě arménských a hlavně čečenských bojovníků fascinují snad největší komplexností svých spektakulárních kostýmů mnozí výtečníci ze srbských paramilitárních jednotek: dlouhý plnovous, k tomu starobylá kožešinová či přímo srbská folklorní čepice šajkača, coby nezbytný doplněk uniformy, nenechávají na pochybách spolubojovníky, nepřátele, i ty doma u televizních obrazovek, že to, o co tady jde, je přece hrdinný odkaz nejen historických četnických jednotek, ale i srbské zbojnicko-hajducké tradice jako takové.
Vůdce Srbské radikální strany Vojislav Šešelj, která srbské dobrovolníky pomáhá rekrutovat, pak svým zástupcům dokonce propůjčuje pohádkově znějící hajducký náčelnický titul – vojvoda.
Kult vousatých bojovníků
Hitem sezony jsou dlouhé vousy, kopírující nejen genderové, ale i hrdinské stereotypy paramilitární historie. Vousy jako symbol maskulinity i symbol hrdinského odporu. Plnovousy, „které o svých nositelích říkají, že dosáhli statusu zralých, vyspělých mužů, plnovousy, které nejsou jen obyčejnými vousy, ale vousy zbojnickými – hajduckými, které jsou znakem toho, že se z nich stali opravdoví bojovníci“, jak ironicky praví srbský politický antropolog Ivan Čolović.
A netýká se to jen Srbska. Plnovous coby symbol „opravdového mužství“, zbojnictví, kmetství a vůbec všech „starých dobrých hodnot“, je oblíbený také mezi arménskými a čečenskými bojovníky, a dokonce i v řadách arménských a gruzínských národních aktivistů a intelektuálů konce osmdesátých a počátku devadesátých let:
„Najednou – nevím, co se stalo – ale všichni mí známí (intelektuálové) začali prostě nosit plnovous! Nebo chodit dokonce – ač sami nebyli ze Svanetie – v takových těch starobylých folklorních čepicích, co ještě dnes občas nosí staří Svanové u nás v horách,“ usmívá se s mnohaletým odstupem vousatý gruzínský novinář a politický aktivista Sozar Subeliani (sám pocházející též z této etnické skupiny).
V kontrastu s odcházející komunistickou politickou nomenklaturou, kde byl do té doby romanticky rozevlátý vous akceptovatelný tak nanejvýš u Marxe a Engelse, se jím začnou pyšnit nejen čečenští bojovníci a teroristé hrající si na světce islámské svaté války, ale i již zmínění noví národovečtí politici jako čečenský prezident Jandarbijev, ázerbájdžánský prezident Elčibej, vůdce arménských bojůvek Vardanjan, šéf chorvatských Srbů Jovan Rašković nebo čelný srbský politik Vuk Drašković.
V Arménii jde pak mezi členy vznikajících paramilitárních jednotek popularita dlouhého plnovousu tak daleko, že je občas místní policejní složky, zatímco s vrtěním hlavou bezradně přihlížejí jejich ozbrojeným rejům, žertem nazývají „ti vousatí“.
Rytířská romantika i Rambův zapalovač
Mnohé z kostýmů těchto předválečných rejů snad ani jako by někdy neměly ambici odkazovat na konkrétní národní kořeny, ale na romantickou minulost obecně, na minulost jako takovou. A tak můžeme vzácně vidět i výstřelky, jako jsou klobouky s ptačím perem jako z pohádky, výzbroj à la „středověký rytíř“ nebo třeba aristokratický cylindr coby doplněk moderní uniformy…
Nicméně přes všechny ty verbálně i vizuálně stále zdůrazňované odkazy na minulost a hlavně historické bojové tradice je nutno přece jen přiznat, že zvláště v Jugoslávii valná většina mladých bojovníků nakonec vytáhne do prvních předválečných rejů v různě zkombinovaných částech a typech obyčejných armádních uniforem, podle toho, jak se jim je podaří někde svépomocí získat nebo někde nafasovat.
A to vše pak ještě obohatí o inspirace z jiného imaginativního kadlubu – o kosmopolitní symboly postmoderních paramilitárních hrdinů z amerických akčních filmů, jako je Rambo a jeho představitel Sylvester Stallone a další.
Hitem sezony jsou tak rambovské stylové brýle proti slunci, zelená trička bez rukávů, high-tech nože, obrovité zapalovače Zippo fungující za každého počasí, známka s krevní skupinou jako v US army či alespoň symbolická poslední kulka pro bezvýchodné situace na stříbrném řetízku kolem krku…
A hlavně vzduchem létají desítky nejen vtipů, ale i zcela vážně míněných komentářů, a dokonce přezdívek, kdo je jako Rambo, kdo jako Bruce Willis a co umí. A aby nebylo všech těch filmových inspirací málo – bojovníci na všech sledovaných frontách pak rádi odkazují na svou údajnou znalost karate, kung-fu, tai-či a jiných východních bojových umění.
Inspirace mafiány i Divokým západem
Nezávislí čečenští bojovníci si říkají indiáni, podle spontaneity a odvahy indiánů z westernovek. A vrcholní představitelé gruzínských Mchedrioni pak rádi nosí místo uniforem rovnou obleky značky Armani, luxusní tmavé brýle (i v noci, i v místnosti!) a pod paží zbraně jako italští mafiáni z filmů.
K tomu ovšem v kapse ještě nezbytný starosvětsky vyhlížející medailon s patronem Gruzie svatým Jiřím bojujícím s drakem s vyrytým jménem a krevní skupinou majitele jako v americké armádě…
Lokální – zbojnické inspirace se zde míchají s těmi globálními… Jak k tomu sarkasticky poznamenává historik postjugoslávských bojůvek Bougarel, taková synkreze jen krásně odráží „ambiguitní životní realitu militantů, nacházejících se někde na půli cesty mezi vesnicí a globální vesnicí“; realitu, jež podle něj ve své ambivalentnosti pramení hluboko v podstatě (jugoslávského modelu) komunistické „zpackané modernizace“.
Myslím, že zároveň však také odráží symbolický zápas o autenticitu v čase hluboké ideologické krize. Tedy realitu světa, v němž starý hodnotový systém a s ním i moc zkolabovaly a nový (ještě) není. Kdy, jak se jim zdá, moc leží na dosah ruky a je jen otázkou, co udělat, do jakého z kadlubu nabízejících se ideologických inspirací sáhnout, aby to mělo ten správný dramatický efekt a s ním i politický vliv, přičemž ještě nikdo přece neví, který z nich se ukáže jako formativní a důležitý.
V nejisté situaci tak pro jistotu (spíše jaksi podvědomě) sahají tu po tradičních-lokálních, tu po nových-globálních vzorech; ono tradiční kreativně dotváří i synkreticky mísí staré s novým…
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Umělá inteligence a lidé. AI se nesmí stát spasitelem, ale spíš sluhou
O komunistických spáčích. Jak řešit vysoké ceny nemovitostí?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
1) Rambo a jeho představitel Arnold Schwarzenegger? 2) U tech vojaku mi to pripada jako snaha se trochu odlisit – v uniforme vypadaji vsichni stejne. Kdo byl na vojne, tak to zna – mosty, padlo apod. U soucasnych jednotek ACR si nekteri jedinci maluji na prilby dokonce nacisticke symboly. Kdyby chodili nazi, tak by se vylepsovali tetovanim a prehnanou muskulaturou.
Máte pravdu, opraveno. Obrázek byl správně, text ne, díky za upozornění.