KOMENTÁŘ. Andrej Babiš nezažívá svoje nejlepší období. Problémů kolem něj přibývá a s tím, jak se přesouvají i na evropskou půdu, nad nimi ztrácí kontrolu. Jakkoli se Babiš v předvolební kampani bude prezentovat jako úspěšný, rozhodný a schopný lídr, fakta hovoří jinak.

Výčet Babišových problémů je dnes už tak široký, že je vlastně otázka, kde začít. Možná hlasováním nohama. Když Babiš se svým ANO v roce 2013 vstupoval do politiky, postavili se za něj přední čeští byznysmeni, namátkou pánové Frolík, Bříza, Samaras, Březina, Štěpánek nebo Juříček. Postupem času prakticky všichni prohlédli (snad až na Radima Jančuru, jehož byznysu vyhovují populistické slevy na jízdném pro studenty a seniory), že pokud se Babiš bije za české podnikatelské zájmy, pak hlavně za ty svoje.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Tři úspěšní podnikatelé a zároveň poslanci za hnutí ANO, Jiří Bláha, Pavel Staněk a Pavel Juříček, už oznámili, že oni s politikou končí, respektive, že už kandidovat nehodlají. Není to jen pocitem ztráty času z „poslanecké žvanírny“, přiznávají, že jim vadí, jak vláda nezvládla kompenzace během koronavirové pandemie. Kritizují i to, jak se v honbě za hlasy tlačí Babiš stále více doleva a uchyluje k populismu.

Nejsou fakta, vraž tam emoce

Už dříve Babiše opustily jiné výrazné tváře, které mu pomáhaly budovat image širokého protikorupčního hnutí: Martin Stropnický, Pavel Telička, Jiří Zlatuška, Robert Pelikán a další.

Potvrzuje se, že ANO je hnutím jednoho muže, ANO a Babiš jedno jsou.

Do politiky si Babiš sice přivedl i některé své podřízené, ale s jejich emancipací se nepočítalo, byli tu od práce pro šéfa. Zatímco Richard Brabec nepřekračuje své ambice a drží linii (novou hvězdou je v tomto smyslu ministryně Schillerová), Jaroslav Faltýnek se rozhodl jít vlastní cestou, a to tak, že Babišovi poněkud kazí jeho teze o tom, že až s jeho příchodem skončilo české politické Palermo. Nejde jen o útržkovité zápisky z Faltýnkova diáře popisující zákulisní vliv na řadu veřejných zakázek, ale i o zjevnou příchylnost k zájmům hradní party kolem Martina Nejedlého a Vratislava Mynáře.

Faltýnka mají dost řadoví členové ANO, kteří si dovolili rebelii: šéf poslanců se vůbec nedostal na kandidátní listinu v domovském kraji Vysočina. Otázka je, zda se to stalo bez vědomí pana Nejvyššího; ten může ještě ukázat palec nahoru a na kandidátku jej z vyšší moci – v souladu se stanovami svého hnutí – dosadit.

Personální nouzi i bídnou Babišovu pověst mezi schopnými potvrzuje i zoufalství kolem hledání ministrů zdravotnictví, které už ani nemá cenu připomínat. Stejně jako fakt, že to byl Babišův kalkul před krajskými volbami (plus uvolnění před Vánoci, neb lid si to žádal), co pomohlo nastartovat smrtící křivku covidu-19 v Česku až k více než třem desítkám tisíc mrtvých.

O co méně pro Babiše mluví fakta, o to více nyní bude vsázet na emoce a pseudotémata. Před minulými volbami lithium, teď cizáci, migranti a my versus Brusel.

Zakrýt to má i kauzy, jichž kolem politiků ANO přibývá. Ať už jde o zmíněného Faltýnka, o obvinění v kauze údajné manipulace s tendry na radnici Brno-střed, fakt, že poslanec hnutí ANO a Babišův volební manažer Jan Richter pobíral krajské odměny, na které neměl nárok, nebo naposledy zjištění kolegů z Hospodářských novin, že předseda Poslanecké sněmovny za ANO Radek Vondráček jako advokát aktivně pomáhal byznysu odsouzených lichvářů.

Babiš se neomlouvá

Hlavní nepříjemnosti se ale vrší kolem samotného Babiše. Řada z nich plyne z faktu, že zatímco dění v Česku si z titulu své moci ještě dokáže uhlídat, směrem do Bruselu může jen spílat. Což sice činí, ale to nic nemění na tom, že si už dohled nad kauzami týkajícími se zneužívání evropských dotací pod sebe převzal nově zřízený institut evropského žalobce. Včetně vyšetřování podezření, že mohl být kvůli dotacím a tendrům pro Agrofert spáchán dotační podvod, poškozeny finanční zájmy Evropské unie či mohlo dojít ke zneužití pravomoci úřední osoby.

S evropským právem souvisí i to, že Agrofert chtě nechtě Babiše zapsal do evidence skutečných majitelů jako svého skutečného majitele – byť nepřímého. Jedním dechem dodává, že Babiš holding neovládá, neřídí, ani neúkoluje. I taková varianta je z hlediska evidence skutečných majitelů možná, to by však Babišovy svěřenské fondy musely být takzvaným slepým trustem. Ze statutu fondů však plyne to, že Babiš má přímý vliv na správce fondu, v čele rady protektorů je jeho manželka Monika (svatba se konala ve zjevné souvislosti se vznikem svěřenských fondů) a vše je zařízeno tak, aby se majetek z fondu nemohl dostat ven bez kontroly a souhlasu Andreje Babiše.

Právě to, že je v podobném registru Babiš už nějaký čas uveden třeba v registru na Slovensku, v Británii nebo Německu, slouží pro evropské auditory jako podpůrný důkaz o Babišově střetu zájmů.

Na toto téma nedávno Evropský parlament přijal rezoluci, která sice Babiše rozpálila do ruda, a vedla k filipice o tom, jak nám Brusel nemá co mluvit do naší suverenity. Ale to opět nic nemění na podstatě Babišova problému.

Europoslanci, tedy zástupci evropských voličů, kteří v diskusi na plénu zdůrazňovali, že hájí zájmy daňových poplatníků svých zemí, nabídli Babišovi řešení: buď odejít z politiky nebo se Agrofertu zcela zbavit – prodejem nebo třeba slepým trustem. Rozhodně ale ne babišovským svěřenským hybridem.

Do toho už podruhé policejní vyšetřovatel uzavřel kauzu Čapí hnízdo a spis předal státnímu zástupci s návrhem na obžalobu. Je sice pravděpodobné, že to Babiš už doklepe k volbám „jen“ jako trestně stíhaný premiér, ale i to je součást minulosti, která českého premiéra a velkopodnikatele v jedné osobě stále více dohání.

Ve vztahu k Babišovi se v poslední době hned dvakrát vyjádřily české soudy. V obou případech Babiš narazil (opět) na limity toho, jak svévolně ve svých výrocích nakládá s fakty a jak nevybíravě napadá ty, kteří se mu znelíbili.

Nejprve se pražský Vrchní soud zastal protikorupční organizace Transparency International, na jejíž adresu Babiš opakovaně prohlašoval, že je zkorumpovaná, v druhém případě Okresní soud Praha-západ rozhodl, že se má Babiš omluvit senátorovi Lukáši Wagenknechtovi za výroky, že je „psychopat, udavač a že připravil ČR o 800 milionů korun“.

Babiš se pochopitelně odvolá, své výrazivo měnit nebude a pro část veřejnosti bude ještě za mučedníka, ale i tak – je to svého druhu lekce a odraz sílící Babišovy nervozity.

Pohádka o schopném manažerovi

Dávno pryč je také pohádka o schopném manažerovi, který tuto zemi bude řídit jako nikdo jiný – bez dluhů, efektivně a s vizí, že by i Baťa záviděl. Nestalo se. Tahle vláda se už zapsala do dějin jako ta, která pracovala, pracuje a pracovat bude s nejvyššími historickými schodky.

Jistě, ekonomiku drtivě poškodila pandemická krize, jenže vláda se nechová jako dobrý hospodář, o to více je to zjevné teď před volbami, kdy přichází s předvolebními dárečky jako je navyšování důchodů nad rámec zákonného zvyšování o inflaci. Jen se u toho ČSSD s ANO přetahuje, komu mají být za to důchodci více vděčni.

Nepromyšlené daňové změny zasekly na příjmové straně trvalou sekeru, spolu s poklesem daňových příjmů vlivem covidu chybí stovky miliard. Ty si vláda stále za vyšší cenu půjčuje a vykresluje stamiliardové schodky rozpočtu i ve výhledu následujících let. To by ještě nebylo tak strašné, pokud by se peníze investovaly, vydávaly s vidinou budoucích přínosů a výnosů. Místo toho jdou tyto peníze hlavně na provoz samotného státu a investice po odečtení inflace nedosahují ani úrovně „roku hojnosti“ 2015.

Sečteno, dvakrát podtrženo: do politiky Babiš vlétl v roce 2013 s aureolou blanického rytíře, čas ale ukázal, že to dotáhl sice na titul „mocný panovník a hlava pomazaná“, ten se však – jak známo – ve skutečnosti jmenuje král Kazisvět.

Tento redakční text serveru HlídacíPes.org vyšel dnes v rámci spolupráce na webu Forum24.