Je to každoroční rituál. Někdy na podzim, obvykle koncem října, zveřejní tuzemská kontrarozvědka, Bezpečnostní informační služba, veřejnou část své výroční zprávy za loňský rok. Média se textu chvíli věnují, vytáhnou to nové a zajímavé – letos například o aktivitě čínských tajných služeb – a tím vše obvykle skončí.
Zíváte často během dne, usínáte vteřinu poté, co vám večer hlava dopadne na polštář a přes den se nedokážete pořádně soustředit? Jasné příznaky, že potřebujete více spánku.
Pokud jde o teplo a výrobu elektřiny, vystačí si Česká republika sama. Zatím. Naopak prakticky stoprocentně závislí jsme na dovozu ropy: v Česku se vytěží jen tři procenta celkové roční spotřeby.
Představa, že aktualizovaná Státní energetická koncepce projde vládou ještě do konce roku, vzala rychle za své. Ministři se neshodli, zda má text explicitně řešit zachování či prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí.
Dobré zprávy o výkonech českých exportérů vypadají málem už jako nuda. Objem zahraničního obchodu rok od roku roste, loňský rekordní export ve výši 3,16 bilionu korun bude letos s nejvyšší pravděpodobností překonán. Jenže – nemusí to tak být navždy. Dokonce ani ne na dlouho.
Ruský velvyslanec v Česku Sergej Borisovič Kiselev má na ruské ambasádě v Praze dokonalý servis.
Rodné listy dětí a křestní jména, jež dostávají od rodičů, překvapivě přesně odrážejí zákruty moderních českých dějin. Ať již německou okupaci, únor 1948 nebo třeba normalizaci a vývoj po roce 1989.
