„Hitler byl génius.“ Provokující Václav Stratil vzpomíná na normalizaci
„Žilo se po ateliérech. Lidi se spolu v soukromí kontaktovali natolik, že oficiální možnost prezentace jim ani nechyběla,“ vzpomíná malíř, kreslíř a výtvarný fotograf Václav Stratil na život alternativních umělců v době normalizace.
Václav Stratil byl vášnivým kreslířem už od předškolního věku: „Od svých čtyř do sedmi let jsem nakreslil asi sedm set lišek, které všechny běží zleva doprava, protože jsem levák.“
Liška, inspirovaná obrázky Josefa Lady, ho oslovovala svou chytrostí i jistou symbolickou ambivalencí mezi „dobrem“ a „zlem“.
Umění může být všechno
Dětství a mládí prožil v Olomouci, kde začal na prahu normalizace na filozofické fakultě místní univerzity studovat výtvarnou výchovu pro dospělé. V Olomouci se také setkával s Milanem Kozelkou, představitelem karlovarského undergroundu:
„Díky němu jsem pochopil, že umění může být všechno: rozhovor, procházka po ulici, cokoliv…“
O emigraci neuvažoval, ale sedmdesátá léta, kdy pracoval jako metodik pro amatérské výtvarníky a učitel na lidové škole umění, přežíval s vydatnou podporou alkoholu:
„Po pěti rumech a po deseti pivech se to snášelo lépe, takže jsme chlastali jak duhy.“ Státní bezpečnost ho nutila ke spolupráci, na přelomu 70. a 80. let absolvoval šest výslechů. Poslední skončil tím, že ho estébáci odvezli na zasněžené pole a tam ho ztloukli do bezvědomí:
„Měl jsem tam zmrznout nebo vykrvácet.“
Naštěstí ho našel obyvatel nedaleké vesnice a odvezl do nemocnice, jinak by na poli patrně zemřel.
Chtěl prověřit cenzuru
V roce 1983 přesídlil s rodinou do Prahy, pracoval jako noční hlídač v Anežském klášteře a nadále se věnoval tvorbě, často s duchovní tematikou.
Vystavoval především neoficiálně, později se mu dařilo vystavovat v různých méně exponovaných prostorách na okraji Prahy. Vzpomíná na soudržnost celé tehdejší neoficiální výtvarné scény:
„Když byla v osmdesátých letech jakákoli zakázaná výstava, sešly se tam všechny generace. To už dnes neexistuje.“
Od devadesátých let působil jako pedagog Fakulty výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně. V té době začal vystupovat také jako hudebník a zpěvák.
V roce 2015 ho to stálo jeho pedagogické místo, když v televizi provokativně zazpíval písničku oslavující Hitlera a pochvalně se vyjádřil, že „Hitler byl génius a málokdo dokázal to, co on“. „Chtěl jsem prověřit cenzuru, která tady je, a není,“ komentuje to Václav Stratil.
Autorka textu Barbora Šťastná Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
ůsobí v projektuPop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Poslední bitva sovětského vojáka. Litoměřice chystají novou podobu parku
Vašku, nepodepisuj to, radil Havlovi. František Lízna šel za vším vytrvale
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
je škoda, že nelze nasimulovat těm co touží po totalitě takový režim
no jo,stát versus občan.Tehdy to bylo tak,dnes je to jinak,ale je to tady pořád ten rozpor my a oni,stát a občan.
Je mi ale nepochopitelné,proč ti o kterých je v tom článku řeč,t.j. disidenti nejsou tím současným státem.Často se jim ani od současné justice nedostalo zadostiučinění .
Prostě vládnou nám jacísi jiní divní lidé,kteří patřili spíše k tomu starému režimu než k těm disidentům.
Třeba se někdy dozvíme na koho tu pracujeme.Je však lépe nemít s politikou nic společného.
Hitler nebyl géééénius, ale „gentleman“, jak trvdil Zeman, že to napsal Peroutka.