Pokud by si čtenáři v Česku mohli stěžovat „Radě pro tištěná a online média“ v podstatě na jakýkoli post na sociálních sítích od konkrétního novináře či média, který se jim znelíbí, byla by pravděpodobně činnost takové rady rychle paralyzována. Přesto hned ve 32 evropských zemích takové mediální rady fungují a i podobné stížnosti s vydavateli či konkrétními novináři
Když před pár týdny oznámil guvernér New Yorku Andrew Cuomo rezignaci kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování, vyvolalo to také vlnu diskuzí o novinářské etice. Guvernérův bratr Chris, dlouholetý moderátor CNN, totiž Cuomovi pomáhal s komunikací o jeho skandálu. Navíc bratra přivítal jako moderátor i ve vlastní televizní show. Česko sice podobnou kauzu zatím nezažilo, to ale
Andrej Skurko je jedním z 29 novinářů, které v současné době drží běloruský režim Alexandra Lukašenka za mřížemi. Ve vězení je sedm týdnů, v drsných podmínkách věznice těžce onemocněl a o jeho život se obávala rodina i kolegové doma i v zahraničí. Neklesat na mysli mu pomáhají i citace ze Švejka, které si vyměňuje v dopisech s manželkou Paulinou.
Že se Češi mohou dopodrobna seznámit s tím, jak brutálně postupuje proti kritikům běloruský režim Alexandra Lukašenka, je do značné míry i zásluha jediné ženy. Daria Rudko v minulých měsících pomáhala tuzemským novinářům s většinou článků a rozhovorů o současném dění v Bělorusku, které v posledním roce v Česku vyšly. Sama do České republiky přišla před třemi lety, mimo jiné kvůli
Média v České republice patří k nejohroženějším v Evropě. Podle mezinárodního průzkumu dosáhla míra rizika ohrožení jejich životaschopnosti v minulém roce 85% oproti předloňským 36%. Průměr za všechny hodnocené země je 69%.
Režim Alexandra Lukašenka postavil nezávislou žurnalistiku prakticky mimo zákon už na konci května, kdy podepsal dodatky k několika zákonům. Běloruské úřady v poslední době zablokovaly největší soukromá média jako Tut.by, Nasha Niva, Euroradio, Radio Liberty a celou řadu dalších regionálních médií. Kvůli brutalitě zásahů teď ze země odcházejí stovky novinářů, ale i umělců a IT expertů. I
Běloruský režim Alexandra Lukašenka v posledních dnech znovu přitvrzuje proti svobodným médiím. Úřady zablokovaly provoz hlavního nezávislého serveru Tut.by a při bezprecedentní akci také Lukašenko přinutil přistát linkové letadlo, na jehož palubě byl novinář kritický k režimu, který byl po přistání okamžitě zatčen. Co všechno novinářům v Bělorusku hrozí, popsal před několika měsíci pro HlídacíPes.org Ruslan Kulevič, jeden
Násilné potlačování občanských nepokojů v Bělorusku pokračuje už pátý měsíc. Vězením za tu dobu prošlo více než 30 tisíc lidí, včetně řady vrcholových sportovců. Mnozí z nich patří mezi hlavní tváře současných protestů proti režimu Alexandra Lukašenka. Právě sportovní komunita jako jedna z prvních vyzvala k opakování voleb a propuštění politických vězňů. A režim jí to tvrdě oplácí.
Během jednoho měsíce se novináři Ruslanu Kulevičovi od základů změnil život. Po prezidentských volbách v srpnu ho příslušníci běloruských speciálních jednotek zatkli, uvěznili a zbili tak brutálně, že mu zlomili obě ruce a způsobili řadu dalších zranění. „Pokračují také v dehonestující kampani na mou rodinu, matka kvůli tomu musela odejít ze zaměstnání,“ říká Kulevič dnes už z litevského
V Bělorusku od prezidentských voleb v srpnu proběhlo už více než 400 procesů s novináři. Tři z nich svůj přímý střet s režimem popsali pro HlídacíPes.org. Mluví o smyšlených obviněních, procesech konaných přes Skype i ponižování ve vězení. Přesto většina z nich chce v zemi zůstat a věří, že protesty Bělorusů povedou k pádu Alexandra Lukašenka a ke svobodným volbám.
