REPORTÁŽ. Červencová vedra překonávala rekordy a většina Evropanů byla v módu plavky, ledové koktejly, klimatizace. Na válku nedaleko od nás se lidé snaží spíše nemyslet. Riziko napadení si ale ve stejnou dobu reálně připomnělo více než dva a půl tisíce vojáků z 19 zemí, kteří se sjeli na tři týdny do bavorského Grafenwöhru. Cvičili společný postup při obraně území – pokud by byla potřeba.

Teploty už v osm ráno atakovaly třicítku, na obloze ani mráček. Autobus přistavený před branou výcvikového armádního centra v Grafenwöhru se pomalu plnil novináři, kteří i přes úmorné horko přijeli strávit den mezi vojáky přímo na cvičišti.

Horko v uniformě

Vedle němčiny byla slyšet hlavně angličtina, která se už dávno stala přirozeným komunikačním jazykem i mezi vojáky. Schopnost domluvit se anglicky je základním předpokladem pro všechny, kteří se mezinárodního cvičení účastní.

„Uvědomujeme si, že my jako rodilí mluvčí máme v tomto velkou výhodu, a že pro naše kolegy z jiných zemí je to něco, co musí zvládnout ještě navíc. Velmi dbáme na to, aby všichni rozuměli veškeré komunikaci a pokynům,“ zdůrazňuje o půl hodiny později britský plukovník Alex Forbes, velitel dělostřeleckého cvičení, s nímž se potkáváme na prvním stanovišti.

„V současném konfliktu na východě vidíme, že dělostřelectvo hraje velmi zásadní roli na obou stranách, jak ruské, tak ukrajinské. Myslím proto, že všichni rozumí tomu, že cvičení, které zde děláme pravidelně po mnoho let, je v této době obzvlášť důležité.“

Ve vedení jeho brigády jsou vojáci z 11 zemí, jmenuje například svého zástupce ze Slovenska, nebo vedoucího plánování procesu zdokonalování, který pochází z Rumunska. „Nikdy nebylo důležitější, abychom byli schopni spolupracovat a používat společné procesy a standardy,“ říká.

Tuto větu slyšíme ve variacích během dne ještě mnohokrát. Podobně všichni opakovaně tvrdí, že současná válka na Ukrajině cvičení nijak neovlivnila.  

„Konflikt neměl na cvičení v principu žádný vliv, koná se pravidelně a je plánované vždy celý rok dopředu. Účastníků je letos hodně, ale už i loni jsme měli podobný počet. Důležité je, že tady si veškerou spolupráci můžeme vyzkoušet v praxi. Jednotky z různých zemí nejsou vždy stejné, záleží na tom, jaké mají zrovna provozní plány a možnosti financování účasti. V minulosti jsme trénovali například i s Ukrajinci. To letos samozřejmě není možné, ale nebylo to ani v plánu,“ vysvětluje Joseph Bush, důstojník pro styk s veřejností 41. polní dělostřelecké brigády americké armády, který novináře celý den doprovází.

Foto: HlídacíPes.org

Neúnavně žurnalisty zásobuje nejen informacemi, ale i vodou. Venku je čtyřicítka, v neklimatizovaném autobusu ještě o něco více.

Snad jediný, kdo je v pohodě, je nová mluvčí Velitelství výcviku 7. armády Denny Triceová, která se před třemi týdny přestěhovala do Německa z horké Floridy.

Ale ani na ostatních vojácích není vidět žádný tepelný stres, přestože jsou navlečení v uniformách, mnohdy i vestách a čepicích.

Společně jsme silnější!

Na prvním stanovišti je možnost se na chvíli ochladit v přednáškové místnosti, kde tři velitelé ze tří různých zemí vysvětlují, o co při obřím cvičení s názvem Dynamic Front 22 jde.

Dozvídáme se, že cvičení v takovémto formátu a rozsahu, včetně využití společného šifrovaného softwaru, se zde koná každoročně už od roku 2015. Tehdy zde začaly vojenské jednotky z několika zemí trénovat spolupráci a schopnost součinnosti jak vojáků, tak systémů řízení.

Používají k tomu program ASCA, který dokáže sjednotit národní systémy a koordinaci palby dělostřelectva. Díky tomu je možné rychle zareagovat na případný útok a zahájit společnou koordinovanou palbu na nepřítele.

Začínají cvičné nálety. Oblaka dýmu všech odstínů šedi, která stoupají ze země v místě zásahu, poskytují pro laika až apokalyptický obraz, nad kterým se tají dech. Pro vojáky je to rutinní práce.

Myšlenka vývoje společného softwaru pochází už z konce 80. let, jak připomíná jeden z vojáků. Iniciátory byly USA, Německo a Velká Británie, postupně se přidávají další země. Memorandum o společném používání programu dosud podepsalo 13 států: Belgie, Kanada, Dánsko, Estonsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Turecko, Velká Británie, USA.

Co na projevu všech tří speakrů zaujme především, je heslo, které všichni připojují bezprostředně za své jméno. Společně jsme silnější! (We are stronger togehter!) Pronášejí to s patřičným zápalem, aby nikdo nemohl pochybovat, že by to tak snad nebylo.

Češi pozorují, Slováci střílejí

Za Českou republiku se cvičení účastnily dvě skupiny dělostřeleckého průzkumu – jako pozorovatelé dopadové plochy při cvičných náletech. Letecký návodčí byl Španěl, stíhačky byly americké.

„Úloha pozorovatelů spočívá v tom, že pozorují dopadovou plochu, posílají data o cílech nadřízenému mise a ten pak rozhodne o konkrétním použití dělostřeleckých prostředků ostatních armád. Hlavní myšlenka je, že český pozorovatel by měl být schopen pracovat s jakoukoliv jednotkou NATO, která by byla k dispozici,“ vysvětlil nadrotmistr Vajner z 13. dělostřeleckého pluku Jince.

Houfnice Bundeswehru PzH 2000 střílí cvičnou municí. Foto: HlídacíPes.org

Pokud je to možné, Češi jsou na mezinárodních cvičení přítomni pravidelně, jak v Grafenwöhru, tak i jinde. „Například před třemi lety jsme se účastnili takového cvičení v Polsku,“ vzpomíná Vajner.

Češi se cvičení účastní většinou spíše jako součást vedení, než v palebné baterii. Na rozdíl od Slováků. Ti tentokrát přijeli se čtyřmi raketomety Modular slovenské výroby.

„Každé vozidlo obsluhují tři vojáci, a můžeme střílet různé druhy munice. Máme munici 122mm JROF, ale můžeme naložit kontejner i s jinou municí, například GMLRS (Řízený raketový systém pro vícenásobné odpálení),“ vysvětluje velitel 1. raketometné baterie slovenské armády, poručík Jaroslav Šimčík.

Za šest let dvakrát více

Třítýdenní cvičení Dynamic front 22 vedla 56. dělostřelecká divize americké armády v čele s Majorem Generálem Stephenem Maranianem. Tato jednotka má svůj původ u 56. velitelství polního dělostřelectva, které naposledy sloužilo v aktivní službě v Evropě v letech 1986 až 1991 jako velitelství raket Pershing.

Divize byla deaktivována v červnu 1991 po podpisu Smlouvy o jaderných silách středního doletu, ale znovu aktivována byla vloni v listopadu. Úlohou velitelství 56. dělostřelecké divize by v případě potřeby bylo plánovat a koordinovat nasazení palby ve více oblastech v Evropě a Africe, případně velitelství pozemních složek spojených sil.

„Cvičení Dynamic Front se účastní rok od roku více jednotek, za šest let se počet účastníků zhruba zdvojnásobil,“ uvedl Stephan Maranian při setkání s novináři.

„Každý chápe, co se děje nedaleko odtud. Můžeme s jistotou říct, že aliance NATO je pevná jako skála. O tom nebylo nikdy pochyb, ale dnes je velmi reálná a jasná potřeba, abychom se dokázali bránit útokům, a to jak kybernetickým, tak vzdušným a dělostřeleckým. V současném konfliktu na východě vidíme, že dělostřelectvo hraje velmi zásadní roli na obou stranách, jak ruské, tak ukrajinské. Myslím proto, že všichni rozumí tomu, že cvičení, které zde děláme pravidelně po mnoho let, je v této době obzvlášť důležité,“ zdůraznil.

„Demonstrace vzdušných útoků ukazuje, že koordinované postupy, které jsme zde testovali, jsme schopni reálně provést. Jsme v tom nejlepší na světě. NATO je opravdu silná aliance, máme nejlepší vybavení, nejlépe trénované vojáky, cvičíme společně, a tím jsme prakticky neporazitelní,“ doplnil ho brigádní generál Britských ozbrojených sil Matt Birch, velitel oddělení společných paleb a vlivu ARRC.

Ten se poté stručně vyjádřil i k rozšíření NATO o Švédsko a Finsko: „Se Švédskem i Finskem jsme jakožto s partnery spolupracovali už dříve. Takže to, že se stanou členy NATO, je jen upevněním této spolupráce,“ konstatoval.

Stephen Maranian a Matt Birch přivítali v polovině července na cvičení také německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera. Ten se tak stal prvním spolkovým prezidentem od roku 1996, který navštívil ozbrojené síly USA v Německu.

Zakladatel areálu a porážka Ruska

Výcvikový prostor NATO v Grafenwöhru je největším v Evropě. Rozkládá se na ploše 223 km² v okrese Neustadt Waldnaab. Původně byl založen pro potřeby bavorské královské armády v roce 1907 a první dělostřelecký výstřel byl na základně proveden 30. června 1910. Základna cvičila vojáky pro obě světové války i studenou válku.

„Tréninkový areál Grafenwöhr je opravdu velmi vhodný na cvičení dělostřelectva. Už při svém založení před více než 100 lety bavorským princem Leopoldem byl už tehdy zamýšlen jako dělostřelecká střelnice. Výhodou je také poloha v centru Evropy, takže partneři z různých evropských zemí nemusí jezdit tak daleko. Můžeme zde cvičit s děly, raketami, i leteckými bombami, a to také děláme,“ říká Matt Birch.

Foto: HlídacíPes.org

Mimochodem – právě princ Leopold Bavorský, který areál založil, sehrál významnou roli v první světové válce. Velel německým a rakousko-uherským silám na východní frontě až do podepsání Brestlitevského míru v březnu 1918. Tato mírová smlouva potvrzovala vítězství ústředních mocností na východní frontě během první světové války po vojenské porážce a bolševické revoluci a následné kapitulaci Ruska.

Smlouva znamenala pro Sovětský svaz významné územní ztráty zhruba jeden milionu kilometrů čtverečních: Rusko tehdy přišlo o Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii, tedy území, na kterém se nacházela přibližně čtvrtina jeho obyvatelstva i průmyslu a většina uhelných dolů.

Pokud to bude nutné, půjdu bojovat

Z posledního stanoviště, které jako novináři smíme navštívit, je úchvatný výhled do krajiny. Až by člověk na chvíli mohl mít pocit, že je vlastně na výletě. Rachot stíhaček ale vzápětí velmi důrazně připomene, proč jsme tady.

Začínají cvičné nálety. Oblaka dýmu všech odstínů šedi, která stoupají ze země v místě zásahu, poskytují pro laika až apokalyptický obraz, nad kterým se tají dech. Pro vojáky je to rutinní práce.

Mezi novináři slyším holandštinu, polštinu, je zde i jeden Australan, momentálně sídlící v Berlíně. Z České republiky jsem tady jediná.

„Je to největší cvičení, jaké tu dosud bylo. Určitě je tak hojná účast kvůli válce na Ukrajině,“ říká mi bokem německý kolega, který jezdí reportovat o vojenských cvičeních v Bavorsku pravidelně. Jak prozrazuje, sám je vojákem v záloze: „Pokud to bude nutné, půjdu bojovat, počítám s tím.“