Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Nadšení pro Evropu ve vinařském městečku neuvadá. Na rozdíl od révy ohrožené suchem

Prvním samozvaným Evropským městem se před 69 lety stalo jedno z nejmenších měst Německa, bavorský Röttingen. Dnes je městečko především obnovenou baštou vinařů s unikátní prastarou odrůdou vinné révy. „Myšlenka sjednocené Evropy bez válek je tady ale stále vysoce ceněná,“ říká místní vinař Gerald Poth, jehož matka pocházela ze Sudet.

Evropskou myšlenku přinesl do Röttingenu po 2. světové válce místní rodák Elmar Düll. Původně syn hostinského byl nasazen ve válce jako minometčík, dostal se i do francouzského zajetí a v poválečných letech pracoval jako tlumočník ve Štrasburku.

Do rodného města se vrátil na začátku 50. let a začal mezi vrstevníky šířit ideu spojené Evropy. Postupně se mu podařilo nadchnout jak místní mladé lidi, tak vedení města. Nakonec městská rada jednomyslně rozhodla o propagaci evropské myšlenky a 30. srpna 1953 bylo město Röttingen vyhlášeno prvním „Evropským městem“.

Evropan ze Sudet

Ten den bylo na náměstí vyzdobeném vlajkami a věnci přítomno všechno obyvatelstvo, hosté z blízkého i dalekého okolí, novináři i mnichovský rozhlas, připomíná město Röttingen na svém webu.

„Francouz promluvil za západoevropské státy a Rumun za východoevropské. Ve všech projevech zaznělo, že je třeba vymýtit tyranii, chudobu a válku, a že tohoto cíle lze dosáhnout pouze prostřednictvím sjednocené Evropy. Starostovi byla předána listina o vyhlášení Evropským městem, která má od tohoto památného dne čestné místo na radnici,“ popisují městské stránky.

Elmar Düll zemřel letos v lednu ve věku 95 let. Evropská myšlenka, pro kterou před desítkami let nadchnul celé město, v Röttingenu stále přežívá. Důkazem je Gerald Poth, který vede nejstarší rodinné vinařství ve městě, kde žije asi 1600 obyvatel.

Geraldova matka Marie přijela do Röttingenu se svou rodinou, když jí bylo 14 let. Vlakem ze Sudet. „Maminka pocházela z Karlovarska. Po odsunu Němců z Československa se dostala do přerozdělovacího tábora v našem městě a tady se pak seznámila s mým otcem,“ upřesňuje vinař.

„Moji rodiče byli v Československu poprvé společně v 70. letech a zjistili, že vesnice Stern (Hvězda), z níž moje matka pocházela, zanikla. Byla to malá obec, neměla ani školu. Moji prarodiče tam ale měli zemědělský statek, další příbuzní vlastnili mlýn,“ vypráví.

Levné husy z Prahy zabavili celníci

Sám navštívil rodnou zem svojí matky již mnohokrát. „Do Prahy jedu vždy rád, naposledy jsem tam byl před šesti lety, a jezdí tam i moji synové. Děti mnohých mých známých v Praze studují, říká se, že tam na vysoké škole dostávají jedničky v podstatě zadarmo,“ směje se a přidává ještě historku z doby před pádem železné opony:

„V 80. letech jsem se zúčastnil zájezdu do Prahy, který organizovala naše Obchodní asociace. Bylo to v předvánočním čase a mezi účastníky byli mnozí provozovatelé restaurací. Ti už si naplánovali jídelní lístek na svátky s tím, že si dovezou z Československa levné husy a Krymský sekt. Před Plzní přistoupil do autobusu člověk, který se evidentně znal s naším řidičem. Všem nám nabídl směnu peněz, a také objednávku hus a Krymského sektu. Prošel celý autobus, vyměnil peníze, napsal si objednávky a kousek za Plzní zase z autobusu vystoupil.“

Při zpáteční cestě pak autobus u Plzně naložil objednané husy a lahve sektu a cestou na hranice bylo veselo, zejména restauratéři měli radost, jak výhodně nakoupili. „Jenže na hranici provedli celníci kontrolu a všechno zboží zabavili. A bylo po radosti. Byli jsme tenkrát přesvědčeni, že ten člověk, který husy a sekt objednal a dodal, byl s celníky domluvený a nakonec se možná rozdělili o peníze i zboží. Byla to lekce,“ vzpomíná Gerald Poth.

Pomník révokazu vedle Eiffelovky?

Vinařství Poth založil před sto lety Geraldův dědeček Wilhelm Poth. „Údolí řeky Tauber bylo kdysi hlavní vinařskou oblastí v německy mluvících zemích, co se týká červených vín. To bylo zhruba v 18. století. Jen na území našeho města se nacházelo asi 180 hektarů vinic. V 19. století pak ale přišly choroby, především révokaz, a vinařství v této oblasti v podstatě zaniklo,“ vrací se Gerald Poth ve vyprávění do historie.

Vinařství Poth založil před 100 lety WIlhelm Poth, který vrátil pěstování révy do regionu. Foto: Lucie Sýkorová

„S velkými problémy se tehdy potýkalo vinařství i ve Francii. S trochou nadsázky říkám, že vedle Eiffelovky by měl stát velký pomník révokazu, protože bez něj by se Paříž nikdy nestala tak velkým městem. Na konci 19. století se totiž do Paříže stáhli všichni vinohradníci, kteří se kvůli révokazu už nedokázali pěstováním révy uživit,“ říká napůl v žertu.

Wilhelm Poth přišel do Röttingenu z Falce v roce 1920 a začal zde révu opět pěstovat. Další se pak přidali, když viděli, že je zase možné se vinařstvím uživit. Rodina Pothových se tak v podstatě zasloužila o návrat vinné révy do údolí řeky Tauber. A vrátila se sem i prastará unikátní odrůda Tauberschwarz, která hned několikrát málem zanikla. „Réva Tauberschwarz se zřejmě pěstovala dříve v klášterech v jihovýchodní Evropě. K nám se dostala pravděpodobně z Balkánu před 400-500 lety. Tato odrůda je výjimečně odolná proti mrazu, to byl zřejmě důvod, proč se zde tehdy rozšířila,“ vysvětluje Gerald Poth.

Unikátní odrůda révy téměř zanikla

Nevýhodou révy Tauberschwarz je ale nepravidelné zrání bobulí, což znesnadňuje sklizeň, podotýká vinař. „To byl také důvod, proč během posledního století tato odrůda znovu téměř zanikla. Další nevýhodou je, že její bobule mají velmi tenkou slupku, takže víno, přestože červené, je pak velmi světlé. Já jsem proto začal z této odrůdy produkovat víno Blonde noir, tedy bílé víno z červených hroznů,“ prozrazuje vinař.

Řeka Tauber, podle níž získala odrůda svůj název, není mimo Německo příliš známá. Přesto je z hlediska vinařství mimořádně významná. „V Německu je celkem 13 vinařských oblastí, z toho tři jsou v povodí řeky Tauber. To je v podstatě jedinečné,“ říká Gerald Poth.

Tauberschwarz se ale pěstuje výhradně v oblasti Franků, a to jen na zhruba 18 hektarech celkem. Na milost ji vinaři vzali znovu v 80. letech minulého století.

„V roce 1985 byly v Evropě velké mrazy, réva pomrzla a pamatuji se, že dokonce i v Itálii umrzaly olivovníky. U nás bylo v noci až 23 stupňů pod nulou. Tehdy jsme měli velmi malou úrodu, museli jsme révu vypěstovat v podstatě od země znovu. Jen stromky odrůdy Tauberschwarz přežily, jakoby žádné mrazy ani nebyly,“ vzpomíná vinař. „V té době ale pěstoval tuto odrůdu už jen jeden starý vinař nedaleko odtud, měl ve vinohradu asi 400 nebo 500 stromků. Ostatní ji kvůli nevýhodným vlastnostem nahradili jinými. Ale také my jsme měli a dosud máme několik velmi starých stromků révy Tauberschwarz, které vysadil můj dědeček ve 20. letech minulého století,“ dodává.

Díky následnému výzkumu a šlechtění se podařilo vlastnosti unikátní odrůdy o něco vylepšit a postupně se stala vyhledávanou zvláštností regionu, i když zdaleka ne tou nejrozšířenější. Hlavní odrůdou ve Frankách je totiž Sylvánské.

Evropa? Je to složité, ale má to smysl

Jaký bude letošní ročník, to si ještě vinař netroufá odhadnout. „Bobule jsou v důsledku velkého sucha poměrně malé, ale to samo o sobě nevadí, čím jsou menší, tím jsou aromatičtější. Bude ještě záležet na počasí. Potřebujeme déšť, ale pokud by teď začalo ještě před sklizní pršet příliš, bylo by zde zase riziko, že bobule popraskají,“ vysvětluje Poth.

Před radnicí v Röttingenu vlaje vlajka EU. Foto: Lucie Sýkorová

Klima podle něj mluví proti budoucnosti révy, pěstovat ji je čím dál těžší. „Průměrné srážky v naší oblasti jsou 550-580 litrů, v závislosti na ročním období. Ale letos od května až dosud nespadlo ještě ani 100 litrů celkem, to je příliš málo. Hladina spodní vody už deset let stále klesá a to je pro samotné přežití révy opravdu problém,“ konstatuje vinař.

Letošní rok je podle něj v tomto směru obzvlášť nepříznivý. „Tak špatná jako letos situace ještě nebyla, co pamatuji. Do dubna byly srážky příznivé, ale od té doby téměř nepršelo. Museli jsme proto odstranit mnoho hroznů, abychom odlehčili révám. Kvalitu zvyšujeme běžně tím, že odstraňujeme vrchní hrozen. Letos jsme ale museli odstranit u mladých stromků i druhý hrozen a doufali jsme, že srážky přijdou.“

Jenže nepřišly a minulý týden tak vinaři v Röttingenu stříhali znovu. „Celkem jsme odstranili zhruba dvě třetiny hroznů a je možné, že budeme muset ještě pokračovat, už jen proto, aby mladé stromky vůbec přežily. Nevypadá to dobře, réva má dostatečně vyvinuté kořeny až po deseti letech. A vinohrady, které vyrostly v období sucha a trpěly, jsou těmito podmínkami velmi ovlivněné i do budoucna,“ dodává.

Zdá se, že ve srovnání s révou má v Röttingenu lepší vyhlídky na přežití myšlenka sjednocené Evropy zmiňovaná v úvodu. „Pro mě osobně určitě ano. Opatření, která vedou k udržení míru, je potřeba každopádně podpořit,“ říká vinař Poth; s lehkou výhradou:

„Je to někdy složité, například korupce je samozřejmě problém. EU nastavila pravidla a ta musí být dodržována všemi státy,“ odpovídá vyhýbavě na dotaz, zda v Evropském městě zaznívá i nějaká kritika vůči současnému fungování Evropské unie.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

3 komentáře

  1. wenkovan napsal:

    Řekl bych, že se zapomněli zmínit o tom, zda to nadšení pro „sjednocenou Evropu“ není podepřeno nějakými evropskými dotacemi.

  2. A. S. Pergill napsal:

    Že je nenapadlo ty stromky zalévat. Když mají ty vinice tak malé, tak by to nejspíš technicky šlo.
    Je taky dost charakteristické, že stará lokální odrůda přežila atyp velké mrazy.

  3. Pavel Liška napsal:

    No , ono vcelku záleží na vašem postavení v tom subjektu pro který se nadchnete ….
    Např. Váš vztah ke třídnímu kolektivu bude závislý i na tom, jste-li ve třídě 6.A v postavení nepsaného vůdce třídy, nebo přehlíženým otloukánkem…
    Možná to přirovnání kulhá, ale určitě podstatu připomínky chápete …

Přidávání komentářů není povoleno