DocChewbacca on Foter.com, Red Card!

A zase ty fauly. Andrej Babiš v úzkých rozdává podpásové údery

Napsal/a Robert Malecký 1. srpna 2019

Pokud nechají média Andreje Babiše předkládat předem připravené konstrukce, je všechno v pořádku. Pod tlakem ale chybuje: neklaďte mi hloupé otázky, založil jsem úspěšnou firmu, jste moc mladí, abyste to pochopili. Šampionát v argumentačních faulech pokračoval i ve středu, kdy se premiér dostal na tiskové konferenci pod tlak redaktora DVTV Jakuba Vilímka.

HlídacíPes.org sleduje klamavou linku premiérovy komunikace dlouhodobě. I včerejší vystoupení by mohlo patřit do učebnic žánru řečnických podrazů.

Třeba když přišla řeč na Babišovu údajnou neschopnost dokončit za tři měsíce výměnu ministra kultury. „Já jsem úplně neschopný, proto jsem kdysi založil nějakou firmu, a udělal jednu z největších firem ve střední a východní Evropě. Založil jsem hnutí, které za sedm let vyhrálo šest voleb. Takže asi jo,“ zaznělo z premiérových úst.

Ten, který naslouchá

Je to jeho oblíbená řečnická figura, kterou pro velký úspěch předvádí znovu a znovu. Třeba před dvěma lety na sněmu hnutí ANO, kde představoval svou vizi Česka v roce 2035.

„Kdybych nerozuměl lidem, kdybych jim s pokorou nenaslouchal, tak bych nikdy nevybudoval od nuly firmu, která se stala jednou z největších ve střední a východní Evropě a zaměstnává 35 tisíc lidí!“ řekl tehdy Babiš.

Ve skutečnosti jde o kombinaci dvou řečnických faulů: emotivní klam oslavující úspěch a tzv. společný efekt. Ten první předpokládá, že bohatství nějak nutně souvisí s pravdivostí tvrzení. Ve druhém případě jde o sloučení zdánlivě souvisejících jevů, které ovšem nemají společnou příčinu.

Na závěr tiskové konference z tohoto týdne pak Babiš předvedl další výpad. „Já podle koaliční smlouvy rozhoduju a já jsem dal ten návrh, točíte se v kruhu pane kolego, jste ještě moc mladej, abyste to pochopil. Zeptejte se na něco jiného,“ odpověděl na opakovanou novinářovu otázku.

Jde samozřejmě o osobní útok, v tomto případě kvůli věku oponenta. Podobně, právě kvůli věku, dehonestoval před rokem místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek v televizní debatě poslance Pirátů Jakuba Michálka.

A do třetice z aktuálního vystoupení předsedy vlády: „Já jsem 31. května napsal, že podle koaliční smlouvy předložila sociální demokracie pana Šmardu. Ale pana prezidenta nejsem schopný znásilnit, takže jsem asi neschopný.“

Jde samozřejmě o nevyplývající tvrzení. Přesvědčit prezidenta k ústavnímu kroku jistě lze i jinak než jeho znásilněním.

Mistr klamu

HlídacíPes.org v minulosti vydal několik textů, které se věnovaly právě Babišovým argumentačním klamům. Přehlídkou argumentačních faulů byl třeba zmíněný Babišův projev na sněmu ANO v březnu 2017. Pojďme si je rozebrat.

„Co o problémech obyčejných lidí vědí politici, kteří sedí ve sněmovně 20 let? Copak mohou něco vědět o problémech běžných rodin, když se od školy nikdy neživili ničím jiným než politikou?“

Tak se Andrej Babiš ptal ve svém projevu, v němž představil svou vizi České republiky do roku 2035. Argumentem o politicích, kteří sedí ve sněmovně 20 let, podkládal své návrhy na změnu volebního systému.

Ve skutečnosti je mezi dvěma sty poslanci takových jen sedm – z nichž pět se od školy živilo i jinak než politikou. Jde tedy o řečnický klam, který se jmenuje unáhlené zobecnění: řečník podsouvá publiku vlastnost celku na základě příliš malého vzorku.

Ušlápnutý disident?

Jakých dalších faulů se Andrej Babiš tehdy dopustil?

„Letos to bude už šest let, kdy jsem nevydržel mlčet a přestal se bát a začal jsem hlasitě kritizovat naše polistopadové politiky.“

Jde o klamný argument ze skupiny útočících na city. Konkrétně o argument vzbuzující soucit. Vytváří se zde dojem, že hlasitá kritika polistopadových poměrů je čímsi, co s sebou neslo strach a nutnost ho nějakým impulsem překonat. Ve skutečnosti nejsou známy případy, kdy by byl někdo postihován za vyjadřování politického názoru; Babiš navíc ve stejné době úspěšně budoval své hospodářské impérium a není o něm možné uvažovat jako o ušlápnutém disidentovi.

„Vládly tu tradiční politické strany, které si 25 let dělaly z veřejných peněz koryto.“

Jde o další příklad již zmíněného unáhleného zobecnění. Babiš podsouvá vlastnosti celku – v tomto případě tradičním politickým stranám, na základě malého vzorku nebo excesu.

Případy zneužívání veřejných peněz, a to jak ty domnělé, tak skutečné, pravomocně odsouzené, se ovšem nevyhýbají ani nezávislým politikům v komunále, úředníkům bez stranické příslušnosti a podobně. Jinými slovy – nejde o rys charakteristický tradičním politickým stranám, které by ho měly ve svém „genetickém kódu“.

Máte jenom dvě možnosti

„Já jsem od roku 2011 potkal tisíce lidí.“

Zde není zcela zřejmé, co tímto údajem, navíc vágním, chce Babiš vůbec říct. V projevu jím opět podkládal svou schopnost naslouchat; mohlo jít buď o dovolávání se falešné autority (každý, nejen Babiš a nejen ostatní politici, potkal od roku 2011 tisíce lidí.)

Co to o nich říká? A co říká Babišova věta o oněch lidech, jejich složení, „kvalitě“, důvodech k setkání? Nebo opět tzv. společný efekt: Jak kvalita programu, osoby vůdce souvisí s počtem lidí, které potkal?

„Ta volební rovnice pro podzimní volby je velmi jednoduchá. Buď voliči budou chtít pokračování hnutí ANO ve vládě, anebo si zvolí návrat k vládnutí tradičních politických stran.“

Klasické falešné dilema. Babiš nám předkládá dvě možnosti a vyvolává dojem, že existují pouze ony. Dělá to samozřejmě proto, aby vyvolal dojem, že ANO může prosadit svůj program jen tehdy, pokud volby vyhraje přesvědčivě a v ideálním případě nebude potřebovat koaliční partnery.

Ve skutečnosti už v tu chvíli (na jaře 2017) bylo vysoce pravděpodobné, že i jako vítěz voleb bude ANO muset vládnout v koalici. Nemluvě o tom, že coby součást minulé vlády bylo ANO také právě jednou z těchto „tradičních stran“.

„Jaká náhoda, že zrovna teď pan premiér začal řešit rychlovlaky a daně. A dokonce si vzpomněl na poplatky za služby mobilních operátorů. Vždyť je to lidem jenom pro smích,“ pouštěl se dále Babiš do tehdejšího předsedy vlády Bohuslava Sobotky z ČSSD.

Typické zesměšňování. Předkládání argumentů či skutků oponenta v takové podobě, aby vyvolaly posměch. Mimochodem – na tento typ klamné argumentace je vhodné si vzpomenout, kdykoli řečník pronese slovo absurdní.

„Důchodce dneska vydá pomalu všechny peníze za nájem a léky, ačkoliv 40 let předtím poctivě pracoval a platil daně.“

I kdyby bylo nesporné, že důchodci vydávají většinu peněz za nájem a léky, je zde problém ve vztahu příčiny a následku. Babiš podsouvá platnost následující věty: Kdo poctivě pracuje a platí daně, má nárok očekávat, že většina jeho výdajů nepůjde právě na nájem a léky. Taková věta ovšem nemá žádnou oporu, jde tedy o nevyplývající tvrzení (non sequitur).

Je libo kostelecký párek?

V hluboké defenzivě Andreje Babiše zasáhlo rovněž letošní jaro, kdy se na něho hrnuly kauzy s evropskými dotacemi, závěr policejního vyšetřování Čapího hnízda i sílící demonstrace jeho odpůrců.

HlídacíPes.org i tehdy vybral několik citátů, které ukázaly, jak Babiš a jeho mediální poradci pracují, pokud se ocitnou pod tlakem.

Jakkoli je zvyklý sám nastolovat agendu a nutit oponenty, aby hráli jeho hru, zdrcující audit Evropské komise naopak Babiše postavil do role, v níž se musí hájit. Ať už na sociálních sítích nebo při vystoupení ve sněmovně.

Tam také zazněl první z výroků, který rozebereme z pohledu argumentačních faulů.

„Měl jsem k večeři kostelecké párky, měly 90 procent masa. Nevykládejte o potravinářském průmyslu.”
(Babiš se zlobí na posměšky opozice, Poslanecká sněmovna, 4. června)

Jistě, párky z Babišovy „bývalé firmy“ z Kostelce umějí mít i 90 procent masa. Babiš nejspíš večeřel prémiový Poctivý vídeňský párek, jehož složení je následující: Vepřové maso 90%, pitná voda, sedlá sůl, stabilizátory E250, E451, koření, aroma, antioxidant erythorban sodný, cukr, maltodextrin, česnekový prášek. Obsah soli max. 2,5%. Obsah tuku max. 28%. Obsah masa: 90%.

Důvodem, proč jsou ovšem uzeniny z Kostelce nebo Vodňan vnímány jako symbol očekávání českého spotřebitele dostat šmakuládu za málo peněz, ovšem taky s odpovídající „kvalitou“, samozřejmě nejsou prémiové párky. Jako příklad nám poslouží rozšířený párek Javořický: Kuřecí maso strojně oddělené 67%, pitná voda, vepřové kůže, bramborový škrob, vepřové maso 3%, hovězí maso 2%, jedlá sůl, bramborová vláknina, sušená zelenina (chilli paprika), stabilizátory E250, E451, látka zvýrazňující chuť a vůni E621, antioxidant E316, přírodní aroma, česnek, koření a extrakty koření, jedlé kolagenové střevo, aroma.

Z hlediska argumentačních klamů jde o tzv. unáhlené zobecnění. Publiku je podsouvána vlastnost celku (párky z Kostelce jsou obecně dobré) na základě jednoho příkladu nebo malého počtu vzorků (prémiový párek s 90 % masa).

Nic se vracet nebude

Z podobného soudku je i následující příklad. Pochází z Babišových pravidelných nedělních hlášení na facebooku, tzv. čaulidí. Ta jsou ostatně svou jednostrannou komunikací od mluvčího (ať už je jím Babiš, nebo některý ze spin-doktorů) pro vytváření klamů ideální. I kdyby publikum chtělo a bylo schopné klamy rozpoznat, nepředpokládá se, že by o tom mohlo s Babišem diskutovat.

„Česká republika nebude vracet dotace. Není k tomu absolutně žádný důvod. Schválně se podívejte na video ze Sněmovny, kdy mluvím o případu, který si možná ještě pamatujete. V březnu 2017 taky všichni mluvili o tom, že se budou vracet peníze, ale v srpnu 2018 Evropská komise rozhodla, že k tomu není žádný důvod.“

Unáhlený závěr, kdy mluvčí vytváří závěr bez dostatečného zvážení všech podstatných okolností. Zde příklad z minulosti, který je použit jako mustr pro budoucnost, aniž by bylo vysvětleno, proč je ve všech ohledech tento případ analogický.

Za všechno může Kalousek

Uhýbání od podstaty směrem ke tvrzením, ať už domnělým nebo skutečným, která s věcí nesouvisejí, je jedním z nejčastějších (a ovšem nejprůhlednějších) faulů. Říká se mu úhybný manévr.

„Ukážeme občanům, kdo zapříčinil to, že se vracelo 35 miliard z peněz daňových poplatníků. Můžeme na to potom dělat schůze dva roky. Je tam toho tolik co, vytunelovali, to je pecka.”
(Babiš ve sněmovně, 4. června)

Úhybnému manévru se v angličtině říká red herring, znamená původně uzený sleď, obrazně falešná stopa (na základě historky, ve které se uzeným sleděm taženým přes území lovu nechali svést honicí psi ze stopy). Též se používá pojem whataboutismus. U Babiše je terčem whataboutismu často Miroslav Kalousek, zde je útok vztažen na „předbabišovské“ politické špičky obecněji. Známý příklad úhybného manévru obsahuje následující anekdota: „Kolik je v Sovětském svazu průměrný plat kvalifikovaného dělníka?“ „V Americe zase bijou černochy.“


Co jsou argumentační fauly a jak na ně nenaletět?
Podívejte se zde.


Argument počasím a koncertem

Vedle logických faulů se samozřejmě často objevují i „argumenty“, jejichž jediným cílem je poškodit nebo ponížit protivníka.

„Nesleduju, proč bych to sledoval. Je hezky, tak oni tam chodí teďka na koncerty.“
(Babiš odpovídá na otázku, zda sleduje úterní demonstraci, Novinky.cz, 4. června)

Faul z kategorie útoků, konkrétně zesměšnění. Celkově jsou útoky nejčastější skupinou argumentačních faulů. Babiš logickou argumentaci vynechává, útočí na motivy demonstrantů, degraduje je. Tento faul je ze stejné skupiny jako například známý lapsus bývalého šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána a jeho projevu z roku 1989: „V žádné zemi ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být.” Podobně dehonestoval před rokem místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek v televizní debatě poslance Pirátů Jakuba Michálka kvůli jeho věku. Babiš se za svůj útok omluvil.

Útok na Česko

Průkopníkem apelů na strach je v Česku bezpochyby Tomio Okamura. Když jde do tuhého, přijme ovšem tuto argumentaci – například o zlé Evropské unii – i jinak více méně pragmatický Babiš.

„Je to pochybná, nepovedená a nepravdivá zpráva, která má znaky útoku. Je to ohrožení České republiky a českých firem.“
(Andrej Babiš ve sněmovně, 4. června)

Strach se v českých podmínkách používá stále častěji, patří do základní výbavy populistů. Zde je vytvářen dojem, že je Česká republika v ohrožení, v ohrožení jsou české firmy – i s dalšími negativními důsledky. Ve skutečnosti se zatím nic zásadního neděje – audity se týkají jednoho nebo několika politiků, a především skupiny firem, které patří do svěřenského fondu předsedy vlády. Jeho zájmy a zájmy holdingu jsou vydávány za národní zájem a podpořeny apelem na strach.

 

Pracuji zadarmo, dotace neovlivňuji

Andrej Babiš je velmistrem útoků na city. K nejslavnějším samozřejmě patří jeho tvrzení, že užívá homeopatika na křivdu, za což mimochodem obdržel od skeptiků cenu Bludný balvan. Zde vidíme apel na city v kombinaci s dalším faulem, tzv. nesouvisejícím tvrzením (non sequitur):

„Není důkaz, že bych ovlivňoval rozhodování o udělování evropských dotací. Nikdy bych nic takového neudělal, nejsem blázen. Nikdy jsem to neudělal. Dělám pro lidi zdarma.“

Je to jen rozvedení obvyklé pózy, podle které Babiš dělá zdarma, peníze posílá samoživitelkám, pracuje 15 až 18 hodin denně, sedm dní v týdnu a má výsledky – jak se nedávno svěřil Novinkám. Zde navíc zcela bez kontextu uvádí činnost zdarma jako důkaz pro jiné, nesouvisející tvrzení, že neovlivňuje rozdělování dotací.

Nechci spekulovat, ale…

Kdykoli v projevu politika uslyšíme „nechci spekulovat“, buďme si jisti, že spekuluje. Kdyby totiž věděl, využil by příležitost říct to rovnou. To je i příklad následujícího tvrzení.

„Dva auditoři byli Češi, ale do té zprávy se nenapsali. A jeden Polák. Nechci spekulovat, že to je útok na V4.“
(Babiš ve sněmovně, 4. června)

Může jít o unáhlený závěr, ale též o tzv. ignorování společné příčiny. Mluvčí tvrdí, že mezi dvěma jevy existuje příčinný vztah, ačkoli ho mohla způsobit i příčina jiná. Zde je z účasti dvou Čechů a jednoho Poláka dovozován útok na celou V4, kterým si Babiš nejspíš připravuje půdu pro argumentaci „shodili jsme kvóty, EU se nám mstí“.

HlídacíPes.org vybral zmíněné kategorie argumentačních klamů bez nároku na úplnost. Pokračovat by se dalo dál – například častými argumenty oslavujícími úspěch, v nichž Babiš hájí své kroky tvrzením, že vybudoval úspěšnou firmu.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

26 komentářů

  1. Ondřej Dvořák napsal:

    Že je Babiš neschopný odvolat ministra, a že prezident porušuje ústavu jsou také předem připravené konstrukce a argumentační fauly. Babiš a Zeman jsou jimi atakováni prakticky neustále, ze všech stran a úhlů. Jestli Zeman ústavu porušil může rozhodnout jen Ústavní soud, a jestli Babiš může samostatně odvolat ministra rovněž.

    Prakticky vzato, jak má být Babiš schopný odvolat ministra, když Ústava stanovuje, že prezidentovi dává návrh ministra odvolat… Babiš si může myslet, že návrh je návrh, podobně jako si to myslí dalších 0,0001% populace, a respektovat právo adresáta návrhu o návrhu rozhodnout a dle toho odvolat či neodvolat.

    Co se týče Evropské komise a dotací, to by bylo na dlouhé povídání a znovu je Babiš v právu a Evropská komise zasahuje do vnitřních otázek státu. Babiš byl zvolen, má dle Listiny právo vlastnit a má dle Listiny právo být volen, složil slib člena vlády atd.. Nařízení Evropské komise je v rozporu s Listinou.

    To fakt nemá cenu… hysterie proti Babišovi je chronická a neléčitelná, a v tomto smyslu se jí můžete bez výčitek oddávat, protože nejste sami a nemáte jinou možnost.

    • Jan Novák napsal:

      Pane Dvořák, mýlíte se v základní věci – prezident na návrh premiéra odvolá nebo jmenuje ministra. Cítíte snad v této větě byť náznak nějaké možnosti prezidenta nějak o návrhu polemizovat, zdržovat, atd.? Já myslím, že vašich 0,0001 procent populace asi ano – včetně vás.

      • Ondřej Dvořák napsal:

        Pojďme se bavit o konkrétním článku, čl. 74, který říká, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“

        Prezident a předseda vlády se teoreticky mohou dostat do sporu ohledně smyslu tohoto ustanovení a dotazovat se na jeho skutečný, bezrozporný výklad. Při takovém dotazování je třeba chránit všechna možná práva plynoucí z toho ustanovení. Aby byla tato práva zachována, je třeba zjistit, co článek nepochybně říká, a oddělit to, od toho, co článek možná říci chtěl, avšak sám o sobě to neříká.

        Článek nepochybně hovoří o odvolání, které provádí prezident.
        Článek nepochybně hovoří o návrhu, který podává předseda vlády.

        Co víme o návrhu? Co je návrh?
        Návrh je druh iniciativy, kterou se něco nabízí ke zvážení, dává k posouzení. Navrhuje-li někdo něco, činí tak s vědomím toho, že druhý o návrhu bude rozhodovat, návrh bude posuzovat, bude o návrhu přemýšlet, zvažovat pro a proti, a výsledkem toho bude buďto souhlas anebo nesouhlas. To je povaha návrhu. Znamená to, že předseda vlády, když – navrhuje, či navrhne – činí tak s vědomím, že prezident bude o návrhu přemýšlet, bude zvažovat pro a proti, bude jej posuzovat, hodnotit a ve výsledku souhlasit, anebo nesouhlasit. Taková je přirozená odpověď, reakce, na návrh. Návrh se hodnotí, a rozhoduje se o něm, schvaluje se, či odmítá.

        Jestliže předseda vlády navrhne prezidentovi odvolat člena vlády, činí tak s vědomím, že prezident bude návrh posuzovat a rozhodovat o něm, schvalovat či neschvalovat, a po tomto „duševním procesu“, zpět ke znění článku, člena vlády odvolá.

        Odvolá jej tehdy, jestliže návrh při svém posuzování, hodnocení a rozhodování o něm odsouhlasí. V opačném případě člena vlády neodvolá, jelikož kdyby měl, či „musel“, již by nešlo o návrh, o kterém ze své povahy nejprve rozhoduje. Šlo by o úkol, zadání, příkaz, a Ústava by nestanovovala,

        , jestliže to navrhne předseda vlády.“

        ale

        , jestliže to určí předseda vlády.“
        , jestliže o tom rozhodne předseda vlády.“
        , jestliže to zadá předseda vlády.“
        , jestliže to přikáže předseda vlády.“
        , jestliže to stanoví předseda vlády.“

        Ústava však říká,

        , jestliže to navrhne předseda vlády.“

        Navrhne znamená, předloží k posouzení a alternativnímu rozhodnutí, tj. schválení anebo neschválení.

        Výklad, že prezident má povinnost odvolat člena vlády je v přímém protikladu výrazu navrhne, který naopak poskytuje, dává právo o návrhu rozhodovat.

        Nakonec dodám, že o tomto výkladu neměl tušení ani autor Ústavy Cyril Svoboda, který se nechal slyšet, že prezident nemá co otálet, že on tu Ústavu sám psal, a ví jak je myšlena.

        • Jan Novák napsal:

          Je sice hezké, že jste hodně rozsáhle rozebral slovíčko „návrh“, které k takovému rozboru jistě svádí a protože jste obránce Zemana, tak jste tak učinil. Vy jste však slovu „návrh“ dával význam, který tam chcete mít. Bohužel jste pozapomněl na druhou část onoho ustanovení – a to – jmenuje nebo odvolá. Pokud jste poslouchal nebo četl pojednání lidí, kteří dozajista k tomu mají co říct, např. pana Rychetského (toho jste zaznamenal – podle jiného vašeho příspěvku), tak v podstatě všichni na na základě právě tohoto slova, říkají, že prezident zde má pouze jednu možnost – buďto odvolat nebo jmenovat. Prostě nemáme prezidentský systém, ale vládne nám vláda v čele s premiérem. A ví to i Zeman, ostatně se nikdy nezmínil, že nejmenuje nástupce Šmardu, pouze hraje o čas s ČSSD. On dobře ví, co může a nemůže. Ostatně – proč se tedy Babiš tolik brání podat kompetenční žalobu, vždyť by jim (Babišovi a Zemanovi) Ústavní soud jen potvrdil, že mají pravdu, a od té doby by každý další prezident mohl premiérovi mluvit do složení vlády včetně sekretářek (vtip!).
          Jinak kvituji s povděkem, že konečně někdo z tábora zemanovců přinesl nějaké argumenty, o kterých se dá polemizovat. Většinou jsou to urážky a osobní útoky a obecné nesmysly jako třeba Miro pode mnou s tvrzením, že jsme se dosud nesmířili s volbou. Píší se spousty dalších nesmyslů, ale toto je jeden z nejčastějších.

          • Ondřej Dvořák napsal:

            Déle než měsíc se dohaduji o tomto výkladu se spoustou lidí na serveru Lidovky.cz, a vím, že nikam nevede. Buďto máte vlastní hlavu a „víte“, že návrh je něco jiného než příkaz, a potom rozumíte i výkladu, který jsem vám podal. Anebo vlastní hlavu nemáte, a posloucháte lidi jako jsou Rychetský a další, kteří v článku mají jasno, někteří dokonce krystalicky jasno, a ze slova „odvolá“ odvozují nutný následek po tzv. splněné podmínce. Nezajímá je, že ta podmínka obsahuje výraz, jenž předpokládá rozhodování, tj. navrhne, a že není splněná tehdy, je-li rozhodnutí zamítavé.

            Ustanovení, bez nějaké osobní sympatie, či antipatie, stanovuje pravomoc předsedy vlády navrhnout odvolání, ze své povahy návrhu, pravomoc prezident a o návrhu rozhodnout, a pro případ kladného rozhodnutí hovoří o odvolání. Jinými slovy, stanovuje pravomoc předsedy vlády přicházet s iniciativou návrhu, která může a nemusí ústit v odvolání. Nejde o úpravu odvolání jako takového, jde o stanovení osobní kompetence předsedy vlády přicházet s určitým druhem iniciativy, jenž může znamenat odvolání, a přirozeně nemůže znamenat odvolání, jestliže je návrh zamítnut. Návrh je té povahy, že může být zamítnut.

            Nedělám si iluze, že by můj dvěstěosmdesátýsedmý pokus o vysvětlení této logiky vedl k úspěchu, kdy bych antizemanovského a antibabišovského fanatika přesvědčil o jeho zaujatosti a oprávněnosti tohoto nestranného výkladu, příkře nestranného.

          • Jan Novák napsal:

            Přechválil jsem vás (a měl jsem to tušit), snažil jsem se psát svůj příspěvek slušně a vy na mne s fanatikem. Zařadil jste se do tábora ostatních zemanovců, kteří píší agresivně, s osobními útoky a bez argumentů. Ostatně váš příspěvek se opět točil kolem toho samého, nic nového nepřinesl – k mému zklamání. Na co mám tedy reagovat? Přece jen něco – ti na které plivete, mají o ústavě milionkrát větší vědomosti než vy. Představte si, že někteří se na tvorbě podíleli, takže ví, co tím mysleli. Pro vás je to však elita, nebo pražská kavárna, příp. chcete-li lepšolidi. Vy jste si svou pravdu vymyslel ve svém obýváku společně s klávesnicí a pak naříkáte, že v lidovkách vás nechápou. Můžete to psát třeba tisíckrát, ale normální lidi vás nepochopí. Měl jsem ještě další argumenty, ale na ty předešlé jste nijak nereagoval (patrně nemáte čím), takže nebudu vás dále zatěžovat. Zdál jste se, jako jeden z mála schopný argumentace, ale mýlil jsem se. Na tento můj příspěvek, už prosím nereagujte, je to zbytečné.

          • Ondřej Dvořák napsal:

            To, co jsem Vám napsal, je pro mne do očí bijící, pro ostatní nikoliv, až na několik sporých výjimek. Stačí mi, že o tom (možná) budete přemýšlet, a možná, přijdete na to, jak to myslím. To ustanovení nebylo myšleno, jak jej vykládám, a není ani vhodnou formulací pro můj výklad, přesto svůj výklad považuji za jediný správný, při zohlednění všech použitých výrazů.

        • watabi napsal:

          Pojďme se bavit o konkrétním článku, čl. 74, který říká, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“

          Mýlíte se pane Dvořáku a nebo záměrně mlžíte. Čl.74 je poměrně jasný. Pravdu byste měl, pokud by v čl.74 stálo : Prezident republiky MŮŽE odvolat člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

          Tedy slovo „může“ znamená, že prezident nemusí. Má pak možnost o návrhu nadále přemýšlet a rozhodovat se, jestli premiérovi vyhoví. Takhle to ale v současném znění ústavy není.

          Jednoduchý příklad: Rodina, ve které platí dohoda – pokud to manželka navrhne, půjde s ní manžel do kina. Vidíte tam někde prostor, že by manžel začal tvrdit, že on rozhodne, jestli se půjde do kina nebo na fotbal?

          • Ondřej Dvořák napsal:

            V roce 1967 zpíval Jim Morrison, že všechny děti jsou šílené, dnes jsou již dospělými.

        • Martin Štěpař napsal:

          Ačkoliv perfektně rozebíráte význam slova návrh, zcela ignorujete slovo jiné a to sice „jestliže“. Toto slůvko má tu zásadní vlastnost, že možnost návrh zvážit redukuje na nulu.

          Vzhledem k tomu, že sloveso „navrhnout“ se v Ústavě vyskytuje častěji, lze snadno dohledat, že je využíváno i v situacích bez prostor pro posouzení. Jako příklad doporučuji Článek 35 a jasný rozdíl mezi odstavcem 1 (prezident může rozpustit) a 2 (prezident rozpustí), kde i v tomto případě odstavec 2 uvádí „na návrh“.

          • Ondřej Dvořák napsal:

            S čl. 35 máte pravdu, tam je stejná chyba. Právo odmítnout návrh dovozuji i u čl. 35 odst. 2, byť je je tam zřejmé systematické oddělení od odst. 1, kdy je výslovně stanoveno, že prezident může. Z toho prostého důvodu, že gramatický výklad má před systematickým, a řekněme teleologickým (viz vyjádření p. Svobody), přednost. Kdyby došlo na „právní bitvu“, nepřipustil bych na na vteřinu možnost zakládat povinnost návrhem. Slovo jestliže je stanovení podmínky, která však ústí ve vnitřní rozpor v ustanovení, kdy z návrhu plyne povinnost. Návrh a povinnost se neslučují. Jde o špatný zvyk Ústavy a Ústavodárce, že tento výraz používá tam, kde má v úmyslu stanovit povinnost. Kdybych měl o věci rozhodovat, systematický ani teleologický výklad by mne nepřesvědčili, abych návrh sám o sobě, bez rozhodnutí o něm, považoval za splněnou podmínku pro stanovení povinnosti.

          • Ondřej Dvořák napsal:

            *nepřesvědčily

          • Ondřej Dvořák napsal:

            Jsem zastánce prezidentského systému, a to co nazývám chybami, ve skutečnosti považuji za vhodný způsob, kterým stanovit, zachovat prezidentovi pravomoc vetovat odvolání člena vlády a dokonce i pravomoc vetovat rozpuštění Sněmovny schválené ústavní většinou. Je mi to jednoduše sympatické, že prezident se může v krajním případě postavit i rozhodnutí ústavní většiny.

    • miro napsal:

      Jediným problémem je to, že naše demo-žumpa se nemůže smířit s výsledky voleb, president jedna v souladu s ústavou, Babiš je dobrý premiér a zmetci kteří tu republiku za 30 let zdevastovaly místo aby chodili kanalama tak vystrkuji růžky a masmédia jim jdou na ruku. Vivat Zeman+Babiš

    • Máte naprosto pravdu. A fauly jsou spíš ty útoky na Pana Babiše, které nejdou jednou větou vyvrátit, protože jde vždycky o složitější problém.

      • Tondach napsal:

        Nemá pravdu! Ani vy ne! Ale když píšete Pana Babiše (s velkýmP), je to pro vás bůh, co? Je mi vás líto! Procitnutí bude brzy a bude i pro vás straěně bolestivé….

  2. petrph napsal:

    Tak to je opravdu zajímavá hypotéza. Protože, samozřejmě že nelze vůbec tvrdit. že Babišovy projevy jsou „pravda a nic než pravda“. ale lze spíše předpokládat, že se -po slovensky- vyhovárá. Leč,že by byl zase takový „mistr klamu“, který by byl schopen bleskově na dotazy vymýšlet složité konstrukce argumentačních faulů? Tak to na Babiše taky nesedí..
    Spíše se obávám že to je souběh dvou činitelů. Ten první, že (bohužel) celá naše současná politika je útočná a plná (i argumentačních) faulů. Vlastně v ní o nic jiného než dehonestovat (a případně porazit) oponenta nejde. (Pokud vím, opozice, si taky na Babiše servítky nebere)..
    Ale ten druhý by se dal, nazvat asymetrií mediální diskuze. Zatímco prvotní řečník v reálu má na vymyšlení odpovědi na nečekaný dotaz několik vteřin, jeho oponenti mají na analýzu jeho publikovaného výroku a sestavení vlastní další reakce, rmnohem delší čas, v řadě desítek hodin i dní…

    Nebo se na to dá podívat pohledem práva. Zatímco oponenti Babiše měli a mají ve své argumentaci skrze média jasno – Babiš je zločinec, který nemá ve vládě co dělat. Tak potom co policie vyšetřovala jeho případ více jak tři roky, nyní státní zastupitelství skoro půl roku připravuje žalobu a prověřuje zpětně veškerá zjištění z vyšetřování , aby argumentace v žalobě nemohla být ani formálně právně napadena a zamítnuta. Takové čistoty samozřejmě žádná politická ani mediální diskuze nikdy nedosahuje…

  3. Ondřej Dvořák napsal:

    Můžu se vámi podělit o jeden osobní pohled na dnešní politické prostředí … ten svůj … nemá daleko k absolutnímu šílenství. Dotační kauza, odvolání ministra Staňka, co předvádí opozice a ČSSD, z toho zůstává rozum stát. Včetně předsedy Ústavního soudu, spiknutí ústavních právníků hlupců v čele s Kyselou a Kudrnou. Je to totálně na palici. Není dne, abyste neslyšeli, že prezident porušil ústavu a předseda vlády je neschopný. Prostě úplné šílenství, a z míst, odkud byste čekali hlasy rozumu. Je to na hození motyky do pole, davové šílenství, ztráta smyslu pro základní význam českého jazyka, relativizace pojmů. Nebudu pokračovat, z mého pohledu naprosto zoufalá situace, tristní, žalostná. A nikoliv z důvodu toho, jak se chová Zeman anebo Babiš, ale z důvodu jak se chová opozice a jejich kritikové.

    • petrph napsal:

      Mimochode ta zmínka o předsedovi Ústavního soudu ukazuje onu bídu jak našich elit, tak i našich médií. On totiž pan Rychetský je natolik zkušený ústavní soudce, že by nikdy naplno veřejně do médií neřekl „pan prezident Zeman porušil Ústavu a ústavní soud ho odsoudí“. Jeho odpovědi jsou natolik vyhýbavé, že „-jako- s tazatelem napůl souhlasí“, jenže říká jen to, že pan Zeman se sice chová „nestandardně“, leč o tom, zda to je protiústavní bude v budoucnu rozhodovat Ústavní soud – pokud žalobu na něj někdo vůbec podá. Ale jaký je jeho názor, jak ten soud rozhodne, o tom mluvit nesmí..

      A jak jsem tu i několikrát psal, naše média (ani elity) zkrátka nedokáží citovat projevy veřejných činitelů v plné délce a v plném kontextu – asi je to příliš nudné. Ale támhle vytrhnout pár slov, větu, nahradit dlouhou citaci vlastním zkráceným výkladem dle svého názoru, doplněnou zase zkrácenou vytrženou citací někoho úplně jiného ..a když pak ještě jeden nepřesně opisuje od druhého, dostane se čtenářům opravdu chutného guláše informaci…

      • Ondřej Dvořák napsal:

        Naprosto souhlasím. Pan Rychetský nemá nejmenší právo vynášet takové výroky, je vázán zákonem o Ústavním soudu, a má ze všech nejlépe vědět, že o takových věcech rozhoduje ústavní soud v plénu anebo senátu a jeho osobní názor nemá žádnou zákonnou váhu. Společnost tohle ovšem kupuje a je spokojená i když je to proti soudcovské etice i proti zákonu o Ústavním soudu jako takovém. Jeho veřejné projevy by se měly omezit na sdělování, za jakých podmínek Ústavní soud v těchto otázkách vydá své stanovisko, tj., po podání řádné žaloby a rozhodnutí v plénu, které on sám nemá předem komentovat, předjímat jeho výsledek, a de facto tím ovlivňovat rozhodování jednotlivých soudců. Je to přesně jeden z těch důvodů proč situaci označuji za tristní a žalostnou.

      • Ondřej Dvořák napsal:

        Možná jsem Vám přesně nerozuměl, snažíte se ho bránit, jenže pan Rychetský skutečně vynáší takové výroky, samostatně „rozhoduje“ o ústavnosti jednání prezidenta, viz např. jeho rozhovor v Radiožurnálu. Média s ním pohotově dělají rozhovory, protože se jim sám nabízí. I ty nezkreslené výroky, které vynáší totiž stojí za ……

    • Dee napsal:

      Pán Dvořák nám právě sdělil, že „Všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo“…
      Děkujeme za portvrzení.
      Že je Zeman soudně uznaným lhářem je fakt.
      Že je Babiš parlamentně uznaným lhářem je fakt.
      Víc nemá smysl komentovat.

    • Tondach napsal:

      Když ale prezident porušil Ústavu a premiér je slaboch …. na tom nic nezměníte!
      A opozice je od slova oponovat, ne souhlasit nebo pochlebovat!

  4. Tondach napsal:

    Taky bylo hezký, když jedné novinářce řekl, že „to je lživá otázka“!
    Jakeš byl proti Babišovi zdatný rétor….

  5. Tondach napsal:

    Včera večer jsem si u televize uvědomil, jak krásně česky mluví Maroš Kramár …. a není sám, ze slovenských herců! Ta Babišova haťmatilka mě doslova uráží! Premiér České republiky by měl hovořit česky a ne pořád používat to „Ť“ na konci slov! A to raději ani nezmiňuji obsah těch jeho nemožných blábolů!

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Reklama