To, že se svět kvůli technologiím mění, vidí dnes snad každý. Co se ale přesně děje a proč, většina lidí pravděpodobně netuší. Některé to ani nezajímá. Jsme zaneprázdněni běžnými starostmi. Leckdo se snaží vyjít s tím, co má, postarat se o své blízké, někdo zase využívá příležitosti získat a užít si bohatství. A pak jsou různí bojovníci proti křivdám a apokalypsám.

Tito bojovníci se sice nad věcmi zamýšlejí víc, ale často jen z jednoho úhlu pohledu, ať už je to klimatická změna, historické společenské křivdy, nebo obava z rozpadu tradičních pořádků.

Na všechny z nás se přitom z digitálního prostoru a nejen z něj valí lavina informací. Snažíme se jí prodírat, ale na složité přemýšlení většinou nezbývá čas.

Spíš než hledačům hlubokých pravd dnešní doba přeje pragmatikům, kterým stačí zjednodušené pohledy.

Kreativní destrukce

Proč zbytečně o věcech pochybovat a riskovat tak, že něco špatně pochopíme, anebo naopak někdo špatně pochopí nás? K určité opatrnosti, pokud jde o otevírání hlubokých otázek, jsou i další důvody. Ostrá kritika některých nových technologií je někdy považována téměř za rouhání.

V době krizí, ať už environmentálních, či zdravotních, se totiž vlády rozhodnou určité technologie utlumit, a jiné naopak prosazovat. Hlasitá podpora například starých zdrojů energie, jako jsou uhelné elektrárny, nebo odpor proti novým vakcínám či 5G sítím pak mohou být viděny jako ohrožení strategických zájmů zemí.

Text je ukázkou z knihy Život v době robotů – Jak udržet vládu nad AI a zachovat svět pro lidi.

Jejím autorem je Dalibor Vavruška, matematik, který působil jako investiční analytik a stratég v předních světových finančních institucích včetně Citigroup, ING a Credit Suisse. Knihu vydalo nakladatelství Grada.

Ukázky zveřejňujeme s jejich souhlasem.

Nejde ale jen o krize. Vlády se snaží urychlit technologický rozvoj také kvůli rivalitě mezi zeměmi. Využít nejnovějších poznatků při obraně, snížit závislost ekonomik na přírodních zdrojích a nastartovat nový růstový cyklus.

To vychází mimo jiné z myšlenek rakouského ekonoma s českými kořeny Josepha Schumpetera, který si všiml, že kapitalismus se časem vyvíjí do podoby, kdy začne bránit rozvoji nových technologií.

Klíčové podniky, které vydělávají na těch starých, totiž použijí svůj vliv, aby rozvoj nových a efektivnějších řešení omezily. Schumpeter proto volal po pravidelných zásazích do tržní ekonomiky, jež nazýval „kreativní destrukcí“.

Celá ta dnešní situace s rychle se měnícími technologiemi – které krize nám hrozí nejvíc, co vlády skutečně chtějí, která řešení fungují nebo zda hrozí, že ekonomiku „nadpřirozených“ technologií ovládne pár korporací – je dost nepřehledná.

Není divu, že je pro běžné lidi těžké se v těchto otázkách orientovat a chápat, co přesně se děje. Jedna věc je ale zřejmá: Je těžké si nevšimnout, jak se vyostřuje spor mezi moderním liberalismem, který rychlý nástup nových technologií podporuje, a konzervatismem, který je v tom zdrženlivější.

Moderní liberální příběh

Liberální příběh je založen na svobodě jednotlivce v sociálně spravedlivé společnosti. Každý má tak mít svobodu být tím, kým je (nebo kým se cítí být), a nesmí za to být diskriminován.

Liberálové proto v minulosti usilovali o zrušení otroctví, prosazovali volební právo pro ženy, vystupovali proti rasové segregaci. Moderní liberalismus jde ale dál. Chce dát každému možnost se vymanit z historických, a dokonce i z přírodních norem.

Ženy tak mají mít nejen stejné příležitosti jako muži, ale mohou změnit i svou identitu ve společnosti. K dosažení takové úrovně svobody jsou třeba nejnovější technologie. Moderní liberálové jsou tak plně na straně jejich rozvoje.

V medicíně už nepůjde jen o léčbu zranění a nemocí, ale o odstranění všech biologických handicapů podle přání pacienta, včetně změny vzhledu či pohlaví. S pomocí biotechnologií a AI by mohlo dojít i na umělé vylepšování některých tělesných funkcí či mentálních schopností, a dokonce i na vymanění z dosud uznávaných norem určujících, co je člověk.

Časem tak bude možné naše těla zásadně přizpůsobovat měnícímu se prostředí, zabraňovat nemocem, prodlužovat věk či vyvolávat štěstí. Americký filozof a futurolog Max More se domnívá, že taková cesta je nutná, abychom plně využili výhod technologického pokroku a svobod, které takové technologie přinesou, a zároveň zabránili morální a kulturní stagnaci.

Lidé budou čím dál tím víc času trávit ve virtuálních světech, kde mohou snáze měnit svou podobu – mít svého avatara. Vlivným influencerem se tam může stát kdokoli. Bez ohledu na své vzdělání, profesi a roli v reálném světě.

Moderní liberalismus by mohl částečně změnit přístup k vlastnictví – od trvalého držení fyzických věcí se lidé přikloní k časově omezenému využití služeb. Budeme totiž konzumovat čím dál tím víc služeb (např. vzdělání, zábavu nebo třeba zdravotní konzultace), samozřejmě z velké části on-line, a tam to ani jinak nejde.

Samořiditelná auta budou také nejspíš sdílená, proč je vlastnit? To vše zvýší ekonomickou efektivitu, ochrání životní prostředí a narovná některé historické křivdy. Půjčky by mohla schvalovat AI oproštěná od předsudků a jazykových bariér.

Ta bude moci také vymáhat právo. Ne tolik stíháním pachatelů, ale tím, že páchání přestupků jednoduše neumožní. Mladistvému tak platební terminál znemožní nákup alkoholu, auta připojená k chytré síti nepojedou rychleji, než je povoleno…

Moderní liberálové někdy volají po revolučních změnách v pohledu na svobody a společenské cíle ve prospěch svobody osobní identity – tedy svobody být tím, kým chceme být, v sociálně spravedlivé společnosti, která kolektivně cílí na udržitelnost, bezpečí a zdraví.

K naplnění takové vize napomůže AI. Dokonce nás má osvobodit i od nutnosti pracovat a má zajistit univerzální základní příjem pro všechny. Místo tržní soutěže budeme spolupracovat.

Konzervativní příběh

Konzervativní příběh je naopak založen na předpokladu, že existující společenský řád, včetně svobod i omezení jednotlivců, má historicky dané opodstatnění, které se vyvinulo přírodní a společenskou evolucí a není tak snadno nahraditelné.

Úplné osvobození lidí od všech přírodních a společenských norem by podle konzervativců vedlo k civilizačnímu kolapsu (ztrátě mechanismu zajišťujícího fungování civilizace) anebo digitální dystopii (takovým mechanismem by se stala AI).

Lidská identita je podle konzervativců tvořena mimo jiné místem narození, rodinou a národem, genetickým vybavením, vzděláním, životní zkušeností, kulturou a tradicemi. Identita podle nich hraje klíčovou roli v soudržnosti a fungování společnosti.

Vybíráme si ji jen v některých oblastech, například studiem či konverzí do jiných kultur. To vše stojí úsilí a čas. Konzervativci tak nevidí právo na volbu osobní identity jako magické řešení pro sociální reformu.

Společnost by podle nich měla spíš ochránit tradiční svobody chování – tedy svobodu slova, pohybu, vyznání, vlastnictví, obchodu, právo na sebeobranu a podobně. Paradoxně se tím dnes částečně potkávají s libertariány, vyznavači absolutních svobod.

I když konzervativní svobody jsou samozřejmě omezené tradičními doktrínami. Ty podle mnohých konzervativců určuje jako centrální autorita Bůh, který reprezentuje, co člověk ani AI nemohou prohlédnout. Rozdává karty, a my s nimi svou svobodnou vůlí hrajeme. Hra se nemusí každému zdát férová. Není však lepší řešení.

Společnost musí být založena na vzájemné důvěře mezi lidmi. Ta zas na morálních principech, jež mají své kořeny ve víře. Konzervativci dnes čelí rychle narůstajícímu digitálnímu propojení světa, stejně jako rapidnímu vývoji poznání, různých technologií a nárůstu hodnoty nehmotného majetku, jako například softwaru. Tradiční společenský řád často nemá na takové výzvy jasnou odpověď.

Na rozdíl od moderních liberálů, kteří technologické změny vítají, vidí je jako nezměnitelný osud, a chtějí jim tak přizpůsobit lidi i společnost, konzervativci někdy volají po určitém omezení společenské propojenosti technologiemi – od tělesné autonomie (kromě potratů, kde plod často vidí jako samostatnou bytost) až po právo na soukromí včetně práva žít off-line a používat hotové peníze.

AI berou jako nástroj, který pomáhá v ekonomice nebo ve válce, ale nesmí překročit určité hranice při zasahování do lidského těla, myšlení, evoluce a společnosti. Kvůli ochraně člověka a společenského řádu tak chtějí omezit nebo aspoň zpomalit některé technologické změny.

Kulturní válka

Ideologický konflikt mezi moderním liberalismem a konzervatismem je kulturní válkou o lidskou identitu, společenský řád, podobu svobody, technologický rozvoj a budoucnost celé naší planety.

Z čistě pragmatického pohledu je moderní liberalismus výhodný pro ty, jimž vyhovuje co nejrychlejší rozvoj AI a dalších „nadpřirozených“ technologií. Například pro vlastníky technologických patentů, AI systémů, dat, kryptoměn a pro ty, kdo na takových věcech vydělávají a posilují díky nim svůj vliv. Od talentovaných pracovníků v oblasti AI a technologií až po některé investory či státy.

Bohatství takových lidí je často „nehmotné“, snadno přesunutelné z jednoho místa na jiné. Vítají proto světově sjednocené a vzájemně propojené zákony a regulace. Ty jim totiž dávají možnost snadněji rozšiřovat jejich podnikatelské nápady a produkty po celém světě.

Naopak konzervatismus většinou preferují ti, jimž vyhovují zavedené pořádky, nebo ti, kdo mají kontrolu nad určitým územím, přírodními zdroji, fyzickým majetkem nebo lidmi. V mnohých případech upřednostňují spíš lokální zákony a regulace, tedy suverenitu lokální moci.

Moderní liberálové se vymezují proti tradičním příběhům, včetně náboženské víry či národní identity, a tradičnímu pojetí svobod a společenského řádu. Někdy je označují za dogmata, přežitky, nerealistické konstrukty, jindy také za zdroj či důsledek historických křivd.

Místo tradičních příběhů nabízejí vědecký konsenzus, který sjednotí společnost a vyřeší celoplanetární problémy. Vědecký konsenzus podle nich vyladí soužití lidí s technologiemi, zajistí udržitelnost a pomocí centralizovaných AI systémů zabrání různým světovým krizím.

Myšlenky liberálů o svobodě identity, vlastnictví, jež není vázáno na konkrétní místa, víře v technologický pokrok, ochraně přírody a sociální spravedlnosti oslovují zejména mladé lidi po celém světě. Ti v nich často vidí možnost osvobození od svazujících tradičních pořádků a lokálních kultur.

Konzervativci naopak viní moderní liberály ze snahy podkopat společenský řád, oslabit národní státy a relativizovat morálku, což by podle nich mohlo přivodit úpadek civilizace. Liberální plány často považují za vágní, megalomanské a odtržené od skutečných potřeb lidí. Pochybují, že jejich realizace opravdu ukončí diskriminaci (ta je v jistém smyslu podstatou každého společenského řádu) nebo zachrání přírodu.

Spíš se obávají ohromných nákladů, například kvůli zelené politice. Představa, že by AI jednou masově zasahovala do všech procesů, a řídila tak společnost, naše myšlenky, evoluční vývoj, anebo dokonce rozhodovala o prodlužování či zkracování životů, konzervativce děsí.