Pražské Olšanské hřbitovy jsou největším pohřebištěm v České republice. Ve srovnání s celkovou rozlohou 50 hektarů je část hřbitova v bezprostředním okolí místního pravoslavného kostela celkem nepatrná. Pro Rusy žijící v Česku je to ale místo ohromně významné.

„Mezi novými Rusy v Česku panuje mínění, že čím blíže je člověk pochován k pravoslavnému chrámu, tím větší vážnost měl. Není to sice tradice pravoslaví, ale takto to oni dnes vidí: co nejblíže kostelu, pokud možno u hlavní aleje, ne někde v páté desáté řadě. Chtějí mít ty hroby takto na očích,“ říká Igor Zolotarev, předseda spolku Ruská tradice a šéfredaktor rusky psaného časopisu Ruské slovo.

„Už od 90. let sledujeme, jak na místech hrobů někdejších významných ruských představitelů vyrůstají často málem mauzolea nových Rusů žijících v Praze,“ říká Zolotarev. „Starý ruský hřbitov, to jsou ve své většině menší pomníčky, nebo typické dřevěné pravoslavné kříže. Ty nové, to jsou klidně třímetrové, rozsáhlé hroby, sousoší andělů ve velkých rozměrech, které tam vkusem ani stylem nezapadá,“ doplňuje.

Nabídka hrobových míst k pronájmu je v žádaných sekcích 17 – 20 druhého Olšanského hřbitova omezená. Zájem o hroby v blízkosti pravoslavné kaple je ale zejména mezi Rusy žijícími v Česku – a šířeji mezi pravoslavnými věřícími – enormní.

„Pravidelně sem chodí lidé, ptají se na hrobová místa v co největší blízkosti pravoslavné kaple. S ohledem na to, že je tam poměrně velké množství označeno jako významné, je nabídka hodně omezená. Ve čtyřech nejbližších odděleních je ten počet opravdu minimální,“ konstatuje mluvčí Správy pražských hřbitovů Oldřiška Dvořáčková.

S hroby my nekšeftujeme

Jak upozorňuje Igor Zolotarev, řada starých hrobů je ve špatném stavu a za posledních dvacet let jich přirozeným způsobem mnoho zmizelo spolu s tím, jak ubývají potomci a tedy i ti, kdo by za hrob platili nájem.

„Správa Olšanských hřbitovů tyto hroby ihned pronajímá dál, nejčastěji jsou to právě ti noví Rusové. A oni s tím původním hrobem mohou udělat cokoli, takže mizí jména, mizí vzpomínka, památka na starou ruskou emigraci,“ říká Zolotarev, který se do Československa přiženil už v 70. letech; čtyři desítky let pracuje v české Akademii věd. Jak říká, měl možnost ještě zažít „zbytky té původní ruské emigrace z dob první republiky“.

S pronájmem opuštěných hrobových míst to však není tak snadné. Nelze je kupříkladu pronajmout „ihned“, jak naznačuje Zolotarev. Po uplynutí nájemní lhůty (obvykle se prodlužuje jednou za deset let) chodí obsílky s upozorněním a pak se ze zákona čeká ještě rok, než je možné hrob nově pronajmout. Pokud je na místě stále i náhrobek, lhůta, po níž se nesmí s náhrobkem nijak nakládat, je dokonce tříletá.

„Pokud jde o běžné hrobové místo, je volné a někdo o něj projeví zájem, v pronájmu nemůžeme bránit. Naopak prokazatelně bráníme tomu, abychom takto pronajímali hroby významných osobností, včetně významných osobností zemí bývalého Sovětského svazu. Ty dáváme do projektu adopcí. Do toho se zapojuje široká veřejnost, třeba i Československá obec legionářská, ukrajinské či běloruské velvyslanectví,“ říká Oldřiška Dvořáčková s tím, že „ruské hroby jsou komplikovanější problematika“.

„Čelíme výpadům, že se tady kšeftuje s hroby kolem pravoslavného kostela. Ale nic takového neděláme. I když je řada hrobových míst v dotčených odděleních už roky bez řádně uzavřených nájemních smluv, nepronajímáme je. Dáváme tím přednost etickým požadavkům před ekonomickými,“ zdůrazňuje Dvořáčková.

Připouští ale, že lidé, kteří mají pronajaté hroby v blízkosti žádaného místa v blízkosti kostela, je mohou v průběhu nájemní doby za poplatek v řádu stokorun převést na někoho jiného.

„To, jestli si pak navíc někde v obálce nepředají třeba půl milionu korun, nemůžeme ovlivnit. Zákonnému převodu z jednoho člověka na druhého zabránit nemůžeme. My pouze pronajímáme hrobové místo, ale za kolik to kdo a od koho koupil, do toho my, jako třetí strana, nepronikneme,“ konstatuje Dvořáčková.

Prohlédněte si fotogalerii: pravoslavný kostel a okolní hřbitov na Olšanech
(text pokračuje pod galerií) 

Babiš se ptá Hřiba

Sdružení Ruská tradice se dlouhodobě snaží získat pro pravoslavnou část hřbitova ochranný statut.

„Kostelík ochranu má jako kulturní pomník. Hřbitov okolo něj ne,“ říká Zolotarev s tím, že téma opakovaně zaznívá při jednáních Rady vlády pro národnostní menšiny.

V okolí kostela jsou pochovaní významní ruští politici své doby, armádní velitelé, vědci, profesoři a umělci. „Spisovatel a novinář Němirovič-Dančenko, jeden ze zakladatelů psychoanalýzy Nikolaj Osipov, operní pěvec Levickij, matka spisovatele Nabokova, děkan moskevské univerzity matfyz Stratonov, generálové Starikov, Inostrancev… Prostě ruská elita, která musela utéct před bolševiky,“ shrnuje Zolotarev.

Požadavek na systémovou podporu „udržování významných památek (včetně hřbitovů) na území České republiky, která jsou důležitou součástí historické paměti národnostních menšin“ se dostal i do poslední zprávy Rady vlády pro národnostní menšiny za rok 2018; vláda ji schválila letos v září.

Zástupce ruské menšiny v Radě Alexej Kelin požádal i přímo premiéra Andreje Babiše, který Radě pro národnostní menšiny ze zákona předsedá, aby se tématem hrobů zabýval.

Babiš pak skutečně letos 30. dubna dopisem vyzval pražského primátora Zdeňka Hřiba, aby mu o „hrobech význačných osobností ruské emigrace v ČSR“ podal informace.

Hřiba pak požádal, aby posledních zhruba 200 významných hrobů nechala Praha zablokovat přinejmenším do roku 2021, kdy by měla skončit „celosvětová sbírka organizovaná ruskou menšinou v ČR, která by měla přinést prostředky na údržbu a úhradu pronájmu těchto hřbitovních míst“.

„V této souvislosti mě pan Kelin upozornil, že v posledních dvaceti letech dochází k devastaci historických hrobů, jež jsou nahrazovány kýčovitými náhrobky příslušníků současné ruské menšiny v ČR,“ napsal v dopise Andrej Babiš.

Při procházce po okolí kostela nelze nové ruské hroby přehlédnout. Svou velikostí i stylem se z rázu místa skutečně vymykají, společná mají jen rusky znějící jména.

„Jsme v památkové zóně a nové hroby by neměly narušovat vizuální vzhled hřbitova. Jsou dané maximální rozměry, tedy délka a šířka, a pokud je splňují, tak v zásadě nejde jinak, než to strpět,“ říká Dvořáčková. „Ale upřímně řečeno, je to jako když v památkové zóně dá někdo do domu nová plastová okna. Je to problém, ale skončí to maximálně tak pokutou,” dodává.

Tyto hroby nejsou k pronájmu

Sdružení Ruská tradice za významné hroby, které by si zasloužily zvláštní ochranu, označuje přes 200 míst. Z toho jich je již osm adoptovaných, 135 má platnou nájemní smlouvou a 63 nájemní smlouvy nemá. Ty ale Správa pražských hřbitovů k pronájmu nenabízí, zdůrazňuje Oldřiška Dvořáčková:

„Vytipované konkrétní hroby, kde jsou významné osobnosti i ruské emigrace, k pronájmu vůbec nenabízíme. Bylo by žádoucí, aby se i ruské spolky, které o to mají zájem, zapojily do programu adopcí.“

Systém adopcí funguje od roku 2014; nezakládá sice právo do hrobového místa nově pohřbívat, ale zachovává původní hrob. Podmínkou je uhrazení adopčního nájmu (který odpovídá běžnému nájmu za dané hrobové místo) a oprava a udržování náhrobku. Průměrné náklady na opravu se podle zkušenosti Správy pražských hřbitovů pohybují mezi 25 – 30 tisíci korunami.

Že systém adopcí běžně funguje, dokazují informační cedulky u řady hrobů právě i poblíž pravoslavného kostela. Ve své většině jde o finanční podporu ze strany běloruských a ukrajinských organizací. Velmi aktivní je například Velvyslanectví Ukrajiny v ČR.

Naopak ruská vláda, respektive ruská ambasáda v Česku, se v případě těchto hrobů nijak neangažuje.

Na e-mailem zaslané otázky, zda se nějak zabývá stavem hrobů příslušníků někdejší ruské emigrace v okolí pravoslavného kostela na Olšanských hřbitovech v Praze, ruské velvyslanectví v ČR nereagovalo.

S tuzemským spolkem Ruská tradice také nemá ruská vláda ani ambasáda právě dobré vztahy. Web časopisu Ruské slovo je v Rusku zakázaný, ve výsledcích internetového vyhledávání se tam nezobrazuje.

Sama Ruská tradice peníze na adopce, podle svého předsedy Igora Zolotareva, nemá. Už nyní má v pronájmu asi třicet hrobů a na letošní splatnost nájemného prý musela vypsat sbírku.

„Rozhodli jsme se vzít do pronájmu hroby, za něž už neměl kdo platit. Letos jsme měli zaplatit asi 120 tisíc korun a na to jsme neměli. Pro spolek naší velikosti je to velký výdaj. Vyhlásili jsme sbírku a podařilo se nám ty peníze sehnat, z větší části pomohli naši přátelé v Rusku, ale i Rusové v zahraničí.“

Pomníky obětem míru i válek

Pravoslavný Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanech stojí od roku 1925, v pronájmu jej má místní pravoslavná církev a pravidelně se zde konají bohoslužby. Značný význam má i pro moderní československé dějiny.

Roku 1995 byla na stěnu chrámu umístěna pamětní deska, která připomíná památku ruských, ukrajinských a jiných emigrantů ze SSSR, kteří byli po válce, v roce 1945, zavlečeni z Československa do Sovětského svazu a často pak zemřeli v gulazích na Sibiři.

Je zde i hrob vojáků Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova či pamětní deska obětem sovětské Směrš.

V roce 2014 zde ale vyrostl i nový žulový památník s nápisem „Na věčnou slávu a památku padlým vojínům internacionalistům a mírotvorcům“. Jeho vznik iniciovalo české sdružení veteránů války v Afghánistánu, Afganvet.

Za provokaci tehdy památník označil například historik Vojenského historického ústavu v Praze Jindřich Marek. „Jako občan bych to bral jako drzou až nestydatou provokaci. V Rusku byli za internacionalisty považováni vždycky vojáci, kteří byli v roce 1968 u nás a pak v Afghánistánu,“ řekl tehdy serveru iDnes.

Pomník byl poté několikrát poničen barvou a nápisem „okupanti“. „Nejprve ty nápisy mazali, ale nakonec pomník přikryli plachtou a asi před rokem odšroubovali i desky s textem. Kámen stále stojí přímo proti kryptě kostela. Postavil to tehdy spolek bývalých ruských vojáků z Afghánistánu. Ale pochybuji, že to byla jejich spontánní akce,“ komentuje to Igor Zolotarev.

„V roce 2013, kdy jsme byli v této věci osloveni, jsme žádnou kontroverzi v úmyslu veteránů – bývalých vojáků Sovětského svazu, nedobrovolně nasazených do války v Afghánistánu, kteří žijí dlouhá léta v naší republice – zbudovat symbolický náhrobek padlým v této válce neshledávali. Ale vzhledem ke kontroverzím, které se okolo tohoto pomníku už několik let táhnou, jednáme už delší dobu o jeho přemístění,“ říká Oldřiška Dvořáčková.

Kde je pohřben Karel Kramář

Součástí kostela je také krypta – kaple svaté Sofie, kde jsou pochováni mimo jiné i zakladatelé chrámu. Patří mezi ně i první československý předseda vlády Karel Kramář a jeho ruská manželka Naděžda Nikolajevna.

V kryptě je pochován například i inženýr Nikolaj Ipaťjev. Poté, co v dubnu 1918 musel opustit dům v ruském Jekatěrinburgu, byla do něj převezena ruská carská rodina a ve sklepě tohoto domu byla později zavražděna. Sám Ipaťjev s rodinou našel útočiště nejprve v Japonsku, později v Československu.

Ruská tradice přímo na Olšanech každoročně pořádá dvě akce: 5. května si ve výroční den zahájení Pražského povstání připomíná účast vojínů Ruské osvobozenecké armády při osvobození Prahy a o šest dní později si u pamětní desky „Oni byli první“ připomíná oběti ruské emigrace odvlečené do sovětských gulagů.

„Na obě tyto akce jsme dlouho zvali zástupce ruského velvyslanectví, nikdy nepřišli a teď už je ani nezveme,“ říká Zolotarev.

„Rozešli jsme se na základě principiálních pohledů a faktů. Rusko se snaží mazat paměť o svých zločinech i o protibolševickém odporu. Co jiného ten hřbitov je? Když se podíváte na každé jméno, na to, že nejvýznamnější představitelé ruské elity raději odešli mimo Rusko… To je ta paměť a dnešní Rusko by bylo raději, aby zmizela,“ dodává.