Českému byznysu se (i) v roce 2016 bude dařit. Bezbřehý optimismus, který ve snaze vynutit si skokové navýšení mezd prezentují například odbory, ale není na místě. Partnerovi v poradenské společnosti MC Triton Luďkovi Pfeiferovi to řekl předseda představenstva akciové společnosti VARI a místopředseda představenstva Asociace malých a středních podniků Jiří Bellinger. Ten v souvislosti se systémovými brzdami domácího byznysu mluvil mimo jiné o přebujelé byrokracii a nedostatku řemeslníků.

Luděk Pfeifer: Makroekonomové do začínajícího roku hledí s důvěrou. Věří růstu české ekonomiky, nízké nezaměstnanosti, chuti podnikatelů investovat a exportovat. Tento takřka monolitický optimismus mě vzhledem ke geopolitickým turbulencím a stále se snižující předvídatelnosti ekonomického vývoje trochu zaráží. Jak to vidíte vy, s jakou náladou do nového roku vstupují čeští byznysmeni, členové vaší asociace?

Jiří Bellinger: Ten optimismus je možné najít i v řadách podnikatelů, není to tedy jen pohled makroekonomů. V některých aspektech jsme nicméně trochu opatrnější. Takový ten přehnaný optimismus, který díky dobrým výsledkům loňského i předloňského roku začaly zneužívat například lídři odborů k tomu, aby mohli žádat prudké zvýšení mezd, je nám cizí. Souhlasíme ale s tím, že růst bude pokračovat.

Projekt Alter Eko je založen na rozhovorech, které osobnosti z byznysu a ekonomické sféry vedou s úspěšnými lidmi.

Rozhovor Luďka Pfeifera s Jiřím Bellingerem vysílalo rádio Zet.

Luděk Pfeifer: Co by podle vás měla v roce 2016 udělat vláda, aby českému byznysu pomohla? Co by se mělo objevit na letošní agendě spolupráce vláda-firmy?

Jiří Bellinger: Prvním krokem, který by měl být schválený, je zavedení pořádku v případě registračních pokladen. Tak, aby i ti malincí, kteří se tomu vyhýbali, a které dnes rádobyochraňují některá pravicová uskupení tím, že brání zavedení pokladen, měli rovné podmínky s ostatními; tak by to mělo být, teď je to nastaveno špatně.
Další kroky pak spočívají v kontrolách daňových systémů a v neobtěžování firem zbytečnou byrokracií. S pomocí výpočetní techniky by mělo dojít ke zjednodušení různých hlášení státu, které teď zaměstnává firmy, a zejména malé, prostě neúměrně. Většinou si s tím přitom ani neumějí pořádně poradit a musejí si tak najímat poradenské firmy, daňové poradce a další lidi a platit jim za pomoc s administrativou.

Luděk Pfeifer: Myslíte, že je vláda připravena jít tímto směrem? Není například kontrolní hlášení k DPH krok směrem opačným?

Jiří Bellinger: Tento krok se v této fázi jeví jako zatěžující. Je to nicméně, opět, otázka výpočetní techniky a patřičných programů. Pak to bude probíhat automaticky a nikoho to nebude zatěžovat. Já tak kontrolní hlášení k DPH vidím jako softwarovou záležitost.

Luděk Pfeifer: Velmi často se v souvislosti s rokem 2016 mluví také o tom, jak bude sílit boj o kvalitní pracovní sílu, především technicky vzdělané lidi. Co čekáte vy?

Jiří Bellinger: V současné době se dostáváme do velkých problemů s lidskými zdroji. Poslední vyučení lidé se tu v mnoha oblastech objevili v devadesátých letech. Potom, v rámci privatizace, byly učňovské školy navázané na velké průmyslové podniky zrušeny. Na nymbrusku jsme například měli devět učňovských škol, teď máme jednu. Když chci přijmout kvalitního, vyučeného člověka ve strojírenském oboru nástrojař, soustružník, a nebo mechanik, tak mi přijdou zájemci s výučním listem, kterým je přes čtyřicet. Mladšího nedostanu, protože tu prostě není. To je negativní dopad privatizace, který nám nikomu v jejích provopočátcích nedocházel.

Luděk Pfeifer: Myslíte si, že si s tím česká ekonomika poradí? Má na to nějaký recept?

Jiří Bellinger: Naprosto ho nemá. Ono zřídit učňovskou školu je mnohonásobně dražší a složitější, než školu střední. Pro střední školu humanitního směru dáte do velké místnosti lavice, zasíťujete počítače, postavíte tam kvalifikovaného lektora a můžete spustit výuku. Zřízení učňovské školy, kde by se lidé naučili řemeslu, je velký technický problém, je problém s technologiemi i s mistry, kteří dnes neexistují.