Profesní síť LinkedIn v říjnu po sedmi letech oznámila odchod z Číny, s odkazem na „složitá pravidla“, která čínská vláda nastavila pro internetové platformy. Microsoftem vlastněný LinkedIn se však požadavkům komunistického režimu na cenzuru obsahu přizpůsoboval od začátku. Omezil proto i funkce sítě, kvůli kterým by pro Peking byl její obsah hůře kontrolovatelný, a dokonce uživatele vyzval k autocenzuře. Podobné kompromisy kvůli podnikání v Číně dělají i další západní firmy.

Společnost zprovoznila své čínské služby v roce 2014, ještě předtím, než ji koupil Microsoft, a už tehdy musela přislíbit, že bude aktivně spolupracovat na cenzuře „citlivého“ obsahu, který by byl z pohledu Pekingu v rozporu s domácí legislativou a pravidly nastavenými regulačními orgány kybernetické bezpečnosti Číny.

Letos v září pak LinkedIn zablokoval profily celé řady zahraničních novinářů píšících o Číně, takže nebyly v čínské verzi aplikace viditelné. Postižení uživatelé obdrželi email s výzvou, aby svůj profil „updatovali“, pokud mají zájem o to, aby byl v Číně znovu přístupný. Rozhodnutí mělo být „čistě na nich“. K tomuto kroku firma údajně přistoupila poté, co ji čínské úřady letos v březnu vyzvaly k „vyčištění obsahu“.

O kauze na Twitteru obsáhle informovala jedna z cenzurovaných novinářek Bethany Allen-Ebrahimian která čínská témata zpracovává pro americký web Axios. O zablokování svých profilů poté informovali také další novináři a aktivisté píšící o tématech jako jsou represe v Sin-ťiangu či protesty v Hongkongu nebo se kriticky vyjadřující o čínské politice, například reportérka Melissa Čchen, bývalý studentský vůdce a aktivista Čou Feng-suo nebo Greg C. Bruno, autor knihy Blessings From Beijing: Inside China’s Soft-power War on Tibet.

Pozorovatele šokoval nejvíc zmíněný tlak na autocenzuru – americká firma své (americké) uživatele otevřeně vyzývala k tomu, aby ze svých profilů odstranili informace, které Peking považuje za „citlivé“ nebo nezákonné. Jak upozornila sama Allen-Ebrahimian, Čína tímto již „překračuje hranice původního modelu ‚internetové suverenity‘ a svou cenzurou působí extrateritoriálně“, jinými slovy, cenzuru s úspěchem vyváží, a aplikuje dokonce i na Západě.

Cenzurujte se raději sami

Profily zablokované v Číně byly pro uživatele v jiných částech světa normálně viditelné. Pokud by ovšem jejich majitelé přistoupili k úpravě vlastního profilu tak, aby byl v Číně přijatelný, tedy k autocenzuře, změnil by se obsah informací, které o sobě uvádějí, pro všechny uživatele, tedy i pro ty mimo Čínu. Samotná firma tudíž tlačila na to, aby tito novináři a aktivisté ze svých profilů na LinkedIn zcela vymazali pro Čínu nepohodlné informace.

Krok, k němuž LinkedIn přistoupil, vyvolal ostrou kritiku organizací monitorujících svobodu slova ve světě a mnozí novináři vyjádřili svým kolegům podporu. Například ředitelka amerického PENu Suzanne Nossel ve svém prohlášení médiím uvedla:

„Celé si to lze těžko vyložit jinak, než že americká technologická firma cenzuruje své uživatele na rozkaz čínské vlády. Jedná se o alarmující a bezostyšnou kapitulaci před cenzurou ze strany společnosti, jež hlásá, že ctí demokracii a svobodu projevu. Pokud se chování LinkedIn stane normou, bude to zpráva pro společnosti po celém světě, že je normální, aby Peking prosazoval své cenzurní požadavky globálně. Tento případ by tedy měl být výstražným signálem, že pokud se velké technologické firmy jako Microsoftem vlastněný LinkedIn cenzuře nepostaví, utrpí tím svoboda slova v celosvětovém měřítku.“

PEN vyzval síť LinkedIn a firmu Microsoft, aby svůj přístup přehodnotily a blokované účty obnovily. To samé ve svých otevřených dopisech společnosti požadovali také někteří američtí senátoři, jmenovitě Rick Scott a Jim Banks. Pod tímto tlakem nakonec vedení mateřského Microsoftu rozhodlo o ukončení působení platformy LinkedIn v Číně a stažení čínské verze mobilní aplikace.

Tak trochu jiná verze

LinkedIn byl jedinou velkou americkou sociální sítí, která působila v Číně, žádná jiná zde momentálně nemá zastoupení a přístup k nim je za „Velkým čínským firewallem“ blokován. Vstup sítě na čínský trh v roce 2014 byl podmíněn přistoupením na požadavky čínských úřadů ohledně cenzury obsahu, jejž komunistická strana považuje za nevhodný. Jedním z prvních cenzurovaných byl účet Billa Bishopa, který stojí za newsletterem Sinocism. Cenzurovány byly také některé příspěvky hongkongských uživatelů týkající se připomínek masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989.

Kromě nedávné cenzury profilů a příspěvků svých uživatelů však LinkedIn v Číně již od počátku přistoupil i na další „úpravy“ své aplikace. Na rozdíl od aplikace určené pro zbytek světa, čínská verze vůbec neobsahovala některé funkce, přičemž důvody byly zjevně politické. Chyběla totiž mimo jiné možnost vytvářet skupiny, a tudíž sdílet ve skupině informace a případně se organizovat k jakékoli kolektivní akci. Dále čínská verze neumožňovala sdílet v příspěvcích fotografie, videa ani textové přílohy, což je obsah, který je pro cenzuru hůře kontrolovatelný. A navíc chyběl i newsfeed, který zobrazuje aktuální dění ze světa bez předchozí kontroly ze strany čínských úřadů.

Společnost dělala vše pro to, aby mohla na čínském trhu působit, a naznačovala, že v tomto směru je ochotná udělat zásadní ústupky, které však měly v některých případech za následek právě vyvážení cenzury za hranice Číny. Jak uvedl server Hong Kong Free Press, podle interní zprávy LinkedIn údajně v roce 2020 nevyhověl opakovaným požadavkům čínských úřadů o poskytnutí uživatelských dat, nicméně z 90 % vyhověl čínským žádostem o odstranění konkrétního obsahu.

Síť LinkedIn však zdaleka není jediná, kdo v posledních letech vyšel vstříc čínským požadavkům na cenzuru nebo přistoupil na různé podmínky umožňující působení na čínském trhu. V minulosti médii proběhly kauzy týkající se soukromých podnikatelských subjektů, včetně například prestižních akademických nakladatelů, jak ukázala kauza Cambrigde University Press, a svou produkci požadavkům čínského trhu čím dál více přizpůsobuje i filmový Hollywood.

Podceňované riziko

Tyto ústupky, které západní firmy činí s vidinou lákavě velkého čínského trhu, však ve skutečnosti nejsou nijak nevinné a postupně mohou proměňovat způsob, jakým jsou určitá témata vnímána a diskutována nejen uvnitř, ale právě i za hranicemi Číny. Kromě takového vývozu cenzury Peking ovšem těží také ze značně asymetrického globálního toku informací, jak upozorňuje např. server Foreign Affairs.

Zatímco si totiž Čína diktuje podmínky pro přístup zahraničních firem na svůj trh a brání vlastním občanům v přístupu k informacím blokováním webových stránek i sociálních sítí od Googlu přes Facebook a Instagram až po YouTube, samotné tyto platformy naopak působení čínských uživatelů nijak neregulují. Nechtěně a částečně nevědomky tak poskytují kanály pro působení čínské propagandy a šíření čínského vlivu.

V případě LinkedIn dokonce před časem vyšlo najevo, že jej čínské orgány využívají ke špionážní činnosti, na což poukázala média ve Švýcarsku, Velké Británii i USA. Desetitisíce lidí v Evropě i Americe byly podle zjištění tajných služeb prostřednictvím LinkedIn osloveny falešnými profily s cílem získat citlivé informace. Mezi kontaktovanými jsou státní zaměstnanci, pracovníci technologických firem, ale i akademici. Výměnou za spolupráci a informace je jim slibována nejen účast na akcích v Číně s plným servisem, ale i vysoké finanční částky jako odměna.

Západní regulátoři internetu i velké technologické firmy zatím tyto hrozby stále podceňují a v mnoha případech jsou komerční subjekty i vlivní jednotlivci ochotní činit ústupky s vidinou zisku.

Z dlouhodobého hlediska se však z čínské strany jedná o efektivní ovlivňování debaty na pro Peking citlivá témata, jako je Tchaj-wan, Hongkong, Sin-ťiang či Tibet. V posledních letech je navíc čím dál tím patrnější i ovlivňování politického diskurzu v oblastech, které se Číny přímo netýkají, ať už jsou to témata kolem pandemie covid-19 nebo třeba politická situace v USA či v EU.