Kritici ministerstva vnitra ve věci vedení databáze vzorků DNA si lepší zprávu přát nemohli. Právní zástupkyně ministerstva počátkem února před soudem přiznala, že neví, zda národní databáze obsahuje vzorek Jiřího Pivody, který se právě s vnitrem soudí o jeho výmaz.

Pozornost je tak potřeba zaměřit nejen na legálnost vedení databáze, které upravuje interní pokyn policejního prezidenta namísto zákona, ale i na způsob, jakým je registr veden a jaká je jeho kontrola.

Vnitru právní vakuum vyhovuje

Je to právě ministerstvo vnitra, které před dvěma lety dostalo od Nečasova kabinetu úkol zákon o DNA připravit. ČR k tomu zavazují mezinárodní úmluvy, které říkají, že by takto citlivá oblast měla být upravena zákonem. Na podzim roku 2013 byly ale práce na zákonu zastaveny, protože by po pádu Nečasova kabinetu už nestihly projít legislativním procesem. A nová vláda Bohuslava Sobotky už zákon do plánu legislativních prací nezařadila. Je ovšem třeba říct, že s tichým souhlasem ministerstva vnitra, kterému spolu s Kriminalistickým ústavem současná situace vyhovuje.

„Ministerstvo vnitra dlouhodobě odmítá tuto situaci řešit a úpravu utajovaným policejním pokynem považuje za dostatečnou. To vede nejen k neústavním zásahům do práv osob, s jejichž DNA je nakládáno, ale může to ohrozit i vyšetřování trestných činů, neboť důkazy získané s pomocí Národní databáze DNA mohou být soudy odmítány jako nezákonné a tudíž nepřípustné,“ varuje Pivodův advokát Jan Vobořil.

Ten je zároveň ředitelem organizace Iuridicum Remedium, která je od roku 2007 u snah zákon prosadit a sepsala již jeho první paragrafované znění. O to ale nebyl na ministerstvu zájem. „Vzhledem k tomu, že nelze v dohledné době očekávat vládní iniciativu k řešení tohoto problémy, je vhodné zvážit poslaneckou iniciativu, která by vedla k přijetí zákona o DNA,“ nevzdává se Vobořil.

DNA již brzy prozradí mnohem více

První krok k tomu, aby se příprava zákona přesunula z vládní úrovně do sněmovny, už byl učiněn. Téma zvedl předseda podvýboru pro ochranu soukromí Radim Holeček (ODS), který přiznává, že k tomu přispěly zejména mediální výstupy z poslední doby. Ať už šlo právě o kauzu Pivoda, nebo dosud nevídaný plošný sběr vzorků DNA v případě vraždy u rumburského rybníka.

„Rozhodně nechci dělat ukvapené závěry. Musím ale v této souvislosti položit elementární otázku: Je naše stávající právní úprava v oblasti nakládání s lidskou DNA pro účely identifikace osob ve vztahu k zajištění ochrany soukromí a osobních údajů dostatečná?“ ptá se Holeček. Odpověď chce najít na dubnovém semináři, který ve sněmovně uspořádá. Pozvat na něj chce jak kritiky současného stavu, tak představitele odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra, tedy ostře znesvářené strany.

Uvažovat o zákonu je podle Holečka logické. “DNA profil každého člověka bezesporu je osobním údajem, přesněji komplexem osobních údajů, a jako takový si zcela jistě zaslouží odpovídající pozornost a nezbytnou právní ochranu,“ říká poslanec. V případě DNA je podle něho důležité uvědomit si, že stávající okruh informací, které je možné ze vzorku DNA zjistit, není konečný. „Objem těchto informací se znalostí lidského genomu rychle roste, a proto je zcela na místě princip předběžné opatrnosti a odpovídající regulace, bránící případnému zneužívání nových možností spojených se znalostí lidského genomu,“ přiklání se Holeček k regulaci zákonem.

Když to nejde přes vládu…

Zdá se, že minimálně k jednomu jednacímu stolu se obě strany dostat podaří. Genetik a soudní znalec Daniel Vaněk, který je hlasitým kritikem policejních postupů, poslaneckou iniciativu vítá. „Každá snaha, která pomůže odblokovat neochotu vnitra a policie napravit nezákonný a nevyhovující stav, je dobrá. Když to nejde přes vládu, může pomoci parlament,“ říká Vaněk.

A předběžný, i když opatrný souhlas, už přišel i z ministerstva vnitra. „Ministerstvo vnitra pravidelně poskytuje poslancům a senátorům odborné konzultace v nemálo oblastech, je tedy přirozeně připraveno odborně konzultovat i návrh zákona o DNA,“ uvedl mluvčí resortu Josef Holek.