Prázdný vlaky v něčí hlavě. Kraje omezují provoz na tratích, kam tekly stovky milionů
ZÁPISKY Z ČESKÉHO KARABACHU. Myšlenky ti táhnou hlavou jako vlaky, ty vlaky jsou prázdný, tvoje hlava taky, zpíval v jedné písni Olda Říha, šéf kapely Katapult. A já si to teď pobrukuju taky a myslím, že v té písni je vlastně obsaženo všechno, co chci říci, ale na článek je to trochu málo, to by mi neprošlo a tak. A i když vlaky nenaplním, zkusím to alespoň s tou hlavou. A myšlenkami…
Čtu si na webu zdopravy: Špatná koordinace mezi zájmy krajů a Správou železnic (SŽ) povede ke zmaření další investice do českých tratí. Ústecký kraj plánuje od příštího roku výrazně omezit provoz na trati 085 Varnsdorf – Rybniště. Ze dvanácti párů vlaků denně má dojít k seškrtání na tři páry denně.
Správa železnic přitom v posledních letech do úprav trati investovala stovky milionů korun a myslím, že v tom je zkoncentrované jádro problému. To vidím ve skutečnosti, že se na železnici něco pořád dělá, ale málokdo vlastně ví proč.
Prostě to prostavíme
Odpověď na kardinální otázku: Chceme, aby lidé využívali víc železnici než individuální dopravu? by nejspíš zněla: No jistě!
Kdybychom se ale pídili dál, třeba jak to udělat a jestli vůbec, bylo by to horší.
Představuji si něco jako: Nevím, případně moc se v tom nerejpej, máme prachy, tak je prostavíme…
Možná existují nějaké barevné powerpointové koncepce rozvoje. Jestli vycházejí z relevantních dat a tužeb lidí, kteří by do vlaku nakonec nastoupili, si dovolím pochybovat a jako vzorek použiji sebe.
Miloval jsem cestování vlakem! Producírovat se v chodbičkách, miloval jsem drncání kolejí, miloval jsem nachystanou svačinu!
Miloval jsem i okamžik, kdy mi ujel návazný spoj, bral jsem to jako darovaný čas, čas navíc někde mimo, který mohu využít na meditaci, psaní nebo kreslení jen tak a pití piva v nádražní restauraci někde, kde bych jinak nikdy nezastavil a nevystoupil.
Jenomže, to byly nádražní restaurace všude, a i když úroveň byla různá, zážitky byly neopakovatelné.
Teď je při plánování cest železnice poslední volba.
Kdybych se vypravil do krajského města (Ústí nad Labem) a chtěl se zdržet, no zdržet, odjet třeba kolem deváté večer, budu doma po půlnoci (a kdyby bylo divadlo nebo koncert delší, dorazím druhý den ráno). Kdybych změnil destinaci a zajel do Liberce, je to ještě o trochu horší a hlavní město v tomto myšlenkovém pokusu nebudeme raději vůbec uvažovat.
Kdybych někdy chtěl využít trať 085, o které je řeč výše a kde z dvanácti párů vlaků zbydou tři (TŘI!), byl bych v naprosto zoufalé situaci.
I když mi chybí cestování vlakem a něco jako romantika, kterou jsme měli s touhle kratochvílí spojenou, vlastně chápu, že nemá smysl platit něco, co přestává fungovat a co lze nahradit nějakou jinou variantou.
Vadí mi, že velení — řízení organizace, která má tohle na starosti a organizací navazujících, nedokáže sjednotit a jasně deklarovat, do čeho a proč bude sypat stovky milionů korun a k čemu to nakonec povede.
Zatím se tu hraje pouze hra na jako.
Jako budeme rozvíjet železniční dopravu a vy budete dělat, že vám to jako vyhovuje.
Romantik a idealista ve mně bude samozřejmě stále snít o době na začátku minulého století, kdy: Trať, která (zatím) spojuje Mikulášovice – Brtníky – Panský – Dolní Křečany a Rumburk, se začala budovat v červnu roku 1901 a už 29. října 1902 (!!!) na ní byl spuštěn provoz. Realista chápe, že okrajové tratě jsou neufinancovatelné a není možné věřit v jejich bývalý provoz.
Jenom čekám na to, až to někdo zodpovědný řekne nahlas a vysvětlí, jak bude zajištěná dopravní obslužnost v oblastech, které jsou prostě na periferii.
A do té doby si při čekání u železničního přejezdu na to, než přejede vláček s jedním cestujícím a pilotem, budu zpívat to o těch myšlenkách a prázdných vlacích v úvodu tohoto článku.
Mimochodem, jestli tu písničku neznáte, nehledejte ji a neposlouchejte. Je to ušní červ!
Autor textu, Marek Douša, je publicista a kreslíř. Jeho obrázky znají čtenáři časopisu Reflex nebo magazínu Sorry. Žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, odkud podniká výpady po severních Čechách, převážně za kulturou. Jím spravované weby naseveru.net a vybezek.eu mapují dění ve výběžku, kterému kvůli jeho odlehlosti či zapomenutosti místní občas přezdívají Náhorní Karabach.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Dopady povodní trvají: lidé jsou vyčerpaní, čeká je boj s mrazem, plísní i se státem
Fiala do Mojžíře nic nového nepřinesl, přijel dělat kampaň, říká starostka
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
Dobrý den pane Doušo. Výstižně napsáno, nelze nesouhlasit. Jako bývalého dlouholetého ajznboňáka původem ze Sudet mě jen mrzí obecně malé povědomí o tom, co způsobilo předání objednávky železniční dopravy určitého rozsahu na úroveň krajů. Prosím, to se netýká Vás, Vy jistě víte, u Vás to ,, žijete „. Držte se, Richard Bojčuk
Jedna věc je, že něco nevychází ekonomicky – vůbec nepopírám, že se tak v řadě případů děje.
Věc druhá je jestli porovnáváme opravdu celkové náklady. Vlakový dopravce platí Správě železnic za užití tratě a pokud vím, tak autobusový dopravce neplatí žádný poplatek za použití silnice (kromě dálnic, které regionální tratě rozhodně nekopírují). Dále je třeba oddělovat reálnou dopravní obslužnost pro místní obyvatele a turistický potenciál tratí – sice kraj možná dá víc peněz za kilometr, ale tím že tam budou jezdit turisté na výlety, tak se uživí spousta dalších obchodníků v oblasti služeb.
Důrazně chci říct, že UMĚNÍ není ukazovat, že je něco ztrátové a zrušit to, ale vyvinout úsilí a dívat se na věci komplexně s ohledem na rozvoj regionu, ne pouze jako na sazbu za kilometr. U spousty tratí lze zvýšit využívanost například díky přemístění zastávek nebo malou změnou trasování. Dále je dobré hledat moderní náhradu starých motoráků za moderní úsporná a ekologická vozidla (baterie, vodík). Preferenčně se skutečně přikláním k maximálnímu hledání způsobů zatraktivnění železnice, protože rozebranou trať už nikdo nikdy nepostaví a je to odkaz našich předků, nehledě na to, že železnice a příroda jdou spolu dohromady daleko lépe, než silnice – stačí se podívat na zábor půdy, na prostupnost srážek koleje versus asfalt a splynutí s přírodou.
V poslední řadě čistě lidsky – chodí vaše děti raději mávat na autobusy a auta nebo na vlaky? Vlak je fenomén a stačí se jet podívat třeba na turistické lokálky v ÚK včetně podřipských (které měly být dávno zrušené dle ekonomů), kde se vlak šourá a je v podstatě „nemožně zastaralý“. V sezoně je tam plno a té radosti, kterou rozdává – podél trati to vypadá jako kdyby lidé všech generací poprvé v životě viděli vlak, přitom už je s námi přes 100 let…
Samozřejmě rozumím, že v době vzniku železnic byla individuální automobilová doprava v plenkách. Stále však tvrdím, že uměním není spočítat ztrátu a rozebrat něco co tu bylo 100 let, ale uměním je přizpůsobit to dnešním podmínkám tak, aby se to stalo atraktivním. Zároveň připouštím, že v některých případech toho nedosáhneme ani při vší snaze – pokud je trasa tratě zcela mimo osídlení nebo byla trať vybudována například kvůli cukrovaru, který už tam nestojí a původní účel nelze nahradit jiným účelem.
Znám spoustu lidí, kteří za výletní romantikou vidí právě dopravu vlakem a že mají pak ujít ještě pár kroků k turistické atrakci jim nevadí, protože pro ně výlet neznamená, že je auto doveze až před vrata hradu, ale taky hezkou procházku v přírodě: Každý to má ale jinak.
Možná si budeme muset počkat, až EU parlament škrtne většinu kamionů kvůli elektrifikaci a zboží zas bude muset putovat po železnici. A třeba začnou i lidé jezdit znovu vlakem, až EU napaří daně na auta se spalovacím motorem. Jenže to už je jiná hra, teď se hraje utrácení v rámci fondu rozvoje infrastruktury
Myslím, že článek je velmi výstižný…
Ačkoliv jsem již čtyřicet roků sám strojvedoucím, jsem často stejně nostalgický, jako autor článku a někdy sám žasnu, kam ty peníze zbytečně tečou…
Dle mě chybí koncepce, když ještě ano, kdy příp. zrušit a čím pak a jak. Že si na tomto ožehavém problému mastí kapsu armáda úředníků, je pak nasnadě…
Jak to jen ti zlí komunisté dělali, že autobusy zajížděly i do vesnic i do malých osad a spojení bylo co 1/2 až 1 hod. Vlaky jezdily i v těch nejodlehlejších oblastech a navazovaly na autobusy, aby se každý pohodlně a rychle a levně dostal tam, kam potřebuje.
Dnes vyspělý a bohatý kapitalismus to nemá šanci pro občany zajistit. Tohle nechápu. Za socialismu se měli lidé neskutečně lépe, než dnes. A to je celá pravda, s kterou nic nehne. Ani Fialovy signály.
Z aPrvní republiky autobusovou dopravu provozovala z velké části železnice ČSD, která po roce 1948 přebírala znárodněné soukromé autobusy. Vlaky a autobusy si tedy nekonkurovaly, autobusy dovážely cestující z vesnic na nejbližší zastávky železniční. V roce 1953 byla autobusová doprava CSD odebrána, ale systém kombinovaného spojení ČSD-ČSAD dlouho zůstal, někde až do začátku 90. let. Nyní je vše jinak v podnikání i v soukromém životě, spolupráci a pomoc nahradila bezohledná konkurence a soutěživost, právo těch schopnějších a všeho schopných.
Je to spíše tím že kraj deklaruje zájem o železnici a její rozvoj, udělá se plán, rozpočet a začne se stavit a než se dostaví za 3 roky, tak je v kraji jiná vláda, která železnici nepodporuje a spoje ruší. Kraje neměli dostat tuto moc, kraj vidí max na svoji hranici proto i propojit dopravu je problém.
Kde se utrácejí cizí peníze, je marné hledat efektivitu. Stát utrácí jenom cizí peníze.