Kresba: Marek Douša

Prázdný vlaky v něčí hlavě. Kraje omezují provoz na tratích, kam tekly stovky milionů

Napsal/a Marek Douša 11. dubna 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

ZÁPISKY Z ČESKÉHO KARABACHU. Myšlenky ti táhnou hlavou jako vlaky, ty vlaky jsou prázdný, tvoje hlava taky, zpíval v jedné písni Olda Říha, šéf kapely Katapult. A já si to teď pobrukuju taky a myslím, že v té písni je vlastně obsaženo všechno, co chci říci, ale na článek je to trochu málo, to by mi neprošlo a tak. A i když vlaky nenaplním, zkusím to alespoň s tou hlavou. A myšlenkami…

Čtu si na webu zdopravy: Špatná koordinace mezi zájmy krajů a Správou železnic (SŽ) povede ke zmaření další investice do českých tratí. Ústecký kraj plánuje od příštího roku výrazně omezit provoz na trati 085 Varnsdorf – Rybniště. Ze dvanácti párů vlaků denně má dojít k seškrtání na tři páry denně.

Správa železnic přitom v posledních letech do úprav trati investovala stovky milionů korun a myslím, že v tom je zkoncentrované jádro problému. To vidím ve skutečnosti, že se na železnici něco pořád dělá, ale málokdo vlastně ví proč.

Prostě to prostavíme

Odpověď na kardinální otázku: Chceme, aby lidé využívali víc železnici než individuální dopravu? by nejspíš zněla: No jistě!

Kdybychom se ale pídili dál, třeba jak to udělat a jestli vůbec, bylo by to horší.

Představuji si něco jako: Nevím, případně moc se v tom nerejpej, máme prachy, tak je prostavíme…

Možná existují nějaké barevné powerpointové koncepce rozvoje. Jestli vycházejí z relevantních dat a tužeb lidí, kteří by do vlaku nakonec nastoupili, si dovolím pochybovat a jako vzorek použiji sebe.

Miloval jsem cestování vlakem! Producírovat se v chodbičkách, miloval jsem drncání kolejí, miloval jsem nachystanou svačinu!

Miloval jsem i okamžik, kdy mi ujel návazný spoj, bral jsem to jako darovaný čas, čas navíc někde mimo, který mohu využít na meditaci, psaní nebo kreslení jen tak a pití piva v nádražní restauraci někde, kde bych jinak nikdy nezastavil a nevystoupil.

Jenomže, to byly nádražní restaurace všude, a i když úroveň byla různá, zážitky byly neopakovatelné.

Teď je při plánování cest železnice poslední volba.

Kdybych se vypravil do krajského města (Ústí nad Labem) a chtěl se zdržet, no zdržet, odjet třeba kolem deváté večer, budu doma po půlnoci (a kdyby bylo divadlo nebo koncert delší, dorazím druhý den ráno). Kdybych změnil destinaci a zajel do Liberce, je to ještě o trochu horší a hlavní město v tomto myšlenkovém pokusu nebudeme raději vůbec uvažovat.

Kdybych někdy chtěl využít trať 085, o které je řeč výše a kde z dvanácti párů vlaků zbydou tři (TŘI!), byl bych v naprosto zoufalé situaci.

I když mi chybí cestování vlakem a něco jako romantika, kterou jsme měli s touhle kratochvílí spojenou, vlastně chápu, že nemá smysl platit něco, co přestává fungovat a co lze nahradit nějakou jinou variantou.

Vadí mi, že velení — řízení organizace, která má tohle na starosti a organizací navazujících, nedokáže sjednotit a jasně deklarovat, do čeho a proč bude sypat stovky milionů korun a k čemu to nakonec povede.

Zatím se tu hraje pouze hra na jako.

Jako budeme rozvíjet železniční dopravu a vy budete dělat, že vám to jako vyhovuje.

Romantik a idealista ve mně bude samozřejmě stále snít o době na začátku minulého století, kdy: Trať, která (zatím) spojuje Mikulášovice – Brtníky – Panský – Dolní Křečany a Rumburk, se začala budovat v červnu roku 1901 a už 29. října 1902 (!!!) na ní byl spuštěn provoz. Realista chápe, že okrajové tratě jsou neufinancovatelné a není možné věřit v jejich bývalý provoz.

Jenom čekám na to, až to někdo zodpovědný řekne nahlas a vysvětlí, jak bude zajištěná dopravní obslužnost v oblastech, které jsou prostě na periferii.

A do té doby si při čekání u železničního přejezdu na to, než přejede vláček s jedním cestujícím a pilotem, budu zpívat to o těch myšlenkách a prázdných vlacích v úvodu tohoto článku.

Mimochodem, jestli tu písničku neznáte, nehledejte ji a neposlouchejte. Je to ušní červ!


Autor textu, Marek Douša, je publicista a kreslíř. Jeho obrázky znají čtenáři časopisu Reflex nebo magazínu Sorry. Žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, odkud podniká výpady po severních Čechách, převážně za kulturou. Jím spravované weby naseveru.net a vybezek.eu mapují dění ve výběžku, kterému kvůli jeho odlehlosti či zapomenutosti místní občas přezdívají Náhorní Karabach.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)