Mediální rady mají sloužit veřejnosti ke kontrole veřejnoprávních médií, v praxi však jednotlivé radní často nominují spolky s neprůhledným pozadím nebo příliš krátkou historií. Ty také nominaci „svého člověka“ do rady chápou jako šanci, jak svou vlastní činnost zviditelnit v programu České televize nebo rozhlasu. Změnit by to měly novely mediálních zákonů, které chystá vláda.

Současného místopředsedu Rady Českého rozhlasu Tomáše Kňourka nominoval před čtyřmi lety do rady spolek Tenisový klub Libeňák. Jak už název napovídá, jde o sportovní organizaci, která s médii nemá na první pohled nic společného.

„My v kontaktu jsme, samozřejmě, protože to je náš kolega a člen. Pan Kňourek je sportovec, je to člověk našeho ducha, v tomhle směru si rozumíme. Proto je nám blízký,“ říká předseda spolku Petr Hamann.

Sportovec se zájmem o SPD

„Naše zájmy jsou pochopitelně v té sportovní rovině, takže i tohle si od toho slibujeme. Ale o zadání bych tady skutečně nemluvil,“ shrnuje důvody nominace jednoho z členů klubu do rozhlasové rady.

Mnohem spíš než sportu se však radní Kňourek, který je v rozhlasové radě podruhé a celkově v ní zasedá už deset let, na veřejných zasedáních rady věnuje zcela jiné agendě. Především dotazům na údajnou názorovou nevyváženost vysílání. Kritikou nešetří hlavně směrem ke stanici mluveného slova Český rozhlas Plus. V minulosti Kňourkovi chybělo ve vysílání třeba více zástupců hnutí SPD nebo „pluralitnější pohled na Rusko“.

„To je pro mě nová informace. My se jako spolek sportovců politicky nevyhraňujeme, protože kdybychom se začali bavit o politice, tak se rozhádáme. Pokud tam pan Kňourek prosazuje nějaké politické věci, tak to samozřejmě neodpovídá tomu, co bychom si od toho představovali,“ reaguje Petr Hamman.

Další rozhlasový radní Jan Krůta, zvolený poslanci rovněž v roce 2019, je sice publicista a textař, známý zejména dlouholetou spoluprací se zpěvákem Daliborem Jandou, i jeho však do rady nominoval lokální sportovní spolek – Tělocvičná jednota Sokol Poříčí nad Sázavou.

„Jsme v kontaktu, protože je členem naší jednoty, a určitě tyhle věci probíráme a v některých otázkách se s námi o tom radí, jak postupovat. Dává nám zpětnou vazbu,“ říká starosta poříčského Sokola Petr Lacina.

„My jsme ho tam posílali zejména z toho důvodu, aby se vyvážilo to vysílání v rámci rozhlasu a sportovního zpravodajství, což se podařilo,“ argumentuje znovu sportem.

Na dotaz, jak tedy podle něj po zvolení Jana Krůty do rady přibylo sportu ve vysílání Českého rozhlasu, zmiňuje spuštění stanice Radiožurnál Sport. Faktem však je, že o plánech na digitální sportovní stanici rozhlas mluvil už několik let před příchodem radního Krůty.

Vulgární Jandák se „nebál ozvat“

A sportovní nominace do třetice: herce a bývalého politika Vítězslava Jandáka spolunominoval do rozhlasové rady před šesti lety Veslařský klub Vajgar z Jindřichova Hradce.

„Pan Jandák je čestným členem Veslařského klubu Vajgar. Tenkrát nás oslovil, jestli bychom mu s tím pomohli,“ vybavuje si předseda klubu Martin jedlička. I on jako jeden z důvodů Jandákovy nominace zmiňuje propagaci sportu.

„O jeho aktivitě v radě jsme se bavili několikrát, za tu dobu, co tam byl. Já myslím, že pan Jandák byl velmi hlasitým členem té rady, protože se nebál ozvat o některých věcech,“ říká poněkud neurčitě Jedlička.

Také Vítězslav Jandák se však během svého mandátu radního, který končí letos v polovině roku, zviditelňoval úplně jinak než sportem. V roce 2019 přímo na zasedání rady používal vulgární výrazy směrem k novinářům a k hudebnímu publicistovi Jiřímu Černému, kvůli čemuž čelil i debatě ve sněmovně o svém odvolání z rady. Nakonec v ní zůstal a loni v létě se znovu připomněl výrokem, že to, co se děje na Ukrajině, „není válka“.

Současný zákon o televizním i rozhlasovým radním sice výslovně zakazuje „přímo zasahovat do tvorby a vysílání pořadů“, možné je jen „vydávat doporučení týkající se programové nabídky“, i tak ale řada spolků stále chápe možnost vyslat svého zástupce do rady jako šanci na zviditelnění své vlastní agendy.

Chovatelé sobě

Potvrzuje to třeba Český svaz chovatelů, který do rady v roce 2020 poslal Ondřeje Matouše, dlouholetého ředitele Výstaviště Lysá nad Labem. Ten byl také letos v lednu zvolen novým předsedou rozhlasové rady.

„Víceméně jsme to viděli tak, že to pomůže mediálně zviditelnit chovatele v České republice, a to si myslím, že se i daří,“ hodnotí Matoušovo dosavadní působení v radě člen ústředního výkonného výboru Českého svazu chovatelů Miroslav Kroft. Za zmínku stojí i fakt, že v době, kdy Matouš nominaci do rady od Svazu chovatelů získal, byl už sám jeho předsedou.

A podobně popisuje nominaci do rady česká pobočka Mezinárodní asociace facility managementu, IFMA CZ, u které v roce 2017 získal nominaci dnes už bývalý šéf rady Miroslav Dittrich (mandát mu skončil letos v lednu).

„Původní kontakt vznikl na základě osobního vztahu našeho bývalého vedení a pana Dittricha. Spolupráce pokračovala zařazením rozhlasového večerního vysílání, kde dva naši zástupci (tehdejší členové Představenstva) povídali o facility managementu jako takovém, aby šířili dál povědomí o oboru,“ říká šéfka pobočky Milena Machová.

Všechny zmíněné příklady ukazují slabiny aktuálních pravidel pro výběr mediálních radních v Česku. Podle zákona totiž kandidáty můžou poslancům předkládat „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“.

Ve skutečnosti ale rozhoduje politická podpora, kterou musí mít jednotliví kandidáti ve sněmovně předjednanou. Sebelepší mediální odborník tak nemá šanci projít parlamentním sítem, pokud za ním nestojí dost poslanců. Nominace od sportovních klubů či jiných spolků jsou jen formální občanskou vstupenkou do ryze politické volby.

Problémem jsou i nominace ze strany spolků založených jen krátce před samotnou volbou radních nebo spolků, které naopak krátce po zvolení radního zaniknou. To je případ člena radního České televize Lubomíra Veselého, kterého do rady v roce 2020 poslala neziskovka tehdejšího šéfa hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího. O rok později, po pouhých čtyřech letech existence, ji však Klaus poslal do likvidace.

Rosáková: Poněkud chucpe

Současnou zákonnou úpravu kritizuje i Jiřina Rosáková, která sama na podzim kandidovala do rozhlasové rady. Nakonec po postupu do finále volby odstoupila z osobních důvodů – podle zákona by její manžel, moderátor Jan Rosák, nemohl pokračovat v práci pro rozhlas, pokud by ona sama zasedla v radě.

„Jsem členkou dvou spolků a s řadou dalších spolupracuji. V jednom spolku jsem předsedkyní, a tak by moje nominace byla snadná, ale přece jenom poněkud chucpe,“ říká Rosáková, kterou nakonec do rady nominovala zdravotnická odborová organizace, s níž byla dříve v kontaktu.

„Přece nikdo nemůže brát vážně výroky o tom, že svaz rybářů dotyčného nominuje proto, aby se o rybářích vysílalo víc,“ komentuje opakující se kuriózní nominace mediálních radních.

Zpřísnit kritéria pro odbornost a relevanci nominujících organizací i kandidátů chce vládní koalice dvěma novelami mediálních zákonů. Nominovat své zástupce by mohly například jen organizace existující minimálně deset let. Takzvaná „malá“ novela právě prochází sněmovnou, ta „velká“ se teprve připravuje.