Venkov jako odvrácená strana čínského zázraku. Strádají děti, rodiče i ekonomika
Jedním z hlavních témat současné čínské propagandy je tvrzení, že tamní režim „vyzvedá lidi z chudoby“. Ve skutečnosti ekonomický rozvoj Číny stojí na práci vesničanů, kterým však režim brání získat plnoprávné postavení a dědičně je odsuzuje k nekvalifikované, špatně placené práci. Výsledkem jsou rozvrácené rodinné vztahy a celá situace ohrožuje i čínskou ekonomiku jako takovou. Peking chce proto pravidla částečně uvolnit ve prospěch venkovanů.
Podmínky života na venkově nedávno na základě osobní zkušenosti výmluvně popsala profesorka Chuang Teng. Jedná se o vzdělanou ženu z velkoměsta, která se zcela netypicky vdala za muže původem z venkova. Jeho prostřednictvím poznala zblízka problémy vesničanů a s velkou dávkou empatie je vylíčila v článku „Obraz venkova očima snachy“, který loni uveřejnil portál Centra kulturních studií současné Číny při Šanghajské univerzitě.
Poukazuje zde na zjevnou nespravedlnost systému a mluví o dlouhodobých sociálních dopadech, které ohrožují významnou část čínské populace. Zvláštní pozornost věnuje bezvýchodné situaci dětí, které na venkově nemají šanci získat lepší vzdělání a žít jednou lepší život než jejich rodiče. Zabývá se také problémem starých lidí, kteří nezřídka zůstávají bez základních prostředků obživy.
Svou přímou reflexi stěžejních problémů čím dál více se rozevírajících nůžek mezi moderními městskými aglomeracemi a zaostalým venkovem publikovala již před několika lety v pekingském literárním časopise Š´-jüe (Říjen) jako součást debaty o novém proudu „literatury o lidech na dně“.
Její příspěvek rezonoval v akademických kruzích a vyvolal i širší debatu na čínských sociálních sítích. Jeho spontánní šíření potvrzuje, že občanská společnost si začíná naléhavost problému uvědomovat.
Občané druhé kategorie
Profesorka Chuang píše o systémové bariéře spočívající v institutu registrace domácností chu-kchou zavedeném v roce 1958 s cílem připoutat vesničany k půdě a umožnit rychlou industrializaci ve městech. Systém brání vesničanům usadit se ve městě, hledat si lepší práci a umožnit vzdělání a tím i lepší budoucnost svým dětem. V důsledku toho v Číně existuje jinde těžko představitelná situace:
Výstavba moderních měst a práce v továrnách produkujících zboží pro celý svět je dílem rukou dělníků a dělnic z venkova, kteří však nemohou žít normálním rodinným životem. Odjíždějí do měst za prací, ale děti a staré rodiče musí nechat v místě svého stálého bydliště, tedy na venkově. Některým vesničanům se sice v průběhu let podařilo získat ve městě relativně dobře placenou a stabilní práci, přesto se nemohou zcela zbavit zátěže svého vesnického původu.
Jsou plně závislí na městských firmách, které jim dávají práci bez možnosti hájit své zájmy, nemají žádné jistoty, vydělávají méně peněz, nevztahuje se na ně nově budovaný systém sociálního a zdravotního pojištění a ocitají se v pozici občanů druhé kategorie, jimiž obyvatelé měst otevřeně pohrdají.
Když se zhroutí sen
Důsledkem nerovnoprávného postavení jsou velké rozdíly mezi výdělky obyvatel s „městskou“ registrací a lidí původem z venkova, které dokládají i oficiální statistiky. V roce 2019 si běžný venkovan vydělal zhruba třetinu průměrného městského příjmu. Lidé z venkova navíc čelí enormnímu tlaku na finanční zaopatření rodiny.
Chuang Teng upozorňuje na nutnost zabezpečit děti a stárnoucí rodiče. Pokud chtějí pro své děti získat žádoucího partnera k uzavření manželství, musí spořit na věno pro dceru nebo zásnubní dary pro syna. Navíc musí pečovat o staré rodiče, kteří zpravidla nemají penzi a ve stáří si již nedokážou sami zabezpečit základní životní potřeby.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Postavení vesničanů pracujících ve městě je stále nejisté. Jak dokládají příběhy příbuzných profesorky Chuang, ani momentálně relativně stabilní zdroj příjmů a úspory nejsou vždy zárukou bezstarostné existence. Jako příklad uvádí katastrofu, která postihla jejího příbuzného, který se v 90. letech vypracoval k relativně dobrému postavení.
Působil jako předák, který na venkově rekrutoval dělníky podle požadavků investora ve městě. Když se však investor dostal do problému se splácením půjček, přenesl se díl zodpovědnosti i na něj, musel vyplácet dělníky, ale peníze už nedostal zpět. Přišel o úspory, čelil značným finančním problémům a jeho závazky se kaskádovitě přelily na další členy rodiny. Naděje na lepší budoucnost byla pryč a zničila celou jeho rodinu.
Vidět děti? Jednou za pár let
Mnozí venkované, včetně příbuzných profesorky Chuang, migrují na obrovské vzdálenosti za prací ve velkých městech. Protože však s sebou nemohou brát děti dědičně registrované jako „vesničané“, nechávají je v péči prarodičů a dalších příbuzných na venkově. Těmto dětem se případně říká „odložené děti“. Své rodiče vidí často jen na několik dnů v roce, či dokonce jednou za několik let, především během oslav čínského Nového roku, jediného období, kdy dělníci mají volno a mohou se nakrátko vrátit do svých rodných vesnic.
Děti na venkově nemají šanci získat solidní vzdělání. Podfinancované vesnické školy kvalitou značně zaostávají za těmi městskými, ať už co do vybavení budov, nebo personálních kapacit. Mnohdy nejsou žáci kvůli špatným podmínkám ani schopni dokončit základní či nižší střední školu (tj. ekvivalent naší devítileté docházky).
Podle profesorky Chuang by však samotné investice do školství na venkově tento nedostatek nevyřešily. Jak uvádí, „i kdyby podmínky na venkovské škole byly stejně dobré jako ve městech, zůstávají tyto děti v nevýhodě kvůli absenci dobrého rodičovství“.
Upozorňuje na to, jak nepřirozené oddělení dětí zanechaných na venkově od rodičů, kteří odcházejí za prací do měst, narušuje vztahy v rodině a výchovu k rodičovství. Venkovské děti nemají šanci vytvořit si základní citová pouta ke svým rodičům, které sotva poznaly. V dospělosti pak nemají předpoklady pro to, aby se náležitě věnovaly svým vlastním potomkům.
Chuang Teng píše o mladých ženách na vesnici, které v dětství nepoznaly mateřskou péči, a když se pak samy vdají, nedokážou si vytvořit vztah k vlastnímu dítěti. Nedlouho po narození dítěte odcházejí po vzoru svých rodičů do města za prací. Zčásti je vede ekonomická nutnost, chtějí však také uniknout před zodpovědností a mateřskými povinnostmi, s nimiž si nevědí rady. Situace pak připomíná začarovaný kruh, kdy se lidé na venkově vezmou, založí rodinu, migrují za prací a nechají za sebou další generaci odložených dětí.
Kruté stáří na venkově
Chuang Teng si také všímá těžkého osudu starých rodičů v souvislosti s rozpadem tradičních hodnot postavených na úctě ke stáří:
„Tradiční vesnická struktura ztratila svoji odolnost a křehká ekonomika urychlila úpadek venkovských hodnot a zvyků. Vezměme si jako příklad péči o seniory. I když po tisíce let existovala mezi rolníky nejpevnější víra, že je třeba vychovávat děti pro zajištění stáří, realita toto prosté přání značně zpochybnila.“
Stáří na venkově je kruté. Nejen že zde chybí adekvátní zdravotní péče, sociální zabezpečení a služby, ale rozpadají se i rodinné vazby. Profesorka Chuang prokládá zkušenost svých venkovských příbuzných odkazy na znepokojující studie z poslední doby, které dokumentují sebevraždy seniorů. Podle statistik je zřejmé, že výskyt tohoto tragického jevu v některých venkovských oblastech významně převyšuje celostátní průměr.
Mnozí senioři si prý raději vezmou život, než aby zatěžovali své blízké. Byly zdokumentovány i ještě tragičtější případy, kdy děti starých a smrtelně nemocných rodičů, neschopné či neochotné snášet úděl péče o ně, jim postupně zmenšovaly porce jídla, až je nakonec vyhladověly k smrti.
Katastrofa na obzoru
Shodou okolností ve stejné době, kdy šanghajské Centrum kulturních studií současné Číny zveřejnilo osobní svědectví a apel čínské profesorky, vyšla v USA kniha R. Scotta a N. Hell o ekonomických problémech čínského venkova.
Na základě dat shromážděných za posledních třicet let dokumentují, jak čínská ekonomika postupně ztrácí dynamiku původně založenou na špatně placené nekvalifikované práci. Stát přitom neinvestoval do rozvoje lidských zdrojů na venkově; jak upozorňují autoři, Čína je sice dnes druhou nejsilnější ekonomikou světa, ale kvalita její pracovní síly hluboce zaostává i za takovými zeměmi jako je Mexiko nebo Turecko. Tato situace ohrožuje budoucnost čínské ekonomiky, hrozí humanitární katastrofou a s ní ohrožuje i globální ekonomickou rovnováhu.
Zmíněné ekonomické problémy pak mohou z velké části za to, že čínská vláda v poslední době začala projednávat změny tohoto systému a rozvoj venkova se stal jedním z hlavních sloganů generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Podle návrhu 14. pětiletky, který byl představen na právě probíhajícím zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, by systém registrace domácností měl být zrušen ve městech pod tři miliony obyvatel, v ostatních by pak měla být pravidla zmírněna či pozměněna. O možných změnách se v současnosti stále jedná.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Na Číně jsme si vypěstovali závislost. Sami ani pořádně nevíme, jak velkou
Strach z „očipování lidstva“ vystřídaly obavy z čínského vlivu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
komunistum vzdycky zalezelo jen na jejich moci a korytech
o plebs komunistum nikdy nejde, plebsem se jenom zastituji
porad ale tihle vesnicani jsou na tom lip nez ujgurove, ktere cinsti komunisti zaviraji do koncentraku a rozebiraji je na organy
Všechno v článku je pravda, ale u tak lidnaté země s tolika zvláště rodinnými tradicemi a pohnutou historií, nemůžeme všeobecné zlepšení za tak krátkou dobu očekávat. Ještě před cca 30ti lety tam i ve velkých městech jezdily po silnicích šlapací tříkolky. Kapitalismus v USA a Evropě trvá de facto bez přestávky cca 250 let. V Číně cca 30-35 let.
Komunistické rozdělení společnosti na privilegované a poddané, kteří jsou jako levná pracovní síla programově drženi v chudobě, tak jako se to děje v číně, nemá s kapitalismem nic společného. To je feudalismus. Na komunistických režimech byly a jsou vždy patrné prvky jak feudalismu tak otrokářství.
…takže ten feudalismus a otrokářství byly i u nás ? Já se jen ptám na ty patrné prvky (abych byl chytřejší a mohl to také hlásat).
Ptáte se tedy předřečníka, ne mě, ale já myslím, že by se ty prvky feudalismu alespoň přeneseně v tom oficiálně pokrokovém socialismu, kdy to tak nějak všechno bylo v područí státu a vlastně strany (KSČ), u nás najít daly – něco jako u nás bylo od středověku tzv. dominium speciale, tzn. přímo královská panství, nikoliv panství jednotlivých feudálů (přičemž ale jistě za toho feudalismu, vzhledem třeba k podnikatelským aktivitám měšťanstva nebo soukromé, vlastní držbě půdy sedláků, zase ty kapitalistické prvky byly u nás jistě běžnější než za socialismu)… Ale přece i takovým těm komunistickým papalášům, kteří v té oficiálně rovnostářské společnosti byli fakticky jaksi privilegovanější a obvykle zámožnější než ostatní, se lidově říkalo „rudá šlechta“…
Tak já z vlastní zkušenosti z nepreferovaného oboru (dvoj až třísmněnný provoz) hned po střední škole mohu uvést to, že roční výdělky vedoucích směn byly vyšší o cca 10-15% než měl ředitel závodu (o cca 300-400 zaměstnanců). Často při těchto porovnáváních si na bývalého ředitele AZNP Ml.Boleslav M.Zapadla, který tu privilegovanost rozhodně nepotvrzoval, ale vzpomenu připouštím, že někde to tak být mohlo – tam záleželo spíš na osobní integritě každého „funkcionáře“, ale i v této „nové době“ je příkladů mraky… Já se celoživotně nesnažím generalizovat…
TO je smutné josef, měl jsi 10 % navíc ale ve srovnán se západním němcem, jsi byl pořád žebrák a ve srovnání s komunistickou vrchností jsi nemohl nic.
Ad josef:
Tak jak jsem psal, ten pojem „rudá šlechta“ byl takový dost lidový, já ho nevymyslel… Ale jistě spíš než na vedoucí nějakých závodů či podniků se to vztahovalo obecněji hlavně na různé stranické funkcionáře zhruba, + -, od okresní (nebo i městské) úrovně výš, kteří třeba mohli být činní i v okresních, krajských národních výborech, neřku-li ve vedení ČSR, ČSSR… Když jste psal o těch platech, tak třeba na těch pouličních letácích v listopadu 1989 se mj. zveřejňovalo, kolik měsíčně bere generální tajemník ÚV KSČ a kolik president republiky (myslím, že v jednom případě to bylo 100 tisíc, ve druhém 200 tisíc Kčs, prostě na reálie ČSSR hodně slušné peníze)…
Ale jak píšete „v této nové době“… Tak jako, že je tu celospolečensky daleko vyšší sociální nerovnost než byla za komunistů nebo že jsou tu různě nějak fakticky privilegovaní nebo protekční, tak to je jasné. Ale to jsme zase u něčeho jiného. Jasně, asi jako s tím feudalismem…
pro Pavel : já jsem měl tabulkový plat, čili ty výdělky se týkaly lidí v úkole, ale na tehdejší dobu to stačilo až až (a bez nějakých politických úliteb)… A srovnávat to se západním němcem, to nešlo, protože tady byly jinak nastaveny ceny. To dnes je vše na zisk a tak se honíme po HDP, který mnohdy pro obyčejného člověka pozbývá významu (takových více jak 16 tisic právníků musí vytvořit dozajista miliardové hodnoty – a to je ta hmotná produkce, že ?)
Stačilo to na to, abys byl žebrák. A zřejmě jsi jím i zůstal, josef, když ti unikají taková základní ekonomická fakta, že západní Německo prostě mělo mnohem rychlejší růst ekonomiky a rychlejší růst životní úrovně díky tržnímu hospodářství. Tvoje bláboly „o nastavení cen, zisku, nebo co si honíš“ nic nezmění na tom, že komunistická nomenklatura byla privilegovaná šlechta a ty jen poddaný.
pro Pavel :
Ekonomika (Z) Německa mohla snadno růst, když stát byl rozbitý, reparace takřka odpuštěné, okupační správa US Army (trvá vlastně dosud!!!) zajišťovala placené dodávky z USA pro něm.hospodářství a levný přísun gastarbeitrů… No a my jsme zajišťovali (správnou) industrializaci Slovenska, která nebyla zadarmo a bylo to za naše prostředky. Srovnávat lze mezi sebou Německo a Švýcarsko, ale ne nás a Německo…
Tvoje fantasmagorie, josef, proč mohla německá ekonomika „růst“ jsou srandovní. Jistě budeš schopen stejně vysvětlit, proč tržní německá ekonomika (a životní úroveň tamních obyvatel také) tak dalece předstihla tu „nerozbitou“ ale pro zněnu centrálně řízenou ekonomiku československou. O ekonomikách takových zemí, jako španělsko, portugalsko, jižní korea, tchajwan, atd. atd. která nás za minulého režimu rovněž předstihly, a při tom v meziválečných dobách bylo Československo zemí mnohem rozvinutější, nemluvě. Pro info, tyto země nemusely industrializovat slovensko, tyto země se musely industrializovat jako celek. Samozřejmě lze srovnávat Německo a Československo … a nejen německo ale desítky dalších zemí, které centrálně plánované otrocké československo po druhé světové válce dalece předstihly.
pro Pavel 22/3
bylo nuceno Německo splácet reparace za II.sv.válku na 100% ? No, nebylo ! A asi to tak bylo správné, protože pak by to mohlo dopadnout jako po I.sv.válce, kdy bylo Německu nařízeno také splácet a vzešel z toho Hitler… Ty uváděné země (vyjma Tchaj wanu – to de iure není stát), byly až do skoro poloviny osmdesátých let diktatury a ostrovTchaj wan jakbysmet. Navíc jak Portugalsko a i Španělsko měly ještě kolonie. Čili porovnávání je tady mimoběžné… Například jak kdysi uváděl v čas.Ekonom někdy kolem r.1995 Aram Simonian (z textů velký „nepřítel“ socialismu)- zástupce tehdejší šéfredaktorky Evy Klvačové, že „socialistický maloobchod“ si vystačil s průměrnou mírou zisku 11% a ještě investoval (a to podotýkám, že „žil“ pouze z rabatů), tak obecně dnešní
obchod je založen jen na postupném zisku, který je ale možná z 90% vyváděn do „mateřské“ ciziny. A je všeobecně známé postavení našich prvovýrobců a zpracovatelů… Mj. předminulý týden jsem se občas díval na tenisový turnaj z Lyonu, kde hlavní sponzor byla Veolie… Rozhodně se tedy na této „charitě“ tohoto turnaje podíleli naši občané za „přiměřenou“ cenu vody a měli by dozajista mít – pokud by to bylo možné s diváky – volnou vstupenku… Určitou mírou hodnocení stavu hospodářství mohly být i „nájezdy“ zahraničních turistů po roce 1989 pro nákupy našich potravin, konzumace v restauracích, kde právě byl podstatný rozdíl. Ale to byl jen jeden segment, který byl vnitřně dotován. Toto vše není žádná demagogická mantra, ale pouze rozdíl v jednom terciárním sektoru. Nechaly by se uvést i jiné důvody, ale nemá to cenu, protože stejně se odpověď vrátí, že tady jsme lezli po stromech…
A co mají reparace společného s až absurdní neefektivností centrálně plánového hospodářství zemí (včetně komunistického těžkoslovenska), které rovněž nic nesplácely, Josef? Bavíme se o tržních ekonomikách zvyšující životní úroveň svých obyvatel kontra centrálně plánovaný bordel, jehož neprivilegovaným obyvatelům se naopak vedlo podstatně hůř, nikoli o demokracii či diktatuře. Každá z těchto zemí (a mnoho dalších), měla tržní ekonomiku a díky ní dalece předstihla centrální zkrachovalý žebrákostán dříve vyspělého československa. Jinými slovy, mimoběžné jsou tvoje trapné výmluvy na téma srovnávání. O blábolech na téma procenta a maloobchod nebo co jsi kde sledoval nemluvě. Prostě nejsi schopen smířit se s jasným a nezpochybnitelným faktem, že v komunismu se měli dobře akorát privilegovaná komunistická šlechta.
treba to, ze bez propustky vydane komunisty jsi nemoh vycestovat mimo uzemi ohranicene ostnatym dratem do ktereho komunisti zavedli vysoky napeti, hranice uzemi byla zaminovana a strezili ji vojaci s trhacimi psy a samopaly, ktere nevahali pouzit (jak ty psy tak ty samopaly), a v mnoha pripadech je pouzili a lidi co chteli z komunistickyho koncentraku odejit komunisti zavrazdili.
prijde mi to mnohem krutejsi, nez to bylo za feudalismu
… pak je třeba zeptat se těch patnácti milionů lidí, oni to určitě potvrdí. Já jsem pro…
Však se ptáme … každé 4 roky, josef. POlitický pluralismus je taky pro tebe neznámý pojem.
josefe, to jako chces hlasovat co je a co neni pravda ???
pro Pavel a Martin,
já nechci hlasovat, já jsem to naváděl na Československo, které v tu dobu mělo cca 15 mil.lidí (tedy ne všichni byli voliči), ale v zásadě chodili k nepovinným volbám. Pokud by tedy byla taková nechuť tady žít, tak dozajista mohli nevolit – a to by pak rozhodně nešlo zvrátit a režim by padl jako po listopadu 1989… V této době, kdy třeba senátora volí pár set lidí – a ten se pak naparuje důležitě v senátu, tak tomu říkáme demokracie… Já si vždycky ironicky připomínám dělníky z ČKD, co přišli podpořit v.Havla na Václavské náměstí, tak jak to s ČKD dopadlo… Jak se jich V.Havel zastal, kdo by ho dnes podpořil (no dozajista dělníci z bank a politologové,.aj…,?) Ale nemá cenu to dále komentovat, mě jen dnes nepřekvapují ti všichni přátelé nových pořádků, kteří stále a stále vytahují minulost (která mnohdy nebyla „ideální“), jakoby oni tehdy bojovali od rána s režimem (to já jsem si četl noviny odzadu, kde byl sport a politiku jsem vůbec neřešil, ale takřka každodenně bych ji měl řešit dnes, abych byl in…)
Ha, ha, „nepovinné volby“ … to je taky dost srandovní, vzhledem k tomu, že po neúčasti v komunistickém parodii na volby příslušné orgány podaly. Je irelevantní co jsi ty „naváděl“. Jde o to, že současné volební výsledky komoušů jasně ukazují jak odporný je bývalý režim většině lidí.
Chápu, jako echt komoušovi ti vadí, připomínání toho, jak bývalý režim zdevastoval ekonomiku dříve vyspělého Československa, jak zdevastoval životní prostředí, jak nechal shnít infrastrukturu, kolika lidem zničil život.
Chápu, že pro echt bolševika tvého ražení, josef, jsou lidi zotročení komunistickým režimem v uranových dolech a možnost pro poddané kupovat vybrané zboží, studovat a cestovat jen s povolením komunistické vrchnosti, jak bylo za minulého režimu běžné, tak nepříjemná pravda, že před ní raději strkáš hlavu do rudého písku.
Ceske prislovi rika, ze kdyz to kejha jako kachna a houpe se to jako kachna, tak je to kachna.
No a ve Wuchanu je v cele Cine jedina laborator stupne 4, ktera muze zkoumat opravdu nebezpecne viry. A cinsky slendrian je povestny.