Nejprve operace Vidkun, při níž si Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) došlápl na klientelistické vazby v Olomouci a obvinil přitom i dva policisty. A pak tah inspekce, která si došla pro detektiva ÚOOZ. Jasná válka policajtů. Jenže: kdo je ten čistý a kdo prohnilý?

Novináři už si na to pomalu zvykají. Z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu přijde krátká tisková zpráva o probíhajícím zásahu. Tak před dvěma týdny začala i operace, která dostala jméno Vidkun. Bylo kolem ní hodně humbuku, pozornost kamer přilákalo zadržení exministra vnitra Ivana Langera a prohlídky jeho bytu a advokátní kanceláře.

Dnes o akci víme, že byli obviněni čtyři lidé, vedle olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila (ČSSD) a podnikatele Ivana Kyselého i dva policisté. Konkrétně náměstek olomouckého policejního ředitele Karel Kadlec a šéf hospodářské kriminálky Radek Petrůj.

Následovala „odveta“ Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která si o týden později do sídla ÚOOZ přišla pro zástupce šéfa odboru násilí Luďka Vokála. A o které dozorující Městské státní zastupitelství v Praze říká, že žádnou odvetou nebyla. Případy, jež běží od roku 2014, se prostě ve své kritické fázi sešly do rozmezí několika dnů. Akci inspekce kamery neprovázely, protože o probíhajícím zásahu média neinformovala. Všichni tři policisté jsou ve vazbě.

Kdo vyšetřuje policisty?

Kde je moc, musí být i kontrola. Základní pravidlo v demokratickém zřízení platí dvojnásob pro bezpečnostní složky, kde je moci tolik, až se z toho člověku může zatočit hlava. Českou policii „kontroluje“ Generální inspekce bezpečnostních sborů – je to ona, kdo má vyhledávat a vyšetřovat trestné činy policistů. Inspekci zase parlament – prostřednictvím sněmovní komise.
Teď jsme svědky pokusu toto nastavení otočit. Policisty vyšetřuje za dozoru vrchního státního zástupce Iva Ištvana Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Když k tomu přičteme vznikající protikorupční speciál státních zástupců, nad kterým nemá být kontrola žádná, vidíme pokus o vytvoření silného mocenského centra podléhajícího jen sobě samému.

V olomoucké kauze Vidkun i následné akci je zdánlivě všechno v pořádku. Dokonce to vypadá, že úplatným policistům už riziko postihu nehrozí jen od inspekce, ale i od jiných útvarů. Policisté se divoce vyšetřují navzájem, příště si třeba pro náměstka policejního prezidenta mohou dojít detektivové z okresní kriminálky v Domažlicích.

A v tom je právě problém. „Otázka zní, na co zde máme Generální inspekci s její působností danou v zákoně, když pak tuto působnost přebírá jiný útvar? Jednal snad v krajní nouzi?“ klade řečnickou otázku Jiří Jelínek, profesor trestního práva z Právnické fakulty UK v Praze. Dodává, že každý postup, který neodpovídá liteře zákona, vzbuzuje pochybnosti. „Trestnou činnost policistů má vyšetřovat GIBS, to zrušeno nebylo,“ upozorňuje.

Zákon jako trhací kalendář

Není to poprvé, co se ÚOOZ dostal do střetu se striktním výkladem zákona. Má v tom podporu policejního prezidenta Tomáše Tuhého i ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD). Jsem rád, že policie jde cestou, kdy se nebojí sáhnout do vlastních řad, pochválil ministr detektivy za kauzu Vidkun.

Útvar vedený Robertem Šlachtou má ale především podporu státního zastupitelství. Šéf Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Ivo Ištvan se ani příliš netají tím, že si Šlachtův útvar ke spolupráci prostě vybral. Podobně jako u zásahu, který před dvěma lety vyvrcholil napochodováním policejního komanda na Úřad vlády a pádem kabinetu Petra Nečase. Také tehdy panovaly závažné pochyby nad tím, proč má ryze „pražskou“ kauzu vyšetřovat Olomouc.

Ke kauze Vidkun jsme dosud vydali:

Robert Malecký: Válka policajtů v přímém přenosu aneb co nám mělo uniknout?

Svéráz ministra Chovance: Ať o vině hejtmana Rozbořila rozhodne veřejnost a strana

Podnikání hejtmana Rozbořila, muže, který byl ve špatný čas na nesprávném místě

Presumpce politické viny? Proč by hejtman Rozbořil i přes nátlak ČSSD neměl odstupovat

V Langerově kauze nejde o solární byznys, ale “prorůstání”, stopa vede až k Mynářovi. Podívejte se na pavouka vztahů

CNI: Langer přihrál dotaci na sportovní areál. Teď tam spoluvlastní hotel

„Problém je, že si Šlachta s Ištvanem zvykli, že si mohou dělat naprosto, co chtějí. Vybírají si soudy, státní zastupitelství, útvary, to je trošičku strašidelné. To, co jim už jednou prošlo, s výsledky, které je možné označit téměř jako ostudu, předvádějí znovu,“ říká Marek Benda (ODS), člen sněmovního ústavněprávního výboru. Upozorňuje, že přehazováním kauz podle libosti vyšetřovatelů může dojít k odejmutí případu zákonnému soudci, což je v právním státě jedna z garancí férového a nezávislého procesu. „Problém zákonného soudce začíná být v této zemi už naprosto klíčový. Já doufám, že během letošního roku padnou nějaká rozhodnutí Ústavního soudu, která řeknou, že nárok na zákonného soudce existuje a není to jen nějaká chiméra zapsaná v Ústavě,“ dodává poslanec.

Nejzbabělejší nález Ústavního soudu

Ivo Ištvan kritiku poněkud podrážděně odmítá. „Nevím, proč mě žádáte o reakci na otázky, na něž sám dobře znáte odpověď,“ napsal TÝDNU v SMS zprávě. Přikázání věci konkrétnímu policejnímu útvaru státnímu zástupci podle něho umožňuje trestní řád. „Pokud je občas namítána nepříslušnost VSZ v Olomouci, pak tyto námitky všechny soudy včetně Ústavního opakovaně odmítly a naše státní zastupitelství bylo vždy označeno za příslušné,“ uvedl Ištvan. I operace Vidkun byla podle něho řádně odejmuta inspekci a přikázána ÚOOZ.

Ke kritikům Iva Ištvana a jeho kroků patří i bývalý náměstek nejvyššího státního zástupce, advokát Zdeněk Koudelka. „Úkony Vrchního státního zastupitelství v Olomouci beru s nedůvěrou. Manipulovalo s příslušností svou i soudů pro přípravné řízení v kauze Tluchoř, Fuksa, Šnajdr, kteréžto poslance protiprávně stíhalo, přestože se jejich čin stal v Praze, mimo územní působnost moravského Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, a o vazbách rozhodoval podivně vybraný Okresní soud v Ostravě,“ píše na svém blogu Koudelka. I v nynější operaci Vidkun přitom o vazbách rozhodoval ostravský soud, který má mezi policisty pověst soudu „ubytovacího“. Ostravský okresní soud není jediný – míst, o nichž policisté vědí, že je u nich větší šance poslat obviněné do vazby, je po republice více.

Koudelka připomíná, že co se týče výběru státního zastupitelství, Ústavní soud už podobnou praxi kritizoval v kauze exhejtmana Davida Ratha. V jejím počátku došlo k předání případu s kořeny ve středních Čechách do Ústí nad Labem, kde se mu věnoval tým nynější vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. „Zrcadlí-li postup státního zastupitelství v dané věci obecněji zaužívanou praxi, jedná se o závažný signál porušování principů právního státu…,“ konstatoval v usnesení ze září 2012 soudce zpravodaj Pavel Holländer. Nad rámec tohoto konstatování ale už Ústavní soud další kroky nepodnikl. „Toto rozhodnutí Ústavního soudu hodnotím jako nejzbabělejší rozhodnutí justice po roce 1989, které znám,“ tvrdí Zdeněk Koudelka.

Babiš chce Bílkovu hlavu

V politickém zákulisí má kauza Vidkun odraz v tvrdém boji o ovládnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů. Může stát místo jejího ředitele Ivana Bílka, i když to rozhodně nebude hned. Podléhá premiérovi, ale ten musí případnou změnu projednat jak ve vládě, tak v parlamentu. Nejdříve si poslanci bezpečnostního výboru Bílka mohou pozvat na jednání v polovině listopadu.

GIBS nefunguje, jak by měla, říká ministr financí Andrej Babiš (ANO), který patří k hlavním Bílkovým kritikům. Potvrzuje tak zájem koaličního partnera na tom, aby premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) do inspekce „řízl“. „Psal jsem o selhání GIBS dva dopisy v únoru 2015 a tento týden další, o selhání ve vyšetřování Celní správy v lihové aféře,“ vyčítá Bílkovi Babiš.

Zmínka o lihové aféře je mnohem těžší kalibr než údajné vynášení informací a klientelistické vazby v olomoucké kauze Vidkun – umírali v ní lidé, padly doživotní tresty. Pokud by Bílek čelil takto silnému podezření, bylo by samozřejmě mnohem těžší ho ve funkci držet.

Mimochodem – lihovou kauzu zmiňoval po svém pádu i expremiér Petr Nečas. Prý byl šéf ÚOOZ Robert Šlachta v době zásahu na Úřadu vlády těsně před odvoláním pro selhání jeho útvaru právě v lihové kauze. Šlachta to odmítl – případ prý na ÚOOZ nepatřil. Každopádně je lihová kauza silný arzenál a Babiš si toho je vědom.

„Zájmy pana Babiše dlouhodobě směřují do bezpečnostních struktur, snaží se se je ovlivňovat a ovládat,“ říká opoziční poslanec Benda. Jeden z členů bezpečnostního výboru se pod podmínkou anonymity svěřuje s dilematem, které nyní poslanci řeší. „Babišovi se otvírá možnost obsadit čelo inspekce svým člověkem. Sobotka je ve schizofrenní situaci, kdy se bude snažit Bílka udržet, i když ví, že tam nemá co dělat. Ale může být ještě hůře. My musíme držet v pozicích zuby nehty lidi, kteří nejsou dokonalí, víme o tom, ale bojíme se, že pokud zmizí, nastoupí někdo ještě mnohem šílenější,“ tvrdí poslanec.

Ostatně Sobotka v pátek po schůzce s Bílkem prohlásil: „Dnešní rozhovor s ředitelem GIBS nerozptýlil mé pochybnosti o fungování inspekce. Nyní bude nezbytné vyčkat, jak celou případnou odpovědnost GIBS posoudí orgány činné v trestním řízení.“

Větší kontrolu nad inspekcí

Bílek stojí v čele GIBS od jejího založení v roce 2012. Zákon o jejím vzniku o rok dříve prosadila koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, poslanci ČSSD naopak byli proti nebo se hlasování zdrželi. Politické právo obsadit post šéfa tehdy připadlo ODS – Ivan Bílek je považován za muže blízkého exministrovi vnitra Ivanu Langerovi, což je podstatná okolnost pro pochopení dění kolem akce Vidkun.

Důležitá je ale i změněná politická mapa. A když už vládnoucí ČSSD a ANO Bílka „neumějí“, požadují alespoň zpřísnění parlamentní kontroly. Hlasy, že je sněmovní komise pro kontrolu GIBS bezzubá, znovu znějí hlavně z Babišova hnutí. „Lidé, kteří v té komisi jsou, trpí nedostatkem kompetencí i odborného know-how procesních pravidel, aby mohli efektivně zasáhnout. Vždy se nechají uspokojit odpovědí, že jde o živé kauzy a že je státní zástupce nebude zasvěcovat do mechanismů, které nejsou veřejnosti přístupné, byť jde o veřejnost poslaneckou,“ říká Helena Válková (ANO), členka bezpečnostního výboru a bývalá ministryně spravedlnosti.

Místo sněmovní komise by měl nastoupit zcela nový orgán sestavený z lidí, kteří se odkazem na právní kličky nedají tak snadno odbýt. „Měl by být sestaven třeba z bývalých soudců, státních zástupců, obecně právníků, kteří znají procesní pravidla,“ navrhuje Válková.

Boj o speciál

Aby to ale nevypadalo, že se válčí jen v policii nebo o kontrolu nad inspekcí. Pokud by šlo vše podle plánu Unie státních zástupců, tedy v podstatě lobbistické profesní skupiny vytvořené kdysi Lenkou Bradáčovou, bude se během příštího roku obsazovat ještě další významný post šéfa tzv. protikorupčního speciálu. Zákon o státním zastupitelství nyní čeká na projednání ve vládě a ani poslanci zatím netuší, jak se ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) vyrovnal s jejich námitkami.

Ty se týkají v hlavních rysech právě speciálu a také plánovaného rušení vrchních státních zastupitelství. Poslanci napříč stranami kritizují fakt, že by speciál působil bez faktické kontroly. Třeba Marie Benešová, místopředsedkyně ústavněprávního výboru sněmovny (ČSSD), to komentuje termínem, který by se do slušnějšího jazyka nejlépe přeložil jako průšvih. „To by byla naprostá anarchie. To není možné dovolit,“ říká.

Dosud známé nastavení pravidel pro speciál je tak široké, že by si státní zástupci mohli v podstatě ukázat na jakoukoli korupční nebo hospodářskou kauzu a přitáhnout si ji pod sebe. Vyšetřováním by pak pověřovali útvary podle vlastního uvážení. Z ÚOOZ by mohl rychle vyrůst „superútvar“, který by vyšetřoval prakticky veškerou závažnější kriminalitu. Nebo tu, kde jde „o politiku“.

(Článek napsal HlídacíPes.org pro časopis Týden, vyšel v pondělí 26. října.)