Evropská komise letos v červnu představila vlastní vesmírný zákon. Chce sjednotit pravidla pro vesmírné aktivity v EU, zajistit bezpečnost i posílit „postavení evropského vesmírného sektoru na světové scéně“. Řeší i vesmírný odpad či kybernetickou bezpečnost satelitů.

Vesmír se v posledních patnácti letech stal místem zajímavých komerčních aktivit, jak ukazuje mimo jiné projekt SpaceX amerického miliardáře Elona Muska. Jednotná pravidla pro „podnikání ve vesmíru“ dosud EU nemá, nové nařízení to má změnit.

„Má usnadnit život firmám, které nějak působí ve vesmíru – vypouštějí do něj objekty, satelity, využívají jejich data a podobně a sjednocuje pravidla. Dnes má vlastní vesmírnou legislativu 13 ze 27 členských zemí EU a tím se tříští vnitřní trh. EU chce naopak pravidla vnitřního trhu sjednocovat a narovnávat,“ říká v podcastu Bruselská setba (který upozorňuje na novou legislativu s původem v Bruselu) Kamil Blažek, partner advokátní kanceláře Kinstellar.

„Je to pokus, jak restartovat evropskou vesmírnou kapacitu a ekonomické možnosti, jež nabízí,“ doplňuje.

Mít vlastní verzi Starlinku

I když se evropské nařízení nijak nevztahuje na obranné (vojenské) aktivity ve vesmíru, má podporovat rozvoj technologií s duálním využitím, tedy i potenciálně vojenským. Zabývá se i kyberbezpečností a ochranou dat.

„To je dokonce jedním z hlavních cílů – posílit odolnost systémů, které souvisejí s kosmem. Družice jsou klíčové pro každodenní život, i když si to lidé nemusí uvědomovat. Ale bez nich by nám nefungovala navigace, spousta internetových vymožeností, měření času, televizní signál, telefonní signál na dlouhé vzdálenosti, předpovědi počasí a podobně. Pokud by se narušil přenos dat, spojení, bylo napadeno a zkolabovalo, byl nějaký vesmírný blackout, tak by se obranyschopnost naší společnosti významně snížila,“ upozorňuje Kamil Blažek.

Průběh války na Ukrajině ukázal i to, jak zásadní je internetové pokrytí i odlehlých oblastí – zatím převážně prostřednictvím systému Starlink. Jedním z cílů EU je však vybudovat vlastní satelitní systém IRIS, který počítá s využitím přibližně 290 satelitů a „má snížit závislost na zahraničních technologiích, zejména v době geopolitických a kybernetických hrozeb“.

Cílem zákona jsou i pravidla pro omezování a odstraňování vesmírného odpadu.

„Dnes je to tak, že co nespadlo, neshořelo v atmosféře, tam zůstává a odhaduje se, že počet vesmírných objektů bude oproti dnešku do deseti let minimálně pětinásobný,“ říká Blažek.

Jen za poslední rok se množství incidentů, při kterých hrozily v kosmu kolize a muselo kvůli tomu dojít k aktivnímu manévrování, počítá v tisících. Dá se očekávat, že problémy tohoto typu budou narůstat.

Zákon určuje pravidla, jak s vysloužilými zařízeními nakládat a jak je řízeně likvidovat.

Smlouva přes půl století

Vedle zmíněných národních zákonů ve 13 zemích EU a chystaného společného Evropského vesmírného zákona na oblast kosmu myslí i mezinárodní právo.

„V případě vesmíru máme Kosmickou smlouvu z roku 1967. Je to základní a vlastně stále jediný všeobecně uznávaný předpis, který říká, jak se má využívat vesmír,“ říká Kamil Blažek. Jde o smlouvu z doby po kubánské krizi, kde eskalovaly vztahy mezi SSSR a USA a byla snaha o jejich zklidnění. Znění textu je tedy už více než půl století staré a i když technologie pokročily a nápady na těžbu vzácných kovů třeba na asteroidech, se již nejeví jako taková sci-fi, jako dříve, náhrada za tuto smlouvu zatím žádná není.

Kosmická smlouva byla ratifikována 117 státy, včetně těch klíčových v oblasti dobývání kosmu jako je USA, Rusko (SSSR) a Čína. „Mimo jiné říká, že vesmír nepatří nikomu. Není ale definováno, kde přesně vesmír začíná, v jaké výšce – to není nikde smluvně stanoveno – a není také pevně stanoveno, kde končí suverénní vzdušný prostor… Smlouva každopádně říká, že zahrnuje celý známý vesmír, planety, asteroidy a podobně a že si vesmír nikdo nemůže přivlastnit a nesmí se v něm umísťovat jaderné zbraně a další zbraně hromadného ničení. Dává i principy pro mírovou spolupráci, astronauti jsou například považováni za vyslance všeho lidstva,“ shrnuje Blažek.

V roce 1979 vznikla i smlouva o Měsíci a o jeho využívání. Tu ale podepsalo jen pár desítek zemí, mezi nimiž však USA, SSSR a Čína nejsou. „Takže tato smlouva je taková spící, polomrtvá. Někdy v polovině 70. let také uzavřely smlouvu (tzv. Bogotská deklarace) rovníkové státy, třeba Indonésie, Brazílie a další… Nad rovníkem je totiž geostacionární oběžná dráha, kdy objekty na ní umístěné mohou setrvávat zdánlivě „nehybně“ nad jedním a tím samým místem zemského povrchu. Strany této smlouvy si určily, že mají pravomoc od rovníku nahoru až na úroveň té oběžné dráhy, ale žádnou odezvu to nemělo,“ doplňuje Blažek.

Aktuálnější jsou další mezinárodní smlouvy o vesmíru, tzv. Artemis Accords, které od roku 2020 bilaterálně uzavírají Spojené státy podporující průzkum Měsíce a komerční využití vesmíru:

„Česko ji podepsalo v roce 2023. Je to implementační dohoda, která se odvolává právě na Kosmickou smlouvu z roku 1967 a snaží se stanovit pravidla pro využívání vesmírného prostoru v praktické, komerční rovině. Ale není na tom shoda s většími hráči typu Číny a Ruska.“

Vesmír jako šance pro byznys

Nový Evropský vesmírný zákon nyní leží v Evropském parlamentu, následně se jím bude zabývat Evropská rada – za Česko má vesmír ve své gesci ministerstvo dopravy. „Věřím, že by se mohla nalézt shoda a zákon by mohl vzniknout do dvou až tří let. Dá rámec pro podnikání a sjednocení trhu v potenciálně velmi lukrativní oblasti, což je dobře i pro české firmy,“ říká Blažek.

Česko není už nyní z pohledu vesmírné ekonomiky zanedbatelné. Působí zde zhruba šest desítek firem, které úspěšně vyrábějí a dodávají součásti vesmírných technologií. V Praze je od roku 2012 sídlem EUSPA, Evropská agentura pro vesmírný program, instituce, která se věnuje právě tematice vesmíru.

Současné sídlo agentury na pražském Těšnově už jí ale kapacitně nestačí, vláda vytipovala jako vhodný objekt dlouho opuštěné torzo stavby zamýšlené radnice Prahy 8 a obchodního centra na Palmovce. I když podle původních plánů mělo touto dobou začít stěhování, přestavba stále ani nezačala.

Znám dokonce není ani vítěz tendru, který už poněkolikáté začal prověřovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. 

Tento text vznikl v rámci projektu EthProMedE.

Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.