Islamistická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS), která v poslední době kontrolovala většinu území poslední syrské opoziční provincie Idlib, utrpěla významné porážky. Mezitím ale podle OSN na sever provincie uteklo od prosince 900 tisíc lidí a několik jich v posledních dnech zemřelo. Situace je kritická, popisuje syrský humanitární pracovník Džuma Alkasem v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Syrská armáda podporovaná Ruskem a íránskými milicemi dobývá v poslední syrské opoziční provincii Idlib jedno území za druhým. Podařilo se jí dostat plně pod kontrolu strategickou silnici M5 – spojnici mezi Aleppem a Damaškem. Postup syrských vládních vojsk, ale vzbuzuje čím dál hlasitější odpor Turecka.

Prezident Recep Tayyip Erdogan v pondělním projevu varoval, že Turci chtějí udržet pohraniční oblasti bezpečné – tedy pod svou kontrolou – za „jakoukoliv cenu“. Nevyloučil ani zapojení tureckého letectva.

Ankara viní Damašek z porušení dohod o deeskalačních zónách posvěcených Ruskem a hrozí plným zapojením svých vojáků do konfliktu. Těch je v Sýrii podle tureckých zdrojů připravených k boji kolem 6,5 tisíce.

Kdo je tu „umírněný“

Z porušení dohod jsou ale viněni také Turci, a to naopak Moskvou. Podle domluvy z Astany měli totiž zařídit rozpuštění nebo alespoň deradikalizaci islamistické skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS), která je někdejší syrskou větví Al-Káidy. Jenže za poslední 3 roky skupina naopak v Idlibu významně posílila a po loňské ofenzivě ovládala 90% území opoziční provincie.

Mnoho uprchlíků se stěhovalo za posledních devět let už poněkolikáté. Jsou zcela závislí na humanitární pomoci. Zdroj:Joumaa Alkasem.

Turecko tak čelí přímým obviněním z Damašku i nepřímým z Moskvy, že podporuje teroristické skupiny. Prezident Erdogan syrské džihádisty označuje jako ozbrojený odboj.

Turkům v Sýrii při jejich ofenzívách proti Kurdům pomáhali a pomáhají bojovníci z nejrůznějších ozbrojených skupin. Některé jsou označovány jako „umírněné“ a sdružují se pod hlavičkou Národní osvobozenecké armády, jiné – jako například a Nour al-Din al-Zenki či Ahrar aš-Šám – byly z větší části provincie vloni vytlačeny HTS, ale podle místních novinářů se na idlibská bojiště nyní vrátily.

Pro Turky zajišťují pomyslnou sunnitskou protiváhu asadovsko-íránsko-hizbaláhské šíitské kliky. Ve finální bitvě o Idlib jí ale nakonec je i Haját Tahrír aš-Šám. Podle tureckého novináře Fehima Tastekina je míra „umírněnosti“ jednotlivých skupin, které Turecko v Idlibu podporuje, diskutabilní. Všechny staví na myšlence salafismu, konzervativního islámského proudu, který požaduje návrat ke kořenům islámu.

Turecko v současné chvíli kontroluje v okolí Idlibu tzv. Eufratský štít, severní část provincie Aleppo a kanton Afrín, odkud byla v lednu 2018 vyhnána velká část místní kurdské populace. Právě do Afrínu teď prchá největší počet lidí, které před sebou ženou postupující syrské vládní jednotky.

900 tisíc lidí v pasti

Podle nejnovějších statistik OSN k tureckých hranicím uteklo od začátku prosince 900 tisíc lidí, velkou část z nich tvoří ženy a děti. Situace na stále zmenšujícím se území, kde jsou relativně v bezpečí, je pro civilisty čím dál neúnosnější.

V posledních dnech se noční teploty pohybovaly pod nulou a podle humanitárního pracovníka ze syrské organizace Watan Džumy Alkasema zemřelo na následky podchlazení za poslední dva týdny sedm lidí, především dětí. Sociálními sítěmi se šířily také fotografie několikačlenné rodiny, která se otrávila oxidem uhelnatým, když se snažila ve stanu ohřát prostřednictvím otevřených kamínek.

Uprchlíci jsou nejen z Idlibu, ale i dalších částí Sýrie, odkud uprchli před Asadovým režimem. Na severu Sýrie jsou teď v pasti. Postupující vládní jednotky jim nedovolí utéct na jih. Směrem na východ pouštějí pouze rodinné příslušníky místních obyvatel. Lidé se tak tísní na zmenšujícím se prostoru a nemají žádnou možnost útěku kamkoliv dál.

Vystudovaný politolog Džuma Alkasem pracuje pro syrskou humanitární organizaci Watan tři roky. Do Idlibu pravidleně dojíždí s pomocí z tureckého Gaziantepu, kde žije s manželkou a dětmi. Část jeho rodiny musela nedávno uprchnout z druhého největšího města provincie Idlib Maarat an-Numán, které rozbombardovaly nálety syrské armády, popisuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Chtěli se ohřát, udusili se…

Mustafa Hamadi s dcerou Húdou pózují před svým stanem. Kvůli mrazivému počasí na noc zapálili kamínka. Celá rodina se otrávila oxidem uhelnatým.

Můžete popsat situaci na územích, kam prchají lidé před postupující ofenzivou?

V samotném Idlibu je v současné době 4,5 miliónu lidí a pak ještě další zhruba milion lidí v oblasti tzv. Eufratského štítu. Všichni jsou namačkaní v pásu území, který má maximálně 60 kilometrů čtverečních na šířku. Je obrovský nedostatek ubytovacích kapacit. Lidé se schovávají ve vybydlených domech, mnoho z nich ve stanech.

V posledních dvou týdnech udělala syrská vládní vojska obrovský posun, takže počty urpchlíků rapidně vzrostly. Představte si tedy obrovský počet lidí namačkaných na velmi malém území. Mimochodem původní obyvatelé Idlibu tvoří asi 40%, dalších 60% jsou uprchlíci z dalších částí Sýrie – Homsu, Ghúty, Hamá a dalších míst. Teď jsou všichni v Afrínu, není už kam utéct, je to jak pásmo Gazy.

Kdo pokrývá životní potřeby uprchlíků? Pomáhají na místě humanitární organizace, mají k uprchlíkům bezpečný přístup?

Já pracuji pro jednu z největších syrských humanitárních organizací. Poskytujeme lidem stany, pokrývky, matrace, hygienické balíčky, zásoby vody. Je tam několik syrských humanitárních organizací. Jejich provoz ale hodně závisí na podpoře OSN a ta může brzy skončit. Asi jste zaznamenali, že Rusko v lednu blokovalo schválení tzv. Přeshraniční rezoluce, která zajišťuje přísun humanitární pomoci ze sousedních států. (Na pomoci závisí podle OSN čtyři miliony lidí, především na územích obývaných Kurdy a v Idlibu – pozn.red.)

Rezoluce je nakonec schválená, ale pouze do poloviny července. Pokud se ji nepodaří prodloužit, miliony lidí zůstanou bez pomoci, bez jídla, léků. To skutečně vzbuzuje velké obavy. Co bude dál? Uprchlíci tady na severu Idlibu jsou zcela odkázáni na pomoc. Nemají nic. Mnoho z nich opouštělo domov už poněkolikáté za sebou.

V médiích se objevily fotografie malých dětí, které umrzly kvůli nízkým teplotám v posledních dnech. Ještě mrazivé počasí trvá?

Teď se situace trochu zlepšila, už není pod nulou. Ale stále je velmi vlhko. Tato zima je na místní poměry hodně drsná. Na podchlazení zemřelo v posledních dvou týdnech sedm lidí, především dětí. Často v důsledku toho, že se lidé snažili ve stanech ohřát zapálením kamínek a udusili se zplodinami.

Otevřít hranice do Evropy?

Zdá se, že syrský režim chce dostat zpět pod kontrolu celý Idlib. Jaké mají místní lidé vyhlídky? Většina z nich před Bašárem Asadem utekla z původních domovů. Co s nimi bude dál?

Pokud jste z Idlibu a máte to napsané v papírech, nepustí vás z provincie nikam. Vládní vojska to kontrolují na hranicích mezi jejich a opozičním územím. Všechny, kdo žijí v Idlibu, vracejí zpět. Takže z provincie se stalo svého druhu vězení. Stejné je to směrem na kurdská území k Mandbidži. Tam také nepouštějí.

Takže z Idlibu nelze utéct ani na jih, ani na východ?

Přesně tak. Ani na jih ani na východ. Pouští pouze přímé příbuzné lidí, kteří tam žijí. Ale zbytek je v pasti. Ozývají se hlasy, které požadují, aby Turecko otevřelo hranice a lidé by mohli utéct do Evropy. Je to teď také určitý narativ, se kterým operuje i Turecko ve vyjednáváních s Ruskem. Je to skutečně šílená situace.

Rusko a syrský režim tvrdí, že bojují s teroristy, kteří mají Idlib pod kontrolou, že se potřebují zbavit islamistů na syrském území. Jak vnímáte jejich vyjádření na místě?

Je to omluva, kterou Rusko a syrský režim obhajují svůj postup. 45 tisíc bojovníků na území Idlibu nemůže přeci být důvodem pro legalizaci vyhnání čtyř milionů civilistů z domova. To přeci nedává smysl. Bohužel je to reálná politika Asadova režimu. Obhajují vyháněním radikálů zločiny proti lidskosti. Turecko nedokázalo rozpustit HTS, ale to stále není důvod pro krveprolévání civilistů.

Od prosince uteklo v Idlibu z domova 900 000 lidí. Mrznou v provizorních táborech. Foto: Joumaa Alkasem

Co by tedy bylo únosné řešení pro místní lidi?

Konflikt trvá devět let. Ideální řešení, které si místní lidé představovali, bylo odstoupení Asada a transparentní volby, kde by si Syřané zvolili novou vládu. Ale to už je utopie. Asad je vítěz. Kompromisním řešením by bylo zachování části Idlibu pod tureckou kontrolou.

Nebojíte se tedy, že by Idlib v rámci takového scénáře stejně skončil pod vládou islamistů?

Pokud by se Turecku podařilo rozpustit HTS, což slíbilo udělat, myslím, že provincie může fungovat dobře. Domnívám se, že rozpuštění HTS je v silách Turecka, pokud bude chtít. Je to proveditelné.

Proti vládě HTS se v posledních měsících pořádaly v různých městech provincie demonstrace. Znamená to, že i místní lidé by jejich rozpuštění podporovali?

Lidé byli velmi nespokojení s jejich správou provincie. Především nadměrnými daněmi, které vybírali. Lidé jsou tu chudí, neměli už na daně prostředky, také bezpečnostní situace nebyla dobrá.

V případě, že syrská vláda dostane Idlib pod kontrolu celý, co se stane lidem, kteří se hlásili k opozici?

Bude je zabíjet. Zlikviduje je. Lidé mají obrovský strach. Je tu tolik lidí, kteří ze strachu před tím sadistickým režimem utekli z původních domovů, a teď neví, co s nimi bude dál. Mají strach o život.