Přinášíme další ukázku z knihy HlídacíPes.org „Šok! Hrůza! Média!“, která se týká postupné oligarchizace českých médií. Vrací nás do roku 1998, kdy stála finanční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera u zrodu ekonomicko-politického týdeníku Euro.

Za úvodní zmínku stojí třeba fakt, že týdeník pro Petra Kellnera založil novinář István Léko. Ten později přesedlal do mediální stáje Andreje Babiše. A krátce poté, co Babiš převzal vydavatelství MAFRA, se stal šéfredaktorem Lidových novin.

Pro Kellnera (ostatně stejně jako později u Andreje Babiše) nebyla vydavatelská činnost hlavním zdrojem příjmů, ale způsobem, jak působit na veřejné mínění, respektive do veřejného prostoru vnášet témata důležitá pro svůj hlavní byznys.

Jen s lehkou nadsázkou insideři říkali, že čtení Eura jim hlavně přináší mezi řádky skryté informace o plánech a pohledu Petra Kellnera na konkrétní byznys i jednotlivce. Právě kvůli takovým opakujícím se obviněním Kellner nakonec časopis po třinácti letech prodal.

Málo pomerančový džus

Bývalí redaktoři týdeníku Euro Jiří Pšenička a Martin Mařík později popsali, že v Euru dlouhodobě existoval seznam zakázaných témat i osob, o nichž se nemá psát.

„Zakazování publikace některých textů se v jistou dobu stalo běžnou praxí – mimo jiné některých článků z oblasti bankovnictví, o společnosti Setuza, o majitelích českých porcelánek a skláren Radovanu Květovi a Janu Součkovi, o aktivitách bývalého kancléře Jiřího Weigla ve firmě Key Investments či o někdejším ministru informatiky Vladimíru Mlynářovi (dnes je součástí managementu PPF),“ popisovali autoři ve svém textu pro (již neexistující) tabletový týdeník Dotyk.

Knihu si můžete objednat  ZDE.

Stejní autoři připomínají i jinou historku, která dokazuje, jaký vliv na obsah médií mohou mít obchodní zájmy velkých firem či třeba jen uražená ješitnost miliardáře. V květnu 2008 vyšel v časopise Týden, tehdy vlastněném švýcarským podnikatelem v oblasti realit Sebastianem Pawlowskim, nenápadný článek pod titulkem „Letec Kellner“.

Autorsky se pod něj podepsal ekonomický novinář Miroslav Motejlek, který popisoval, jak se nejbohatší Čech Petr Kellner rozhodl vstoupit do společnosti ABS Jets, největšího českého provozovatele soukromých tryskáčů.

A autor zmínil i údajné osobní důvody investice: Kellnerovy potíže s vlastním letounem i nespokojenost s posádkou. „Je extrémně pedantský, a proto měl časté výstupy s palubním personálem – džus není dostatečně pomerančový, na sedačce je vlas, voda je příliš studená…,“ stojí v dobovém textu o miliardáři.

Kellnera článek zjevně nepotěšil. Důsledkem byl požadavek majitele týdeníku Pawlowského na to, aby Motejlek v redakci okamžitě skončil, protože prý vážně ohrožuje jeho další podnikatelské projekty. Pawlowski chtěl na pražské Národní třídě postavit nové obchodně administrativní centrum – současné Quadrio. Jeho sousedem v lokalitě bylo sídlo České pojišťovny, kterou v té době ovládal Kellner. Aby Pawlowski mohl stavět, potřeboval souhlasné stanovisko „souseda“.

Motejlek skutečně musel odejít (zanedlouho jej následoval i šéfredaktor Dalibor Balšínek). Nakonec pro něj ale tahle nepříjemná kapitola měla dobrý konec. Po odchodu z Týdne si založil vlastní úspěšný internetový projekt motejlek.com (dnes motejlekskocdopole.com). „Letos jsem Kellnera potkal u nich v PPF Gate a on mi říká: Přišel jste mi poděkovat za svobodu a nezávislost?” zavzpomínal na ironickou tečku v roce 2018 Motejlek.

Nova tam a zase zpátky

Ale zpět k Petru Kellnerovi. Když se nakonec v roce 2011 rozhodl firmu Euronews, vydavatele Eura, prodat, už tehdy projevil zájem Andrej Babiš. Nakonec však PPF vydavatelství oficiálně prodala Milanu Procházkovi, spoluvlastníkovi investiční skupiny Wood & Company.

Už o několik měsíců později ale firma a s ní i zavedený časopis a web putovaly do portfolia vydavatelství Mladá fronta (neplést si s vydavatelstvím Mafra) Františka Savova.

Přečtete si další ukázky z knihy Šok! Hrůza! Média:

Mediální byznys v Česku: Honitrapky, trollové na míru a hybridní Andrej Babiš

Trampoty s oligarchy, díl druhý: Jak Zdeněk Bakala kupoval vydavatelství Economia

U osoby nejbohatšího Čecha nelze pominout ani úspěšnou akci spojenou s nejsledovanější a nejziskovější tuzemskou televizí Nova. V roce 2002, v době, kdy vrcholily právní boje o zlaté vejce české mediální scény mezi ředitelem Vladimírem Železným a americkým investorem Ronaldem Lauderem, se ve věci začala angažovat i PPF.

Postupně se jí podařilo odkoupit 66 % ve dvou firmách ovládajících TV Nova, další třetina patřila Jiřímu Šmejcovi, který se tím propracoval ke své současné pozici v PPF po boku Petra Kellnera.

Na konci roku 2004 pak PPF televizi Nova prodala zpět do rukou Lauderova mediálního holdingu CME. Odhaduje se, že PPF na „akci Nova“ mohla vydělat zhruba 10 miliard korun. V případě Novy však tehdy nešlo ani tak o televizi jako mocenský nástroj, ale o rychlé a vysoké zhodnocení vložené investice.

(Nyní se PPF do Novy opět vrací. Vloni v říjnu PPF oficiálně potvrdila, že kupuje skupinu CME, pod kterou patří kromě nejsledovanější české komerční stanice i kanály v Bulharsku, v Rumunsku, na Slovensku a ve Slovinsku.)

Kellner se v průběhu let nechal přesvědčit i k dalšímu mediálnímu projektu, který se ale naopak nepovedl ani trochu. Pod hlavičkou PPF Media a pod vedením mediálního manažera Romana Galla vznikal projekt hyperlokálních médií Naše adresa.

Cílem bylo zkombinovat internetové stránky, tištěné publikace, občanskou žurnalistiku i provoz kaváren coby „zpravodajských center“ ve všech okresech Česka. Odhaduje se, že v celé akci PPF utopila zhruba 400 milionů korun a v roce 2010 projekt zastavila.