Jsou to dva roky, co před Úřadem vlády začali držet protestní hladovku dva známí disidenti: Jiří Gruntorád a John Bok. Chtěli tak upozornit na to, jak nízké důchody – na rozdíl od někdejších příslušníků StB – někdejší odpůrci komunistického režimu mají. A svého aspoň částečně dosáhli: oběti akce Asanace a ti, jimž byl z politických důvodů uložen ochranný dohled, nyní mohou získat odškodnění. Jiří Gruntorád ale spokojen není.

Už čtvrt roku mohou dvě specifické skupiny obětí totalitního režimu – osoby násilně vystěhované do zahraničí v rámci akce StB Asanace a ti, na něž byl z politických důvodů uložen šikanózní ochranný dohled – žádat stát o jednorázové odškodnění. V obou případech jde o 100 tisíc korun.

Třicet šest let po pádu komunistického režimu se však žádostí zatím mnoho nesešlo.

„K 21.listopadu 2025 bylo Ministerstvu vnitra doručeno 142 žádostí o jednorázové odškodnění. Kladně bylo zatím vyřízeno 48 žádostí, ostatní jsou posuzovány a vyřizovány v rámci zákonem stanovených lhůt,“ říká Hana Malá, mluvčí ministerstva vnitra, které přijímá jen žádosti týkající se akce Asanace.

Jde o lidi, které StB často drsnými postupy a otevřenou perzekucí tlačila k vystěhování z Československa v období od 1. ledna 1978 do 17. listopadu 1989, obvykle šlo o signatáře Charty 77.

Ochranný dohled byl v období normalizace nástrojem Státní bezpečnosti, jak i po propuštění z vězení systematicky sledovat a omezovat životy disidentů, signatářů Charty 77 a dalších oponentů režimu.

Nárok na jednorázové odškodnění lze uplatnit až do 31. prosince 2026 , dá se proto očekávat, že další žadatelé se ještě ozvou. Ministerstvo vnitra odhaduje, že celkově půjde maximálně o čtyři sta lidí.

„To při stanovené výši odškodnění představuje celkové náklady 40 milionů Kč. Peněžní prostředky v předpokládané výši má Ministerstvo vnitra pro rok 2026 rozpočtovány,“ doplňuje Hana Malá.

Kriminální činy se nepočítají

Dá se ale čekat, že během roku 2026 žadatelů přibude. „Je spoustu lidí, kteří se toho chytli, protože mají radost, že budou mít aspoň nějaké přilepšení. Některé pamětníky jsme sami dohledali a oslovili, včetně těch žijících v zahraničí, další se na nás obrátili sami. Kolegyně kvůli tomu teď i jede do Vídně,“ popisuje svou zkušenost Ondřej Čenovský, sociální pracovník Centra pomoci Paměti národa, která pomáhá s péčí o pamětníky, jejichž osudy nahrává a archivuje.  

Je prý ale značný rozdíl u odškodnění za akci Asanace a za ochranný dohled.

„I k odškodnění za ochranný dohled se nám sice lidé nahlásili, ale v zákoně je nárok hodně přísně specifikovaný. A zatímco ministerstvo vnitra má u Asanace srozumitelný formulář, u ministerstva spravedlnosti je to vágní. Lidé, kterých se to ale potenciálně týká, jsou ale už staří a potřebují přesně vědět co a kam napsat,“ dodává Čenovský.

Samo ministerstvo spravedlnosti možné náklady odhaduje ve velmi širokém rozptylu: sedm až 243 milionů korun.

Možná i proto Ministerstvo spravedlnosti, kam se mohou obracet lidé kvůli odškodnění právě za ochranný dohled, zatím eviduje pouze třicet žádostí.

„Dosud jsme žádnou nevyřídili, stále běží přechodné období ve smyslu zákona. Zařizují se nutné přístupy do informačních registrů a ÚSTR zpracovává podklady k této vlně žádostí. A zatím to vypadá, že zájem o odškodnění nebude velký,“ konstatuje za ministerstvo mluvčí Lucie Rozsypalová.

Kolik lidí by mohlo mít na odškodnění za ochranný dohled nárok, příliš netuší ani odborníci. Některé odhady sice mluvily až o dvou až třech tisících lidí, Ústav pro studium totalitních režimů prý ale oficiálně eviduje jen 588 takových oponentů režimu.

Komunistický režim uložil ochranný dohled celkem u více než padesáti tisíc odsouzených; většinou šlo ale o kriminální činy bez politické linky – a na tyto případy se odškodné nevztahuje.

Klíčovým kritériem je, že ochranný dohled musel být uložen v souvislosti s činy, na něž se po roce 1989 vztahovaly rehabilitace nebo které byly uznány za odpor proti komunistickému režimu.

Samo ministerstvo spravedlnosti možné náklady odhaduje ve velmi širokém rozptylu: sedm až 243 milionů korun. „Tyto finance nejsou součástí rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, budou čerpány z všeobecné pokladní správy, jako je tomu i u ostatních námi zpracovávaných odškodnění,“ vysvětluje Rozsypalová.

Ty zákony přišly pozdě

„Ochranný dohled byl v období normalizace nástrojem Státní bezpečnosti, jak i po propuštění z vězení systematicky sledovat a omezovat životy disidentů, signatářů Charty 77 a dalších oponentů režimu. Tito lidé čelili opakovaným výslechům, domovním prohlídkám, ztrátě zaměstnání a hrozbě opětovného obvinění i věznění. Přijaté zákony představují důležitý krok ke spravedlnosti – uznávají bezpráví a morální újmu, kterou tito lidé utrpěli,“ popsal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) okolnosti ochranného dohledu.

„Stát v té věci dělá jen velmi málo, protože volby už byly, a teď se hodí každých ušetřených sto tisíc.“

Fakt, že oba odškodňovací zákony vstoupily v účinnost, ÚSTR vítá. K jejich přijetí výrazně přispěla hladovka, kterou před dvěma lety, symbolicky 17. listopadu 2023, zahájil signatář Charty 77 a zakladatel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri Prohibiti Jiří Gruntorád před Strakovou akademií. Den poté se k němu připojil John Bok.

Původně chtěli, aby z funkce odstoupil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Poukazovali právě na dlouhodobě neřešené nízké důchody účastníků 3. odboje a to navzdory tomu, že se vláda Petra Fialy nedlouho předtím svým usnesením přihlásila k odkazu Charty 77.

Sám Jiří Gruntorád o odškodnění ještě nepožádal a podle svých slov zvažuje, zda to vůbec udělá. „Částka sto tisíc pro lidi, které vyhnali z vlasti, není odškodnění, ale výsměch, je to méně než měsíční poslanecký plat. Totéž platí pro ,odškodnění‘ za ochranný dohled, který byl v mnoha ohledech horší než samotné vězení. Sto tisíc za tři roky není opět nic jiného, než výsměch,“ říká pro HlídacíPes.org Gruntorád.

Sám prý ale některým disidentům o možnosti  žádat o odškodnění řekl: „Myslím, že možnost odškodnění není dostatečně známá, některé neziskovky se snažily to zveřejnit a dát poškozeným na vědomí. Stát v té věci dělá jen velmi málo, protože volby už byly, a teď se hodí každých ušetřených sto tisíc,“ vadí mu.

Oba zákony podle něj přišly pozdě a většina poškozených se jich ani nedožila. „Pozůstalí nemají na odškodnění nárok, dokonce ani děti, které byly v obou případech (dohled i Asanace), poškozeny také,“ upozorňuje Gruntorád.

Kapitolou samou pro sebe jsou podle něj stále nízké starobní důchody disidentů: „Tzv. průměrné důchody pro účastníky třetího odboje byly průměrné možná v prvním roce platnosti zákona, v roce 2011. Pak se nůžky začaly rozevírat a v roce 2023 už rozdíl mezi průměrným a ,průměrným‘ důchodem činil cca 2000 Kč měsíčně.“