Projekt Sto dní po Putinovi vypracovalo pod záštitou ruského Centra na ochranu lidských práv Memorial pět ruských opozičních právníků. Jedná se o balíček nejnaléhavějších právních předpisů, které bude třeba přijmout během prvních čtyř měsíců po případném pádu Putinova režimu, aby došlo k obnovení ústavního pořádku v Rusku a dosažení svobodných voleb.

Podle jednoho ze spoluautorů projektu Grigorije Vajpana je odchod Putina historicky nevyhnutelný a je důležité být připraven na alternativy, které po něm v Rusku můžou nastat.

„My jako Rusové máme odpovědnost předem promýšlet cestu ven z katastrofy, kterou jsme sami způsobili. I když teď nevidíme světlo na konci tunelu, přesto si myslíme, že je nutné promýšlet plány do budoucna, protože nikdo neví, kdy změny začnou,“ popisuje Vajpan motivaci pro vznik projektu 100 dní po Putinovi.

Tři z autorů jej pod záštitou neziskové organizace Gulag.cz prezentují i v České republice.

Změny zavčasu

Nejde o politický projekt nebo návod pro opozici, jak převzít moc. „Jedná se o dokument, který mapuje první klíčové kroky, které by budoucí ruská vláda po Putinovi musela učinit, aby obnovila spravedlivý a udržitelný mír, demokracii a právní stát v Rusku,“ říká Vajpan.

Více jak tisícistránkový dokument analyzuje současný ruský právní systém a navrhuje změny ve stávajících zákonech tak, aby v případě pádu režimu mohlo dojít k přípravě svobodných voleb a demokratizačnímu procesu země. „

Jak ukazuje historie, první týdny nebo možná i dny po pádu diktatury můžou být rozhodující pro budoucí cestu Ruska. A bude záležet na tom, jaké kroky se hned na začátku podniknou,“ upozorňuje hlavní právník hnutí Memorial, které je v Rusku od roku 2022 zakázané.

Grigorij Vajpan, právník a spoluautor projektu 100 dní po Putinovi, který navrhuje zákonné změny k případnému demokratizačnímu procesu v Rusku. Foto: Tereza Engelová, HlídacíPes.org

Autoři analýzy, kteří v současné chvíli žijí v emigraci a zabývají se právem na mezinárodní úrovni, považovali za důležité, aby jejich „balíčky řešení“ nebyly jen souborem obecných myšlenek a představ o budoucnosti, ale uceleným souborem konkrétních návrhů tranzitu moci.

Obsahují tedy návrhy na zrušení pěti současných zákonů, provedení změn v 71 zákonech, které se týkají takzvaného boje proti extremismu, potlačování svobody slova, „zahraničních agentů“, „nežádoucích organizací“ a jiné diskriminace.

A v neposlední řadě také návrhy osmi nových zákonů, mezi nimi například zákonu „O ukončení státního teroru a zrušení cenzury“ nebo zákon „O postupu výběru kandidátů na pozici soudců“.

„Zrušení represivních zákonů Putinovy ​​éry je nezbytným předpokladem pro pořádání svobodných a spravedlivých voleb v Rusku, protože podle zákonů platných v současnosti, nemůžou kandidovat miliony lidí a tím pádem ani nemůžou být zvoleni,“ říká Grigorij Vajpan.

Život „zahraničního agenta“

On sám je toho příkladem. Vloni ho ruský režim zařadil na seznam „zahraničních agentů“, jako takový se voleb nemůže účastnit. Tím ale diskriminace nekončí. „Zahraniční agent“ například nesmí prodat nemovitost nebo auto, respektive peníze z takového prodeje mu stát zabaví.

„Seznam zahraničních agentů, který v současné době čítá kolem tisícovky osob, ale i organizací, je v podstatě seznamem nepřátel ruského státu. Zákon o zahraničních agentech se stal tak vágním a širokým, že vláda už ani nemusí dokazovat, že skutečně „jste“ něčí agent nebo máte nějaké vazby v zahraničí,“ popisuje Vajpan.

On sám byl na seznam zařazen kvůli několika kritickým příspěvkům na Facebooku a rozhovorům, které poskytl nezávislým médiím a rádiu Svobodná Evropa. Dalším důvodem byla také účast na projektu 100 dní po Putinovi, na kterém ale začal pracovat až po odchodu do emigrace.

„Kdybych žil ještě v Rusku, jsem si jistý, že bych už byl ve vězení,“ říká Vajpan. Každý, kdo kritizuje režim tím podle něj riskuje svobodu.

„V mnoha případech i život. Připomeňme si, co se stalo Alexeji Navalnému nebo za co uvěznili na 25 let Vladimira Karamurzu. Stačilo, že byl členem skupiny Otevřené Rusko a vyslovil se proti ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 a veřejně obhajoval sankce proti Rusku. Ruské úřady to označily za vlastizradu a za „pouhá slova“ dostal 25 let za mřížemi.“

Ačkoliv to na mezinárodní veřejnost může působit tak, že Rusové jsou většinově s Vladimirem Putinem spokojeni a režim podporují, podle Grigorije Vajpana je to zkreslený pohled. Nikdo totiž neví, co si reálně myslí tzv. mlčící většina.

Liberálně smýšlející Rusové, kteří po začátku války utekli ze země, se v řadě případů otevřeně hlásí ke kritice režimu, mluví o porušování lidských práv a ruských zločinech na Ukrajině. Ti, co zůstali v Rusku, ale často z obav o svou bezpečnost o svém politickém smýšlení nemluví.

Mladí a svobodní?

„Lidé narození v devadesátých létech jako já jsme vyrostli jako svobodná generace, vážíme si demokracie, lidských práv. Mnoho mých přátel pracovalo v nevládních organizacích, nezávislých médiích, pomáhali budovat občanskou společnost. To se ještě nikdy předtím v dějinách Ruska nestalo,“ vysvětluje Grigorij Vajpan, proč navzdory mnoha argumentům, že ruská společnost není na demokracii připravena nebo ji nikdy nepřijme, věří, že svobodné volby a demokratická transformace by měly v jeho zemi šanci.

„Není jisté, že to pro Rusko a ruský lid v budoucnu nutně dopadne dobře, ale měli bychom se podívat na vzácné případy, kdy se Rusové měli šanci vyjádřit. Například, když v roce 2013 povolily úřady Alexeji Navalnému kandidovat na moskevského starostu. Neudělaly to proto, že by stály o demokracii, ale myslely si, že nemá šanci uspět a Kremlu to dodá větší legitimitu,“ vzpomíná Vajpan.

Navalnyj tehdy s mnoha omezeními, která jeho kampaň provázela, skončil na druhém místě. Hlasovala pro něj třetina Moskvanů.

Na argument, že Moskva a Petrohrad není ale celé Rusko uvádí i příklady z dalších měst, kde se lidé v nějaký moment chtěli sami rozhodnout, jak bude vypadat jejich město nebo region.

Třeba protesty v sibiřském Chabarovsku, kde v roce 2020, obyvatelé masově demonstrovali proti zatčení zdejšího gubernátora Sergeje Furgala, kterého dva roky předtím zvolili jako alternativu ke kandidátovi Putinova Jednotného Ruska. Hlavním sloganem mnohatisícových demonstrací se tehdy stalo „Moskvo, kliď se!“

Falšování u voleb

Podle Grigorije Vajpana výsledky parlamentních voleb neodpovídají reálným volebním preferencím Rusů, a to z důvodů, že opoziční kandidáti jsou z voleb prakticky vyloučeni a volební výsledky se případně falšují.

„Ruská vláda se už řadu let stará o to, aby se nezávislí kandidáti vůbec nedostali na volební lístky. Existuje velmi komplikovaný systém, který umožní zamítnout takovým lidem registraci,“ vysvětluje Vajpan a uvádí příklad několika svých kamarádů, kteří chtěli v roce 2019 kandidovat na moskevské zastupitele.

„Byla to hrstka skutečně velmi bystrých politiků a předvolební průzkumy tehdy ukázaly, že by ve všech okrscích zvítězili. Nakonec jim vůbec nebylo umožněno kandidovat,“ uvádí Vajpan s tím, že on sám se zúčastnil parlamentních voleb v roce 2009 jako nezávislý pozorovatel u volební komise a na vlastní oči viděl, jak se tam falšovaly volební výsledky ve prospěch vládní strany.

„Po uzavření volební místnosti jsem byl svědkem toho, jak zmanipulovali postup při sčítání volebních lístků. Snažil jsem se je zastavit, snažil jsem se je přesvědčit, aby sečetli hlasy, jak předepisuje zákon. Zavolali na mě policii a ta mě vyvedla,“ popisuje Vajpan svou zkušenost z volební místnosti, kde seděl u dveří a počítal lidi, kteří přišli k volbám.

„Volit přišlo 400 lidí, jenže, když jsem pak ráno viděl výsledky z té místnosti, ukazovaly, že jich tam bylo 800,“ říká Vajpan. „Zdvojnásobili počet hlasů a těch 400 ,hlasů navíc‘ připsali vládnoucí straně.“

Naděje umírá poslední

I to je důvod, proč v rámci projektu 100 dní po Putinovi směřují svá doporučení k tomu, aby bylo možné uspořádat svobodné volby.

„Narodil jsem se v roce 1990 a za mého života jsme v Rusku neměli svobodné volby. Respektive řekl bych, že poslední prezidentské volby, které se podle evropských standardů dají označit za svobodné, proběhly v roce 1991,“ říká Vajpan. Podle něj je proto pro Rusko nejdůležitější dosáhnout svobodných voleb v případě, že by diktatura padla.

„I proto navrhujeme změny zákonů, které by umožnily představitelům opozice bezpečný návrat do Ruska, umožnily propuštění všech politických vězňů a zastavily pronásledování.“

Zrušení zákonů, které Putin zavedl v souvislosti s válkou, je pak nutností. Konkrétně jde o dva nejznámější zákony proti diskreditaci armády a proti šíření dezinformací o ruské armádě, na jejichž základě je zatýkáno mnoho lidí, kteří se staví proti válce na Ukrajině.

„Těch zákonů, kterými se v našem projektu zabýváme, je celá řada, namátkou zmíním ještě zákon o velezradě, zákon o zahraničních agentech, zákon o nežádoucích organizacích, který trestá účast v jakékoli skupině občanské společnosti, jež se ruské vládě nelíbí a další.“

Podle Vajpana není v tuto chvíli vůbec jisté, jestli se poměry v Rusku změní, důležité ale je být na ně případně připraveni. „Pokud budeme připraveni a nezopakujeme chyby, které jsme udělali při předchozích ,oknech příležitosti‘, máme šanci, že se v naší zemi nakonec něco posune.“