Žaloby Nadace knížete z Lichtenštejna proti Česku leží na tuzemských soudech a čeká se na začátek řízení. Knížecí rod se k právním krokům odhodlal loni, když stát odmítl výzvy Lichtenštejnů k jednání o navrácení rodového majetku. K podpoře svých argumentů nyní Lichtenštejnové používají i veřejné mínění. Respektive průzkum, který si zadali u agentury Ipsos.

Český stát by měl zahájit jednání o uzavření poválečného sporu a najít řešení výhodné pro obě strany, uvedlo v průzkumu agentury Ipsos 56 procent respondentů. Většina Čechů by si tedy přála, aby se Česko s knížectvím dohodlo, nechat věc jen na soudech chce jen necelá čtvrtina dotázaných.

Nepřekvapí, že Nadace knížete z Lichtenštejna je jako zadavatel s výsledky průzkumu spokojená.  „Velmi nás zaujaly výsledky mezi mladou generací,“ vypichuje mluvčí nadace Michal Růžička fakt, že celkem 68 procent lidí ve věku 18-29 let v průzkumu uvedlo, že by měl český stát s Lichtenštejny o uzavření celého sporu začít jednat.

Stát jednat nechce

Jak už dříve HlídacíPes.org popsal, Lichtenštejnsko se v minulosti na Česko obrátilo dvěma oficiálními dopisy s výzvami k jednání. Odpovědi se však nedočkalo.

České úřady odkazují na platnost Benešových dekretů, podle nichž po válce konfiskace proběhla, i na neukončený spor o pozemky na Říčansku, který doputoval až k Ústavnímu soudu. V něm jde ovšem o žalobu, kterou v roce 2014 podala Česká republika na Nadaci knížete z Lichtenštejna.

MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?

Bylo to poté, co vyšlo najevo, že v katastru je jako majitel lesních pozemků stále veden kníže František Josef II. a katastrální úřad zapsal lesní pozemky na nástupnickou lichtenštejnskou nadaci.

„Skutečnost, že nedošlo na základě dekretu ke změně zápisu v pozemkových knihách a v Katastru nemovitostí nebyl zapsán jako jejich vlastník český stát, nic nemění na tom, že byl zemřelému nemovitý i movitý majetek na území dnešní České republiky opravdu zkonfiskován,“ říká mluvčí Ministerstva zahraniční věcí Michal Bucháček.

Ten také již vloni v prosinci za ministerstvo potvrdil, že stát s Lichtenštejny jednat nehodlá. „Jedná se čistě o věc nezávislé a nestranné justice,“ konstatoval Bucháček. Knížecí nadace v té době již rozesílala předžalobní výzvy a následně poslala i žaloby, které teď čekají na soudech.

Žaloby míří jen na státní nemovitosti

Nadace podle jejích zástupců vyčerpala všechny možnosti domluvit se s českým státem po dobrém. Podání žalob zdůvodnila reakcí na změnu občanského zákoníku, podle nějž byl 31. prosinec 2018 posledním termínem, kdy bylo možné soudně se domáhat nezákonně zabaveného majetku.

Lichtenštejnové stát vyzývají k vydání všech nemovitostí, které – podle jejich výkladu nezákonně – po druhé světové válce zabavil tehdejšímu vlastníkovi, Františku Josefu II., knížeti z Lichtenštejna.

Jde o desítky tisíc hektarů pozemků, ale například i o známé zámky Lednice a Valtice. Jde však pouze o ty nemovitosti, u kterých je v katastru nemovitostí veden jako vlastník stát. Nemovitostí, které dnes patří třetím stranám (krajům, obcím, univerzitám, neziskovým organizacím nebo soukromým osobám), se žaloby nadace týkat nemají.

Z průzkumu, který si nadace nechala vypracovat, vyplývá i to, že 66 procent dotázaných považuje dosavadní postup Lichtenštejnů vůči Česku za velkorysý. 

„Většina občanů České republiky nás žádá, abychom společně jednali ve prospěch úspěšné budoucnosti – a nepřeli se řadu let před soudy,“ říká dědičný princ Alois z Lichtenštejna s tím, že jeho rod je kdykoli připraven jednání s Českem zahájit.

Němčina jako cejch

Lichtenštejnové oprávněnost zabavení rodového majetku nikdy neuznali. Argumentují tím, že Benešovy dekrety zaměřené proti Němcům, zrádcům a kolaborantům se na ně vztahovat neměly ani nemohly, protože nebyli ani Němci, ani zrádci, ani kolaboranti.

Faktem je, že Lichtenštejnsko bylo za války neutrální, diplomaticky neuznalo Němci zřízený protektorát Čechy a Morava a Lichtenštejni podporovali československou exilovou vládu.

Německy hovořící Lichtenštejnové však ve sčítání lidu z roku 1930 (v němž byla společná kolonka pro jazyk i národnosti) figurují v kolonce národnost (jazyk) německý. O to se také dodnes ve své argumentaci opírá stát.