„Sorosovi zrádci“ to nevzdávají. Maďarský nezávislý týdeník propichuje společenské bubliny

Viktor Orbán je pro řadu svých příznivců v Evropě i Česku symbolem boje proti Bruselu, politické korektnosti a paradoxně také ikonou svobody slova. Ve skutečnosti situace v Maďarsku po dekádě nepřetržité Orbánovy vlády došla tak daleko, že se lidé na venkově bojí předplatit si nezávislé noviny. Mají strach, že si jejich jméno přečte někdo z vládní strany Fidesz v seznamech státní poštovní společnosti.

Když předloni skončil v Maďarsku po 80 letech prakticky ze dne na den deník Magyar Nemzet, byl to další důkaz, jak vláda Viktora Orbána utahuje šrouby a jde proti nezávislým novinářům – těm, kteří v zemi ještě zbyli.

Část redakce původních novin to ale nevzdala a založila nový týdeník Magyar Hang (Maďarský hlas), který boří zažité představy o médiích – byznysové i ideologické.

Připomeňme, že většinu médií v Maďarsku, včetně regionálních, dnes ovládají provládní podnikatelé a Orbánův kabinet využívá státní inzerci v médiích jako prostředek vydírání či trestu proti „neposlušným“ redakcím. Nezávislá žurnalistika přesto ještě z Maďarska nezmizela – důkazem je i zmíněný týdeník Magyar Hang, který se nicméně z politických důvodů tiskne na sousedním Slovensku.

Proti němé barikádě

„Hned druhý den po volbách mi přišel mail,“ vzpomíná pro HlídacíPes.org výkonný ředitel týdeníku Magyar Hang Csaba Lukács na duben 2018. Tehdy, hned po třetím vítězství Viktora Orbána v řadě, mu přišla pozvánka na schůzku s vedením, kde se dozvěděl, že jejich noviny končí.

Poté už Lukács opakuje mnohokrát popsaný příběh o tom, jak maďarská vláda dotlačila jeden z nejstarších maďarských deníků k zániku.

Magyar Nemzet skončil oficiálně „z finančních důvodů“, půldruhého roku po ukončení činnosti jiného tradičního deníku Népszabadság. Po krátkém období, které Lukács popisuje jako „samizdat“, kdy se s kolegy snažil vydávat noviny svépomocně, část bývalé redakce založila nové médium – týdeník Magyar Hang (Maďarský hlas). Na začátku ho prodávali sami přímo v ulicích, aby měli okamžitou tržbu a mohli připravit další číslo.

Po dvou a půl letech fungování už je jasné, že se týdeník na trhu uchytil, zároveň ale potvrzuje, že nezávislá novinařina v Maďarsku je doslova každodenní boj. Prodaný náklad dosahuje asi 12 tisíc výtisků, tisknout se ale týdeník musí dodnes v tiskárně na sousedním Slovensku. „Nikdo v Maďarsku nebyl dost statečný, aby to vytiskl,“ konstatuje Lukács.

Jeho redakce, která se mezitím ustálila na zhruba třiceti členech, také čelí ignoraci státních úředníků. „Poslali jsme úřadům 500 dotazů – bez odpovědi,“ vysvětluje ředitel týdeníku s tím, že jeho redakce neměla přístup ani na některé vládní tiskové konference.

Když chtěli novináři Magyar Hang pořídit reportáž z covidového oddělení některé z maďarských nemocnic, nedostali povolení. Nakonec kvůli reportáži museli vyjet až do Rumunska.

Byznysový model týdeníku bourá zažité představy o tom, jak dnes má moderní médium fungovat. Nestojí totiž na předplatném, ale na příjmech z přímého prodeje výtisků. Webová stránka týdeníku také zatím nemá paywall. Na příjmy od čtenářů spoléhá Magyar Hang téměř úplně – z 95 procent, inzerce je naopak jen doplňkový zdroj peněz.

Je to další symptom zdeformovaného maďarského mediálního trhu, jak ho za poslední dekádu přetvořil Viktor Orbán a jeho strana Fidesz. Státní inzerce v médiích se stala prostředkem odměňování provládních médií a prostředkem nátlaku na ta média, jež jsou k Orbánovi kritická.

Vydírání přes státní inzerci

Nezávislá média jsou ze státní inzerce prakticky vyloučena. Například v roce 2018 provládní stanice TV2 dostala 67 procent z celkového objemu státní inzerce pro televizní sektor, zatímco nezávislá RTL Klub s podobným diváckým zásahem jen jediné procento. Podobná nevyváženost platí i pro ostatní typy médií, konstatuje loňská monitorovací zpráva sedmi evropských novinářských organizací o Maďarsku.

Soukromé firmy, včetně zahraničních, se také bojí inzerovat v nezávislých médiích, aby na ně nedopadly ekonomické či daňové sankce od maďarské vlády. Stejně tak tato politika odrazuje případné investory, kteří by chtěli nezávislá média přímo podpořit.

Magyar Hang se ale o státní ani evropské dotace či granty záměrně neuchází. „Nechceme, aby nám říkali, že nás platí Soros,“ říká s trochu trpkým úsměvem Csaba Lukács. Nálepku „zrádců“ už přesto jeho redakce v provládních médiích a na sociálních sítích dávno dostala.

Jejich původní deník Magyar Nemzet patřil do konzervativní části mediální scény a řada jeho novinářů byla i voliči Orbánova Fideszu – stejně jako čtenáři. Takže když se nový týdeník do Orbánovy vlády opřel, vnímali to premiérovi sympatizanti jako zradu.

V polarizované maďarské společnosti se Magyar Hang snaží překračovat hranice a „propichovat bubliny“. Do novin začal jako přílohu vkládat co pár týdnů souhrn nejlepších materiálů různých menších nezávislých redakcí – například webu Átlátszó, který odhalil řadu korupčních a dalších skandálů spojených s Orbánem a jemu blízkými podnikateli.

Jak složitá je situace pro nezávislé novináře v Orbánově Maďarsku, ukazují i některé dotazy, které do redakce Magyar Hang míří: „Rád bych si vás předplatil, ale co když se to dozví starosta?“ popisuje Lukács uvažování lidí z menších měst či venkova. Bojí se, že se jejich jméno objeví na seznamu odběratelů týdeníku v databázích maďarské státní pošty, která jim ho bude doručovat. A že si pak seznam přečte někdo z vládního Fideszu.

Podle Lukácse i proto existují i případy, kdy jeden člověk na venkově odebírá více kusů jejich týdeníku, které pak ve skutečnosti skončí u dalších, anonymních čtenářů.