Sestra bratří Mašínů má šanci získat zpět statek. Takto vzpomíná, jak se jí mstil komunistický režim
Od počátku 90. let se Zdena Mašínová snaží získat zpět rodinný statek v Lošanech, který zestátnil komunistický režim. Nyní se celým případem začne zabývat vláda. Ministr zemědělství Marian Jurečka se totiž chystá navrhnout ministrům, aby byl statek za symbolickou cenu vyňat ze státního vlastnictví a mohl být v dědickém řízení navrácen potomkům a příbuzným generála Josef Mašína. Právník Zdeny Mašínové to považuje za zbytečné a nepřijatelné. Stát tvrdí, že se tím navrácení majetku sestře bratří Mašínů urychlí. Přinášíme její vzpomínky na komunistickou zlobu z pera publicisty Kristiána Chalupy.
Se Zdenou Mašínovou se osobně znám osm let, od doby, kdy má dcera Markéta studovala zároveň na dvou fakultách historii a žurnalistiku. Pracovala v té době na diplomové práci o odbojové skupině bratrů Mašínů. Později pak napsala na toto téma knihu s názvem Nebojovali švestkovými knedlíky (Computer Press, Brno 2011).
S paní Zdenou se občas potkávám a také si telefonujeme. Ve středu 30. září jsem jí zavolal. Abych jí pogratulovat k prvnímu úspěchu ve vlekoucím se sporu o majetek. Řekla mi, že je ještě několik hodin po vyslechnutí verdiktu stale rozrušená a je ráda, že byla trpělivá. “Je to pro mne velká satisfakce,” řekla mi v telefonu paní Zdena Mašínová.
O co jde u soudu
Podle ústavních soudců je případ vydání Mašínům zabaveného statku v mnoha směrech výjimečný. Generál Mašín patří k největším hrdinům naší země. Stát by měl hledat takové řešení vlastnických vztahů, aby jeho rodný dům byl důstojnou památkou. Lépe to zajistí rodina než stát. Výsledek sporu i po středečním nálezu Ústavního soudu zůstává otevřený. Rod Mašínů na statku žil po staletí. V roce 1940 jej protinacistický odbojář Josef Mašín nechal přepsat na své tři nezletilé děti. Později statek zabral stát. Po listopadu 1989 získala dvě osminy statku Zdena Mašínová, zbytek zůstal státu, protože bratři Ctirad a Josef Mašínové se do Česka nevrátili – zůstali ve Spojených státech.
S osudem své matky, která zemřela v pankrácké věznici v roce 1956, se její dcera Zdena Mašínová podle vlastních slov dodnes nevyrovnala. Perzekuce této kultivované a vzdělané ženy za nacistů a pak dokonce ještě více za komunistů, kteří ji jako těžce nemocnou nechali umírat na betonové podlaze ve věznici na Pankráci, jasně svědčí o krutosti obou těchto totalitních režimů.
Spoluvězeňkyně soudružky Zápotocké
Vzpomíná, jak žádali o milost pro těžce nemocnou maminku kancelář prezidenta Antonína Zápotockého, s jehož manželkou byla Zdena Mašínova starší za války nějakou dobu vězněna. Zamítavá odpověď přišla s tím, že inženýrka Mašínová je nepřevychovatelná.
Chcete podpořit HlídacíPes.org?
Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.
Ženu hrdiny protinacistického odporu pak soudruzi bolševici „pohřbili“ do hromadného hrobu v Ďáblicích. Její tělesné ostatky rodině nevydali a nedovolili dceři, aby její matka mohla být pochována důstojně tak, jak je obvyklé v civilizovaných zemích. Pomsta až za hrob…
Manželka vlastence a mimořádně statečného generála a matka tří dětí vystudovala jako první žena v Československu na Českém vysokém učení technickém v Praze geometrii. Zdena Mašínová starší byla ale zároveň velmi nadána hudebně i výtvarně. Zdeny Mašínové mladší se velmi dotkla slova písničkáře Vladimíra Merty, který někdy v 90. letech označil chování protinacistického odbojáře Josefa Mašína za nezodpovědné, když svou rodinu i s malými dětmi vystavoval takovému nebezpečí.
Čtete ukázku z knihy Kristiána Chalupy s názvem Osobnosti, lidé a podlidé, která vyjde v listopadu v nakladatelství Sursum. V knize s předmluvou předního psychologa profesora Vladimíra Smékala budou portréty několika desítek osobností z oblasti politiky, kultury a sportu, s nimiž autor přišel nějakým způsobem do kontaktu (např. Emil Zátopek, Václav Havel, Karel Kryl, Miloš Zeman, Václav Klaus, Zdeněk Mlynář, Petr Oslzlý, Vladimír I. Lenin).
„Vše se dělo s naprostým souhlasem mé maminky. Moc dobře to vím a mnohokrát jsme o tom v minulosti doma mluvili. Proto si obou svých rodičů tak moc vážím,“ říká rozhořčeně Zdena Mašínová mladší. Je na ní poznat, že velký příběh svých nejbližších stále hluboce prožívá. Není se čemu divit.
Msta komunistického režimu
Neobyčejně statečné chování obou jejích rodičů, bratrů Ctirada a Josefa, ale i strýce Ctibora Nováka či babičky Emmy, se jí přímo dotýkaly, intenzivně je prožívala a byla také po celou dobu za vlády komunistů tvrdě perzekvována. Byla vězněna, po propuštění pak stále sledována Státní bezpečností. Nikdy nesměla vystudovat vysokou školu a po celou dobu komunismu pracovala ve špatně placených zaměstnáních, například jako myčka laboratorního skla.
Všechna příkoří, která se jí stala, vnímá jako pomstu komunistického režimu. „Byla to msta, i ten konec naší maminky. Jenom proto, že byla matkou mých bratrů, ji nechali dvanáct měsíců v kobce na betonové podlaze v Ruzyni. Nechali ji zemřít bez pomoci a ona přitom měla těžké zhoubné onemocnění zažívacího traktu. Jenom kvůli tomu jsem byla perzekvována. Ze msty. Ty režimy neumí nic jiného, než se mstít. A mě drželi doslova jako rukojmí,“ říká statečná žena.
Sledování její osoby polevilo až v 60. letech. Během dalších desetiletí měla Zdena Mašínová mladší jedenkrát možnost emigrovat do zahraničí. Rozhodla se zde však zůstat kvůli nemocné babičce, a také kvůli svému muži. Zdůrazňuje přitom, že o sebe nikdy strach neměla. Přišlo jí to naprosto přirozené.
Poslední setkání s maminkou
Proti srsti jí ale bylo to, že trpí jiní lidé – to, jak zemřel otec, jak strašně trpěla maminka. „To těm mstivým zločincům nelze nikdy odpustit“, říká.
Před očima má stále poslední setkání s maminkou ve věznici na Pankráci. Přinesli ji na nosítkách. Tehdy teprve devětačtyřicetiletá inženýrka z vlastenecké rodiny byla v zuboženém stavu a nemohla již téměř ani mluvit. Za několik týdnů po tomto krátkém setkání manželka hrdiny protinacistického odboje v komunistickém kriminále zemřela.
Bylo to přitom již celé tři roky po smrti sovětského diktátora Stalina a jeho snaživého žáčka Gottwalda.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Shnilé brambory, rybí ocasy, hlavy slanečků. „Zavřete rypáky!“ křičeli bachaři
Poslední bitva sovětského vojáka. Litoměřice chystají novou podobu parku
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Na počest generála Mašína měla mít Česká republika již dávno svátek. Věřící mají svého Václava, kterého nikdo neviděl a kolují o něm jen zvěsti, které mohli být úplně jinak. Ale státní svátek na počest hrdinného generála Mašína a ne jen jeho ,je živoucí záležitost a daleko potřebnější.
To je pochopitelně problém. Kníže Václav byl pouze jeden. Ale našich hrdinů z období 2.světové války byly stovky a tisíce. Podobně i hrdinů a obětí z dob bolševismu. Na to by nestačil kalendář za celý rok. Chtělo by to vymyslet nějaký jiný způsob jak uctít jejich památku. Když tedy zrovna ten svátkový není moc ideální, lidi maj volno a stejně se nestaraj proč..
Zločinecká komunistická strana,nebyla zavržena,naopak se převtělila do strany,jen s upraveným názvem:KSČM.Stala se parlamentní stranou,jejíž členové se klání u hrobu stalinistů,jako byl Gottwald,Zápotocký…vrahů hrdinů tohoto národa a likvidací jejich rodin…“třídní boj“,vyhlášený komunisty:neskončil!!!
A zbytek se rozlezl skoro do všech stran.
Víte, i když vysoce oceňuji hrdinství Mašínů-otce i synů, i když se skláním nad obětí kterou zde museli podstoupit jejich příbuzní jako oběti komunistické zvůle. Přesto musím upozornit na to co je napsáno ve vyznačeném odstavci „.O co jde u soudu „.. cituji „.. Po listopadu 1989 získala dvě osminy statku Zdena Mašínová, zbytek zůstal státu, protože bratři Ctirad a Josef Mašínové se do Česka nevrátili – zůstali ve Spojených státech.“.
Neboli vlastníci oné většiny statku se z USA nevrátili, o navrácení nepožádali. Soud tedy neměl mít jinou možnost než ponechat majetek polistopadovému, demokratickému státu-nikoliv komunistům.I kdyby se rozhodl stát ten statek Mašínové vrátit,mohl to učinit sám z morálních důvodů-podobně jako v případě církevních restitucí.
Ale dočíst se místo toho v rozsudku Ústavního soudu že (tento soudní)případ je vyjímečný (25 let po sametovce) protože „..Generál Mašín (kterého se rozhodnutí vlastně ani netýká) patří k největším hrdinům naší země. ..“ a proto ruší rozhodnutí právní rozhodnutí nižšího soudu a přikazuje mu aby rozhodl jinak-v rozporu se zákonem..To v podstatě znamená že my nechceme jít-ani politicky ale dokonce ani právně cestou západních demokratických a právních států, ale chceme se i nadále budovat svůj stát na vlně protibolševického kultu.
Mašínové se nevrátili z velmi pochopitelného důvodu. Nebylo jisté, že je nějaký bolševický fanatik nebude žalovat a že u našich polo bolševických soudů neuspěje. Víme jak se o nich psalo jako o vrazích, protože se na Západ doslova prostříleli když proti nim Stasi i Rusové ve Východním Německu nasadili 20 tis. policajtů i vojáků a oni jim dokázali i tak zdrhnout. A tihle lidi se měli nechat vláčet blátem českých marxismem odchovaných soudců?
Konečně, že soud rozhodl v prospěch paní Mašínové.Pozdě, ale nakonec dobře
Mám pocit, že se pořád mluví jen o ideologii ale ne o lidech. Je jedno jestli je někdo komunista, demokrat cí fašista, jde o to jestli se chová jako člověk. Oni ale k lidem měli měli daleko, byli vrazi.
Přesně tak,všichni nebo skoro všichni si stěžují že jim komunismus zničil život,ale zapomínají že to dělali lidi a ne nějaká ideologie.
Dodal bych k této debatě o „lidech“ a „ideologii“, že další, co je tu důležité, je systém. Prostě politický systém, který toho, tedy na základě nějaké ideologie, převrátil hodně naruby a hlavně ve svých počátcích byl silně represivní. Jinak, to že je to o lidech, to je naprosto jasné; to platí (pokud tedy zrovna nejde o nějaké ryze přírodní katastrofy apod.) asi vždycky.
Tohle dělala Ideologie , jako v Německu!
Z Vaší strany hloupá poznámka!
Pani Masinova,kterou za jeji vytrvalost velmi obdivuji, neziskala zbytek nemovitosti proto,že podle rozsudku ústavního soudu nemají na vraceni nárok ti,kteří nemají české občanství,což se týká jejich bratru.
Pokud další soud uzná,že převod nemovitosti na potomky pana Masina byl vynuceny,bude dědické řízení v pořádku. Muze mi někdo odborné vysvětlit rozdíl mezi oběma postupu?
Podle výše uvedeného rozhodnuti nemohli potomci mých židovských příbuzných,kteří si zachránili život útěkem v roce 1938 do zemi, ktere jim poskytly azyl získat zpet nemovitosti svých rodičů,kteří zde zůstali a byli v koncentracích zavražděni.nebyla arizace jejich nemovitosti vynucená a nemeli by obdobné jako pani Mašínová mít právo je získat zpet?
Víte, já už jsem to tu napsal nahoře,ale raději to zopakuji znovu aby to co nejvíc lidí pochopilo Právě o to „O co jde u soudu“ vůbec nejde a nesmí jít. Protože soud má být nestranný. Pokud jsme právní stát, tak soud má uznávat jak zákony, tak i vlastnictví – ale i vlastnictví státu. Tudíž ani soud nesmí nařídit státu aby jen tak, bez zákonného důvodu vydal někomu svůj majetek, protože dotyčný je národní hrdina, nebo odpůrce nějaké partaje a podobně..Toto prostě soud posuzovat nesmí.
Ale, a co je podstatné, samozřejmě je věcí státu, resp. nějakého vládního činitele – aby ze své pravomoci ten majetek z vlastnictví státu na dotyčného/dotyčnou převedl sám i bez soudu. To samozřejmě může – ale na svou politickou i právní zodpovědnost. Což se mohlo v těhle mimořádných případech (čest a vděk takovým lidem, o tom není pochyb) udělat třeba už za Havla. Neudělalo se, asi měl pan Havel jiné starosti, že? Tak jestli to udělá nyní ministr zemědělství Jurečka, nebo už to tady do voleb nestihne????
Nedivím se Bratřím Mašínům, že se nechtěli vrátit zpět do republiky.Je to obdivuhodná žena!
Jak to? Přece po listopadové revoluci tady v republice vládli Havel a spol, samá pravda a láska. Vy snad vidíte jediný důvod proč by se Mašínové nechtěli do takové republiky plné protikomunistického juchání nechtěli vracet?? 🙂