Deprese, rezignace i ztráta motivace v boji s nemocí. Samota má výrazný vliv na psychické i fyzické zdraví zejména u starších lidí. Zdravotnická zařízení, kde teď kvůli koronaviru platí omezení návštěv, se proto snaží negativním dopadům osamělosti předcházet. Nejde přitom zdaleka jen o seniory, kteří se léčí s nemocí covid-19.

Od minulého týdne mohou lidé znovu navštěvovat své příbuzné v domovech seniorů a dalších sociálních zařízeních. Musí ovšem předložit negativní test na koronavirus nebo potvrzení, že nemoc covid-19 prodělali v uplynulých devadesáti dnech.

Návštěvníkům jsou však i nadále uzavřené nemocnice a léčebny dlouhodobě nemocných; povolené jsou pouze doprovody u porodů nebo návštěvy nezletilých pacientů a lidí v konečném stádiu nevyléčitelných nemocí.

Opatření mají před nákazou chránit rizikové skupiny obyvatelstva, ostatní pacienty i personál nemocnic. Jenže tahle izolace má podle odborníků negativní dopady na průběh léčby. U nemocných vede k rezignaci a nezájmu, což v důsledku znamená i náročnější službu pro zdravotníky.

Ztráta pevné půdy pod nohama

V nemocnicích neumírají jen staří lidé v terminálním stádiu onemocnění a pacienti s nemocí ocvid-19. Především seniory na životě ohrožují častěji i jiné náhlé nemoci nebo úrazy. Tito „běžní“ senioři ale nespadají do výjimek zákazů návštěv, což vede k tomu, že řadu dní a týdnů musí být bez přítomnosti a návštěv svých nejbližších.

„Samota nemocného člověka vede k smutku, k apatii, k nechutenství v jídle, k nedůvěře v zlepšení stavu. Bez podpory příbuzných nedůvěřuje starý nemocný člověk v smysluplnou spolupráci se zdravotním personálem,“ říká psychoterapeutka Elena Fajstavrová z Hospicu Anežky České s tím, že takový stav někdy může vést až k agresivnímu chování pacienta.

Člověk, který je osamocený, ztrácí pevnou půdu pod nohama a s ní i důvody, proč s nějakou nemocí bojovat, dodává ředitel obecně prospěšné společnosti pro seniory Elpida Jiří Hrabě. „Samota jednoznačně ovlivňuje zdravotní stav nejen seniorů,“ konstatuje.

Jeho centrum navíc provozuje linku pro seniory a samota je jedním z nejčastějších témat, se kterými se tam lidé v důchodovém věku obracejí. „Jistým způsobem to patří k tomu věku, ale teď jsou ještě osamocenější. Nemohou za nimi ani lidé z jejich rodiny a strach z toho, že patří do ohrožené skupiny, tomu taky nepřispívá,“ popisuje Hrabě.

Bez tváří a doteku

Samota a její dopad se navíc prohlubuje ve chvíli, kdy jsou pacienti z rizikové skupiny nakaženi koronavirem. K nim totiž z bezpečnostních důvodů zdravotnický personál přistupuje pouze v ochranném oblečení.

Člověk tak prožívá často náročný průběh onemocnění ve velmi neosobním a nekontaktním prostředí s lékaři. „Chybí jim obyčejný lidský kontakt včetně potřeby doteku, který je v normálních podmínkách běžnou a důležitou součástí lékařské péče,“ vysvětluje Elena Fajstavrová.

Pacienti s koronavirem také prakticky nemohou opustit vlastní pokoj, a jejich životní prostor se tak omezí na pár metrů čtverečních. Mají přitom často obavy o vlastní zdraví nebo pocit viny, že mohli nakazit někoho ze svého nejbližšího okolí.

V řadě nemocnic tak pacienti hospitalizovaní s koronavirem mají k dispozici psychology, kteří se snaží, aby senioři nepropadali úzkostem a přílišným poklesům nálady. Stabilní empatická podpora totiž pomáhá i ve zvládání covidu.

„Pozorujeme zvýšenou senzitivitu těchto pacientů, velmi citlivě vnímají průběh hospitalizace, nadměrně se zabývají i detaily, které by jinak nejspíš pominuli, a mají velkou potřebu komunikace se zdravotnickým personálem,“ popisuje psycholožka Kateřina Skřivanová z Fakultní nemocnici Brno, která tyto služby nabízí.

Sociální kontakt jako lék

Osamění v době koronaviru zdravotnická zařízení řeší různě. Vedle psychologů také v řadě zařízení pomáhají duchovní nebo dobrovolníci z různých neziskových organizací.

S nahrazováním sociálního kontaktu ale pomáhají seniorům i sociální sítě a internet. Centrum Elpida jim například zdarma nabízí online kurzy, na kterých si mohou zacvičit, naučit se nové dovednosti nebo si zlepšit počítačové znalosti.

Hospic na Svatém Kopečku v Olomouci zase svým klientům poskytuje tablety, přes které mohou komunikovat se svými příbuznými. S tím jim pomáhají sociální pracovnice.

„Pohyblivější klienti si povídají se svými blízkými přes terasu v prvním poschodí. Dají se zajistit způsoby, aby klienti měli kontakt se svými příbuznými, ale bohužel tím nelze nahradit kontakt fyzický jako pohlazení a objetí,“ říká ředitelka hospicu Marta Šťastná.

„Kdo je psychicky dobře naladěný, somaticky se stabilizuje v nemoci. Když je psychika pozitivně nastavená, prodlužuje život i starým a nemocným lidem,“ shrnuje lékařka Kateřina Rusinová z Centra podpůrné a paliativní péče při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.