Socha maršála Koněva, ještě na svém původním místě na náměstí Interbrigády. Foto: MARTIN DIVISEK / EPA / Profimedia

Rusko vztyčuje nové Koněvy. A sochu dětí vydává za „důkaz vraždy“

Napsal/a Robert Břešťan 3. dubna 2026
FacebookXPocketE-mail

Park u dejvické ulice Jugoslávských partyzánů roky hostil nadživotní sochu sovětského maršála Koněva. Odstraněna byla právě před šesti lety a dnes po není ani památky. Pokud někomu chybí, tak Kremlu a zbylým pracovníkům ruské ambasády. Rusko totiž péči o „své“ historické památníky bere velmi vážně. V Rusku, na okupovaných územích Ukrajiny, ale například i v Sýrii vztyčilo v posledních letech řadu nových válečných památníků.

V době „boje o Koněva“ chodily tehdejšímu starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi vedle vulgárních nadávek i výhrůžky smrtí. Doma i v kanceláři měl kvůli tomu několik týdnů dokonce i policejní ochranu. Proti odstranění sochy pak oficiálně protestovala i ruská ambasáda.

To jen potvrzuje skutečnost, že Rusko (a jeho fanoušci a obdivovatelé) odstraňování podobných soch a památníků vnímá jako útok na sebe a svůj výklad historie.

Utvrzování se v mýtech a emocích

Rusko protestuje vždy, když se podle něj „špatně zachází“ s původními pomníky odkazujícími nejčastěji na druhou světovou válku. Kromě toho ale současný ruský režim nechává budovat pomníky nové. V posledních letech jich vyrostly tisíce v samotném Rusku, další na okupovaném území Ukrajiny, ale například i na Blízkém východě.

Pomníky vyrůstají na místech co nejvíce přístupných veřejnosti, kde pak slouží i pro setkávání podobně smýšlejících a utvrzování se v mýtech, legendách a emocích.

Kupříkladu v Sýrii někdejší Wagnerova skupina postavila sochy oslavující své žoldáky, včetně dvojjazyčných arabsko-ruských nápisů, které oslavují vymyšlené události nebo vysoce sporné hrdinské činy.

Tím, jak současné Rusko využívá a zneužívá zejména vojenské památníky k manipulaci s informacemi i zahraničnímu vměšování, se ve své práci zabývá Fiona Greenlandová, docentka sociologie na Virginské univerzitě.

„V praxi se spojuje proruská historická propaganda s kulturními objekty a je to jedním z nástrojů, které Rusko používá k legitimizaci své války proti Ukrajině a svých územních nároků,“ napsala v textu pro web EUvsDisinfo.

Výzkum ukrajinského archeologa Damiana Koropeckyho z roku 2022 pak popsal, že 65 % nových proruských pomníků na okupovaných územích Ukrajiny je umístěno ve veřejných parcích a na historických místech, 17 % ve veřejných institucích (školy, zdravotnická zařízení, vládní budovy) a zbytek v náboženských nebo obytných lokalitách.

To dokládá snahu vystavit pomníky co nejvíce v dosahu veřejnosti, kde pak slouží jako místo pro setkávání podobně smýšlejících a utvrzování se v mýtech, legendách a emocích.

To bylo patrné například vloni v Litoměřicích, které se po dlouhých letech zbavily symbolu sovětské okupace, sochy sovětského vojáka z tamních Jiráskových sadů. Proti odstranění se objevila petice občanů, kteří požadují sochu ponechat na jejím místě.

Na její obranu přispěchal i dnešní poslanec za SPD Jindřich Rajchl. „Odstranění pomníku neznámého vojína Rudé armády v Litoměřicích není fackou Ruské federaci, nýbrž naší vlastní historii,“ rozohnil se na svém Facebooku. Dodal, že jej neurážejí pomníky rudoarmějců, nýbrž „vlajky Ukrajiny a Evropské unie na našich státních budovách“.

Oslava války, která trvá

Typickou ukázkou ruského přístupu je ukrajinské okupované město Doněck a tamní pomník Alej andělů z roku 2015. Zobrazuje kromě jiného i malého chlapce a dívku a Rusko tvrdí, že připomíná děti cíleně zabité v Donbasu ukrajinskou armádou od roku 2014, nicméně žádné důkazy o těchto údajných vraždách nikdy neposkytlo. Kyjev takové tvrzení jednoznačně odmítá.

V případě pomníků spojených se „speciální vojenskou operací“ Rusko oslavuje válku, která ještě neskončila, a cynicky používá své mrtvé vojáky, aby ospravedlnilo další masakry.

Rusko ale pomník opakovaně využívá k propagandě, kdy samy sochy dětí mají sloužit jako „důkaz“. Svůj výklad pak šíří prostřednictvím diplomatických platforem, státních médií a sociálních sítí, používá jej i na putovních výstavách, nedávno například v Německu pod názvem Děti války.

„Jak čelit ruskému zneužívání kulturního dědictví? Měli bychom začít tím, že nové proruské pomníky nejsou žádným dědictvím. Jsou formou dezinformace,“ říká americká socioložka Fiona Greenlandová.

V Rusku a na okupovaných územích jsou obecně oblíbenými tématy druhá světová válka a „speciální vojenská operace“.

„V případě pomníků spojených se ,speciální vojenskou operací‘ Rusko oslavuje válku, která ještě neskončila, a cynicky používá své mrtvé vojáky (často aniž by jejich těla odvezli z bojiště a nechali pohřbít), aby ospravedlnilo další masakry,“ píše Greenlandová.

Popisuje i to, že Rusko udržuje své „globální kulturní propagandistické úsilí prostřednictvím sítě organizací“. Ty se často prezentují jako historické spolky, mládežnické skupiny, literární kluby a podobně. „Ve skutečnosti prosazují prokremelské politické a vojenské cíle prostřednictvím svých aktivit a náborových kampaní.“

Vlasovci a afghánští veteráni

Příkladem může být opět i Česko. V roce 2014 se na Olšanských hřbitovech nově objevil žulový památník s nápisem v azbuce „Na věčnou slávu a památku padlým vojínům internacionalistům a mírotvorcům“. Jeho vznik financovalo české sdružení veteránů války v Afghánistánu Afganvet s podporou propagandistického Ruského střediska vědy a kultury v Praze

V Rusku se pod pojmem internacionalista rozumí voják, který poskytoval „internacionální bratrskou pomoc“ v Československu v roce 1968, v Afghánistánu v 80. letech nebo v roce 2014 na Krymu.

Pomník byl poté několikrát poničen barvou a nápisem okupanti. Ruští „veteráni“ se nejprve snažili tyto nápisy mazat, poté pomník přikryli plachtou a nakonec desku s textem odšroubovali.

Zmíněné Ruské středisko vědy a kultury také před šesti lety, po odstranění sochy Koněva, uspořádalo oslavnou výstavu s názvem „Maršál vojáků“.

V roce 2020 naopak ruskou ambasádu pobouřil nový památník v pražských Řeporyjích. Dedikován je Ruské osvobozenecké armádě a připomíná zásluhy Vlasovců při Pražském povstání. Na desce je vyryt citát z knihy Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna: „Zdali všichni Češi pak pochopili, kteří Rusové zachránili jejich město?“

Tehdejší starosta Pavel Novotný musel mít nějaký čas policejní ochranu.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Reload (397650)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)