Vysílání Kremlem kontrolovaných televizí nemá s objektivním zpravodajstvím vůbec nic společného, říká moskevský zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.

Rozhovor na ČRo Plus s ním vedl moderátor Jan Bumba.

Do jaké míry lze u hlavních ruských médií, zejména televizí, mluvit o otevřené propagandě?

To je zcela nepokryté. S objektivním zpravodajstvím, zejména pokud jde o záležitosti týkající se Ukrajiny, to nemá vůbec nic společného. Nad tím až zůstává rozum stát, co všechno je možné odvysílat nikoli v okrajových médiích, ale v těch hlavních, mainstreamových televizních stanicích komplexu VGTRK nebo Prvního kanálu, které mají ten největší dopad a dosah na ruskou společnost.

A co přístup nezávislým informacím?

Je sice pravda, že Rusové mají přístup, i když omezený, k nezávislým informacím, ale neplatí to pro ruskou provincii, kde je problém s internetem a kde lidé ani moc nechtějí alternativní informace hledat a spokojí se prostě s tím, co jim předloží hlavní státní média. To pak považují za správné, objektivní a nezamýšlejí se nad tím, že může existovat jiný názor, jiný úhel pohledu. Nejsou na to zvyklí, nemají na to čas a často na to nemají ani technické prostředky. Dá se i říct, že ten lživý přístup státních médií často konvenuje tomu, co si ti lidé kdesi v hloubi duše mysleli. Tedy především to, že Západ nenávidí Rusko a chce jej zničit.

To mluvím o ruském publiku. Ale ruská informační ofenziva míří i dále do Evropy. Na koho především? Na ruskojazyčné menšiny například v Pobaltí, nebo třeba na země jako je Maďarsko i Česká republika, kde má Rusko své zastánce v politice?

V souvislosti s ukrajinským konfliktem došlo k zásadnímu posunu. Zatímco dříve Rusové oslovovali hlavně své menšiny v zahraničí prostřednictvím tamních ruskojazyčných kanálů či tištěných rusky psaných médií, teď se to změnilo. Snaží se oslovovat v zahraničí i jiné než ruskojazyčné publikum. A to nejen v blízkém zahraničí, ale i velmi vzdáleném – zejména prostřednictvím Russia Today. Tento kanál vysílá nejen v angličtině, ale i ve španělštině, což je určeno především spřáteleným režimům a lidem v Latinské Americe. Rusko tedy stále rozšiřuje své informační pole a dělá to velmi zdatně. V těch médiích působí řada západních novinářů, kteří ruskou propagandu šíří, ale jiní záhy prohlédli a ani ty vysoké platy nestačily na to, aby to byli schopni a ochotni hlásat dál a mnozí z nich z těchto médií odešli.

(pozn. red.: takto například svůj odchod v přímém přenosu oznámila moderátorka RT Liz Wahlová)

Kontrolovat média ale není tak jednoduchá věc. Jak ten systém toku kontrolovaných informací funguje v praxi?

Žádný centrální aparát v podobě komunistického politbyra a jeho tiskových či cenzorských úřadů oficiálně neexistuje. Těch médií, které takto kontrolovaně fungují, je ale mnoho. Už jsem se zmínil i komplexu státních televizí VGTRK, kam patří zpravodajská 24 a Russia Today, pak je to První kanál, další projekty jsou spojené s bývalou agenturou RIA Novosti. Jsou tu média patřící některému z oligarchů kontrolovaná z Kremlu právě přes tyto vlastníky. I když žádný centrální orgán neexistuje, koordinace je tam jasná. Ať už ve státních či takzvaně soukromých médiích jsou lidé vysoce loajální politice Kremlu a obrovským způsobem tam funguje autocenzura. Ruští novináři v těch hlavních médiích mají velmi slušné platy a sociální zázemí a to je také drží u toho, aby říkali to, co si jejich vedení přeje slyšet.