Robert Malecký: Policie znovu v odposlechovém pokušení. Když už je ta válka…

KOMENTÁŘ. Válka na Ukrajině oživila nebezpečný nápad, aby policie měla přístup i k odposlechům tajných služeb. Co bylo dříve maskováno bojem proti korupci nebo radikalizaci extremistů, je nyní vysvětlováno proruskými vyzvědači. Jistě, veřejnost by mohla na kremelské ohrožení slyšet. Podstata je ale pořád stejná, tenhle záměr zasahuje do základních svobod.

Tajné služby mají něco, o co by česká policie moc stála. Ne, že by to úplně potřebovala nebo si to sama obstarat nemohla. Jenže pokušení je příliš velké a schopnosti policie řádně se pohybovat na půdě trestního řádu příliš malé. A tak se čas od času, vždycky pod pláštíkem „velkého ohrožení“, objeví nápad, aby si policie směla hrát i s odposlechy tajných služeb.

A zase ten organizovaný zločin

Seznam Zprávy přinášejí v posledních dnech sérii zjištění, podle kterých úředník ministerstva zahraničí donášel Rusům (o tématu jsme psali vloni v říjnu i na HlídacíPes.org).

Pán si už od loňska užívá důchodu, reportéři ho našli kdesi v chatové kolonii. Za svou činnost nebude nijak potrestán – myšleno řečí trestního zákona. Zpravodajské informace, které k jeho vyhazovu z ministerstva vedly, totiž není možné použít před soudem.

A jsme u toho: „Jeho případ však urychlil práce na úpravě zákonů, které by tuto situaci měly změnit,“ píšou Seznam Zprávy. Článek je to pozoruhodný i proto, že hezky staví vyprávění na dělení postav na hodné a zlé.

„Hlavně ODS je však proti,“ stojí v něm a teprve, když si článek přečteme celý, pochopíme, že to není tak úplně pravda. Proti jsou třeba i Piráti a ani v ODS nejsou jen jeho odpůrci. A co víc, shoda není ani v celé koalici.

Jak by měl zákon v praxi vypadat?

Nedělejme si iluze, prakticky to znamená, že by tajné služby mohly, pokud by tedy chtěly, předávat cokoli. Protože ono to podezření z trestného činu je věc tak gumová, že na ni lze navléknout prakticky cokoli. Výběrovost takových předávaných informací je pak dalším nebezpečím samostatného druhu.

A dál: „BIS se na základě svých dlouhodobých zkušeností a v souvislosti s řadou případů, které jsme řešili společně s policií, domnívá, že by bylo vhodné zvážit zahájení odborné a seriózní diskuze o možnosti využít informace získané službou jako důkazy v rámci trestního řízení v závažných případech ohrožujících bezpečnost státu (terorismus, špionáž, organizovaný zločin), a to za konkrétních a předem zákonem jasně stanovených podmínek,“ říká mluvčí Bezpečnostní informační služby Ladislav Šticha.

Zastánci sice říkají, že má jít jen o nejzávažnější trestné činy, tentokrát tedy na půdě vyzvědačství, ale přečtěme si ten výčet ještě jednou: terorismus, špionáž – a organizovaný zločin. Ano, ten organizovaný zločin, kterým je v reáliích státních zástupců dnes úplně cokoli.

Organizovaným zločinem byla třeba činnost bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové, kterou orlové práva deset let vláčeli trestním řízením, až ji téměř uvláčeli. Organizovaným zločinem byla jízdenková kauza pražského Dopravního podniku, kompletně zproštěná. Na organizovanou skupinu stačí mít v očích státních zástupců pár lidí a základní hierarchii, organizovanou skupinou jsou zloději aut, dealeři drog, koneckonců i pěstitelé marihuany.

Když už je ta válka…

Není to tak dlouho, co byl podobný návrh na stole naposledy. Psal se rok 2020 a ministerstvo vnitra, tehdy vedené ČSSD, připravovalo prakticky totéž. Jen tehdy nebylo mottem prokremelské vyzvědačství, ale radikální extrémisté a mezinárodní teroristé.

„Vznikla potřeba provést změny v postupech a oprávněních policie, které se týkají reakcí na nové či velmi rychle se rozvíjející hrozby. V tomto případě jde o terorismus a s tím spjatou radikalizaci osob nebo skupin,” hájil tehdy návrh mluvčí vnitra Ondřej Krátoška. Za teroristy si dosaďme špiony a jsme zase na svých.

Už tehdy se proti návrhu zvedla vlna odporu, otevřený dopis podepsalo například 50 právníků a bezpečnostních expertů.

„Jde o zásadní změnu ve využívání informací od tajných služeb, která může dostat do vězení prakticky kohokoli,“ řekl tehdy Václav Vlk, člen prezidia Unie obhájců.

„Tato celkem nenápadná novela dává velkou moc v možnostech kriminalizace různých nepohodlných skupin,“ říkala právnička Helena Svatošová z nevládní organizace Iuridicum Remedium, která otevřený dopis iniciovala. A připomněla, že i v kriminalizaci údajných teroristů měla tehdy policie a státní zástupci kostlivce ve skříni. Připomněla třeba akci Fénix, v níž se ÚOOZ snažil vyprovokovat teroristický útok, který měl přivést skupinu mladých lidí do mnohaletého vězení. Rovněž zproštěno.

Tři roky staré argumenty jsou platné i dnes, nezměnilo se na nich vůbec nic. Jen to teď zastánci průlomu občanských svobod zkoušejí přes kremelské krtky. Když už je ta válka…