Na českém ministerstvu zahraničí panuje mezi zaměstnanci nespokojenost s tím, jak skončila špionážní aféra, kdy jeden ze zaměstnanců řadu let vynášel informace z ministerstva ruské tajné službě. Špión na ministerstvu sice skončil, ale bez trestu i bez ostudy. Jeho jméno se sice na chodbách Černínského paláce probírá, zveřejněné a potvrzené ale nebylo. A ani to není v plánu.

Podle informací HlídacíPes.org se na ministra zahraničí Jana Lipavského obrátila dopisem část zaměstnanců s tím, že aféra poškozuje ministerstvo a je i v protikladu k tezím o tom, jak transparentní by úřad měl být.

I když indicií vedoucích k tomu, kdo konkrétně byl oním dlouholetým českým špiónem ve službách Ruska, je dost, přímo jmenovat si jej nikdo netroufá. Podle dostupných informací nešlo o žádného výše postaveného diplomata, ale o zaměstnance odpovědného za přijímání a odesílání diplomatických informací, který měl díky tomu i prověrku na nejvyšší stupeň přísně tajné. Do skládanky zapadá i fakt, že na ministerstvu pracoval od 90. let a působil mimo jiné i na ambasádě v jedné z afrických zemí.

Špion bez trestu

„Přesto, že tu řada lidí tuší, o koho jde, stejně se o tom jméně jen spekuluje. Nikdo nechce ukázat prstem, co kdyby to nakonec nebyl on,“ říká diplomatka toho času sloužící v pražské centrále s tím, že dotyčný „podezřelý“ – teď už bývalý zaměstnanec – odešel po propuštění rovnou do důchodu.

„Osobně odhaduji, že tam byla dohoda o okamžitém odchodu, kdy se dotyčný ke svému jednání přiznal, ale odešel bez humbuku, který by nebyl ani v zájmu jeho, ani BIS ani České republiky,“ komentuje to bývalý důstojník BIS a později ředitel rozvědky ÚZSI Karel Randák.

Oficiálně se prý na ministerstvu zahraničí při „krtkově“ ukončení pracovního vztahu nijak nezmiňovalo, že důvodem je právě vynášení informací ve prospěch Ruska. „Kdyby to tam bylo a on se rozhodl kvůli výpovědi bránit u soudu, byla by značná komplikace mu to dokázat. Stálo to na informacích a zjištěních BIS a to by nutně vedlo k důkazní nouzi, protože tajná služba by k soudu nešla vykládat o tom, jak pracuje,“ doplňuje zdroj z ministerstva zahraničí.

Tuto možnost potvrzuje i jiný případ z letošního července, kdy Městský soud v Praze zrušil tři roky staré rozhodnutí, jímž vláda Andreje Babiše odvolala tehdejšího radního Energetického regulačního úřadu Vladimíra Vlka „pro hrubé porušení pracovních povinností“. Vlk údajně při své činnosti ovlivňoval rozhodnutí úřadu ve prospěch energetických firem a podle jejich pokynů. Podklady vládě dodala právě BIS, ale soudce podle svého verdiktu nemohl posoudit pravdivost a věrohodnost jejích zpráv a dal tedy za pravdu Vlkovi, který se nyní chce domáhat ušlého příjmu.

I případ „krtka na zamini“ stojí na operativní práci tuzemské kontrarozvědky, kterou však nelze použít jako důkazy u soudu. „Informace, které získáme v rámci naší zákonné působnosti, předáváme často orgánům činným v trestním řízení, nicméně ty nemohou být použity jako důkazy před soudem,“ potvrzuje mluvčí BIS Ladislav Šticha.

Na tomto konkrétním případu policie pracovat nezačala, a tak propuštěný pracovník ministerstva a dlouholetý spolupracovník ruské Služby vnější rozvědky vyvázne s nejvyšší mírou pravděpodobnosti bez jakéhokoli trestu.

Pozorovat ten cvrkot okolo

Jak BIS zdůrazňuje například v aktuální výroční zprávě za rok 2021, „informace, které náležejí do její působnosti, jsou Policii České republiky předávány v případech, kdy předání neohrozí důležitý zájem BIS“.

V případě „krtka na zamini“ se tak nestalo, lze proto dedukovat, že by předání ohrozilo zájmy kontrarozvědky. „Konkrétní případ nebudeme komentovat,” odmítá mluvčí BIS prozradit detaily. Obecně však podle něj platí, že policie by si musela získat důkazní materiál sama v rámci trestního řízení. Jsou však případy, kdy pro policii není nemožné takovýto důkaz znovu získat, protože šlo například o jedinečnou schůzku či informaci od vysoce citlivého zdroje. „A pak bohužel nelze případ dovést až k soudnímu projednání,“ konstatuje mluvčí BIS. K tomu, zda se tato situace týká i konkrétního propuštěného pracovníka MZV, se Šticha již vyjadřovat nechtěl.

Podobně však tento případ vidí i bezpečnostní expert, výše citovaný Karel Randák: „Policie by musela otevřít vlastní spis, nasadit vlastní techniku. Ale asi ty důkazy a informace nasbírané BIS nebyly až takového kalibru, aby obstály u soudu, případně tam byly takové okolnosti, že to policii nemohlo být předáno.“

Podle informací HlídacíPes.org se BIS k osobě tohoto českého špióna dostala relativně pozdě – ve prospěch Ruska začal údajně informace vynášet už v 90. letech, BIS informace o něm získala zhruba před třemi lety.

I když jej od té doby sledovala i odposlouchávala, prý za danou dobu nenastala situace, kdy by ruské straně fyzicky předával nějaký tajný materiál. Mnohem cennější pro BIS prý bylo „sledovat ten cvrkot okolo“, s kým přesně a jak se dotyčný z ruské strany stýká.

Tento text HlídacíPes.org vychází i v aktuálním čísle ekonomického týdeníku Hrot.