Foto: Profimedia

Robert Břešťan: Že se nemá politika tahat do sportu? Dávno tam je, byla a bude

Napsal/a Robert Břešťan 3. dubna 2023
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Bouři kolem toho, zda Rusové a Bělorusové mají či nemají startovat příští rok v létě na olympiádě v Paříži, provází ze strany apologetů i výzva: Netahejte politiku do sportu. Řekněme rovnou, že národ, který vede a podporuje agresivní válku proti svému sousedovi, na „mírových hrách“ nemá co dělat. Navíc sport je, byl a bude vždy s politikou spojen.

„Ach, ne, co to děláte, politika přeci se sportem vůbec nesouvisí!“ mohli v roce 1950 křičet českoslovenští hokejisté Bubník, Modrý, Konopásek, Roziňák a další. A co myslíte? Bylo by jim to houby platné.

Estébáci je sebrali poté, co v hospodě U Herclíků reprezentanti zapíjeli žal a vztek z toho, že je komunisté nepustili na mistrovství světa do Británie, a nahlas říkali, co si o tom myslí. Augustin Bubník dostal za vyfabulovanou špionáž, velezradu a rozvracení socialistického zřízení 14 let, Bóža Modrý ještě o rok více a odsouzeno bylo i devět dalších hokejistů.

To je jen malý a zdaleka nikoli osamocený příklad toho, jak se spolu historicky snoubí sport a politika…

Sport politiku nutně potřebuje, stačí se podívat na seznam neziskových organizací nejštědřeji dotovaných státem: stovky milionů inkasuje fotbalový svaz, hokejový svaz, basketbalisté, volejbalisté i lyžaři…

Ideální záminka k normalizaci

Co jiného byly olympijské hry v Berlíně v roce 1936, než politické představení, které posloužilo k sebeprezentaci Adolfa Hitlera a jeho diktátorského režimu. V podobném duchu podpory režimu jsme zažili i ne tak vzdálené olympiády v Pekingu 2008 (a pak i zimní v roce 2022) a ruském Soči 2014. Jen co hry skončily, zelení mužíčci vyrazili na Krym.

Nebo třeba teroristický útok na olympijských hrách v Mnichově v září 1972: únos a následné zavraždění jedenácti izraelských sportovců palestinskou skupinou Černé září.

Olympijských her v Londýně v roce 1948 se – tři roky po konci války – nemohli účastnit sportovci Německa a Japonska. Sovětský svaz tehdy hry označil za „nástroj imperialismu“ a do Londýna neodjel.

Nebo rok 1968, respektive rok následující, kdy v březnu 1969 československá hokejová reprezentace slavně ve finále porazila Sověty na mistrovství světa ve Stockholmu. Lidé v Praze odbojně slavili („Vy nám tanky, my vám branky.“), na Václavák jich přišlo na 150 tisíc a co čert nechtěl, hned u výlohy sovětského Aeroflotu se krátce před tím objevila hromada složených dlažebních kostek.

Rázem byla z oslav vítězství v hokeji kontrarevoluční snaha a ideální záminka k rozjezdu takzvané normalizace.

Ne nadarmo pojem „chléb a hry“ vznikl už ve starém Římě, v jeho úpadkovém období. Zábava byla jedním ze způsobů, jak ovládat prostý lid, přesměrovat pozornost a v důsledku získávat podporu pro panující režim.

Štědře dotovaný sport

Nikoli náhodou platí, a je to potvrzeno i sociologickými výzkumy, že názorově, sociálně, vzdělanostně a všelijak jinak rozštěpená česká společnost se dokáže stmelit v zásadě ve dvou případech: u velkých krizí, jako jsou třeba rozsáhlé povodně, a také u velkých sportovních vítězství národní reprezentace. Pamětníci si jistě vybaví celonárodní euforii v době hokejového Nagana.

Fotka s tvářemi zabitých ukrajinských sportovců. Foto: se svolením MOČR

Divák se rád ztotožní s vítězem a zažije radostný pocit spoluúčasti na úspěchu. Ačkoli je to obvykle tak, že když se prohrává, jsou čeští reprezentanti „oni“, když vyhrávají, jsme to „my“, sport je zkrátka ideální cesta k odvedení pozornosti od trablů každodenního života i společenských problémů.

I jen v tuzemsku se stačí podívat na seznam neziskových organizací nejštědřeji dotovaných státem: stovky milionů inkasuje fotbalový svaz, hokejový svaz, basketbalisté, volejbalisté i lyžaři… Řada klubů a tréninkových kapacit tradičně patří (pochopitelně nejen v Česku) armádě.

Ne nadarmo pojem „chléb a hry“ vznikl už ve starém Římě, v jeho úpadkovém období. Zábava byla jedním ze způsobů, jak ovládat prostý lid, přesměrovat pozornost a v důsledku získávat podporu pro panující režim.

I Putin by chtěl Rusům zprostředkovat hry, na nichž budou i ruští sportovci, s nimiž se národ může ztotožnit. Tu radost je nutné Kremlu odepřít. Už proto, že přes dvě stovky ukrajinských reprezentantů se o start v Paříži ani nemohou pokusit: padli při obraně své země proti ruským agresorům. I kdyby neplatilo tisíc jiných důvodů, tak tento sám o sobě stačí.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)